DMD č. 27. pro 27. 4. 2019. Téma: Zvíře které nechce odejít

Okamžik nehybnosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bonus: Zvíře, které nechce odejít

Drabble: 

Sluneční světlo kreslící zelenozelenou mozaiku mezi listy mladých buků. Ve vzduchu čerstvá vůně jara. Zdáli slabý zpěv kosa a sýkorek - opakující se písnička o třech tónech. Jemné křupnutí větvičky. Pohyb. Až smyslně ladná křivka šíje. Hluboký pohled. Možná mírný, možná mírně vyčítavý. Chceš se přiblížit, ale nohy jako by ti vrostly do země. Chceš odejít, ale nehybnost tě neopouští. Stojíš jako přikovaný. Nic se nehýbe. Samotný vzduch jako by se změnil v nazlátlý sirup. Jsi okouzlen. Jsi zhrozen. Jsi znechucen. Přeješ si, aby zůstala a zároveň doufáš, že odejde.

Stojíte tváří v tvář, v podivně surrealistickém okamžiku.

Lovec a laň.

Obrázek uživatele Owlicious

Legie

Fandom: 
Drabble: 

Zbytky vědomí berou do ruky kameny a drásají kůži.
Přece musí být způsob, jak se toho, co ho žere zevnitř, zbavit.
Je na to sám, lidé se ho bojí.
Zpřetrhal řetězy, rozbil klece. Nespoutaný, nespoutatelný.
Vyhnali ho, protože nedokázali vyhnat to zlé v něm.
Mezi hroby straší hůř, než jakýkoli nemrtvý.
Nikdo se nepřiblíží.
Až dnes.
Ten, co taky není úplně člověkem.
Vědomí, které není lidské, se uvnitř zachvěje strachy.
Pamatuje si Jeho hlas z doby před úsvitem času.
"Už jednou jsi nás vyhnal... z nebe na zem. Nech nás být... nech nám aspoň ta zvířata."
Člověka opustí.
Vepře utopí.

Duch a zvíře

Drabble: 

Drahá Dezinvektilo,

s ohledem na dvojí podstatu člověka není divu, že mnozí lidé jednu či druhou popírají nebo zavrhují. To nás těší.
Vytvořili jsme pacienty, kteří zcela odmítli podstatu duchovní a pyšně se označují za „pouhá zvířata“. Rádi poukazují na vzorce chování šimpanzů apod., aby obhájili vlastní chování. Často hovoří o „návratu k přírodě“.
Pak jsme vytvořili pacienty, kteří cokoliv živočišného zavrhují a svou zvířeckost touží odehnat. Marně.
Zvláštní skupinou jsou pacienti zaměňující zvířecí podstatu se sexualitou.
Nejpyšnější jsme ale na pacienty, kteří věci nerozumí, zato rádi zařazují své konkrétní bližní do některé z uvedených skupin.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Obrázek uživatele L.P.Hans

Koník

Drabble: 

„Dovnitř a zavři dveře a okna.“
Farmář Jack se vrátil z cesty do městečka a slyšel podivné zprávy.
„Co se děje?“ zeptala se ho manželka.
Muž mlčky přešel do obýváku a zapnul televizi.
„Očití svědci potvrzují zprávy, že mrtví vstávají z hrobů. Úřady doporučují občanům nevycházet.“
„To je hrozné! Ale tady nám snad nic nehrozí, tady není hřbitov na míle daleko.“
„Nikdy nevíš…“
Jako na zavolanou hřebec Apač strčil hlavu oknem do místnosti. Jediný problém byl, že Apač zcepeněl před několika měsíci.
„ÍHAHAHAHA,“ zaržála rozkládající se koňská hlava.
Jack strhnul ze stěny kulovnici a začal páskovat zásobník třesoucími se prsty.

Obrázek uživatele Voldemort

Po stopách pandemie aneb Jak na chvíli přestala válka

Úvodní poznámka: 

drabble nesoutěžní

Občas i temné fandomy potřebují nějaký ten nevinný nonsens, a války chvíli pauzu. Snad vám drabble zpříjemní den tak jako mně, když jsem ho psala ;).

