DMD č. 20. pro 20. 4. 2019. Téma: Osamocen v davu

Obrázek uživatele Wolviecat

Nepozornost

Drabble: 

Občas stačí pár minut. Pár minut nepozornosti, ohlédnutí stranou a…

Byl sám. Sám v moři lidí, kterým na něm nezáleželo, kteří ho ani neviděli. Snažil se křičet o pomoc, ale nakonec se vyčerpaně svezl k zemi. Byl to konec.
Nemohl se vrátit domů. Nemohl se vrátit sám, neměl jak vysvětlit, že ho ztratil…

“Usnavi!”
Zamrkal, aby se zbavil slz. Sonny stál před ním a mračil se.
“Kdes byl? Čekal jsem na tebe u kasy...”
Nenechal ho ani domluvit a sevřel ho v náručí.
“Nech toho, ‘navi, smrkáš mi do ramene!”
Ani se nehnul. Přece si nenechá zmizet svou jedinou rodinu.

Obrázek uživatele tif.eret

Nevěsta

Fandom: 
Drabble: 

Kráčím kostelní lodí k oltáři, na sobě bílé šaty. Kolem stojí svatební hosté a sledují mě radostnými pohledy. U oltáře na mě čeká on, můj ženich. Jak jsem se na tento den těšila!
Najednou je kolem jakýsi rozruch. Přibíhá několik mužů v černém a začíná střelba. Jako ve zpomaleném filmu vidím, jak hosté zmateně pobíhají a můj ženich se kácí k zemi.
Stojím ztuhle u oltáře, kolem plno naříkajících lidí, ale jako kdyby tam nikdo nebyl. Jako kdyby v celém kostele byl jen on, ležící mrtvý v kaluži krve, a já, zírající na něj, v bílých šatech s rudými skvrnami.

Obrázek uživatele JednoDuše

...

Fandom: 
Drabble: 

Je to jako dlouho čekat. Dlouho. Je ti deset, dvacet, třicet, furt nic. Přijde Ti, že nejsi celej. Bez ohledu na to, kolik lidí okolo sebe máš, jak moc chodíš nebo nechodíš do kostela, do hospody, na koncerty. Je úplně fuk, kolik si toho přečet a jestli to byly dobrý knihy nebo ne. Je jedno, jak byly složitý, jestli to byl Patočka, anebo Slabikář. Je jedno, co si napsal, jak moc se snažíš. Furt to není celý. Prostě máš pocit, někde uvnitř, že si sám. Někdy ho necejtíš.

Do doby, než to udělá cink. Ve chvíli, kdy to vůbec nečekáš.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Pohrdání

Fandom: 
Drabble: 

Stál uprostřed sálu. Oslava konce války.
Dav kolem oslavuje Harryho Pottera. Hnus. K zblití. Jsem snad jediný, kdo vidí, co je zač? Zbabělec, vrah, zrádce… Jsem sám, kdo vidí pravdu? Nenávidím ho, nenávidím. Měl chcípnout, když měl příležitost, a neobtěžovat svět svou přítomností. Válečný hrdina, držitel Merlinova řádu první třídy, zachránce kouzelnického světa… Skutečně k zblití.
Sakra, všimla si mě moderátorka. Nestihnu zmizet.

„Tady jste,“ vyhrkla nadšeně a chytla jej pod paží.
Vyvlekla jej na podium, posadila ho do křesla a sama usedla na moderátorskou židli.
„Vážené publikum,“ začala. „Prosím o potlesk pro Harryho Pottera, válečného hrdinu, držitele…“
K zblití.

Obrázek uživatele wandrika

Jediná medzi inými

Drabble: 

Ekaterina strávila pätnásť rokov vo väzení.
Samozrejme, že tam nebola sama. Bolo tam ďalších sedemstotridsať väzňov a nikdy ju nenechali celkom osamote, jedine vtedy, keď spala. A ona vedela občas spať naozaj dlho.
Nikdy si nebola celkom istá, prečo je to tak, ale zdalo sa jej, že si ju ostatní väzni celkom obľúbili. Vo voľných chvíľach ju chodili navštevovať, prihovárali sa jej a dokonca jej nosili jablká a sušienky z vlastných prídelov. Nikto sa nikdy nezmienil o tom, že jedine ona má v cele vlastný bazén.
Ale keď ste raz medveď, ľudia vám spoločnosť iných medveďov nikdy tak celkom nenahradia.

