Originální

Obrázek uživatele Naughtilus

Danny

Fandom: 
Drabble: 

Danny? Yeah, he's the best. He's this bumbling, charming idiot. He stumbles, trips over things, then does this thing, rubbing the back of his head, smiling sheepishly. You can't not think he's adorable like that. You'll get to like him. You'll actually enjoy his company, right up till he pulls a knife out of nowhere and rams it in the base of your skull. You'll be dead quickly, painlessly as the blade severs your spinal column, right between the vertebrae. He's the best killer for hire we've got. He's not cheap, but whoever you need gone won't see it coming.

Obrázek uživatele may fowl

Huhly

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 23 - "Spoutáni časem".

Varování: Aktivovali jste moje vnitřní dada. Toto jsou následky.

Drabble: 

"Huhly huhly, huhly huhly huhly," řekl Bronislav.

Mařeniny oči vystoupaly do závratných výšin, a pak znovu klesly až na úroveň jejího bratra.

"Huhly huhly," odvětila naléhavě a zaškubala pažemi. Marně. Provazy držely pevně. Nezbývalo jí než přežvykovat roubík a zírat na svázaného sourozence. Až na ten roubík by to byl vlastně docela fajn program.

Ozvaly se kroky. Mařeně vstoupil do zorného pole chlapík se špatně upravenou bradkou a udělal tiché MUHAHA. Pak jí vytáhl roubík.

"Okamžitě nás pusťte!" zaječela Mařena. "Máte špatně upravenou bradku! Kdo si vůbec myslíte, že jste?"

"Jsem tím, čeho se nejvíc bojíš. Jmenuji se Čas. MUHAHA."

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se. Mám s časem trochu problémy.

Obrázek uživatele Envy

K zulíbání

Fandom: 
Drabble: 

Dámy sedící u stolků posetých sklenicemi a hrnky s kávou, čajem či jinými nápoji, tu a tam prostřídané talířky se zákusky, s povzdychy zírají z balkónové terasy dolů do patra, v očích zamilované pohledy. Něco si štebetají, štouchají do sebe lokty a neustále ukazují dolů. Tu a tam jsou slyšet kousky konverzací.

"No podívej se, nění roztomilej?"

"Doslova k zulíbání."

"Jé, no co to dělá?"

Na terase vypukne smích.

Pár pánům sedícím kousek dál od zábradlí to nedá. Co je to tam dole za týpka, že je všechny tak okouzlil? Dole se jak malý idiot nemotorně motá huňaté štěně majitelů.

Obrázek uživatele Faob

Padesát posedmnácté

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele Peggy Tail

Miláček

Drabble: 

Vstoupí do místnosti a ihned vám učaruje. Zíráte na něj. Jste hypnotizovaní. (Kdo tvrdí, že musíte být žena.) Padají vám věci z rukou a narážíte do nábytku či dveří, popřípadě do zdí. Debilně se culíte. Má něžné oči a husté vlasy. Voní jako svěží vánek, který cítíte na zčervenalých tvářích. Je tak milý a laskavý. Rád vám pomůže. Nemůžete se ho nabažit. Nenápadně se ho dotknete, on vás poctí svým zářivým úsmevem. Poskakujete kolem, jen abyste si byli jistí, že nic nepotřebuje. Máte ho rádi. Takového, jaký je. Je to miláček. Ale proboha, když mluví, máte chuť ho přetáhnout pánvičkou!

Obrázek uživatele Envy

V zajetí doby

Úvodní poznámka: 

Nahrazované téma: Spoutáni časem

Drabble: 

Setiny. Vteřiny. Minuty. Hodiny. Dny. Týdny. Měsíce. Roky. Desetiletí. Staletí. Milénia. Celá kontinuita času. Spoutává a lineárně uspořádává naše životy, společenství a historii. Koncept který jsme si sami vytvořili k tomu, abychom se stali pány času a svých životů, namísto toho se spíš čas stal pánem nás, a my se před ním klaníme, honíme se, abychom to stohli, abychom toho dosáhli všas, dokud je ještě čas. Máme potíže jen tak se zastavit, zahodit ten svírající pocit a tlak času za hlavu. Jen tak se nadechnout a rozhlédnout se kolem, ztratit se v přítomné chvíli, a nehnat se pořád někam dopředu.