Drabble: 

Někdy stačí málo. Ithunn Snapeová si v mudlovské školce opatřila veš. Ale když z Ithunn přeskočila na Harryho, už to nebyla veš mudlovská, ale kouzelná, a ta na mudly nejde. Brzy se drbaly celé Bradavice. I špehové a zrádci, kteří kouzelné vši přinesli až na Ministerstvo. Zlatoslav Lockhart omdlel, když zpozoroval nákazu odolného parazita ve svých loknách. Dolores Umbridgeová okamžitě zařadila přirovnání o mudlech jako vších, co nechtějí odejít, do aktuálně vznikajícího letáku. Kingsley Pastorek zažíval jedno z nejšťastnějších období svého života. Byl to první úspěšný útok na totalitu, který ochromil veškeré dění a spojil všechny kouzelníky v jediném boji.

Obrázek uživatele Blanca

Noční neklid

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble Výsada šlechtice

Drabble: 

Nechala se přitáhnout a vší silou mu dupla na nohu. Pak přidala dobře mířenou facku. Dalším rychlým pohybem se vysmýkla ze sevření a odskočila mimo dosah.
"Ty... tys mě udeřila!?" s rukou na červené tváři zněl spíš zmateně, než pobouřeně.
"Jak jsem říkala, mám tu jenom lektvar proti bolehlavu," zopakovala klidně, jako by se nic předtím nestalo. Znovu mu podala lahvičku.
Tentokrát ji vzal, stále poněkud omráčeně.
Vypil ji a k Terezině překvapení se rozesmál.
"Stačilo říct ne, koči-nářko, nejsem bestie. Neužívám si, když se ženské perou."
Sedl si na přípravný stůl.
"Budu se s tebou muset trochu líp seznámit."

Obrázek uživatele nektor

Opečovatel s nevýhodami

Fandom: 
Drabble: 

Jednou se Petr vracel domů. Při otevírání dveří uslyšel ránu. Mládě vlaštovky narazilo do skla a spadlo na zem. Po rychlé návštěvě veterináře (byl to jen otřes) si Petr vzal vlaštovku domů. Prý na zahojení bude potřeba pár dní.

Vlaštovka se brzy začala vzpamatovávat. Pomohlo pravidelné krmení a občasné opečování. Dařilo se jí letět pár metrů v kuse, ale delší lety jí dělaly problém.

Petr se bál aby si na něj vlaštovka moc nezvykla. Vlaštovky přece na zimu odlétají na jih. Pokud neodletí do týdne, už to nestihne včas. Také se ale bál že nezvládne dlouhý let.

Byl paralyzován.

Čekal.

Obrázek uživatele Tess

Návrat

Drabble: 

Badatel bojoval, už od okamžiku, co se probudil a vybral si jméno. Bojoval se šílenstvím, temnotou, pokušením. S tušeným stínem minulosti.
Bitva většinou zuřila hluboko v podvědomí. Otevíraly se mu staré vzpomínky, nejdřív zřídkakdy, pak každým dnem. Zprvu vítal pocit, že někam patří, že se nevznáší v prázdnotě.
Pak si ale uvědomil, že se začíná ztrácet. Vzpomínky určují osobnost, byl Badatel, ale toho začínal potlačovat ten druhý.
Nechtěl to.
Zadusat ho do země...
Zrušit...
Zabít!
V posledním vzepětí vzdoru ho pohltilo vražedné šílenství.
Nemohl mu dát volný průběh. Nenechala ho. A stín byl příliš silný.
Badatel prohrál...
Beran otevřel oči.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Další ubohé stvoření

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Qui-Gon Jinn mi vždycky připadal trochu jako taková starwarsovská verze Hagrida (A myslím, že nebudu sama...). :-D

Drabble: 

„Šel za mnou sám, nijak jsem ho nelákal,“ hájil se mistr Qui-Gon Jinn.
„Ale pak jsi ho začal krmit,“ poukázal mistr Windu.
„Nechat ho o hladu by nebyl dobrý nápad,“ argumentoval Qui-Gon.
„Sám viděl jsem, že tvůj padawan pokousán byl,“ začal mistr Yoda.
„To bylo jen škrábnutí,“ zastal se svého mistra Obi-Wan.
„Přesto však Chrám vhodným místem pro norga není,“ pokračoval Yoda. „Mistru Mundimu to zvíře boty rozkousalo a v koutech po něm loužičky zůstávají.“
Na to neměl Qui-Gon žádný protiargument.
„Není měsíce, abychom nemuseli řešit takovéto problémy,“ povzdechl si mistr Windu. „A přitom to pořád dokola opakujeme: Žádná zvířata.“