Závěrečná poznámka: 

Dnes ma zachránil článok, čo som čítala na internete.
Medvedicu Ekaterinu odsúdili v Kazachstane za napadnutie dvoch ľudí a zavreli ju do väzenia, keďže zákony tam umožňujú odsúdiť aj zviera. Pustiť na slobodu ju nemôžu, pretože nedokázali nájsť žiadnu vhodnú zoologickú záhradu v okolí. Ale väzni si medvedicu veľmi obľúbili a pomáha im prekonať jednotvárne dni vo väzení.

Domů

Fandom: 
Drabble: 

Hopewell zavřel oči.
Paluba pod nohama se kolébala v přívětivém rytmu vln a vzduch voněl solí, čerstvým větrem a mnohoslibnými slovy, nikdy nevyřčenými. Před přídí lodi vyskakovaly do vzduchu létající ryby a vzadu se vzdalovaly prokleté břehy, mlčenlivé ve svém krvavém vítězství.
Cesta k domovu byla dlouhá, ale tohle byl první krok. Za ním přijdou další. Vždycky tomu tak bylo.
Kapitán otevřel oči. Neusmíval se.
"Pane?"
Nad palmami se rozlehlo volání, teskné zatroubení, které se neslo daleko přes vodu.
"Pane?"
Kapitán mlčel. Námořníci mu věnovali několik soucitných pohledů, on je ale nevnímal.
Poprvé za mnoho dnů byl svobodný.
A sám.

On, jen on

Fandom: 
Drabble: 

Kráčel uprostřed davu svých zfanatizovaných přívrženců. Převyšoval je o hlavu. Tedy vzato přísně fyzikálně. Byl si vědom toho, že na jiných úrovních nedosahují ani výše prachu u jeho nohou. Blahosklonně se usmíval svým zčásti záhadným úsměvem a nechával dav, aby ho následoval a skandoval jeho jméno.
Jak byli malí a ubozí ti nicotní červíčci! Mohl je zabít jediným pohledem, jediným vydechnutím, jediným výkřikem…
Odrbaní, hladoví, omezení… nejubožejší z ubohých v bláhové naději, že jim přinese lepší život. Byli mu lhostejní. Proč by jim měl zlepšovat jejich nicotné životy?
Ale zatím je nechá žít v bláhové naději.
Mohli by být užiteční.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Velitel 351

Úvodní poznámka: 

Obsahuje vulgární slovo.

Drabble: 

Stojí vyrovnaně jako sochy, když jim na hruď připínají další vyznamenání. Jsou speciálové, elita obrany Metra, a právě potlačili novou ideovou diverzi. Dav kleriků freneticky tleská, Vrchní mluví o zásluhách. Hovno, pomyslí si, stříleli jsme do lidí, kteří se neměli čím bránit, zabíjeli jsme sny a touhy, žádné nebezpečné zločince.
Později se na ubikacích bouřlivě slaví, chemkohol teče proudem.
Chvíli se dívá na svoje vojáky, pak si pečlivě odepne řády, svlékne uniformu, předpisově složí skříň a zapíše svůj odchod do knihy dozorčího.
A potom běží, běží tunely, pláče, křičí a taky zvrací.
Velitel 351 se stává Carterem.
Odteď a napořád.

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 22. - Na nebi skřivan pěl

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Rybův školní deník je plný obecných nebo zcela konkrétních stížností na rodiče a představené školy.
Ivana Hoyerová - Jakub Jan Ryba

Cesta se vine mezi lukami, na kterých se pasou krávy. Nad hlavami poutníků trylkuje skřivan svoji radostnou píseň. Vznáší se vysoko, tak vysoko, že na něj jejich zraky nedosáhnou. Podobná píseň snad provázela i rožmitálského kantora, když zamyšlen kráčíval z města do lesů za Voltuší. Snad ten dávno mrtvý zpěváček přinášel Rybovi radost, když ho tížily vleklé spory s rodiči i s vrchností, když se cítil, že je sám proti davu nepřátel.
To se však mladí poutníci již nikdy nedozví.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí XXIII.

Úvodní poznámka: 

Dav přízraků se taky počítá, že?

