Profesionálové

Obrázek uživatele Marek

Jak to sakra vzniklo?

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod!

No tak se seznamte s tím, co vznikne když se tři autoři drabblat sejdou takhle večer v hospodě a dají větší než menší počet piv...

Jo a zapijou to mlíkem.....

Drabble: 

"Takže," řekl Bodie. "Co upálit všechny ty kacíře s exekucí?"
"To není dobrý nápad, pak by je mohli najít Dalekové," poznamenal Doktor spěšně.
"Pokud budou upálení, mohli by mít poškození pravého timuru," poznamenala Kůstka.
"To vyoperujeme," řekl Dr. House dívaje se na Margaret.
"Upálíme," pronesla zasvěceně Rudá kněžka.
"Skočím pro oheň," nabídl se nezištně Maxipes Fík.
"Mám ho pěknou zásobu ve sklepě," ozval se Aegon. "Je nádherně zelený!"
"Nebo je utopíme v rumu," nabídl se ochotně Jack Sparrow.
"Elixíry jsou dobré," přikývl spokojeně Severus.
Před tím to bylo děsivé... ale jen co se všichni spřátelili, bylo to o dost děsivější...

Obrázek uživatele angie77

Šikulka

Drabble: 

„Náš pátrací tým se tehdy nevyznamenal. Když jsme s Rayem vtrhli do domu, čekala tam desítka zabijáků,“ líčil Bodie dramaticky, užívaje si obdivný pohled své… tedy dívky, kterou hodlal sbalit.

Ale to nás nezastavilo řekl si v duchu Ray v roli tichého pozorovatele.

„To nás samozřejmě nezastavilo. Většinu jsme vyřídili, ale dva utekli do sklepa a odtamtud nás měli jako na dlani. Stěna, podél které jsme postupovali, byla jako řešeto. Jeden tam vysázel celý zásobník. Sedm kulek, pěkně vedle sebe. Naštěstí jsem všem uhnul.“
„Jsi ohromně šikovný,“ zavzdychala obdivně. „jen by sis možná měl zopakovat počty…“

Ray se zadusil pivem…

Závěrečná poznámka: 

Bodieho sice miluju, ale o to radši si z něj dělám srandu :-)

Obrázek uživatele angie77

Různé sny

Drabble: 

„Vstávej, líná kůže!“
„Trhni si,“ zabručel Bodie a přetočil se na druhý bok.
„Jak myslíš… Míří sem Cowley.“

Doyle nikdy nepochopil, jak se jeho parťák dokázal dostat ze stavu nevrlá rozespalost v podstatě ihned do módu pohotová usměvavá bdělost.

Tedy… usměvavý byl do chvíle, kdy mu došlo, že Ray blafoval.

„Jsi sketa, Doyle,“ zamumlal otráveně. „Zdálo se mi o té nové sekretářce.“
„Jsme na stopě sadistického vraha,“ připomenul Ray. „Nechápu…“
„Dokud se mi zdají hanbaté sny, může tě potkat jen to, že se k tobě budu v noci lísat. Až se mi začnou zdát sny vražedné, dopadneš hůř…“ upozornil Bodie.

Obrázek uživatele angie77

Děsivá proměna

Úvodní poznámka: 

Náhrada za téma č. 26 - Lepší býti mrtvý, nežli ženatý

Drabble: 

Den první
„Jdeme na pivo?“
„Promiň, dnes nemůžu, mám rande s Ann.“

Den druhý
„Co to máš na sobě?“
„To mi koupila Ann. Až na tu barvu dobrý, ne?“

Den třetí
„Všimnul sis té zrzky?“
„Jaké?“

Den čtvrtý
„Z tebe se stal vegetarián?“
„Ann mi připravila svačinu. Chceš ochutnat?“

Den pátý
„Kam ten spěch?“
„Musím doma uklidit, přijde Ann.“

Den šestý
„Dnes ale snad do hospody půjdeš?“
„Tak jo… ale maximálně na dvě piva.“

Den sedmý
„Nasedej, spěcháme.“
„Bodie, ne tak rychle. Chceš nás zabít?“
„Vlastně proč ne…“ utrousil kysele. „Jak tě tak sleduju, rozhodně lepší být mrtvý než ženatý…“

Prozření

Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na Křivé nařčení.

