Autorův výběr 2020

Obrázek uživatele nettiex

Malí škůdci

Úvodní poznámka: 

Původně na téma Malí a (ne)škodní

Já nikdy nevím, co psát do poznámek, proto obvykle nepíšu nic. :D
Váhala jsem mezi pár drabblaty z mé momentální obsese, Dobrých znamení... takže jsem svou nerozhodnost vyřešila sáhnutím po úplně jiné stoslůvce. :)

Drabble: 

Molly zděšeně sledovala mládě hrabáka, které spokojeně spalo v lesklém kotlíku, obklopené snad všemi příbory, které měla.
A zabalené do velmi povědomého svetru.
Povzdechla si.
„Charlesi Weasley!“
Malý chlapec okamžitě přiběhl.
„Co to má být?“
Charlie se rozzářil.
„To je Roník!“
„A copak Roník dělá u nás doma?“
„Našel jsem ho venku! Můžu si ho nechat?“ zeptal se s nadějí v hlase.
Zavřela oči a počítala do deseti.

O půl hodiny, jedno velice zklamané dítě a několik úklidových kouzel později Molly šla zkontrolovat svá nejmladší. Několikaměsíční dvojčátka naštěstí stále klidně spala. Unaveně se usmála.
„Ještěže vy dva jste takoví andílci.“

Obrázek uživatele Tlegy

Obřad.

Úvodní poznámka: 

I letos jsem zabrousil do různých fandomů, které mám rád (Mach a Šebestová, Záchranná stanice záporných postav), trošku jsem pokračoval v psaní vlastního fandomu, který jsem loni rozepsal. Psal jsemi i pár příběhů o Geraltovi - volné pokračování loňských povídek, ale nakonec jsem si vybral první povídku z nového svého vymyšleného světa J-oh-ui na téma Splynutí uší. Pokud máte čas a chuť, můžete přečíst i ty další, neboť mne nakonec tento podivný svět začal moc bavit :-).

Drabble: 

Ten zvyk byl na J-oh-ui dávnověký. Nikdo se nepamatoval na žádný jiný.

I-onhe zlehka přistoupil k Y-elie. Dívka před ním poklekla. V I-onheově ruce se zableskla malá ostrá břitva. Lehce jí přitiskl za její čtvrté nejvzdálenější ucho a rychle řízl. Ukáplo jen pár kapek modrozelené krve. Její malé ouško zůstalo v jeho dlani.

Totéž o chvili později provedla i Y-elie jemu.

Ouška vložili do svých propletených rukou a přistoupili k vyhlídce nad údolím E-rinerey.

S vážnou a procítěnou citací "Mé ucho je do tvé duše okno" rozkývali ruce a odhodili části svých těl do vířící plasmy.

Právě se stali manželé.

Obrázek uživatele strigga

U okna

Úvodní poznámka: 

Já vám ani nevím proč, ale když přemýšlím nad výběrem, vytane mi vždycky tohle. Možná proto, protože tohle jsou pro mě prostě oni dva. A protože ve výběru mívám skoro vždycky něco potterovskýho. A tak přestože možná bylo nejhůř uchopitelný a pochopitelný z mých letošních (koneckonců je to taky součást příběhu, kterej jsem se nikdy neobtěžovala sepsat), přestože ho okomentovalo nejmíň lidí a tak.. mám ho prostě nejradši :-)

Psáno na téma Masky (doteď se divím, že mi to kontrolor uznal :-)).

Drabble: 

U okna je chladno, venku padá sníh. Přesto ho otevře dokořán a uchváceně se dívá ven - nevnímá špinavé šedivé noční náměstí, zaparkovaná auta, oprýskané stěny domů, přetékající popelnice ani tlumená světla zaprášených lamp. Jako by nahlédl pod masku toho všeho, najednou vidí úplně jiný svět - mihotavá světla v oknech hradu, věže a hlásky, temnotu lesa, jezero odrážející oblohu plnou hvězd. Skoro se usměje, i když mu něco říká, že tohle všechno je dávno pryč.
Na parapetu před ním přistane hrnek kakaa.
"Chybí ti to, viď?"
Nemá cenu nic předstírat, znají se příliš dobře. Dál se prostě jen mlčky dívají spolu.