Drabble: 

Čtrnáctá denní hodina připadá ředitelce nekonečná. Stojí v nitru nejpodivnějšího místa ve škole a její podřízený vyskočil z okna přímo před jejíma očima. Strážný duch Siegfried jí navíc zabránil se z toho okna podívat.
Josefa se pod dohledem přísného ducha cítí nesvá. Siegfried to vycítí, proto začne vyprávět.
„Na našem panství byl jeden stařičký dědeček. Byl tak starý, že byl starý už, když se narodil můj děd. Staříček měl kozu Rózu a dlouhou faječku. Sedával na návsi pod lipou a Róza se pásala u rybníka opodál.“
Josefa poslouchá. Na okamžik zapomíná, že je sama uprostřed přízraků stahujících se stále blíž.

Obrázek uživatele Kumiko

Záchrana

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Odehrává se bezprostředně po Pryč!.

Drabble: 

Šel rázným krokem. Měl chuť se rozeběhnout, ale bylo by to nápadné.
Klid! přikazoval si. Neúspěšně. Pryč! Zmizet ve skupince. Ztratit se v anonymitě davu! Jako na zavolanou spatřil skrz jednu z postranních uliček hordu lidí. Kráčela Francouzskou směrem k Míráku. Demonstrace? Jo, říkali, že bude něco zavřenýho... Prudce zatočil a ještě přidal do kroku. Proč jde ta osoba furt za mnou? Začínáš být paranoidní, uklidni se! Konečně. Připojil se k zástupu. Ztěžka vydechl. Nepolevuj! Měl by se přidat ke skandování, musí zapadnout! Až teď se do něj zaposlouchal. A připadal si náhle tak sám.

"Patrizrádci, jdem si pro vás!"
Obrázek uživatele Gwendolína

Osamělý a rozhněvaný

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Začína mě fakt zajímat, jestli to bude dávat smysl, až tohle rozpletu.

Drabble: 

Dávat si pozor na jazyk, bavit se s ostatními o všedních záležitostech, nemyslet na to, že nikdo z nich netuší, s kým doopravdy mluví...
Věčně jen předstírat, pamatovat si pečlivě vykonstruovanou historii svého náhradního já, nezapomenout na Mnoholičný lektvar...
Nikdy, za žádných okolností nezapomenout na Mnoholičný lektvar!

Draca to zmáhalo. Den po dni víc a víc nesnášel všechny ty lži.
Den po dni si připadal osamělejší, i když měl kolem sebe spoustu lidí.

Draco ale tušil, že už se blíží konec. Protože už věděl, kdo je stejně opuštěný a kdo přišel o všechno.
Draco už totiž věděl, kdo je vrah.

Obrázek uživatele galahad

V komnate mravčej kráľovnej

Drabble: 

Jesť, piť, plodiť potomstvo, spať.

Obklopená poslušným, rýchlo hynúcim a hlúpym potomstvom, niet sa s kým poriadne porozprávať. Myslia len na robotu. Preto zajtra znesiem špeciálne vajíčko.

***

Vajíčko sa liahne! Už sa teším na ušľachtilú konverzáciu u večerného cukru.

***

Moja nová spoločníčka utešene narastá. Kŕmia ju tými najlepšími potravinami. Už vie aj trocha rozprávať.

***

Som mierne nesvoja z toho, čo tá nová vraví. Že je kráľovná? Nezmysel! Kráľovná je len jedna! Rozčuľuje ma do nepríčetnosti!

***

Dnes sa odsťahovala z mojej komnaty. Robotníci jej vykopali novú. To je dobre, ešte chvíľu a odtrhla by som jej hryzadlami hlavu!

***

Som tak sama...

Obrázek uživatele Erenis

Náměstí

Fandom: 
Drabble: 

Jeden. Dva. Tři. Deset. Sto. Tisíc.

Ani jeden pohled. Ani jeden dotek.
Ani jedno objetí. Ani jedno pohlazení.

Stojím uprostřed námestí, velkého jako díra v mém srdci.
Osamocen v davu. Počítám lidi. Vnímám lidi.
Cítí to samé, co já. Jsou osamocení v davu.
Jenom to ignorují. Kéž bych to uměl také.

Kdybych těd zmizel, všimnul by si to někdo?
Kdybych těd zmizel, pamatoval by si mě někdo?

Osamocen v davu. Lidi plují. Já stojím. Mám strach...