Drabble: 

“Kde se tady… ale to je jedno. Cos přines?”
“Co třeba džus a aspirin?”
“Díky ti, můj šlechetný zachránče!” Hodil po Bodiem vděčný pohled. Vypil džus a musel si nutně odskočit. Když se vrátil, povídá...
"Já se včera tak zlinkoval, že jsem žuchnul ze schodů."
Bodie se rozchechtal na celé kolo.
“To vůbec neni vtipný, já…,” v tom mu to došlo.
“Bodie, my jsme…?”
Bodie se tvářil jako mlsný kocour.
Doyle hlasitě polkl a postupně rudnul, jak se mu vybavovaly detaily ze včerejší noci.
"Jsem rád, zlato, že sis to konečně uvědomil."
Přistoupil k němu a věnoval mu dlouhý polibek.

Obrázek uživatele angie77

Šťastné shledání

Drabble: 

Píšu jim samá prima dobrodružství a oni, místo aby to ocenili, jen frflají, povzdechnu si. A vyrazím jim vynadat osobně.

„Čau krásko, kam ten spěch?“ ozve se za mnou.

Bodie… to jsem si mohla myslet. Můj největší oblíbenec, který ale dokáže být otravnější než House se Snapem dohromady.

„Jdu někoho zabít,“ oznámím mu klidně.
„Hodláte dotyčného… který si to nepochybně zaslouží… umlátit k smrti vejci, které nesete v košíku?“ přidruží se k nám nenuceně již jmenovaný Snape.
„Očividně,“ oplatím mu jeho oblíbenou hláškou.
„Jen do nich, Angie!“

Ale ne… jsem na tom natolik špatně, že mi musí fandit zrovna Alison?

Závěrečná poznámka: 

Crossover fandomů Harry Potter, Profesionálové, Doktor House (a nádavkem jěště M.A.S.H., který se mi sem už jaksi nevešel...) už jsem kdysi opravdu páchala, takže je to taková lehká vzpomínka. Ve dvou drabbles s postavami z těchto fandomů jsem vystupovala jako autorka, která se zdálky tiše pochechtává, co si na ně zase vymyslela :-) Ale přímo v ději s nimi jsem nikdy dřív nebyla, takže snad splňuju podmínky zadání.

Křivé nařčení

Úvodní poznámka: 

Aneb tentokrát za to chudinky vážně nemohly...

Drabble: 

Ze včerejšího mejdanu si moc nepamatoval, ale zřejmě stál za to, soudě dle stavu, v jakém se nacházel. A nejspíš zase v noci cestou na záchod spadl ze schodů, protože ho děsně bolela prdel.
Že já si na ty patrový byty potrpím! Postěžoval si na vlastní vkus.
“A vy na mě moc nekoukejte.” Houkl na schody a přitom do nich kopl.
“Au, moje hlava! Alkohol nechci pěkně dlouho vidět. Chce to vyprošťovák!” Koukl do ledničky a nic kouklo na něj. Sakra!
Jako na zavolanou v ten moment přišel Bodie a nesl plnou tašku nákupu.
“Zlato, snídaně je tady!” Uculil se.

Co myslíš?

Úvodní poznámka: 

Vyvěšený telefon sice neruší vyzváněním, ale občas se může pěkně vymstít aneb když se Cowley nemůže dovolat.

Drabble: 

"Co myslíš, ví to o nás Cowley?"
"Blázníš, kdyby věděl, už dávno by nás vyrazil."
"Asi máš pravdu. Ale...," Bodie se potutelně usmál a vášnivě Doyla políbil. Přitáhl si ho do náruče a začal se s ním pomalu milovat.

* * *

"Bodie, potřebuju, abys...," vtrhl do Bodieho bytu Cowley a vytřeštěně zíral.
"Budu předstírat, že jsem nic neviděl, ale vy oba budete za deset minut plně oblečení a po sprše sedět v autě.
A ještě si o tom promluvíme."
"No, tak teď už to o nás ví zcela určitě." Zamručel Doyle a táhl svoji drahou polovičku do sprchy. Dnešek bude dlouhý den.
Obrázek uživatele angie77

Kde to žije

Drabble: 

„Prcháme! Dřív, než nám šéf nadělí nějaký bonusový úkol.“

Nebyl proti… a tak prchali společně. Mít celý víkend volný se jim nepoštěstilo často.