Obrázek uživatele Naughtilus

It never goes away

Drabble: 

The Beast never dies until you do, it never goes away. Sometimes it goes to sleep, and you don't see it for weeks, months, years even, but it's always there, waiting, ready to kick you while you're already down. Anything can wake it up, even just a memory or seeing or hearing or reading something that evokes the ghosts.
Just be positive and smile, people say. You're just lazy, people say.
They have the wrong idea. It's not sadness, it's not gloom. It's a mental paralysis, it's expending tremendous energy just to perform basic functions, and it's never really gone.

Obrázek uživatele Arenga

Ovčí logika

Úvodní poznámka: 

Ještě jedna Eliška pro mé milé bety (bez bodu).

Horní Hrádek, 1956

Drabble: 

„Soudružko, moc té bajce nerozumím,“ přihlásí se Zdenka. „Vlk hledá důvod, proč beránka sežrat, obviňuje ho z různých věcí. Beránek obvinění vyvrací, ale vlk ho nakonec obviní, že kvůli němu má hlad, a sežere ho. Proč ten beránek prostě neutekl?“
„Na bajce je důležité naučení,“ vysvětluje Eliška.
„Kdo uteče, vyhraje?“
„Ne, že slabý proti silnému se spravedlnosti nedovolá.“ Měla by asi dodat něco o tom, že Krylov zobrazuje zkušenost z carského ruska, ale v socialistickém řádu že to již neplatí, neboť jsou si všichni rovni. Nedodá. Tahle chytrá holka totiž skončí ve fabrice, kádrově nevyhovuje. Žádná spravedlnost v tom není.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Danae

Odvrženec

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hurá, mám malou placku! Ale protože jsem četla Kleino povídání, doufám, že si ještě nějaké drabble do konce DMD střihnu ;)

Drabble: 

Na té mrňavé planetce plné lesů a vody přistál kvůli defektu. Měl za sebou první rok v branži, spoustu vlasů a hluboko do kapsy. Zíral do ohně a přemýšlel, jestli se do opravy pustí zítra ráno sám, nebo se zadluží servisákům až za hrob, když za ním něco tiše písklo. Málem smetl podvyživené kotě bez srsti, které na něj upíralo velké oči. Pravdomluvnou kočku už viděl, ale nikdy takhle hubenou. Malého odvržence, který se nikdy nedostane k mlíku včas… Natáhl k němu ruku. Kotě mu samozřejmě vešlo do dlaně a začalo příst.
Freelancer si nevybírá společníka. Společník si vybíra jeho.

Obrázek uživatele Elluška

Nechce odejít, tak ho vyhodíme!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Taková blbůstka pro moje drahé <3 Tess, Blancu & Cwelfa

Drabble: 

V Síni ohně to popraskávalo, hřálo a zvalo k posezení. I hosté na cestách se tu cítili dobře. Dost dobře, aby - i v doslechu elfů - zapředli důležitý hovor.
"Jak ho odtamtud dostanem, ptám se já!"
"Stejně jako lišku z kurníku."
"Správně. Je to jen škodná!"
"Měli jsme jednou v kurníku lišku a máma po ní hodila vidle."
"A trefila?"
"Trefila."
Uznalé mručení.
"Potíž je v tom, že nemáme tak velké vidle."
"Obtížný zvířata se dají taky třeba vykouřit!"
Jeden z hostů seděl stranou. Zádumčivě hleděl do plamenů, s pocitem, že ono zvíře je pravděpodobně bystřejšího rozumu než celá jeho společnost.

Bestie v nitru

Fandom: 
Drabble: 

Potřásl hlavou, ale rudá mlha zůstala. Vždy se mu tu bestii ve svém nitru podařilo zahnat, teď byl prostě na konci svých sil.
Okrajově vnímal výstřely a ženský křik, ale nevšímal si toho, teď vedl jinou bitvu.
"Jdi pryč," zašeptal.
"Já nikam neodejdu, už nikdy," síla toho vnitřního hlasu ho srazila na kolena.
"To nejde," opřel rozpálené čelo o chladnou zemi.
Podvol se! Přijmi mě!
Ze rtů se mu vydralo zoufalé zasténání. Pak zavrčení.
Prudce zvedl hlavu, ve žlutých očích už nebylo nic z člověka. Bestie se napřímila a pohlédla směrem, kde útočníci masakrovali vesničany. Vycenila tesáky a rozběhla se.

