DMD č. 20. pro 20. 4. 2019. Téma: Osamocen v davu

Obrázek uživatele Owlicious

Největší dar

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Ellušku - protože nevím, co bych si bez její podpory a rad počala.

Drabble: 

Paní Galadriel byla k obyvatelům "svého" kousku Středozemě laskavá a pozorná. Vždycky si však držela odstup, jako panovnice a jedna z nejstarších a nejváženějších vůbec. Jediný, kdo snad směl nahlédnout do její mysli, byl její manžel.
Teď to ale bylo jiné. Chodila jako ve snách. Na pozdravy nereagovala. Na otázky odpovídala nepřítomným pohledem. Dokonce i pan Celeborn kolem ní našlapoval po špičkách, nebo se držel dál.
Někteří se začali bát, že snad uvažuje o návratu za moře.

"To je jen šestinedělí, to přejde," ujišťoval trochu melancholicky vládce Lothlorienu o celý věk později vyděšeného zetě, když se stejně začala chovat Celebrían.

Obrázek uživatele Arenga

Rotolf z Rohova – Poklidně, snad až příliš

Úvodní poznámka: 

Bez bodu a hodně po termínu. Některá témata zkrátka dozrají pro pokračování příběhu až později...

Navazuje na drabble Cesta povede na jih.

Drabble: 

Cestování s doprovodem, který kromě dvou žen v modrém tvořili ještě tři rytíři sloužící citadinskému Kamennému domu, mělo své nezanedbatelné výhody. Až do Hrabyšiny se Rotolf vlastně nemusel starat skoro o nic. Yllanit jela spolu s ženami v uzavřených nosítkách, naprosto nenápadná, výborně schovaná jak uvnitř dopravního prostředku, tak mezi modří svých dvou spolucestujících. Během cesty s ní Rotolf vlastně skoro nepromluvil.
Mezi muže tvořící spolu jejich ozbrojený doprovod se navenek sice snažil zapadnout (ctil knížecí přání, že nesmí být viděn a hlavně poznán), společná témata k hovoru s nimi však nenalezl. Ostatně, ani se o to nějak zvlášť nesnažil.

Obrázek uživatele Eillen

Poslední souboj

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Odehrává se současně s dílem http://sosaci.net/node/37717

Drabble: 

Další den, další zápas.
Jiří už je přestal počítat. A hlavně se po nich přestal cítit vinný. Nebyla to jeho chyba, že se stal vraždící stvůrou.

Přesto když vstoupil do arény a za zády uslyšel zapadnutí mříží, zaváhal.
Vlčí pohled měl upřený na malé štěně krčící se v koutě a ostražitě se rozhlížející, zda nenajde místo, kde by bylo v bezpečí.

Ne! Tohle nedopustím! pomyslel si.

S vědomím, že tento zápas je zřejmě jeho posledním, se rozhodl. Klidně obětuje svůj život, ale to vystrašené štěně bude chránit do posledního dechu.

Gong oznámil začátek zápasu.
Jiří se rozběhl bránit nevinné mládě.

Závěrečná poznámka: 

Může se to brát tak, že to štěně je osamocené v davu dospělých.
A nebo, že se Jiří konečně zase našel a je osamocený člověk (ve vlčí podobě) mezi davem krvelačných stvůr...

Obrázek uživatele L.P.Hans

Coën

Fandom: 
Drabble: 

Eskadrona lehké jízdy popohnala koně k trysku. S burácením plechů, křikem mrzačených vojáků a ržáním vyděšených koní se zabořili hluboko do bloku nilfgaardké pěchoty. Jezdci se jako hrot šípu zakousli hlouběji a hlouběji do nepřátelské pozice. A začali umírat.
Coën záhy zjistil, že je sám. Nikdo další se takhle daleko nedostal a hlavní voj eskadrony se odpoutal od protivníka a obchvatem mířil k dalšímu útoku.
Ze všech stran na něj doráželi černí, on se však nedal a dál odrážel úder za úderem. Zrovna když uslyšel burácení nového útoku, hrudí mu prošla palčivá bolest, když mu pěšák s korsekou probodnul srdce.

Obrázek uživatele eliade

Měl si hrát na vlastním písečku

Úvodní poznámka: 

Dnes to, obávám se, bude nekrolog.