„Zajdeme na pivo?“ nadhodil. „Mohli bychom vymyslet, co budeme dělat, když nemusíme nic dělat.“
„Souhlas,“ přikývnul. „No… částečný souhlas. Co když se sejdeme na osmou v Candy´s baru?“
„Proč ne…“

Za dvě hodiny tedy hledal svého parťáka v domluvené hospodě. Bylo jistě čirou náhodou, že tam zrovna měly večírek absolventky jakéhosi zdravotnického kurzu…

„Až mě naštveš a já tě praštím, aspoň budeš mít ošetřovatelky poblíž, co?“ ušklíbnul se Ray.
„Jasně,“ odsouhlasil zvesela Bodie a odběhnul do davu.

Závěrečná poznámka: 

Už jsem málem propadala panice, že si letos nenapíšu žádný drablík s mými oblíbenci z CI5... Tak jsem ráda, že měli šanci se prohemžit kolem :-)

Deník

Drabble: 

Měli volno. Ale to Cawleymu nebránilo Bodieho vyburcovat a nařídit mu, aby s sebou dotáhl i Doyla. A tak ho jel vyzvednout. Čekal, než se osprchuje. Z nudy si na stole našel knihu s názvem "Zpovědnice". Nahlédl do ní.
Byl to Rayův deník. Chtěl ho zavřít, ale všiml si svého jména a tak si kousek přečetl.

"Další dvojité rande s Bodiem. Doufám, že bylo poslední. Už se dál nemůžu dívat, jak cukruje s jinými ženami. Ničí mě to. Tak moc ho miluju..."

V tom vyšel Ray z koupelny.
S hrůzou zíral na Bodieho, jenž se skláněl nad jeho deníkem.
"Ray?"

Závěrečná poznámka: 

Moc prosím o uznání. Během ukládání se mi několikrát zerrorovala stránka a nešel mi zadat fandom, neboť mi to házelo prapodivné chybové hlášky.

Kresba

Drabble: 

Vzal do ruky tužku a začal kreslit. Po paměti se mu pod rukou rýsovalo to krásné pružné tělo, jenž bylo samý sval. A jizvy, ale ty pouze dodávali majiteli na mužnosti.
Na obličeji si dal obzvlášť záležet. Přecijen, ten, na rozdíl od zbytku těla, vídal nejčastěji. A také ruce, velké a silné ruce. Ruce, které by mohly...
"Ray, haló? Vnímáš mě?" Vešel Bodie rozespale do obýváku. Zase se v nějakým baru totálně zlískal s jakousi ženskou a Ray pak pro něj musel dojet.
"Co?"
"Co čmáráš?"
"Ale nic," odvětil Ray a zamkl kresbu, kterou nikdo kromě něj neuvidí, do šuplíku.

Nová láska

Drabble: 

Byla dokonalá. Tentokrát skutečně našel tu pravou a jen tak ji nepustí. Nenechal na ni šáhnout a neustále ji opečovával.
Ostatní žoldáci si z něj utahovali a neustále se ptali, kdy bude svatba a jestli můžou jít za svědky.
Znovu mu zachránila život. Jemu a Martymu, Bůh jí žehnej. Nedokázal ani popsat, jak moc se na ní stal závislým.
Když ji držel, měl pocit dokonalého štěstí. Padla mu akorád do ruky, jako by ji stvořili přímo pro něj.
Sice měl ještě jednu, kterou občas používal, ale s tou nebyla žádná legrace.
Ale tahle byla zkrátka dokolalá...

...ta Bodieho nová bouchačka.

Návrat marnotratného syna

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Nostalgii.
Téma č. 29: Rodná hrouda.

Drabble: 

Narazil na něj. Ze všech lidí právě na něj! Jak se to jen mohlo stát? V Anglii by to chápal, ale tady? Navíc teď stál každý z nich na opačné straně.

Už byl unavený. Roky se začaly ozývat. Taky už si dost zažil. A to setkání s Rayem po letech jím otřáslo. Zatoužil se vrátit. Zpět do Anglie, k Rayovi, i kdyby jen jako příležitostný parťák na flám. Ty roky bez něj, jako by nežil. Až teď prohlédl.
Vrátí se domů a bude doufat.

* * *

Hm, není nad probuzení v měkké posteli v náručí milovaného člověka.
"Dobré ráno, Boddie."
"Dobré, Rayi."