Obrázek uživatele Bilkis

Z deníku zlomatky 7 aneb zpívá celá rodina

Úvodní poznámka: 

Proč právě tohle drabble? Asi proto, že jsem si letos psaní Zlomatky užila o něco víc než psaní Křivd. A taky proto, že je to drabble, z něhož je asi nejvíc cítit, jaký cvokhaus je v současné době naše domácnost. :D

Drabble: 

Hudba byla vždycky velkou součástí našeho života. Velkou. Člověk si ani neuvědomí, jak je hudbou odmalička masírován, dokud není zavřený doma s dítětem a manželem na homeoffice.
Tavaszi szél vizet áraszt, virágom, virágom... zní od manžela a jeho maďarština je strašná.
Du og meg e like som et par dråper vann... jedu já a moje norština není lepší.
Mama, just killed a man... zpíváme oba a není to zlé, jen falešné.
A. je ovšem dítě s názorem a nebojí se použít všech prostředků (především nemelodických) k jeho prosazení. Takže už tři týdny zpíváme Já jsem chňapík maličký krokodýl...
Mně jebne.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Kolikrát ještě?

Úvodní poznámka: 

Rozhodování, které drabble vybrat, bylo těžké. Bez komentáře se mi jich sešlo víc, byla i oblíbenější drabble, než tohle. Nejužší výběr jsem osekala na 10.
Tak nějak jsem cítila potřebu vyzdvihnout spíš něco silného než veselého a vtipného. Už už jsem byla rozhodnutá vybrat nějaké verše (které teda nakonec zařadím do e-knihy), protože ty jsou pro mě momentálně způsobem vyjadřování, který mi jde tak nejvíc ze srdce. Nakonec jsem se ale rozhodla pro tohle drabble z 4. 4. na téma Ženský úděl. Je tak nějak nejniternější a mám pocit, že moje máma si to prostě zaslouží.

Drabble: 

Ráno vstát před zazvoněním budíku.
Vypravit děti do školy.
Sbalit jídlo připravené den předem.
Snaha soustředit se na cestu z Ostravy na hematoonkologické oddělení Fakultní nemocnice Olomouc.
Předat sestřičkám balíček, možná se s ním vidět, cestu zpět do Ostravy jako by odřídil někdo jiný.
Osm hodin v práci.
Vyzvednout děti z kroužků.
Udělat s nimi úkoly.
Uklidit.
Uvařit večeři.
Uspat děti.
Připravit jídlo na zítřek. Vysterilizovat to.
Dodělat resty.
Umýt se.
Ležet sama v posteli a bodavě cítit to prázdné místo vedle sebe.
Děsit se dalšího okamžiku.
Snažit se usnout. Marně.
Vypsat to do veršů.
Dvě hodiny spánku.
Vstát.
Opakovat.

Obrázek uživatele Annie

Rvačka

Úvodní poznámka: 

Tohle jsem vybrala, poněvadž se mi povedlo asi jako jediné akční. Já sama mám v těch knihách ráda rvačky, protože jsou tam krásně popsané :)

Drabble: 

Zašel si na oběd do nejbližší hospody. Objednal si pečínku a pivo a sedl si do rohu. V hospodě někdo vystupoval, jeho zpěv se rovnal Marigoldovu, ale bard to nebyl.

Šenkýř mu donesl jídlo a než si stačil kousnout, muzikant odhodil loutnu a vytasil meč. Celé obecenstvo vyjeklo. Zaklínač tušil, že tu něco nehraje. Potichu zaklel. Útočník se oháněl mečem a začal zabíjet lidi kolem sebe.