Závěrečná poznámka: 

Protože my všichni jsme spoustáni časem, a mnohdy zapomínáme, že taky je fajn prostě jenom být

Obrázek uživatele Kraken

Miluji nesmysly

Fandom: 
Drabble: 

Rozhlížení bylo naprosto nesmyslné, neboť se na vás chechtali ze všech stran, ať jste šli kamkoli. Smrt byla na cestě a válka byla tu. Chechtání se ozývalo vždycky ze strany nepřítele. I když, kdo je to nepřítel? Jde o to, na jaké straně vlastně jste.

Chechtáky byly zvláštní skupiny vojáků, které uměly tak otevírat pusu, že to přesáhlo jejich obličej, což nepřátele dost vyděsilo. Smáli se tak hlasitě, že ta tlaková vlna vás vyhodila do vesmíru. Navíc všem praskly ušní bubínky, takže všude leželo spoustu krve. Někteří otevřeli pusu tak moc, že pohltila je samé a stala se černou dírou.

Závěrečná poznámka: 

Každý bodík dobrý, takže to není moc dobrý :-D

Zpomalený

Fandom: 
Drabble: 

Celý život jsem pomalejší. Nejvíce se to projevuje když jsem ve skupině. Nejdřív mluví Pepa, odpoví mu Eliška, do toho zareaguje Michal.. A já zatím zpravovám reakci na Pepu. Než se připravím vyjádřit, už je řeč někde jinde.

Dlouho mi to působilo trápení, cítil jsem se mimo skupinu. Vždy jsem si pak sám doma probíral co bylo řečeno a co jsem neřekl.

Včera se to ale změnilo. Povedlo se mi zažehnat vznikající hádku - připomenutí drobnosti co řekla Eliška před několika lety. Ostatní to zarazilo. Uklidnili se.

Od té doby se společná komunikace zvolnila a stal jsem se neoficiálním kronikářem skupiny.

Obrázek uživatele vatoz

Katalyzátor

Fandom: 
Drabble: 

Bývají malá, tak okolo padesáti centimetrů, zhruba tři kilogramy těžká. Jejich fyzické schopnosti nejsou nijak působivé, i zvuky, které vydávají, nezní jako hrozba.
Přesto se jich děste, neboť mimina již svou přítomností snižují vaši inteligenci, namísto "gratuluji k narození zdravě vypadajícího potomka" se i vzdělaní lidé uchylují k ťuťu ňuňu brm brm ee řeči.
Bohužel, poškození při delší expozici bývá trvalé, vady řeči se zlepší, a namísto naprosto nesrozumitelných citoslovcových výjevů vznikají perly jako manža si čvachtal.
Spojené vědecké týmy se snažily tento problém vyřešit, ovšem podařilo se zajistit jen těhotenstvý profesorky Smithové, a teď i doktor Gonzales říká ňuňu.

Obrázek uživatele Elet

Můžou. Dost!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu experimentuji s formou

Šikanované dítě, oběť domácího násilí, civilista uprostřed války - tři prolínající se životy.
Nic explicitního, jen změť myšlenek a dojmů. Tolik k varování.

Drabble: 

Můžou předstírat úžas a prohlašovat, že jsem okouzlující.
Můžou mi podlézat a pak mě skrytě pomlouvat.
Můžou se mi smát a říkat, že mám velký nos.
Můžou mi nadávat a tvrdit, že jsem idiot.
Můžou mi ublížit a můžou mě zranit.
Můžou dělat cokoliv.
Můžou dělat.
Cokoliv.
Můžou.
Dělat.
Cokoliv.

Dost!
Řeknu dost!
Jednoho dne.
Řeknu jim dost.
Jednoho dne jim řeknu dost!
Mám právo se bránit a chránit.
Mám právo na lidskou úctu a respekt.
Mám právo říct si o pomoc a využít ji.
Mám právo nebýt obětí jejich ublíženosti.
Mám právo nežít ve strachu z bolesti a ponížení.

Závěrečná poznámka: 

Mám právo žít.

Obrázek uživatele vatoz

Král zvířat

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji Jeden na všechny

Drabble: 

Kdo je král zvířat? Lvi?
Lvi se bojí myší, myši se bojí koček, kočky psů, psi chobotnic, chobotnice sardinek, kaguáři krajt, krokodýli žiraf, pavouci chrobáků, ovce vlků. Skoro každý se bojí.
Vlastně, když projdete zvířecí říší odshora až dolů, napříč třídami i druhy, každý se něčeho bojí.
Jediný, kdo se ničeho nebojí, jsou lenochodi. Ti všechno zaspí.
A když to vezmeme z druhé strany, jediné zvíře, kterého se všechna bála, byli děsivci velcí. Přirozeným výběrem se stávali tak děsní, až začli děsit i příslušníky vlastního rodu a vyhynuli.
Jediný druh, kterého se nikdo nebojí jsou opět lenochodi. Ti všechno zaspí.