Nostalgie

Drabble: 

Už to tam nemohl vydržet. Nešlo to. Vídat ty Rayovy úsměvy. Těšit ho po nevydařených vztazích, že příště to bude lepší, když sám chtěl být tím příště.

Sebral se a vyrazil do Konga. Prý že tam shánějí žoldáky. A i kdyby nehledali, dobrý žoldák najde práci vždycky.

Zmlátili ho. Zlámali mu ruce. Pořezali ho a hodili ho do kobky. Dostal se z toho. Dostal se i z dalších akcí.
Přišel o většinu věcí. I o těch pár fotek, které si vzal s sebou.

A tak jediné, co mu nakonec zbylo, byla vytetovaná růže na paži, jejíž střed protínalo Rayovo jméno.

Obrázek uživatele angie77

Známá neznámá

Drabble: 

„Nevíš, kdo to je?“ Bodie očima hltal krásku přešlapující na dvoře.
„Možná vím. A Bodie… slintáš.“
„Neslintám.“
„Slintáš,“ škádlil ho. „Myslíš, že jí to bude připadat atraktivní?“
„Neštvi!“

Ray se královsky bavil. Nestávalo se každý den, aby Bodieho vyvedla z míry nějaká žena.

„Chceš, abych ti ji představil? Tak buď hodný.“

V tu chvíli žena vzhlédla, s úsměvem Rayovi zamávala a vydala se k nim.

„Jak to, že ji znáš?“ zeptal se Bodie podezíravě.

„Ahoj, Rayi!“ řekla, vrhnula se mu do náruče a políbila ho.
„Ehm…“ odkašlal si. „Dovol, abych ti představil Bodieho. A Bodie… tohle je Helen. Moje sestra.“

Obrázek uživatele Lee

Lasciate ogni speranza

Drabble: 

Zíral do stropu a usmíval se. Byl se sebou spokojený. Koneckonců neměl čeho se bát. Jeho budoucnost byla více než slibná. Do pětadvaceti si bude užívat. Pak najde tu pravou dívku, se kterou bude ochoten strávit zbytek života, ožení se s ní, pořídí si dvě děti, (možná tři, když ty dvě budou dívky) najde si dobrou práci. Usadí se. Ačkoli mu bylo dvacet, dokázal snít nad idylickým stářím v rodinném domku, u krbu, s manželkou a šálkem dobrého čaje.

Teď mu posměšně říkají stará škola. Ten, co se nikdy nezamiloval. Ten, co se nikdy neusadil. Ten dědek z CI5. Cowley.

Závěrečná poznámka: 

Nešlo odolat.
Název je verš z Danta. Znamená "zanechte vší naděje".

Štěně

Drabble: 

"Hej!" Pozdravil Boddie.
"Proč si včera nepřišel, byl to suprovej zápas!" Byl zvědavý. Nestávalo se tak často, aby Ray na poslední chvíli odřekl večer u piva a obzvláště u fotbalu. Tedy, pokud v tom zrovna nebyla práce.
"Měl sem rande." Ospravedlňoval se Ray.
"Co, tys mě vyměnil za nějakou ženskou? Tohle se parťákovi nedělá." Ta Boddieho hraná uraženost už byla pověstná.
"Netvař se na mě jak plácnuté štěně. Náhodou byla moc milá."
"Štěně? Já? A to spolu sloužíme tolik let."
"Právě proto. A jestli nechceš přijít do práce pozdě, tak hejbni oháňkou."
"To si žádá odplatu."
"Večer v baru?"
"Platí!"

Co se v mládí naučíš...

Úvodní poznámka: 

Při návratu z noční Doyle zjistil, že si doma zabouchl klíče. Ještě, že ho Boddie vezl domů.

Drabble: 

"Tak už ty zatracený dveře otevři." Vztekal se Doyle.
"No moment, na mistra nemůžeš spěchat." Uculil se Boddie.
"Kde ses to vůbec naučil? Počkej, já to radši nechci vědět."
"Když pominu některé svoje kontakty, tak jsem se po škole musel něčím živit. Ne nadarmo mi v partě říkali Zámečník." Další Boddieho uculení.
"Že sem se ptal." kroutil Ray nevěřícně hlavou.
"Tak, a je to. Račte vstoupit, vaše milosti."
"Ty!"
"Co já? Měl bys mi poděkovat. Ale stejně sme to mohli nechat na večer, převlíct ses moh u mě."
"Tak ti teda děkuju a teď už běž."
"A snídaně nebude?"
"Bodie!"