Zaklínač neváhal, vystartoval a tasil meč. Běžel k němu, aby mu zabránil v dalším zabíjení. Osoba se zazubila a hned se po něm ohnala. Zaklínač všechny rány vykryl a přiložil mu meč k hrdlu.

Závěrečná poznámka: 

Téma bylo koncert zkázy

Obrázek uživatele Rebelka

Práce snů

Úvodní poznámka: 

Asi jsem letos napsala i lepší drabblata, ale tohle mě fakt bavilo psát. A navíc jako právník zaměřený na pracovní právo mám zvrhlou radost z nového důvodu zániku pracovního poměru, který mi zákoník práce může jen závidět :).

Drabble: 

Pracovní smlouva se uzavírá na dobu jednoho roku. Bude-li po uplynutí této doby zaměstnanec stále schopen výkonu práce, je možné pracovní poměr prodloužit o další rok.
Pracovní pokyny zadává zaměstnanci ředitel školy nebo Harry Potter (pokud bude opět potřebovat pomoci s otevřením Tajemné komnaty nebo jiným bojem proti Voldemortovi) nebo Hermiona Grangerová (bude-li Potter v bezvědomí).
Zdravotní pojištění se nehradí.
Pracovní poměr zaniká, vyroste-li zaměstnanci ze zátylku Voldemort...
Remus zvedl obočí.
„To jsem tam musel přidat po Quirellovi,“ vysvětloval Brumbál.
Remus se suše uchechtl a podepsal. Vždyť… jaká byla pravděpodobnost, že se Harry do něčeho namočí tři roky po sobě?

Závěrečná poznámka: 

Téma: práce všeho druhu

Obrázek uživatele Smrtijedka

Koukej, koukej, duhový sál

Úvodní poznámka: 

Letos za nejpovedenější (a čtenářsky nejúspěšnější) považuji určitě drabble ze života, jedno (o mém boji s jógou) jsem už zařadila do e-knihy (Rady proklínané jogínky), do autorského výběru vám tedy přihraju jednu téměř pravdivou historku z mých poštovních dní :).

Drabble: 

Jsou zelené, modré, červené, jednou za uherský rok se zjeví fialový. Magické proužky na doporučených dopisech, elegantně osekané na doručenkách (pokud je někdo nerve jako vlkodlak ovci). Barvy do papírování vnáší trochu té radosti. Někdy až moc.
Kolegyně Veronika, pohybově nadaná mladá babička s rudou trvalou, stála ve frontě na kulaté razítko. Za horkého dne se ovívala svazkem pestrobarevných doručenek a tichoučce si cosi prozpěvovala pod vousy. S postupujícím čekáním rostla hlasitost.
„Jsem poštovní víla...“ Mávání doručenkami jako vějířem.
Vedoucí směny třikrát pomalu zamrkala. „Jdu pro testr.“
„Jsem poštovní víla!“ Baletní poskočení.
Vedoucí pobočky nemrkala vůbec. „Snad je pod vlivem.“

Závěrečná poznámka: 

Název drabblu je veršem ze zmíněné písně a zároveň odkazuje k místu, kde se drabble odehrává – na velké poště, kde jsem pět let brigádničila, se místnosti, kde sedí doručovatelky, říká sál.
Testrem se myslí samozřejmě testr alkoholový, který se v případě podezření z intoxikace používá i u pěších doručovatelek, nejen u řidičů.

Obrázek uživatele Apatyka

Jen pár jmen

Úvodní poznámka: 

Do výběru zařazuji tohle drabble hned ze dvou důvodů; jednak proto, že se nedočkalo žádného komentáře a taky proto, že ačkoli se mi některé jiné kousky líbí víc, tohle se napsalo úplně samo. A je pro mě hodně důležité.

Psáno mimo seriál na téma "My se nedáme".