Drabble: 

Cesta jediného mravenčího krasobruslaře k úspěchu nebyla jednoduchá. Mezi samými sprintery a vzpěrači působil jako zjevení.
Problémem byla i výroba kostýmů v jeho velikosti – šlo doslova o mravenčí práci. Naštěstí našel pomoc u kamaráda, který právě rozjížděl podnikání s heslem „Práce všeho druhu“.

Zpočátku krasobruslař mezi mravenci mnoho podporovatelů neměl, svým talentem jim však brzy učaroval. Jeho první vážnější zranění s ním prožívala celá kolonie.
Přestože získal mnoho medailí, na svého prvního lékaře nedal dopustit. Jen on totiž věděl, že nejlepším lékem je prášek cukru a pofoukání na bolístku.
Škoda, že na zranění způsobená mravkolvem byla i tahle medicína krátká.

Obrázek uživatele Kokoška

Moment vysypání

Fandom: 
Drabble: 

„Je nás tolik na jednom místě. Říká se, že každý je jiný. Že je díky těm drobným odlišnostem život zajímavější. Že se alespoň nezblázníme a navíc má každý šanci narazit na někoho, s kým si bude rozumět… a to i když ho všichni ostatní vnímají jako tvora z jiné planety.
Něco na tom bude. A občas se tak skutečně dívají. Ale pořád jsme spolu – oni
a já. Už pro mě nejsou všichni stejní, ačkoliv na první pohled jsou jeden jako druhý. Ale lidé nás stejně hodili do jednoho pytle. Nebo pytlíku?
Šmankote! Něco se děje…!“
pomyslelo si kolínko mezi penne.

Obrázek uživatele Blanca

Neoblíbený ale potřebný

Drabble: 

Od správce odcházela se slibem, že pro některé z jejích bývalých sousedů najde práci. I když určitě ne prestižní.
Znovu si zopakovala, že každá práce musí být lepší, než žebrota a zločin.
"Pozdrav Pámbu," ozvala se automaticky, když ji míjela vysoká, rozložitá postava jednoho z místních.
"...dejžto?" zaznělo poněkud nejistě v odpověď.
Zastavila se a pořádně se podívala, kdo proti ní stojí.
Popravčí Hermann trhl koutky úst, skoro jako by se chtěl usmát, ale nepamatoval si, jak na to.
Odpověděla mu podstatně jistějším úsměvem.
"Kampak míříte, sousede?"
"Do hospody na rynek, dneska potřebuju korbel."
"A co trochu společnosti?" překvapila ho.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Následky zkouškového období

Úvodní poznámka: 

Dneska si dáme takovou věc dob mých školních let, přesněji tedy návrat do života po měsíci intenzivního zkouškového.

Drabble: 

Už na soutěži hasičů tušíte, že něco není, tak úplně v pořádku. Při utíkání s proudnicí k terči přemýšlíte nad tím, jak vypočítat dynamiku kapalin v nyní už historickém odstředivém čerpadle PS12.

O to víc vás překvapí, že voda, kvůli chybějící proměnné ve formě neschopného strojníka, vůbec nepřitekla. S hrůzou ze sociálního kontaktu se nějak odhodláte jít zapít to zasloužené poslední místo.

Koukáte na ten půllitr piva jako zjevení a udivují vás bublinky unikajícího oxidu uhličitého. Přemýšlíte nad tím, jakou rovnicí by se dal popsat nepravidelný rádius právě upečené klobásky. Cítíte se sám mezi lidmi, kteří váš stav nedokážou pochopit.

Závěrečná poznámka: 

Dneska je to takové chaotické, ale přes ty velikonoce to jde poněkud hůř :D

Obrázek uživatele Voldemort

Mravenci pod nohama

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, nebodík

Drabble: 

Bystrozor Nott si pohvizduje. Je na rutinní misi v mudlovském Londýně. Spíš taková procházka za odměnu. Naslouchá davu, sleduje obrazovky přetékající bezvýznamnými zprávami, brodí se spodními proudy mudlovského vědomí, vyhodnocuje podivnosti a… baví se.
Protože na tom, být obklopen mudly, je něco fascinujícího. Ten omamný pocit, když široko daleko jsou jen nižší bytosti a vy jste mezi nimi jediný, kdo má moc. Jediné mávnutí hůlky by stačilo, aby se všichni ti spěchající mravenci zastavili a s blaženým úsměvem se nechali zašlápnout.
Někdy je až k zešílení těžké to neudělat.

(Na ministerstvo se vrátí bez peněženky. Pocit moci praskne jako bublina.)

Závěrečná poznámka: 

Hlavně mu neříkejte, že takhle se Raddle cítí pořád. Mohl by se z toho sesypat.

(Více o Nottovi v dada drabble Cesta do hlubin Nottovy duše :).)

Obrázek uživatele Taarg

Matějská

Fandom: 
Drabble: 

Maminka tu se mnou byla celou dobu, ale Matějská je zrádná. Na chvíli jsem se zdržel u velkého modrého domu ve tvaru slona a najednou tu nebyla.

A nebyl tu ani táta, který mi vždy říkal, že se mám vrátit na místo, kde jsme se viděli naposledy.

A to nejspíš byl vchod, aspoň tam si je pamatuju úplně přesně.

Pán mi na parkovišti před vchodem dal bonbon, a zavolal něco jako ostrahu. Já jsemm už nebrečel a nebál se. Nakonec mne přivedli k Chýši čarodějnice, kde mi vyčinili, že jsem si nějaký bonbon vzal.

Doma mi dali nakonec bonbony tři.

Sam proti vsem

Fandom: 
Drabble: 

Hudba je tak krasna. Nadherna a zaroven logicka. Umi vyjadrit smutek a radost a nerozhodnost a souzneni. Je magicka. Ti, jimz bylo dano hudbu skladat, by svuj dar meli prijimat s ohromenou pokorou a nevericnou vdecnosti. Dekovat Bohu vsemohoucimu, z jehoz vule se obrazy meni na tony libe sluchu i dusi. Tak by to melo byt. Ale neni. On to tak neciti. Pro nej je hudba jen dalsim jazykem, kterym se plynne dohovori s Bohem i s poslednim zebrakem u cesty. Nezbyva mi, nez ho nenavidet. Jsem posledni hraz branici se kacirskemu proudu hudby pro vsechny. Musim skladatelskou vaznost ubranit.

Obrázek uživatele Owlicious

Znovu narozený

Fandom: 
Drabble: 

Plížil - ne, neplížil se, prostě šel - noční ulicí Jeruzaléma.
Členové Sanhedrinu se ostatně městem mohli pohybovat kdykoli bez omezení a bez obav.
Přesto se rozhlédl, než zahnul za poslední roh.
Chvíli váhal se zaklepáním.
Ne, že by se bál, to rozhodně ne... ale.
Konečně, s odhodlanou tváří, vstoupil.

Někteří z kolegů si možná ráno všimli kruhů pod očima, ale většina z nich spíš zaznamenala, že ty oči svítí novým odhodláním.
Někteří snad viděli novou ustaranou vrásku na čele, ale většina spatřila nové odhodlání v jeho tváři.
Své odpovědi měl.
Co na tom, že nikdo z nich o nich nechtěl slyšet.

Obrázek uživatele nektor

Rutina

Fandom: 
Drabble: 

Je ráno. Čekám na autobus. Zase asi přijede pozdě.. Měl bych si přístě přivstat. Jenže ten dřívější jezdí moc brzy..

Ha, jede. Platím za lístek. Pár míst ještě zbývá. Sedám si dozadu k oknu. Rozjíždíme se a jedeme na dálnici.

Pozoruji spolucestující. Několik jich pospává. Starší paní si čte. Muž v obleku nahlas telefonuje. Řidič poslouchá z rádia dopravní zprávy.

Cítím únavu. Zkouším zavřít oči. Kafe ale stále působí. Mohl bych si projít poznámky. Dnes bude na hodině ústní zkoušení.

Autobus nakonec dohnal cestou všechno zpoždění. Do třídy vcházím přesně včas. Ostatní jsou již připraveni. Sedám do lavice. Jdu zapadnout.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Zabiják

Drabble: 

Mezitím, co srdce zvonu uhodí nahoře ve věži, jako orel spustí se dolů. Jako kočka dopadne na zem a jako tygr přibližuje se mrštně ke své kořisti. Zneviditelněný tupým davem plíží se jako stín k noční můře. Na šibenici visí na provaze nevinní a Křižák dřímajíc meč v ruce vede své ďábelské řeči. Stráž ho uvidí až příliš pozdě. Raz, dva, tři - dopadá na hruď posledního z rytířů smrti. Vyndá mu ze srdce vysouvací čepel a opět ji skrývá pod rukáv. Utíká, šplhá a skáče. A najednou zmizí. Stejně jako se objevil. Skryt v davu. Osamocený bojovník za svobodu. Asasín.

Obrázek uživatele Saphira

Čaj po půlnoci

Drabble: 

Zatímco dav byl ochromen šokem, že narozeniny slaví až více jak za měsíc, osamoceně se skrz něj prodíral k východu. Za dveřmi narazil na Hermionu.
“Snažím se dostat už hodinu dovnitř, ale ta mrch-“
Honem ji přerušil.
“Pojďte, musíme zmizet.”
Skončili v bezpečí jejího kabinetu.
“Čaj?”
“Milerád.”
Upíjeli ze šálků a on si vychutnával ticho její přítomnosti.
“Co se dělo?” zeptala se po chvíli.
“O tom... snad raději někdy jindy.” Nechtěl si tak otřesný zážitek připomínat znovu, když měl v paměti ještě mnoho živých detailů. Příliš mnoho živých detailů.
“Nechtěl byste přes noc zůstat tady?”
Chtěl. A nakonec moc rád.

Závěrečná poznámka: 

Naivně jsem si myslela, že budu mít víc času, ale místo toho lovím drabblata v unavené hlavě chvíli před půlnocí.

Obrázek uživatele Nathanel

Znovu ve hře

Drabble: 

Oddělení popálenin. Hluboká noc. Za oknem vřeští cikády. Vito si prohlíží světelné tapiserie na protější stěně. Utlumovák pomalu najíždí. Vnadná sestra s láskyplným úsměvem mu zrovna vyměnila kapačku. V ruce to škube, rána pálí a svědí zároveň.
Vitova mysl se toulá. Vždycky sám uprostřed davu. Jako by ostatní uměli zaostřit na něco konkrétního a vydat se za tím. Ale on jen vyčkával, pozoroval, neschopen se rozhodnout pro správnou cestu. Nyní už ale nemusím stát opodál, blesklo mu hlavou. Moje drahá Giulietta! Už jsem ve hře, ne jenom divák. Je to hra tak krásná, až to zabolí a víčka ztěžknou slzami.

Brambůrky

Fandom: 
Drabble: 

Cestou domů z práce mě přepadla chuť na slané brambůrky, které mám moc rád. Doktor mi je ale zakázal: mám prý špatná játra. Měl bych ho poslechnout.

Najednou jakoby se proti mně spikly všechny myšlenky.

"Kup si je. Bude ti po nich líp."
"Ale -" začal jsem se bránit.
"Sedneš si s nimi k filmu, to bude bájo."
"Jenže -"
"Dneska to bude naposledy."
"Já -"
"Není žádný fakt vážný důvod si je nedat. Měl jsi těžký den, zasloužíš si je."
"To sice -"
"Pěkně si s nimi odpočineš."
"No -"
"Proč by sis nedal?"

"..."

Chroup, chroup, chroup.

Tak třeba zejtra.

Jsem holt starej závislák.

Obrázek uživatele saasa

Blue

Fandom: 
Drabble: 

To bylo špatné. Úplně ztracený čas. A čím víc to zkouším, tím víc času ztrácím. Každým dnem jsem neschopnější a vysílenější.

Měl bych zkusit něco nového, ne jen opakovat pořád dokola ten stejný vzorec. Možná bych to mohl zkusit příště.

Ale houby, koho se snažím přesvědčit? Vždyť dobře vím, že příště to udělám zase úplně stejně. A stejně je to jedno. Každý druhý je nakonec lepší než já.

A co když přijde nemoc a já nebudu moci pracovat? Peníze dojdou za pár měsíců a další už nemám jak vydělat. Co si pomyslí... kdo vlastně? Vždyť ve skutečnosti už nikoho nezajímám.