Nepromyšlená odpověď

Fandom: 
Drabble: 

Aleš zase řekl ano. Znělo to tak zajímavě - nový klient s zářivou vizí a s ním projekt s velkým potenciálem. Práce na pár týdnů a pak zas dál. Jenže už druhý týden po setkání se začaly ukazovat zádrhely. Vize mohou být hezké, jenže po opadnutí euforie příchází na řadu realita.

Kontrakt je podepsán a Aleš teď bude muset udělat výrazně více práce než čekal. Ale najmnout pomocnou sílu už nemůže, klient by na změnu podmínek nepřistoupil.

Aleš nakonec pracoval několik měsíců a s vypětím svých sil zvádl vyhovět kontraktu.

Snad se Aleš pro příště poučí. I "ne" má své místo.

Závěrečná poznámka: 

Nahrazení DMD 25 Jeden na všechny

Povzdech prodejce

Fandom: 
Drabble: 

Čeká vás důležitá schůzka s prominentním klientem? Chystáte se na romantický večer s partnerkou? Potřebujete vytvořit optimální prostředí, aby se vaše děti mohly skutečně soustředit na učení?

Objednejte si iDiode.

Jedinečný, okouzlující, elegantní. Pomocí intuitivího ovládání vykouzlíte v bytě i v kanceláři to pravé osvětlení. Naskenujte prostředí, zadejte typ schůzky a jména osob. Nepřekonatelný algoritmus prohledá internet a navrhne barevné odstíny, rozmístění a intenzitu světel, které vám zajistí úspěch.

Naši profesionální technici Vám zdarma zajistí úvodní zasíťování prostoru světelnými páskami.

Uvedení špičkového výrobku na český trh bohužel nepřineslo očekávané výsledky.
Proč jen naše marketingové oddělení nezohlednilo český smysl pro humor.

Obrázek uživatele Taarg

Zvíře, které nikdy nechtělo odcházet

Fandom: 
Drabble: 

Zvíře se rozječelo a rozvylo, začalo kousat a plivat.
Jako každý den jsem se ho snažil vyhodit ze dveří, ale dneska byly jeho drápy natolik ostré, že jsem netušil, zda to zvládnu.

"Musíš jít, čeká tě hodně kamarádů," snažil jsem se mu lhát, zatímco jsem jej spoutával pásy.

"Nikdyyy! Jdi ty!" slyšel jsem hlas ve svém mozku. "Jeskyně je moje!"

Alena se odpoledne zeptala, jak nám šlo vypravování do školky. Nevěděla, že zvíře zvítězilo. Večer jsme se naposledy milovali a ráno jsem zvířeti pošeptal: "Odcházím a můžeš za to ty."

A skutečně jsem se do toho bytu už nikdy nevrátil.

Obrázek uživatele Taarg

Démonzub starší

Fandom: 
Drabble: 

"Na co ty testy vlastně potřebujete?" zeptala se staršího mága lékařka.

"Naposledy, když jsem se snažil uřknout krávu, tak se jí mléko přeměnilo v Jesenku," odvětil Démonzub.

"Tak začneme," opáčila paní doktorka a připevnila mu na hlavu diody.

"Zkuste mi vykouzlit třeba kytičku a potom rychle něco těžšího - přeměňte tamhle bonsaj na sloní chobot."

Na počítači se objevovaly frekvence magie, za chvíli v místnosti stál slon ve velikosti bonsaje a masožravá kytky přežvýkávala lékařku.

"Už asi kouzlit nebudu, stáří se nevyhne nikomu," mumlá si seschlouš. "Ale né, vám to nešlo nikdy. Jen si na to už nepamatujete," směje se sestřička.