Křičím o pomoc. Nikdo neslyší. Možná proto, že křičím jenom v duchu.
Volám, vysílám signály. Doufám. Nikdo nepřichází...

Jdu domů. Tohle stejně nemá cenu.

Pekelná degustace

Úvodní poznámka: 

Zmarchrob nemá čas na psaní, neb musí cosi vysvětlovat na pekelné inspekci. Požádal proto o záskok kolegu z Odboru přípravy pokrmů a nápojů.

Drabble: 

Vážení hosté,

vítám vás na dnešní ochotnávce nejnovějšího ročníku našeho speciálního vína Temný farizej.
Dovoluji si přepokládat, že většina z vás alespoň tuší, jak a z čeho se toto víno vyrábí: z duší fanatických heretiků. Pravděpodobně ale nevíte, proč mu právě toto dodává obzvláštní jiskru. Je to prosté.
Hereze je, když se uždíbne kousíček pravdy a prohlásí za pravdu celou a úplnou. Fanatičtí heretici se vyznačují neuvěřitelnou nesnášenlivostí ke všemu, co není jejich kousíček pravdy.
Dokážete si představit ten neskutečný odpor, když takové duše slisujete dohromady? Převyšuje jej snad jen vzájemná přitažlivost – fanatik totiž nemůže existovat bez objektu své nenávisti.

Závěrečná poznámka: 

Tajemství výroby Temného farizeje bylo zmíněno již jistým anglickým pisálkem v eseji Přípitek zkušeného ďábla.

Obrázek uživatele Aveva

Ten nahoře

Fandom: 
Drabble: 

Stojím nad nimi a oni to vědí.
Podřizují se mi. Je to pro ně bezpečnější. A bezpečí je láká.
Přicházejí. Sami nebo ve skupinách. Pokorně stanou u mých nohou.
Čekají. Jeden vedle druhého v pevně semknutém šiku.
Hledím vpřed a jejich masa temně hučí za mými zády. Padají slova zlostná. Padají slova odevzdaná. Ale sami se neodváží vyrazit.
Zmizím. Na chvíli. Na docela malou chvíli. Nedokážu to ovlivnit. Když se vrátím, jsem sám. Všichni, kdo za mnou stáli, jsou náhle na druhé straně ulice. Ale já zůstávám, věčně zaklet ve své nehybnosti.
My, červení panáčci na semaforu, máme těžký život.

Obrázek uživatele Arenga

Doramo je někde, kde vůbec nechce být

Úvodní poznámka: 

Praha, 1948

Drabble: 

Přivedla ji tam náhoda. V duchu si říkala, jak je hloupá, mohla tušit, že přes Václavské náměstí dnes nejspíš neprojde. Jenže zpátky skrz lidské moře cesta nevedla.
„Takys přišla podpořit naši věc?“ otočil se k ní bodře jakýsi čtyřicátník v šedém kabátě. „Z jakýho jsi závodu?“
„Pracuji na poště,“ sykla skrz zuby a měla chuť mu šlápnout na nohu.
„Slyšíš, Lojzíku,“ drcnul šedokabátník do souseda. „Dokonce i ouřednictvo z pošty de s náma. To bude dobrý!“
Měla chuť křičet, že dobré nebude vůbec nic.
„Právě jsem se vrátil z Hradu,“ ozvalo se v tu chvíli dole na náměstí.
Dav zajásal.

Závěrečná poznámka: 

Památný projev Klementa Gottwalda bývá občas situován na Staroměstské náměstí, ve skutečnosti byl ovšem pronesen na dolní části Václavského náměstí, a to nikoli z balkonu, ale z korby nákladního vozu. Na Václavském náměstí bylo ten den cca 100000 lidí, tato "spontánní podpora" byla samozřejmě velmi dobře organizovaná.
Pro zájemce pár odkazů, včetně dobových fotografií:
http://muzeumprahy.cz/unor-1948-v-praze/
https://www.minulost.cz/cs/vitezny-unor-ve-fotografii
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zadny-balkon-gottwald-recnil-z-korby-...

Obrázek uživatele Elet

Fatu

Fandom: 
Drabble: 

Když se řekne sám, představíme si většinou jen částečnou samotu - možná bez kamarádů, možná bez partnera, možná bez příbuzných. Jenže… co když jste úplně sami?