Obrázek uživatele Voldemort

Kondolence

Úvodní poznámka: 

Dnes pokračujeme ve smutné weasleyovské krasojízdě.

Drabble: 

Pohřby a déšť patří k sobě. Na ten její ale svítilo slunce. Nebe bylo bez mráčku. Bezchybné počasí. Jak příznačné. Molly byla jako světlo v životech všech kolem. Někdy možná příliš silné, ale vždy vítané.
Artur Weasley šel s dětmi v čele pohřebního průvodu a v duši se brodil tmou.
„Upřímnou soustrast.“
Nevnímal nikoho kolem sebe, děti, tetičky, bratrance, přátele, známé, těch několik bývalých kolegů, kteří se odvážili přijít.
„Upřímnou soustrast.“
Viděl jejich tváře, cítil jejich objetí a slyšel slova, která neměla žádný význam.
„Upřímnou soustrast. Kdybyste cokoli potřebovali...“
Prožil den jako v mlze.
„Upřímnou soustrast.“
A další a další.

Obrázek uživatele Zuzka

Otročina

Drabble: 

Pracujeme v týmu. Pro romantiku tu není místo. Ode dne, kdy nás koupil. Moderní otroctví.
Svou drahou jsem viděl naposled v ten první den, kdy jsme začali sloužit. Naše pouta byla zpřetrhána, přesto nejsme svobodní. Myslím, že už ji nikdy nenajdu. Věčný koloběh práce odírá duše, někdy si nebývám jist svým vlastní já. Nic na něm nezávisí, není podstatné.
Jsme k nerozeznání. Individualita by byla na obtíž. Stejnost je naším účelem, zjednodušuje život. Je tím, co vůbec odůvodňuje naši existenci a dává nám hodnotu.
Společně jsme silnější. Do roztrhání. Do posledního náhodného páru.
Čtyřiadvacet černých fuseklí.
Přesto se cítím sám.

Závěrečná poznámka: 

Na Pořád spolu byly fusky, tak teď musejí být taky.
Já takové nevlastním. Potrpím si na barevné individuality...
p.s. mám strašlivě mizerný pocit z toho, že nestíhám číst... všem se omlouvám. Já to doženu!

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Špatný vtip o hraběti Dookulovi

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejsem si jistá, jestli mi člověk, který přišel na seriózní společenskou akci v maškarním kostýmu, bude uznán jako osamocený v davu, ale nemohla jsem tomu vtípku s hereckou recyklací odolat. Více informací v závěrečné poznámce.

Drabble: 

Už delší dobu byl Dooku nespokojený s fungováním Republiky a Řádu, ale tohle byla poslední kapka.
Jakýsi vtipálek na jeho pozvánku na každoroční oslavy výročí Republiky připsal, že letos půjde o maškarní ples. Když Dooku na večírek dorazil v kostýmu upíra, ani jeho kolegové z řádu neprojevili nejmenší náznak solidarity.
Jeho bývalý žák Qui-Gon se, jakmile ho spatřil, začal hurónsky řehtat, zatímco Yoda se po zbytek večera nekontrolovatelně chichotal. Když se pak na něj značně společensky unavený eriaduanský guvernér Tarkin vrhl s dřevěným kůlem, i známý suchar Mace Windu stěží zadržoval smích.
Po tomto večeru byl Dooku definitivně rozhodnutý - odejde.

Závěrečná poznámka: 

Christopher Lee (Dooku) a Peter Cushing (Tarkin) byli herečtí kolegové z filmového studia Hammer, které proslulo zejména horory. Lee a Cushing ve spoustě z těch filmů hráli spolu, a dokonce v naprosté většině z nich měli pevně rozdělené role - Lee hrál padouchy a obludy, zatímco Cushing vesměs kladné postavy, zpravidla lékaře a vědce. Podobně tomu bylo i ve slavném hammerovském Draculovi z roku 1958, kde Lee hrál Draculu a Cushing upírobijce Van Helsinga

Obrázek uživatele Owes

Rio de Janeiro 1992

Drabble: 

Vrátit se do Ria pro mě znamenalo naprosté vytržení.
Deset měsíců strávených papírováním, poradami ve sborovně, dozorem na chodbách a snahou vštípit bradavickým studentům alespoň základní vědomosti způsobilo, že jsem tuhle dovolenou vnímal jako živou vodu a žíznivě hltal hned po přistání.
V záplavě křiklavých barev, pronikavých vůní a tisíců hlasů jsem zapadl stejně, jako slza zapadne v oceánu.
Nasával jsem atmosféru ovocného trhu, užíval si pocit dokonalé anonymity...
Vtom se ke mně zakutálel míč.
Zvedl jsem ho a hodil zpět drobnému chlapci.
„Díky, pane!“ zakřičel. „Máma vzkazuje, že vypadáte smutně, jak tu stojíte tak sám. Zve vás na drink!“

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Elektrizující samotář

Fandom: 
Drabble: 

Měl všechny důkazy na své straně. Záznamy. Výsledky experimentů. Svědectví kolegů. Nekonečný zástup papírů se svým trochu neúhledným písmem, ovšem pečlivě odatované. Přesto se musel dívat, jak někdo jiný, ten nechutný zloděj, přebírá Nobelovu cenu za jeden z jeho stěžejních objevů. A co hůř, celá věděcká i laická veřejnost byla na straně toho lháře? Proč? Za ty úsměvy, které rozdával fotografům? Kvůli těm penězům, kterými mohl prosazovat svoje názory o tolik snáz? Jistě, co byl oproti němu zadlužený emigrant ze Smiljanu, kterého všichni považovali za blázna. Copak spravedlnost bude až tak slepá? Proč není alespoň jediný člověk na jeho straně?

Závěrečná poznámka: 

Nicola Tesla je krom jiného objevitelem radia, nicméně Nobelovu cenu za tento objev získal G. Marconi. Tesla s ním vedl dlouhá léta soudní spor, v jeho prospěch však rozhodl až několik let po Teslově smrti.

Obrázek uživatele Champbacca

Mutant a multiplex

Úvodní poznámka: 

(pořád na té samé, nyní trochu přeplněné lodi)

Drabble: 

Alko nebyl jediný, kdo se v závěru nepříliš vydařeného romantického večera dvou zabíječů potvor z různých dimenzí objevil na palubě knarru. Přemluvit Edvina, aby přestal trucovat ve vodě a vrátil se za kormidlo, přišli postupně všichni další členové posádky, dosud nevidění. Přišel trpaslík Bruno, berserker Magnar, pyrokinetik Jarkko, lachtanodlak Nanuq a samozřejmě i lady Thrúðr se všemi kočkami a obouručákem, jímž hodlala svého drahého vzít naplocho, opakovaně.
Vrátila se dokonce Sandra s Janou z Arku, která podstoupila výplach žaludku a navzdory stále měřitelné míře zmatenosti úplně zářila.
Geralt z Rivie si mezi nimi připadal poněkud opuštěně, ale dobře mu tak.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele strigga

Tady nejsi sama

Fandom: 
Drabble: 

Celý život si připadáš sama, jiná, příliš vzdálená lidem, s nimiž se stýkáš. Sama mezi intelektuály obklopujícími tvého prvního manžela; sama v blázinci, když nedokážeš vysvětlit svou touhu po krásných věcech. Sama, když sedíš u umírajícího Kafky, sama na svou bolest, závislost i ztrátu, sama, když se hroutí tvůj svět. Sama bez druhého manžela, s holčičkou, kterou málem neporodíš. Sama, když odcházíš ze strany, které jsi věřila, sama, když mizí jeden po druhém kolegové z Přítomnosti. Sama, topící se mezi rozjásanými davy fanatiků všech stran.

Jen tady v Ravensbrücku, tady sama nejsi. Poprvé; protože tady jste na tom všechny stejně.

Závěrečná poznámka: 

Před pár měsíci jsem si konečně přečetla knížku Ravensbrück: Příběh Mileny Jesensķé od švédského autora Steva Sem-Sandberga. Přesto, nebo možná právě proto, že jsem do té doby o Jesenské skoro nic nevěděla, mě ta kniha neskutečně zasáhla. Je nádherně napsaná; a když jsem viděla to téma, už jsem nedokázala Milenu a její osud vyhnat z hlavy.

Obrázek uživatele Kleio

Otcovské rady

Fandom: 
Drabble: 

Víš, milý Forreste, bejt idiot, to není žádnej med. Ty to možná nevíš, a Bůh ví, že to snad na vlastní kůži ani nepoznáš, ale není to pěkný. Lidi se smějou, i když jim odmalička říkaj, že mají bejt hodný na postižený lidi. Tady kolem jsou na mě i na tebe všichni hodný. Asi to bude mít něco společnýho s tím, že jsem podle všeho nechutně bohatej. Ale víš, milý Forreste, bejt idiot znamená bejt vždycky sám. Já jsem měl štěstí a měl jsem svou mámu a pozdějc taky tvoji mámu, ale teď, když odjedeš do školy zůstanu vždycky sám.

Obrázek uživatele Tess

Pevný bod

Drabble: 

Zóna byla na jihu. Takže směr byl jasný. Potřeboval se vydat na sever.
Brzy vklouznul do osvědčeného cestovního tempa. Míle ubíhaly celkem rychle.
Směrem k severu byly cesty v lepším stavu a netrvalo dlouho a začal míjet první známky osídlení – pole v údolích a farmy na kopcích.
Do vesnice dorazil druhý den večer. Byla pořádně velká. Venku napočítal alespoň padesát lidí.
Hlava se mu zatočila, až se musel opřít o plot. Tolik lidí. Taková... cizost.
Nechápal, co se to děje, jen cítil, jak se mu podlomily nohy.
Hlas.
„Jsi v pořádku?“
Pohled oranžových očí.
Úleva.
Není tu uprostřed cizoty sám.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Envy

Nevnímajíc světa kolem

Fandom: 
Drabble: 

Stojí na náměstí, plném lidí,
co vzájemně se nevidí,
nerozhlížejí se kolem sebe,
co kolem nich se děje.

Každý za svým cílem spěchá,
jejich tempo neutichá,
ašak jejich srdce chřadnou,
chůzi už nemají ladnou.

Vzdálili se od sebe,
od lidí, i ze sebe,
nevnímají svoji duši,
jen zdaleka ji někde tuší.

Ve společnosti mohou býti,
avšak nic pořádně cítit,
pouze strachy a stres,
život jejich je děs.

Lidi kolem nevnímají,
starostmi se užírají,
kdyby zvedli oči, rozhlédli se kolem,
krása světa by přivedla je do kolen.

Krása a stesk nad tím,
kolik toho zanedbali,
ostatních snad,
by si víc všímali.

Závěrečná poznámka: 

Napsáno během 7 minut, jak to prostě šlo ze mě samo.

Obrázek uživatele Lomeril

Král

Fandom: 
Drabble: 

Ryko Niman opustil život u dvora před deseti lety. Od té doby se do Tristu vracel jednou za rok a díky tomu mohl sledovat, jak se lidé u dvora mění.
Největší změnu prodělal král Simeon. Z dvanáctiletého chlapce se stal muž. Letos si Ryko změnu uvědomoval víc, protože vedle Simeona královna držela v náručí miminko.
Stal se svým vlastním pánem, uvědomil si Ryko. Postavil se všem, kteří ho chtěli ovládat, a zvítězil. Nadělal si spoustu nepřátel, ale vyhrál. Sám, ale nepokořený.
Když při každoročním holdu poklekal před trůnem, gesto tentokrát pramenilo z upřímné úcty k tomu, kdo na trůnu seděl.

Obrázek uživatele Lejdynka

Nerozumíte?

Fandom: 
Drabble: 

Jsa každý člověk v davu sám, jsou tací ještě samotnější.

Chlapec na ulici, přeskakuje všechny hranaté kanály, sudé dlažební kostky.

Holčička v pískovišti, mimoděk si vytrhávajíc jeden princeznovský vlásek za druhým.

Mladý muž, který na meeting dorazí propocen, vyšel právě osmnáct pater pěšky.

Mladá žena, které cuká oko a ret, když vykládá zboží na pás. Pláče.

Babička, která vás zdraví jako vnučku.

Dědeček, který vyžene vás jako cizince.

Jsa každý člověk v davu sám, však lidé houfují se jako stádo; jsou tací, kteří jsou vyhnáni.

Nemocné, poděšené, rozklepané, neviditelné, zoufale vadné kusy.

Jsou jiní.

Jsou strach.

Sami, ve své hlavě.

Stránky

-A A +A