Obrázek uživatele wandrika

V hradnej kuchyni

Fandom: 
Drabble: 

Jolinda vytiahla z pece plech s koláčmi a pretrela si spotené čelo. Dnes vyšla ranná služba v kuchyni na ňu. Musela ešte navariť kašu a nakrájať syry skôr, než sa panstvo zobudí.
Do kuchyne vošiel bláznivý Pejo, mladík, čo vynášal popol a drhol podlahy. Nikdy nepovedal viac než dve súvislé slová a kuchárky si z neho beztrestne uťahovali. Jolinde to však nepripadalo správne.
„Nedáš si koláč?“ ponúkla.
„Bude mi potešením, milosťpani.“
Zaškeril sa, keď na neho ostala hľadieť s otvorenými ústami.
„Blázni nemusia do armády. Viem, že ty ma neprezradíš, Jolinda. Môžem sa u teba občas zastaviť na kus reči?“

Obrázek uživatele tif.eret

Ve společnosti

Fandom: 
Drabble: 

Miloval jsem to. Vešel jsem do dveří a rázem se všichni dívali mým směrem. Usmívali se a vítali mě, zvali mezi sebe. Přijímal jsem tu pozornost s blahosklonnou vlídností. Říkalo se o mně, že jsem okouzlující a šarmantní. Tehdy jsem si představoval, že si můžu vybírat, koho poctím svou přízní. Myslel jsem, že mi patří svět, mně, bývalému chudákovi.
Jak jsem byl bláhový! Jak to, že jsem si nevšiml, že jsem jim pro smích? Měli mě za blázna, za usměvavými tvářemi si ze mě utahovali. Celou dobu věděli, odkud jsem přišel.
I v pěkných šatech jsem pro ně jen ubožák.

Obrázek uživatele may fowl

Modrobílá

Fandom: 
Drabble: 

Jejich zahrada je zahalená do tmy. Naposledy se ohlédnu směrem, kde tuším bílou vilu se světlemodrými okenicemi. Možná zaslechnu zpěv, ale nemohu si být jistý. Zvuky večírku se ztrácejí v šustění mých bot po listovém koberci.

Seběhnu k úpatí kopce a otevřu branku. Modře natřená dvířka zavržou v pantech. Octnu se na ulici. Vzduch je chladný a bez vůně.

Nedovedu spočítat, kolikrát jsem tudy šel, v žilách víno, v hrudníku vyplašené srdce a v hlavě intenzivní pocit, že láska mého života je idiot.

Díky, žes přišel, řekl mi dnes na rozloučenou a kouzelně se usmál.

Jeho žena mi potřásla rukou.

Obrázek uživatele Erenis

Na břehu řeky

Fandom: 
Drabble: 

Mademoiselle Dupuis seděla na břehu řeky. Zamyšleně koukala do vody.

"Ahoj Maru!" ozvalo se za jejími zády.
"Mademoiselle Dupuis," zvedla se Marie a objala svého nejmilejšího přítele Michala.
"Áh, omlouvám se, mademoiselle," Michal se uklonil a naznačil políbení ruky.

Byli si hodně blízcí. I když Marie byla... zvláštní. Byla okouzlující.
Ale byla taky... idiot.
Michal tohle označení nestrpěl. Jednou se kvůli Marii i popral.
Nicméně, Marii to vystihovalo dokonale - okouzlující idiot.

Málo lidí mělo pro ní pochopení.
Jí to ale nevadilo. Měla Michala. Byla šťastná.

Seděli spolu na břehu řeky. Mademoiselle Dupuis vyprávěla příběhy.
Michal se usmíval. Bylo jim hezky.

Obrázek uživatele Elet

Poutník

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 21 (Jednou za sto let)

Takový malý experiment, mozaika střípků z emocí; historie, současnost i legenda...

Drabble: 

Po sto letech se znovu vydával na cestu. Nebo snad ne? Můžete vyjít, když jste nedošli, či dojít dřív než vyjdete? Můžete jít, když jste sami cestou, když jste tím, co ji cestou činí?
Poutník nevěděl. Jeho úkolem nebylo znát, vědět či soudit. Jen žil a nechával žít, poslouchal a vyprávěl, přijímal pomoc i pomáhal. Nikdy se nezastavil, nikdy se nerozešel. Vyrážel s východem slunce a na noc se ukládal ke spánku do trávy a mechu.

Muž zvedl oči k nebi a zaposlouchal se - zvony v Compostele ho volaly na cestu. Stiskl v dlani mušli a vyrazil.
Jmenoval se Santiago.