Fatu takovou samotu zná, vždyť jediný, kdo jí na světě zbyl, je stárnoucí matka Nájin. Nikdy neměla kamarády, ale ani nepotkávala cizince.
Kdysi jí vyprávěli úžasné příběhy - o lásce, o partnerství, o Sudánovi. Jenže pak najednou přestali.
V davu chovatelů se cítí osamoceně, ale ještě pořád má své sny. Věří, že jednou ho potká.

Nikdo jí neřekl, že Sudán, poslední žijící samec severního bílého nosorožce, byl po prudkém zhoršení zdravotního stavu utracen 19. března 2018.

Obrázek uživatele Esti Vera

Poslední

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu BJB, na internet jsem se dnes dostala jen na deset minut.

Drabble: 

Klec tři krát tři metry. Jak dlouho v ní byl? Pět let, nebo šest? Už dávno přestal počítat.
Davy okolo proudily bez ustání, jen v noci měl na osm hodin klid - brány se zavřely a on byl sám.
Samotu nenáviděl snad ještě víc než hromady návštěvníků. Připomínala mu, že není sám jen v tomhle městě - je sám na celém světě. Byly to dva roky od chvíle, kdy definitivně osaměl.
V noci míval sny - o válce, o boji, o nápadu, který se vymkl z rukou.
Ráno byli návštěvníci zpět.
Kusy plechů a elektrických obvodů si prohlíželi posledního žijícího Homo sapiens sapiens.

Obrázek uživatele Rya

Mezi obry

Fandom: 
Drabble: 

"Mám ráda menší muže," říkává Simone přítelkyním, "jsou mnohem úhlednější."
TIuX5, na Zemi známý jako Carl, se úhledně usmívá. Ve skutečnosti je velký přesně jako Simonin jehlový podpatek (12 centimetrů). Občas má chuť jí říct, že jeho lehce podprůměrně vysoké (ačkoliv dostatečně výkonné) tělo je celé umělé.
Ale mlčí. Mlčí často.
"Co jsi za člověka," vyčítá Simone.
"Nejsem člověk," neřekne TIuX5. "Jsem mimozemšťan na tajné misi".
Nechce Simone ztratit. Poskytla mu útočiště. Ulice, plné obrů (a psů s ohromnými mordami plnými zubů) ho děsí. Navzdory krytí se cítí malý a zranitelný.
Občas hledí TIuX5 ke hvězdám, plný stesku a touhy.

Obrázek uživatele Bilkis

Sám

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Vždycky věděl, čeho chce dosáhnout. A co pro to bude muset obětovat. Neměl přátele, rodina se o něj nezajímala a on se nezajímal o ni. Kráčel sám, ať už byl mezi lidmi, nebo ne. Neměl stejné zájmy, jako jeho vrstevníci. Uchvacovaly ho hloubky magie, neznámé nebo zapomenuté obory kouzel, mýty a báje. Ale na každém mýtu, na každé báji je něco pravdivého. Hledal dlouho. Našel snad každý zdroj, který existoval. Roky se připravoval na ztrátu duše. Zaklel ji do jediného cenného kousku, který si ponechal. Neměl domov, hmotné statky, jen tuhle jednu věc, v níž dlela jeho duše. Kráčel sám.

Závěrečná poznámka: 

Trochu jsem chtěla náhled na záporáka, tak snad se mi podařil.

Následující:

Obrázek uživatele mamut

Našeptávač

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nikdo nikdy si nedokáže představit, jaké to musí být.
Psychiatři vám nastíní obrázek co vidí, co slyší. Ale to vnitřní napětí, to je neuchopitelné.
Ničí samotného jedince, ničí jeho okolí. Schizofrenie.

Drabble: 

Sedí na bobku a plácá bábovičku.
"Proč si nehraješ s ostatními?"
"Nechci. Oni se na mě divně koukají."
...
Postává bokem ostatních. Nejraději by někam utekla, ale musí tu být.
"Pojď sem a zapoj se."
"Ale já radši sama."
"Všichni musí, tak ty taky."
...
"Proč jste to udělala? Přece je na světě něco, co vás drží. Něco co máte ráda."
"Já vím." potichoučku špitne. "Jen oni všichni říkali, že musím, musím. A já už nemohla. Chtěla jsem mít klid."
...
Je to dlouhá cesta za nalezením rovnováhy a stále hrozí, že se probudí.
Ten našeptávač, že máš jít, že jsi absolutní nic.