Obrázek uživatele Roedeer

Kojot s vyceněnými tesáky

Drabble: 

Zažil toho na cestách hodně, ale tím nejhorším byl Muž beze rtů. Často se mu zdálo, že se nad ním ve tmě sklání a chystá se ho probudit dalším polibkem. Ještě teď si dovedl vzpomenout, jak chutnal kus syrového lidského masa.

Nakonec přišel za bílého dne. Ve skupině průzkumníků, co se vrátila zpět do města, byl nepřehlédnutelný. Napjatá oválná jizva místo rtů. Kojot s vyceněnými tesáky. Noční můra před příchodem tmy.
Pozornost byla vzájemná. Poznal Jacka, pozdravil ho pokynutím a nemravně si olízl oschlé zuby. Usmát se však nedokázal.

Té noci Jack poprvé Redforda požádal, aby pro něj zabil člověka.

Závěrečná poznámka: 

Pamatujete si na něj ještě?

Obrázek uživatele Tlegy

Setkání na kraji vesnice

Fandom: 
Drabble: 

Tu dívku nezahlédl na okraji vesnice poprvé.
Klepna jako obvykle zařehtala, naštvaně, smutně, nepříjemně a zastavila se.
"Kuš stará, mého nákladu se nebojíš a holka z vesnice tě přiměje stát? Co to do tebe vjelo? Chceš, aby o tobě Marigold baladu napsal?" láteřil Geralt.
"O staré fuchtli, která velkého zaklínače vozila, by se to jmenovalo. A mělo by to alespoň sedm slok," láteřil dále.
"Podívej se, tuhle žravuchu, co teď starostovi vezu, ta ti nevadí, kikomoru jsi radostně okousávala, ygherna jsi mi pomáhala odtáhnout. A teď tohle?"
A Geralt vykročil směrem k dívce. Medailon zavibroval. Geralt tasil, automaticky. Já hlupák!

Závěrečná poznámka: 

žravucha - šupinatá bestie, připomínající kládu, čelisti má jako pily
kikimora - hmyzojidní příšera žijící pod zemí nebo v močálech
yghern - gigantická stonožka

Obrázek uživatele may fowl

Naznak

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Existují různé druhy domácích mazlíčků...

Drabble: 

Ležím naznak na matraci. Nemůžu se hnout.

Pod postelí je zvíře. Jen zavřu oči a vidím jeho drápy, slyším hemžení jeho křídel, cítím, jak se otírá o mou kůži svou vlhkou, studenou srstí. Právě proto se nemůžu hýbat. Nesmím mu dát jedinou záminku, aby se znovu dalo do pohybu. Ale dokud se nepohnu já, zvíře nikdy neodejde.

Dovedu si ho představit v nadživotní velikosti. A čím déle si ho představuji, tím větší je.

Ležím naznak na matraci a usilovně se snažím na zvíře zapomenout. A tak tu jsme spolu - zvíře a já. Jako dvě věty, které zůstaly viset ve vzduchu.

Obrázek uživatele Queen24

Skoro jako vlastní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ahoj všem, jsem zpět. Aspoň pro dnešek. Raději ani nepočítám, kolik jsem vynechala témat (a krásných!!), ale bakalářka je holt bakalářka. Teď už díky bohu úspěšně odevzdaná :)

A těch posledních pár témat si chci užít :)

Drabble: 

,,Víte, co je novýho?" Nebylo nic neobvyklého, že se táta vracel z hospůdky na návsi, kam chodíval se sousedem ,,na jedno", s touto větou. ,,Sousedi mají štěně! Máte se na něj přijít podívat," kývnul na mě a na ségru.

Floty rostla jako z vody. Prvních pár let skákala na lidi. Vždycky se hrozně radovala z lidí. Později zmoudřela a skákat se odnaučila. Ale kdykoliv jsme se objevili u nich na zahradě, tetelila se blahem, otírala se o nás, vyžadovala drbání.