Obrázek uživatele angie77

Závažná újma

Drabble: 

„Pohni, jinak nám uteče!“ zařval Bodie a vyrazil za prchajícím zločincem.

Hnali se za ním po opuštěné silnici. Už ho měli na dosah, když Bodie uklouznul na banánové slupce a Ray o něj zakopnul a odkutálel se o pár metrů dál.

Ozvalo se křupnutí…

„Ale ne,“ zanaříkal Bodie a nezdálo se, že by se mu chtělo vstát.
„Co je?“ přihnal se k němu jeho starostlivý parťák. „Jsi zraněný? Co tě bolí? Máš něco zlomeného?“
„Nic mi není,“ zavrtěl hlavou. „Ale rozbil jsem si svoje nové hodinky…“
„Já ti asi rozbiju nos…“ zaprskal Ray, nevěda, jestli má být naštvaný nebo pobavený.

Obrázek uživatele angie77

Příjemný večer

Drabble: 

„Vybral jsi skvělou restauraci, Wille. Ta romantická atmosféra…“
„To jo…“
„Jsi prostě skvělý.“
„Myslíš?“
„Víš, jsem s tebou moc ráda.“
„Hm…“
„Cítíš to stejně?“
„Co? Jo… jasně…“
„Uvažovala jsem… no, o naší budoucnosti. Napadlo mě…“

V kapse mu pípla vysílačka. S omluvou se vzdálil.

„3.7 slyší. Co se děje, Kudrnáči?“
„Našli tu bombu. Je na dně jezera v Hyde parku. Cowley chce…“
„… abychom tam šli my,“ doplnil Bodie. „Dorazím zhruba za půl hodiny.“
„Ale co tvoje rande?“ nechápal Ray ochotu svého parťáka.
„Věř mi, že případná smrt v hlubinách se mi momentálně jeví jako lákavá alternativa…“ zhodnotil Bodie průběh večera.

Závěrečná poznámka: 

Ehm... já a romantika, to moc nejde dohromady... ale nějaké to vzdychání a toužení tam bylo, ne? :-)

Obrázek uživatele angie77

Kdo s koho?

„Nenaštve se?“ ptal se Ray. „Na pivo můžeme jindy…“
„Bez obav.“

.........................

„Ten koncert nestíhám, Cowley chce, abychom dotáhli resty v papírování,“ omlouval se Bodie zkroušeně.

Ray se zdržel komentáře, zvědavý na její reakci.

„Co se dá dělat…“ řekla v klidu. „Půjdu s Murphym.“
„Proč s Murphym?“ naježil se.
„Proč ne… Nabízel mi, že bychom si mohli někdy vyjít za kulturou.“
„To bych se na to podíval!“
„Samozřejmě bych šla radši s tebou. Ale když nemůžeš…“ protáhla významně.
„Nějak si to zařídím,“ pronesl a vyřítil se pryč.

„Jsi potvora,“ pronesl obdivně Ray.
„To jsem ještě nevytáhla všechny trumfy,“ usmála se potutelně.

................................

AN: Nedávno jsem dokončila multicrossoverovou povídku, kde jsem mimo jiné dala dohromady Hermionu s Bodiem. Tenhle drablík naznačuje, jak by jejich soužití mohlo vypadat :-) A hlavně se mi po těch prima postavách už stýská...

Obrázek uživatele angie77

Obavy

Přecházel sem a tam jako lev v kleci. Zatínal pěsti, každou chvíli kontroloval hodiny, vyhlížel z okna. Mumlal neslyšné nadávky.

Jeho kolega ho nejprve pozoroval pobaveně, později mu však začal brnkat na nervy.

„Nechceš se posadit?“ požádal. „Vždyť nehoří…“
„Nechápu, jak můžeš být tak klidný,“ zaprskal. „Co když se jí něco stalo?“
„Co by se mohlo stát? Prostě se trochu zdržela.

Další kolečka po místnosti. Připomínal sopku těsně před výbuchem.

Náhle zavrzaly dveře.

„Haleluja!“ vykřikl s úlevou sedící muž.
„Málem jsme umřeli,“ vyčítal ten druhý.