Obrázek uživatele Keporkak

Veterinář

Úvodní poznámka: 

Jako poděkování všem, kteří svou profesí slouží nám ostatním každý den i noc, o svátcích a i v časech, kdy jim samotným není hej.

Drabble: 

Večer před Štědrým dnem. Davy lidí míří na poslední nákupy nebo za svými blízkými. Veterinář místo toho jede na osamocenou farmu na kopečku. Kráva má poporodní komplikace. Nejspíš bude potřeba ještě jedna návštěva i zítra v podvečer. V čase, kdy ostatní rodiny zasednou ke slavnostní večeři.
Ano, Vánoce stráví v práci. Ochotně pomůže němé tváři, která by bez jeho injekcí a infuzí nepřežila noc.
Tohle asi není to, co ho před lety přesvědčilo, aby šel studovat těžkou veterinární fakultu.
Když odjíždí, velmi vděčná farmářka mu dá do ruky alespoň kus teplé vánočky. Pro farmáře je šikovný, ochotný veterinář opravdový poklad!

Obrázek uživatele Aries

Obklíčen

Úvodní poznámka: 

Následuje po Vevnitř

Drabble: 

Žádné kroky neslyšet, žádná lidská silueta se nevynoří ze tmy.
Jen tiché bleskurychlé zašustění.
Síť se neúčinně zavlní a zmizí.
Past sklapla naprázdno. Něco nevyšlo.
Lišák vrhne kouzlo nazdařbůh a mine.
Výstražné zasyčení rozčísne noc jak ledová ocel.
Než Evžen stačí jedenkrát mrknout, ocitne se v obklíčení.
Sykot a svistot, hrozivé lesklé smyčky. Rozeklané jazyky a jehlové zuby plné smrtícího jedu.
Evžen zpanikaří, brání se kouzly i ostrými zuby, avšak pružná těla snadno unikají.
Zatím se mu daří vyváznout bez zranění, ale jak dlouho ještě?
„Přestaňte,“ pokusí se vyjednávat. „Co jste zač?“
Rozumí mu? Nerozumí?
Plazí kruh se neúprosně svírá.

Závěrečná poznámka: 

Příště Hadí muž

Obrázek uživatele Terda

Večerka

Fandom: 
Drabble: 

Člun přistál v kryté zátoce. Mlčeli. Dva muži zůstali na hlídce. Zbytek se vydal za bocmanem. Z moře si byli jisti, že jsou na správném místě. Záblesky tančily mezi stromy. Nyní je obklopovala temnota. Plížili se nocí vedení touhou po odplatě. Sekery a tesáky v pohotovosti.

Tábor se chystal ke spánku. Hovor utichal. Plameny skomíraly. Z lesa se ozývaly skřeky nočních ptáků. Pak zazněl nepřirozený ryk. Ospalost přerval zmatek. Vtrhli do tábora jako příboj. Smečka urvaná ze řetězu. Ludlow srazil muže, který se postavil na odpor. Zastavil se. Nedbal na vřavu. Soustředil se na svůj cíl. Najít kapitána. Rychle. Sám.

Závěrečná poznámka: 

Opět jsem paranoidní. Tak doufám, že se pár desítek námořníků dá považovat za dav. Kdo je osamocen je snad zjevné.

Quntilluv problém

Úvodní poznámka: 

Konečně zase stosluvka, děkuji! :D

Drabble: 

Quintillovi nebylo do řeči, ani do žádné činnosti. Epria se stále snažila celou situací pokud možno odmítnout a chtěla se vrátit domů. Unavovalo ho ji neustále vysvětlovat, že to udělat nemůže. Nejen, že jí to nepožehná on, ale nepustí ji ani stráže.
A ještě si Caesonius dovolí mu říkat, jak by s ní měl jednat! Zrovna Caes, který nezvládá ani své vlastní sourozence!
Kdyby mu alespoň ráčil vrátit prsten... Měl rok na to, aby ho nalezl. Jak se asi může Quin zasnoubit bez svého prstenu?
Stál sám v tomhle blázinci plném sebestředných lidí a připadalo mu, že je vše marné.