Teď už se sotva zvedne. Ale ocasem mlátí o zem se stejným nadšením. Pokud si nás všimne. Je totiž hluchá.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno Flotynce. Je to kříženec labradora a je jí krásných, neuvěřitelných 16 let.
Pohybuje se už trošku nemotorně, podle sousedů prý ,,občas zlobí s jídlem", no a neslyší. Ale pořád má stejně velkou radost, kdykoliv nás vidí.

A i když máme doma svýho psa (6tiletý jorkšír), Floty máme rádi skoro jako vlastní.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Velké zvíře

Drabble: 

Vyzvedl jsem si noty k jedenáctce deváté a s úsměvem převzal klíčky od vozu. 9214 byla moje oblíbená tramvaj.
O dvacet minut později jsem vyrazil na trať.
Hrnek kávy po mé levé ruce vydával příjemnou, povzbuzující vůni.
Na Horkách se z nonstopu vykolébal dvoumetrový chlap v gorilím kostýmu a nastoupil.
Na Spořilově jsem ho musel jít vyhodit.
"Co si to dovolujete?" Zdařile imitoval gorilu nížinnou nejen hlasem, nýbrž i gestikulací. "Já jsem velký zvíře, jasný? Já jsem chtěl na Vinohrady!"
"Pokud jste takové zvíře, tak si příště zavolejte taxíka."
"Počkat!" zaryčel a zmateně mžoural na Škodu 15T. "Vy nejste Uber?"

Obrázek uživatele Carmen

Potíže s výběrem

Drabble: 

"Máte konkrétní představu?"
Mlok si rozpačitě odkašlal.
"Víte, já vlastně vůbec... Jak takový výběr obvykle probíhá?"
"Přesně takhle," srdečně se rozesmála. "Velikost víte?"
"Je trochu menší než já..."
Pod pultíkem cosi cinklo.
"Velikost prstenu."
"Aha. Taková... Jakou průměrně mají lidské ženy velikost?"
Pod stolem seděl hrabák.
"Můžeme ho případně upravit," řekla chlácholivě.
Hrabák držel hodinkový řetízek.

"Bude to vše?"
Upřený pohled zpod stolu.
To zvíře se odsud nehne.
"Vlastně... Podívejme, máte pod stolem řetízek..." rychle ho vyškubl z paciček.
Chvějící se čumáček.
"Víte co, koupím ho taky," vzdal se.
Jen zadoufal, že jí nebude muset navléct prsten i s hrabákem.

Nejvernejsi ochrance

Fandom: 
Drabble: 

Mrakoplas mel toho prave dost. Tisice nozicek za nim pochodovalo se slepou zurivosti. Komu co udelal, ze se na nej ta bedna zavesila, nevedel. Ne ze by obcas nebyla uzitecna, to zas ne. Vzdyt naposled snedla tri muze, kteri sli Mrakoplasovi po krku. A byla i bezudrzbova. Proste jen byla. Vsude tam, kde se Mrakoplas zrovinka nachazel. A priznejme si, ze pro normalniho muzskeho je to trochu neprijemne. I kdyz je to zrova mag. Magove zkratka nemaji domaci mazlicky. Tim mene oddane domaci mazlicky.
A tak Mrakoplas zjistil, ze na odehnani Zavazadla funguje nejlepe smirit se s jeho stalou pritomnosti.

Obrázek uživatele Voldemort

Skřípot nehtů po tabuli

Úvodní poznámka: 

temné

Drabble: 

Skřípot nehtů po tabuli. Zvuk, ze kterého tuhne krev v žilách, kudrny se rovnají a mění v hřebíky, se rozléhá potemnělými chodbami Bradavic.
Skřípot nehtů po tabuli. Nic jiného nedokáže vyjádřit ten strašlivý pocit frustrace, špíny a bezmocného vzteku, který rozežírá duši zevnitř.
Skřípot nehtů po tabuli. Přilákal lovce, jenž opustil svou kořist, prozatím ukojený, ale zvědavý.
Skřípot nehtů po tabuli. Touží se zabořit, trhat a rvát, lhostejno, zda vlastní tělo nebo tvář příchozího. Šelma zrozená z utrpení konečně opouští Hermionino srdce.
Skřípot nehtů po tabuli. Nehtů toho, koho v černočerné pasti z břidlice, přítelkyně dobrých učitelů, ochutnávají první plameny.