Drabble: 

Pražské povstání, osvobození Prahy, oslavy vítězství… To všechno známe, o tom všem jsme se učili, to není nic nového.
Tak jenom pár jmen: Generál Sergej Nikolajevič Vojcechovskij (zemský vojenský velitel v Brně). Kníže Petr Petrovič Dolgorukov (politik). Geograf Petr Nikolajevič Savickij (člen eurasijského hnutí). Kníže Konstantin Alexandrovič Čcheidze (spisovatel). Plukovník Sergej Alexejevič Fjodorov (publicista). Architekt Nikolaj Pavlovič Paškovskij (projektoval například kostel sv. Anežky a patronů českých v Praze na Spořilově).
Ve skutečnosti byly po osvobození Československa do SSSR odvlečeny stovky emigrantů (z nichž část měla československé občanství (!)). Vrátily se jich řádově desítky. Někteří později spolupracovali s STB. Jiní raději zemřeli.

Obrázek uživatele Queen24

Dáš si kafe?

Úvodní poznámka: 

...protože jsem ten den byla zas konečně chvíli ŠŤASTNÁ.

Psáno na téma Práce všeho druhu.

Drabble: 

Nakoukla jsem do otevřených dveří kavárny, které momentálně slouží jako výdejní okénko. ,,Čaaau!" Kolega se rozzářil. ,,Dáš si kafe?" ,,Jasně!" ,,A chceš si ho udělat sama?" Nejkrásnější věta dnešního dne. Vzápětí jsem za kávovarem.

Sedím na stole, houpu nohama, usrkávám cappuccino a nemůžu být šťastnější. Kecáme, co je nového. ,,Hele já si odskočim, když tu jsi, jo?" Kolega zmizí v útrobách kavárny.

,,Dobrý den, já mám u vás objednaný dort. Na jméno Hrušková."
,,Dobrý den, prodáváte i zrnkový kafe? A namelete mi ho prosím?"
,,Poprosím vás jedno latte, děkuji!"
,,Zabalíte mi dva kousky toho cheescaku?"

Jsem opět ve svém živlu.

Obrázek uživatele mamut

Když se prohodí...

Úvodní poznámka: 

Děkuji za krásný nápad moci připomenout jedno z celého dubna,
i když je těžké vybírat které :)
Nakonec jsem se rozhodla pro DMD č. 4. Téma: Ženský úděl
My holky víme své, ale někdy se stane, že každý musí napřít síly a pak dělat, co je třeba.
A vůbec, vždyť hlavní je radost ze života, viď brácho :)

Drabble: 

Táta s mámou to nějak popletli.
Já seděla s pusou dokořán vedle rýsovacího prkna a poslouchala tátovo vysvětlování o normách pro zavěšení izolátorů na sloupech vysokonapěťového vedení a nebo s ním diskutovala o logice posloupností pracovních operací při zhotovení krmítka pro sýkorky.
Brácha šťastně v kuchyni hnětl těsto na koláče a nebo pekl křehké čajové banánky a linecké na vánoce. S mámou probrali uliční politiku i nákupy na příští týden.
Já se to vaření a pečení nakonec doučila.
Ale bráškovi ta ženská role nějak zůstala.
Když jej, pro jinou love, opustila žena, dokázal se sám postarat a vychovat svoje děti.

Obrázek uživatele Skřítě

Za sezóny okurkové drby, jouky, hlodky, daj se vyčíst například i z policejní svodky

Úvodní poznámka: 

Díky Rebelce za Autorův výběr 2020. Letos mám jednu premiéru - poprvé vkládám do Autorova výběru téma nikoli proto, že bych ho považovala za svůj nejlepší výplod, ale proto, že je mi ho líto, neb je to jediná dubnová povídka s nulou komentářů. Doufám, že příčinou je to, že zapadla, nikoli nevalný obsah... a to i z důvodu, že jsem ji původně věnovala bráškovi (zasvěcení ví). Tak tady ji máte... P.S.: Obsahuje i neobsahuje jeden sprostý výraz. Letos jsem byla jaksi od rány, co se vyjadřování týče. Asi stárnutím hrubnu, tak mě omluvte :-D

Drabble: 

Pomáhat a chránit znělo z policejní porady,
pár přítomných vyjádřilo ke své práci výhrady.