Gloria se jen ušklíbla a postupně vyrovnávala z kabely vydatnou snídani pro Cowleyho zlaté hochy.

Obrázek uživatele angie77

Dobrá rada nad zlato

Bodie se ležérně opřel o stěnu a s pobaveným úsměvem shlížel na svého parťáka, který momentálně vypadal jako kříženec sopky před výbuchem a mouřenína…

„Co se ksichtíš?“
„Ten krám nefunguje!“
„Aspoň už to nazýváš pravým jménem. Ne moje milovaná motorka… ale křáp…“
„Sklapni a podej mi ten papír ze stolu!“
„Když tak hezky prosíš…“ uculoval se Bodie. „Návod k použití? Vážně myslíš, že tam vyčteš, jak tu… věc… spravit?“

Hodinu poté…

„Dej si pauzu... Zvu tě na pivo.“
„Tak jo,“ přikývl Ray zmoženě.
„Dokonce ti prozradím tajemství. Opravovat tuhle obrovskou obludu podle plánku mopedu, je blbost…“
„Bodie?!? Já tě zabiju!“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele angie77

Zoufalé hledání

fandom: Profesionálové (crossover/AU)

„Volný víkend…“
„Rychle pryč.“
„Plánuješ něco? Mohli bychom pozvat Susan a tu… jak se jmenuje?“
„Sorry, mám program.“
„Napínavější než Susan?“ zatvářil se Bodie nevěřícně.
„Jo…“

……………………

„To vážně trávíš volno doma? A kdy sis vůbec pořídil počítač?“
„Jen půjčil…“
„Co čteš?“
„Říkají tomu fanfiction… Představ si, spousty lidí po celém světě si myslí, že jsme nějaké filmové hvězdy a píšou o nás příběhy.“
„Fakt? Super!“
„Ani bych neřekl… Většina z nich si myslí, že jsme teplý a že spolu… to…“
„Cože?!?“
„Celý den se snažím najít aspoň jeden příběh, který by tebe nebo mě spároval se ženskou. Pomalu ztrácím naději…“

AN: Omlouvám se všem autorkám a autorům slashe. Není to nic osobního. Slash sice moc nevyhledávám, ale občas si nějaký přečtu. Jen speciálně u téhle dvojice chlapíků špatně snáším, jak je pořád všichni párují, a včera jsem omylem narazila na jednu obzvlášť děsivou povídku... Tak jsem neodolala a musela své zoufalství vyjádřit aspoň takto :-)

Rok: 
2011
Obrázek uživatele angie77

Profíci v nesnázích

„Dobrá kost, co?“ ohlédl se za procházející dívkou. „Ta by stála za hřích. Musím se zeptat Betty, jestli o ní něco neví. Hej, posloucháš mě, Rayi?!?“

Neposlouchal… Vběhl do Cowleyho kanceláře. Bodie ho ihned následoval. Oba vyděšeně zírali na svého šéfa, který se nehýbal.

Ray přiskočil k oknu a otevřel ho dokořán, Bodie vytáčel číslo záchranky.

„Co tu střečkujete? To se ani nemůžu napít a na chvilku zavřít oči?“
„Ale… ta vůně…“
„Mysleli jsme, že jste se otrávil, pane.“
„No… tahle nová příchuť mé oblíbené whisky sice opravdu není tak dokonalá, jak reklamy slibovaly, ale jedovatá není… Mimochodem, dáte si?“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele angie77

Krátký útok, dlouhý odpal

Pobaveně je sledovala. Dva kohouti na jednom smetišti. Nechápala, že se už dávno nepřizabili… Neměla v plánu do toho jejich permanentního souboje zasahovat. Tedy aspoň za předpokladu, že ji k tomu nevyprovokují…

„Náročný den, co? Bodie, vnímáš mě vůbec?!?“
„Zasloužíme si sladkou odměnu,“mlsně se oblízl a ukázal kamsi vpřed.
„Ty kanče…“ povzdechl si Ray rezignovaně.
„Na co hned nemyslíš. Pak kdo je tady zvrhlík…“

Profesionální úsměv byl její druhou přirozeností. Ovšem na ně se usmívala dobrovolně a ráda.

„Mise úspěšná?“
„To záleží..“
„Co takhle probrat detaily někde soukromě?“

„Propadáte klišoidním představám, pánové. