Někdy za krásných letních nocí se Michal rád díval na oblohu a vzpomínal na svou dávnou výpravu. Hledal nahoře všechny hvězdičky, které už znal. Bílá hvězda, Čokoládová hvězda, Železobetonová hvězda, bělavá Mléčná dráha… A kdesi nezměrně daleko měla svítit jeho vysněná Modrá hvězda, na kterou chtěl utéci, když byl ještě malým Míšou.
Zvláštní, že musel letět tak daleko, aby poznal, že Modrá hvězda, nejkrásnější v celém vesmíru, je jeho Země.
Ale dokonce i dnes se mu někdy ztrácela. Kolikrát znovu toužil nasednout do rakety s kocourem Pidlifousem a vydat se ji hledat tam nahoře.
Naštěstí ji vždycky nakonec znovu našel.