"Mám tu dělat zápisy a zatím..." kdosi kňourá,
"šéfové mě používaj jako uchošťoura."

"O razii u bezďáků jistě víte z doslechu,
po šichtě mám ještě melouch u majora v pelechu."

"Děláš práci všeho druhu, asi ti to láme tuhu,
politoval kdosi tužku. I pouta maj pěknou fušku -
- na smrdutých zápěstích i ve službičkách lásky,
nejtěžší je ale šichta pro výplatní pásky.
Tohle vůbec není k žití,
přináším prý čísla k zblití.
Vlčí vytí ozývá se z policejních hrdel,
když si se mnou na služebně vytírají... (B) "

Závěrečná poznámka: 

Povídka čítá jen 99 slov, sté si dle své fantazie doplňte sami :-)

Obrázek uživatele Achája

O strachu a odpuštění

Úvodní poznámka: 

Napsáno na téma 14. Karanténa.

Drabble: 

Lesem se nese smích, jasný jako křišťálová srdce zvonků.
Běží ruku v ruce pěšinou. "Pojď, chci ti něco ukázat."
Plavé kadeře ověnčené. Pomněnky, rozrazil rezekvítek a slzičky panenky Marie.
Jsou jako koruna pro královnu.
Přiběhli na paseku, k ohradě.
"Co... co jsou zač?"
Podivná vyhublá stvoření, samá noha, samá ruka, šedá kůže, oči žádné. Ústa jako velká temná díra.
"To jsou naše strachy. Zavřeli jsme je tu, aby nás neplašili."
Modré oči hleděly na ně se stálým úžasem i láskou.
"Chodíme jim zpívat, vyprávíme o odpuštění."
Někteří byli trochu průhlední, roztřepení v okrajích.
"Víš, oni se pak rozplynou a zmizí."

Závěrečná poznámka: 

Mé oblíbené květiny. Slzičky panenky Marie se zvou odborně Hvozdík kropenatý a Rozrazil je lidově bouřka.

Letos jsem se svou tvorbou celkem spokojená a tenhle snový střípek byl můj oblíbený hned, jak vznikl. Při pročítání bylo ještě pár jiných v úvaze do Autorova výběru, ale vrátila jsem se k tomu prvnímu, jak to tak bývá :-)
Snad si v něm taky najdete něco pro sebe :-)

Obrázek uživatele Tora

Vyznání

Úvodní poznámka: 

Téma bylo Magické proužky.
Když jsem projížděla moje letošní drabble, už tohoto jsem se zastavila asi na nejdelší dobu. Napsala jsem ho tehdy během pár minut, šlo to samo. Prostě vyznání.

Drabble: 

Stěna mého pokoje je plná magických barevných proužků.
Jsou tlustší, tlusté, tenké i úplně nejtenčí.
Jsou vysoké, středně vysoké i malé.
Hrají všemi barvami, když je jen tak přejedu očima, zahlédnu žlutou, oranžovou, fialovou, zelenou, modrou, červenou, bílou, černou…
Nehýbají se. Tiše, bezhlesně čekají na chvíli, kdy se k nim někdo přiblíží a vezme je do ruky.
Mám ráda jejich vůni, ráda se probírám jejich obsahem, pokud se do nich ponořím, nevidím, neslyším, čas dosáhne naprosto jiné dimenze – utíká mnohem rychleji, než jindy.
Jsou to mé brány do světů fantazie, do světů budoucnosti, do světů historie.
Jsou to mé knihy.

Obrázek uživatele tif.eret

Tóny

Úvodní poznámka: 

Proč? Protože se liší od mých ostatních drabble.