Opečovatel s nevýhodami

Fandom: 
Drabble: 

Jednou se Petr vracel domů. Při otevírání dveří uslyšel ránu. Mládě vlaštovky narazilo do skla a spadlo na zem. Po rychlé návštěvě veterináře (byl to jen otřes) si Petr vzal vlaštovku domů. Prý na zahojení bude potřeba pár dní.

Vlaštovka se brzy začala vzpamatovávat. Pomohlo pravidelné krmení a občasné opečování. Dařilo se jí letět pár metrů v kuse, ale delší lety jí dělaly problém.

Petr se bál aby si na něj vlaštovka moc nezvykla. Vlaštovky přece na zimu odlétají na jih. Pokud neodletí do týdne, už to nestihne včas. Také se ale bál že nezvládne dlouhý let.

Byl paralyzován.

Čekal.

Bestie v nitru

Fandom: 
Drabble: 

Potřásl hlavou, ale rudá mlha zůstala. Vždy se mu tu bestii ve svém nitru podařilo zahnat, teď byl prostě na konci svých sil.
Okrajově vnímal výstřely a ženský křik, ale nevšímal si toho, teď vedl jinou bitvu.
"Jdi pryč," zašeptal.
"Já nikam neodejdu, už nikdy," síla toho vnitřního hlasu ho srazila na kolena.
"To nejde," opřel rozpálené čelo o chladnou zemi.
Podvol se! Přijmi mě!
Ze rtů se mu vydralo zoufalé zasténání. Pak zavrčení.
Prudce zvedl hlavu, ve žlutých očích už nebylo nic z člověka. Bestie se napřímila a pohlédla směrem, kde útočníci masakrovali vesničany. Vycenila tesáky a rozběhla se.

Obrázek uživatele may fowl

Naznak

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Existují různé druhy domácích mazlíčků...

Drabble: 

Ležím naznak na matraci. Nemůžu se hnout.

Pod postelí je zvíře. Jen zavřu oči a vidím jeho drápy, slyším hemžení jeho křídel, cítím, jak se otírá o mou kůži svou vlhkou, studenou srstí. Právě proto se nemůžu hýbat. Nesmím mu dát jedinou záminku, aby se znovu dalo do pohybu. Ale dokud se nepohnu já, zvíře nikdy neodejde.

Dovedu si ho představit v nadživotní velikosti. A čím déle si ho představuji, tím větší je.

Ležím naznak na matraci a usilovně se snažím na zvíře zapomenout. A tak tu jsme spolu - zvíře a já. Jako dvě věty, které zůstaly viset ve vzduchu.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Zvíře

Fandom: 
Drabble: 

Noc. Hvězdy. Měsíc.
Srdce buší.
Kůže bolí. Trhá se. Nehty rostou. Zuby taky. Teď má srst.
Někdo křičí.
Běží. Rychle. Proti větru. Láme větve. Žene se za kořistí. Trhá.
Vyje.
Je ráno. Slunce vyjde. Rosa padne. Probudí se. Nahá.
Srdce bolí.
Vidí krev. Nemůže dýchat. Běží. Po větru. Větve drásají. Jehličí píchá.
Srdce buší.
Cítí krev. Na míle daleko. I jako člověk.
Slzy tečou.
Nemůže. Nechce. Nebude. Ale nejde to skončit.
Křičí.
Nenechá ji. Neodejde. Nic jí nepomůže. Nedokáže to zabít. Sebe.
Pláče.
Někdo ji drží. Někdo ji chrání. Nechce. Nemůže. Nezůstane.
Srdce křičí.
V bezpečí? Kéž by. Přichází noc.

Závěrečná poznámka: 

Co o mně vypovídá to, že mi teď vážně buší srdce? :)

Obrázek uživatele Envy

Pavouk

Fandom: 
Drabble: 

Provází mě již od mala, neustále se zjevuje v mých snech, v televizi jen co ji zapnu, ať už tam běží cokoli, náhodně v časopisu i jako potisk na prvním tričku co spatřím při vstupu do obchodu. Pronásleduje mě na každém kroku životem. Bál jsem se a štítil se ho. Malé plíživé zvířátko s osmi nohama, které mě nenechalo na pokoji. Než jsem se zastavil, pořádně se na něj zadíval a zapřemýšlel a zamyslel jsem se nad tím, proč mi vždycky přišlo tak ohavné a proč jsem se ho bál. Teď je tu sice stále, ale už s ním vycházím.

Závěrečná poznámka: 

Pro někoho to možná může být i ze života...

Přítelkyně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ta kvalita nějak klesá...

Drabble: 

Věděl, že to je chyba, už ve chvíli, kdy vytahoval tlapku vlčice z pasti. I přes to, že její krev byla všude a ona nedokázala zvednout hlavu, stále ho dokázala kousnout. Věděl, že to je chyba.
Nemohl tam vlčici nechat.
Nohu jí musel amputovat. Během týdnů, který následovaly, jí krmil a držel naživu. Stále na něj vrčela, stále se ho pokoušela kousnout.
V den, kdy jí vypustil zpět do lesa, mu bylo smutno. Doufal, že si na něj vlčice zvykne. Že s ním zůstane.
Okamžitě odběhla do lesa.
O den později se vrátila.
Stále na něj vrčela, ale vrátila se.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Kdybych, abych

Drabble: 

Kdybych byla krásná jako ona, miloval bys mne?
Kdybych byla chytřejší, vážili by si mne?
Kdybych měla lepší známky, chválili by mě?
Kdybych měla hezký hlas, mohla bych taky zpívat nahlas?
Kdybych jedla dvakrát méně, měla bych tak tenké nohy?
Kdybych měla menší nos, vypadala bych hezky?
Kdybych se tak nebála, ozvala bych se?
Kdybych měla drobnou postavu, nestyděla bych se.
Kdybych se líp učila, vzali by mě.
Kdybych nebyla tak slabá, tak to dokážu.
Tobě se to žije s tímhle obličejem.
Taky bych chtěla mít všechno zadarmo.
Náno pitomá.
Měla by sis na mě dávat pozor.
Abych ti neublížila.

Závěrečná poznámka: 

Myšlenky se kolikrát stávají zvířetem, které nás žere zaživa. A někdy začne požírat i ostatní.

Obrázek uživatele tif.eret

On

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Už moc nevím, kudy kam.

Drabble: 

Zase se objevil a řádil. Jako zvíře. Tušil jsem, že se to stane, ale už jsem tomu nedokázal zabránit.
Kdysi mi byl užitečný. Potřeboval jsem několikrát něco zařídit a on mi pomohl. Myslím, že se mu to líbilo, nechával jsem jen na něm, jak to proběhne, důležitý byl výsledek. V té době mě ještě poslouchal.
Pak se něco zvrtlo. Při jedné záležitosti zůstala na místě zkrvavená mrtvola a od té doby si začal dělat, co chtěl.
Vyvolal jsem ho z pekla a na nic jsem se neohlížel. Nechce se tam vrátit, nikdy odtud neodejde. Jeho vina padne na mou hlavu.

Obrázek uživatele Aplír

Neodbytná

Fandom: 
Drabble: 

Nejdřív jsem neměl tušení, že se ke mně nastěhovala. Byla tichá, nenápadná a v mém obrovském býváku jsem si ji nevšiml. Časem jsem zjistil, že mám nezvaného hosta. Slušně jsem ji prosil, aby odešla. Ale nechtěla se hnout. U mne jí bylo dobře. Měla teploučko i v těch největších mrazech. Kdykoliv si vzpomněla, měla něco k jídlu.

Začala mi pít krev.
"Jdi pryč, nechci tě," řekl jsem důrazně.
Chichichi. Zachytil jsem sotva slyšitelný smích.
"Vypadni!" zavrčel jsem nevrle.
Schovala se, potvora.
Tak jsem ji začal hledat. "Já ti dám, až tě chytím!"
Na vyhrůžky nedbala.
Tak jsem tu blechu zakousnul.

Obrázek uživatele strigga

Jsme jedním

Drabble: 

Jsem vlk. Jsem svoboda, volnost i jistota smečky, nezkrotná síla a záruka dobrého lovu.

Jsem kočka. Nevyzpytatelná, náladová, hebká jako mech i ostrá jako břitva. Toulavá. Vybíravá. A láskyplná.

Jsem pes. Věrný až za hrob, s velkýma jantarovýma očima, ten, který se nikdy neunaví a vždycky dokáže utěšit.

Jsem vlaštovka, věčně nespokojená, putující, hledající.

Jsem orel. Nade vším a nade všemi, starý samotář, sídlím vysoko ve skalách, kam se nikdo nedostane. Letět se mnou má svou cenu, a ty ji znáš a platíš už mnoho let.

Jsme tví, tvá rodina, tvá duše. Jsme uvnitř tebe, s tebou, pro tebe, navždycky.

Stránky

-A A +A