Závěrečná poznámka: 

Přepadla mě dnes lyrická nálada. Možná se vám bude hodit pár prostých slov.
Hermiona je rozbitá a rozhodla se konfrontovat Bartyho Skrka. A tak ho zavřela dovnitř do tabule a nechala hořet.
Jo a pokud zabijete předního učitele, už nezbývá moc jiných činností než jít zapálit Astronomickou věž.

Obrázek uživatele kytka

O krok blíž

Fandom: 
Drabble: 

V rohu pokoje, pod odchlípenou tapetou, sedí krysa.
Říká se, že soused Trepanov krysy lovil. Jednou Nataše kousek masa dal výměnou za stakana vodky. Bylo to naposledy, co jedla maso.

Nataša by krysu ráda ulovila, ale neví jak. Do pasti se nechytí, Nataša ji nemá na co nalákat. Ten kousek chleba, co dostává jako příděl, ani nedonese domů. Vždycky ho sní už cestou z konzumu, prostě se nedokáže ovládnout.

Nataša nemá sílu, aby ji ulovila. Nemá sílu, aby ji odehnala. A je jí zima. Krysa to ví, nebojí se.

Nataša pozoruje krysu. Krysa pozoruje Natašu.

Zítra bude o krok blíž.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Zvíře

Fandom: 
Drabble: 

Noc. Hvězdy. Měsíc.
Srdce buší.
Kůže bolí. Trhá se. Nehty rostou. Zuby taky. Teď má srst.
Někdo křičí.
Běží. Rychle. Proti větru. Láme větve. Žene se za kořistí. Trhá.
Vyje.
Je ráno. Slunce vyjde. Rosa padne. Probudí se. Nahá.
Srdce bolí.
Vidí krev. Nemůže dýchat. Běží. Po větru. Větve drásají. Jehličí píchá.
Srdce buší.
Cítí krev. Na míle daleko. I jako člověk.
Slzy tečou.
Nemůže. Nechce. Nebude. Ale nejde to skončit.
Křičí.
Nenechá ji. Neodejde. Nic jí nepomůže. Nedokáže to zabít. Sebe.
Pláče.
Někdo ji drží. Někdo ji chrání. Nechce. Nemůže. Nezůstane.
Srdce křičí.
V bezpečí? Kéž by. Přichází noc.

Závěrečná poznámka: 

Co o mně vypovídá to, že mi teď vážně buší srdce? :)

Obrázek uživatele Elrond

Pod dračím tělem

Fandom: 
Drabble: 

Naši psi mají sice jména uvedená v průkaze původu, nicméně jsou používána zřídka. Spoustu dalších jmen si vysloužili na základě povahy a vzhledu.
Neli často říkáme Glaurung. Pravda, že nepouští čpavé dýmy a hrůzu a zamořuje byt akorát svým chlupem a roztomilostí. K přezdívce přišla díky své tělesné konstituci – dlouhé zavalité tělo a krátké nožky.
Její přirozené prostředí je gauč a postel a to především tehdy, kdy jsou tam i páničci. A teď si představte, že vás přelézá, sune se nekonečně dlouho nahoru a v půlce se zasekne. Zaboří loket pod žebro a odmítá se dále hnout. Sedmnáct kilo draka.

Obrázek uživatele vatoz

Medvídek v králičí noře

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

AU.

Drabble: 

Jednou v noci se Králíček probudil. Přišlo mu, že je něco jinak.
Chvíli se zmateně rozhlížel. Pak na to přišel - z předního vchodu netrčely nohy zaseklého Medvídka Pú.
Aha, někdo ho vytáhl, pomyslel si Králíček a šel zas spát.

Ráno byl ale Medvídek Pú stále na svém místě.

To byl divný sen, pomyslel si Králíček, a začal uklízet prázdné sklenice od medu, které se přes noc záhadně objevily před jeho norou.

Později dorazil Kryštůfek Robin, aby Púovi dál předčítal pohádku: Třesoucí se v chladu před úsvitem, Tyrion Lannister si imaginární křídou udělal čárku za další dluh Starků.

A Pú poslouchal.