Psáno na téma: Detektor citů

Drabble: 

Myslela jsem si, že tě znám. Že poznám, jak se zrovna cítíš, jestli jsi smutný nebo veselý, i když to téměř nedáváš najevo. Každý tvůj pocit byl jako naladěná struna, která se rozezní a já poznám její tón.
Bylo krásné poslouchat zvuky tvých tónů, jak vytváří neslyšnou hudbu, která rozechvívala mé srdce. Každou nepatrnou změnu jsem vycítila, každým vláknem nervů ji registrovala. Bylo to jako cítit svěží vánek a hřejivé sluneční paprsky.

Proč už nic necítím? Utichly snad ty struny v tobě, že jejich hudba není slyšet? Ne. Tvá hudba zní dále, ale už to nejsem já, kdo ji slyší.

Obrázek uživatele Aveva

Otec

Úvodní poznámka: 

Téma: Na Adama

Rozhodla jsem se vložit do výběru drabble s nejmenším množstvím komentářů, protože já mám všechna svá drabble ráda stejně ;o)
V textu není všechno, co jsem do něj chtěla vepsat, hrdinův život byl příliš obsažný na sto slov. Ale jak se říká, lepší alespoň něco než nic :o)

Drabble: 

Děti vesele křičí mezi domy. Jejich hlasy uklidňují. Dnes je teplo, máme co jíst. Musíme si takové chvíle střádat do nelehkých časů.
Do časů, které nás obnaží na dřeň. Sedřou z nás všechny lži a líbivé představy. Ukážou nás nahé.
Miloval jsem všechny své děti. Trpěl každým jejich strachem i bolestí. A bál se, že zopakuju chyby svého otce. Proto jsem neupřednostňoval žádného ze svých synů. Právě to mi můj prvorozený vyčetl, než odešel za vlastním osudem.
Často na to myslím. Myslím na vlastní odchod z domova, na bratra, kterého jsem zabil. Myslím na otce, na bolest v jeho očích.

Obrázek uživatele Elet

Uhasit svíčku pro oheň

Úvodní poznámka: 

Téma: Rekonstrukce

Proč tohle? Asi protože je o lásce a naději...

Drabble: 

Mladý muž ležel v trávě a sledoval oblohu.
„Kdybys mohl něco změnit,“ obrátil se na Společníka, „začít od začátku, všechno předělat - udělal bys to?“
Starší se usmál. Smutně. „Změnit - a neztratit Tě?“
Přikývnutí.
„Ne. Vím, že bych mohl, ale ne.“
Syn se usmál. „Hodně by se tím zničilo...“
„Ano. Svět by byl lepší, ale kolik dobra by pro něj skončilo v zapomnění? Představa, kolik svíček by muselo být uhašeno pro oheň... Dusí mě.“
„Tolik je máš rád?“
Jeho úsměv byl jako čistý vánek.
„Tolik mám rád to dobré, co jsi jim dal.“
Stiskl mu ruku.
„Jejich svíčky... planou silně, Tati.“

Obrázek uživatele Aries

Půlnoční schodiště

Úvodní poznámka: 

Tak třeba tohle. Je tam Praha a není tam moc velký spoiler

Drabble: 

Zlatozelené špice Svatého Víta zhasly. Vládu převzalo měsíční stříbro, přelilo se do starobylých luceren, stékalo po prejzových střechách, zrcadlilo se v kluzké dlažbě. Tmavomodré koruny hlohů vydechly těžkou vůni.
Ze schodů vesele sestupovala skupinka turistů. Vydatná večeře korunovaná řízným pivem vyšla neuvěřitelně lacino. Teď nešetřili spokojeným wunderbar a plnými doušky vychutnávali romantické kulisy jako zákusek zcela zdarma.
Zákrut plný husté tmy nečekaně vyplivl mrazivý chlad.
Na Němce padla tíseň. Zmlkli, nejistě se k sobě přimkli. Nespatřili neurčitý protáhlý stín, jenž vykročil ze zdi, ale rozjařenost byla ta tam. Chvatně sbíhali dolů.
Ve výklenku opodál vítězně zazářily liščí oči. Všechno viděly.

Obrázek uživatele Aplír

Plochodrážník

Úvodní poznámka: 

Téma: držkopád
Vkládám znovu, protože myslím, že opravdu nějak zapadlo.

Drabble: 

Prádlo se vybělí, ale co činy?
Jako prostěradla rozhozená na trávě,
na velké ploše rozhozené sny.
Slunce je spolehlivě vysuší.
Myšlenky pleskají jako pedes plani.
Rozum se podobá lani.
Ploché názory ho vytáčí.
Vývrtka prolétla hrdlem, míří k zemi.
Na svět se nedá dívat plošně.
Točí se ve spirále smrti.
I jeho myšlenky se točí ve spirále.
Motor škytá jako miminko promodralé chladem.
Čeká ho držkopád?
Obloha se točí.
Hlava se točí.
Selže-li motor, zatlačí mu oči.
Kola se zastaví.
Dal se na plochou dráhu.
Obdiv se zhroutil.
Zděšení cloumá davem.
Všichni ztuhli, ne však mrazem.
Rozpaky padají na zem.

Obrázek uživatele Klav

Postradatelný

Úvodní poznámka: 

Téma: Masky

Tenhle kousek jsem vybrala, protože se mi psal hrozně lehce, s radostí, skoro sám. Právě v té chvíli, kdy stojí na hraně, rozvažuje a přemítá, jsem své postavě rozuměla asi nejlépe.

Drabble: 

Stál na peronu a sledoval vlak, jak se závratnou rychlostí přibližuje.

Podíval se na další nástupiště. Bylo plné. Parta dětí jela do školy, chlapec ostatním pyšně ukazoval telefon. O kus dál stála mladá žena, sluchátka v uších. Postoj, vzhled i výraz dával jasně najevo, co si o svém okolí myslí. Napravo od ní muž v obleku. Právník? Bankéř? Rychle mluvil do telefonu, tak závislý na iluzi vlastní nepostradatelnosti!

Masky, přetvářka, faleš, pomyslel si, když je sledoval. Všichni žijí v iluzi. A já?
Pohlédl na koleje.
Jsem nepostradatelný?

Rychlík se vřítil na nádraží a s pískotem začal brzdit.
O krok couvl.

Obrázek uživatele LeVirgo

Ten kůň je nejlepší!

Úvodní poznámka: 

*Drabble z 18.4. na téma: Sázka na smrt

Proč právě tento? - Přiznávám, že se mi ze všech mých zdejších výtvorů líbí nejvíce a určitě stojí za přečtení, ba i nabádá k zapátrání po příběhu, který nemusí být tolik známý.
--------------------------------
Kalifornie, USA
1932

Drabble: 

"Ten kůň bude jednou rekordman. Nebude koně, který by ho překonal." nadšením a pýchou vykřikl hrdý majitel.

Jeho slova rvala mysl všem dostihovým soupeřům. Phar Lap byl skutečně výjimečný. Krásný ryzák, nesl se jako císař a přesto uměl být tak ladný, skromný. Miláček publika.

Tenkrát na něj sázeli všichni, byla to jistota zisku.

"Jak si sakra mohl minout? Do prdele, ten kůň musí pryč. Ta novozélandská herka už mě nebude dlouho otravovat život." rozčílením rozmlátil skleničku o zem jeden neznámý konkurent.

Po chvíli horoucího vzteku začal opakovat "nebude mi otravovat život....otravovat...oh, ano. Otrávíme šampióna! Arsenikem, to bude konečná."