Závěrečná poznámka: 

Quintillus dál svůj prsten Caesovi, ale když se rozešli, chtěl ho zpět. Caes řekl že jej ztratil a prsten si ponechal. Doufal, že si to Quin rozmyslí a nedokázal se se šperkem rozloučit. Jenže teď je to tak trochu problém... Epria nechce a Quintilus i kdyby chtěl, tak nemůže :D

Obrázek uživatele Skřítě

Milují se, potom množí, vzejdou nové ovce Boží

Fandom: 
Drabble: 

Máj, čas lásky, všude davy,
že to furt ty lidi baví.
Paní X a pan Y jsou součástí davu,
oba mají informací příliš plnou hlavu.
Spěchají, neb zrovna míří na společnou schůzku,
slečinka si kontroluje svoji těsnou blůzku.
Pan Y vzal si frak, však gentleman moc není,
etiketu neovládá, je hrrr do ženění.
Jak o závod rozběhli se, na honěnou hrají,
kolem spousta jiných mužů, co jí přednost dají.
On jediný jako buran přibouchne jí dveře
a za devět měsíců se dítko na svět béře.
"Někde, táto, sežeň vránu, kde, to je mi fuk."
U Klapzubů narodil se jedenáctý kluk.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že tam to téma je vidět - jediný buran z davu a taky první a poslední, tedy osamocený ;-) Nemluvě o nevyřčeném... Chudák kamarádka s chromozomem X a především ta matka, co se těšila na holku a teď je sama na tolik mužských ;-)

Mimochodem, taky se vám tak děsně líbí příměr hlavy plné informací k hlavičce spermie? :P

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Regi

Veliký

Fandom: 
Drabble: 

Na všechno hleděl z větší výšky než ostatní.
Sedával výš, lehával výš a ve větší posteli.
Psával svým velikým brkem, velikými písmeny, ale na malé kousky pergamenu.
Jedl z malých talířů, malou lžící, ale mnohem víc, než všichni kolem.
Jen zvedl ruku, něco shodil, někoho uhodil.
Snažil se udělat opatrný krok, hned něco rozšlápl.
Připadal si jako v domečku přeplněném porcelánovými panenkami.
Často chodil do lesa. Tam bylo všechno přiměřené. Stromy byly obrovské, tráva nebyla křehká. Tam si našel kamarády, kterým nevadilo, že byl tak veliký. Kentaury a jednorožce. Tam objevil malé opuštěné vajíčko akromantule.
Prvňák v Bradavicích, Rubeus Hagrid.

Obrázek uživatele zirafice

Proti všem

Drabble: 

„Promiňte. Omlouvám se. Promiňte. S dovolením. Promiňte.“ Posunula se sotva o dva metry a vykoledovala si při tom celou spoustu nevrlých pohledů, naznačujících, že by si měla přestat vymýšlet a jít s davem jako každý. Ale ona se nevzdá. „S dovolením. Ty si taky trhni. S dovolením.“ Konečně se prodrala do míst, kde se dalo pohybovat i bez beranidla.
„Hele, teta. Jaký byl stromeček?“
„Pichlavý,“ zavrčela.
„Ty jsi koukám taky nějaká pichlavá. Na mě se nemrač, tys trvala na tom, že musíš vidět stromeček na Staromáku. V neděli odpoledne. Tumáš, dej si teplou medovinu, ať se z té hrůzy vzpamatuješ.“

Obrázek uživatele Xantin

V rodině se snadno osamí

Fandom: 
Drabble: 

„Na Velký pátek,“ zapýří se Thea, „úžasně příznačné téma!“
„Já to nechápu,“ povzdechne Apolo, „v davu přece nejseš sám, ne?“
„Theo?!“ zná svou skromnou sestru Sikar, „Nejsi-li ty vinna?“
Rozlícené pohledy ji izolují.
„Vždyť je to takové poetické…“ pípne.
„Pravda ovšem je,“ prolamuje hradbu Filcin, „že to úžasně sedí na naši věčně opuštěnou Viktorku!“
Hladový hněv se obratem přesune na patriarchu.
„Já se z tebe zvencnu,“ ujme se role mluvčí ostatních Taura, „jak může být osamělá, když má čtyři sourozence… Raději mlč!“
„Amu! Amu!“ odloží Viktorka leporelo.
„Tak vám teda pěkně děkuju,“ zavrčí otec, „jdu jí číst lovce Ani Muka…“

Stránky

-A A +A