Závěrečná poznámka: 

Citace je ze Hry o trůny od George R.R. Martina. Ale to jste asi poznali. je krácena o větu s pohledem upřeným na Chiggena, který porážel jeho koně

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Ancient Coffee

Křídla

Úvodní poznámka: 

Včera jsem sice na poslední chvíli rozjela nějakou pidi-zápletku, ale dnes doplňuji starší události, protože mi při přemýšlení nad tématem vytanulo něco, co jsem nechala Beatrix říct už kdysi dávno... Citace v poznámce závěrečné ;).

Drabble: 

Když byl Wilhelm Sternbach, budoucí soudce a pochybné centrum mnohých romantických vztahů, ještě malý, vodil a nosil si s sebou domů z procházek rozličnou divou zvěř – ptáče, co vypadlo z hnízda, hraboše s pochroumanou nohou, ztracené lišče. Jeho otec zvířata (krom koní) nenáviděl a Beatrix si dávala záležet, aby udržela bratříčkovy chráněnce v bezpečné vzdálenosti od Wilhelma staršího. Když ovdověla, nastěhoval si ji bratříček do bytu, proti její vůli a chabým protestům. Bylo v ní cosi zlomeného, co potřebovalo ochranu. Vzpamatovala se, roztáhla křídla, ale vyletět ven se jí nechtělo. Zahnízdila se v jeho životě jako nápomocný parazit, který soudí.

Závěrečná poznámka: 

„Už jako malý si domů tahal zraněná zvířátka.“
„Alexandr není žádné zvířátko!“
„Jak myslíte, drahá,“ usmála se Beatrix kysele.

z drabble (velice originálně nazvaného) Zvířátko.

Obrázek uživatele Ilian

Nuda na Červeném trpaslíku

Drabble: 

Lister seděl s nohama na stole a četl si. Tedy, rád by si četl, kdyby ho Kocour každou chvíli neotravoval.

"Co děláš, opičáku?"

"Čtu si. Stejně jako jsem si četl, když ses mě ptal před pěti minutama."

"Co budeme dělat my?"

"My nebudeme dělat nic, čtu si sám. Jestli se nudíš, jdi otravovat někoho jinýho!"

"A to se mám jít bavit s tím dutohlavem? Nebo s tím, co má hlavu jako po demolici?"

Lister otráveně zavřel knihu, když si všiml baterky na stole.

O chvilku později Kocour pronásledoval světýlko na zdi a Lister se bavil natolik, že na knihu zapomněl.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Ve třetím plánu

Úvodní poznámka: 

De facto SPOILER WARNING, ale je vůbec spoiler, že Romeo a Julie žili šťastně až do smrti?

Drabble: 

Je to jen bělavý opar, který se k ránu převaluje na hladině. Není to... Nemůže to být přízrak bílého koně.
Nejsem blázen, ujišťoval se.
Nebylo ale větší šílenství věřit, že on jediný si zachoval příčetnost? Proč by jinak šel po cestě, která nikam nevede? Pár posledních kroků k lávce nad náhonem...
Dřevo mu zavrzalo pod nohama. Kůň zvedl hlavu a zafrkal.
“Mám jít tou cestou, kterou všichni odešli?”
Kůň neslyšně přišel až k němu. Natáhl hlavu a nechal se pohladit po šíji.
Já zůstávám.
Hra skončila. Jen oni dva zbývali. Černý muž a bílý kůň na lávce u mlýnské hatě.

Prudké emoce

Drabble: 

V životě předškolních dětí se často stanete svědkem prudkých emocí. Samozřejmě záleží hodně na povaze dítěte, ale bohužel obdobím vzdoru to vše nekončí.

Pokud se jedná o výbuch nadšení, zpravidla to člověka nechává klidným nebo se tiše usmívá a nechá dítě projevovat radostné veselí. Bohužel na opačném spektru emocí je obrovský smutek nebo velký vztek, kdy dítě bojuje s imaginárním nepřítelem, snaží se to v sobě nějak zvládnout.

Hodně nám pomáhá si ten vztek představit jako nějaké zvíře, které nechce odejít a drží se v dítěti. Někdy to zvíře dítě odežene pryč, někdy zavře do klece, jindy pohladí a uklidní.

Stránky

-A A +A