Závěrečná poznámka: 

Nejsem žádný zarytý koňák a sledování dostihů odmítám. O Phar Lapovi jsem se dozvěděla jako dítě, viděla jsem film.
Když jsem četla téma na 18.4., přišlo mi to na mysl,i když vím,že pan Nelu aktuálně bojuje o život v lese. Inu, nemohla jsem si pomoci, 5.4. před 88 lety uhynula snad nejslavnější dostihová ikona. A až po 20 letech se zjistilo, že byl otráven.
RIP Phar Lap

Obrázek uživatele Faob

Nevinný dotaz

Úvodní poznámka: 

Na téma: Karanténa

Tohle bylo pro mě jedno z emocionálně nejtěžších "převyprávění", o to větší jsem měl z něj radost. Připomenu, že fandom odkazuje na Tarantinův film Tenkrát v Hollywoodu a je definován mottem: "Právo na happy end je základním lidským právem." (Zdeněk Neubauer při dokoukání pohádky)

Drabble: 

„A jak jste se s tátou vlastně seznámili, mami?“
Herta strnula.
„V Sokole,“ vysoukala ze sebe. „Bohumír, táta, byl neskutečně krásný kluk, svalnatý, vlasatý a bez bříška… Já… já kulhala stejně jako dnes, tehdy se na to hodně hledělo. Nikdo mě nechtěl, byla jsem jako malomocná, štítili se mě! Navíc jsem byla z německé rodiny, to před válkou, Liduško, hodně komplikovalo vztahy… Jak já v té sociální izolaci toužila po lásce! A s každým dalším odmítnutím jsem hořkla čím dál víc. Kdyby nebylo táty, asi bych zešílela.“
„A proč se do tebe zamiloval?“
„To nevím, děvenko…“
„Mami, proč tak pláčeš?“

Závěrečná poznámka: 

Herta Kašparová byla nešťastná holka z Třeště, kterou šílená doba přivedla k šíleným činům. Za válečné zločiny byla jako poslední osoba v Československu veřejně (!) popravena v roce 1946.

Obrázek uživatele Vinpike

Pečlivá příprava

Úvodní poznámka: 

Na téma: Hlavně levně!
Pro připomenutí, že nebyli zrovna úplně chytří...

Drabble: 

„Kucí, co se stalo?“ přikluše s očima navrch hlavy k bráně závodu ČKD Slaný Václav, „Prej něco s mámou?!“
„Ty seš, vole, marnej,“ obrátí ty své vzhůru Robert.
„Musíme tě přeci pod nějakou záminkou vytáhnout,“ šeptá Milan, „s matkou nic není!“
„Z práce? A proč?“
„Vašku,“ drtí mezi zuby Robert, „utíkáme na Západ!“
„Dyť jo,“ klepne se do čela zapomětlivý, včerejšek trochu zamlžen, „počkejte chvilku!“

„Co teď?“ zeptá se kompliců, když se vmáčkne dozadu do trabantu.
„Potřebujeme zbraně.“
„Aby měly dobrý hlavně!“
„Hlavně levně,“ uzavře ping-pong předních sedadel Milan. „Zadarmo.“
„Vím o dobrý hájence u Zbrašína!“ pochopí i nedovtipný Václav.

Obrázek uživatele Xantin

Doznání

Úvodní poznámka: 

Na téma: Poslední z nejposlednějších
Myslím, že dnes ještě aktuálnější...

Drabble: 

"Lepší než Masoret a mažoretka," pípne Filcin.
Probodnou očima.
"Au, to bolí!"
"Vždycky když se v kostele modlíme za umírající a staré," žaluje Sikar, "klepne do mě, ať prosímetěvyslyšnáším procítěně!"
"Tak jsem to nemyslel!" hájí se otec, "My když se jako malí hádali, vyhrál ten, kdo dal poslední z nejposlednějších...!"
"Takže retro?" nechápe Apolo.
"Vzhledem k zařazení na konec," přemýšlí Linkva, "to dává ještě jiný smysl."
"Právě," zajásá Filcin, "drabble, kterým se loučí-"
"Co se děje, drahý?" zaznamená Taura, "Ty... pláčeš?"
"Já mu rozumím," praví Thea, "je to jak tábor! Každý den počítáme, kdy skončí, a až to přijde, bulíme!"

-A A +A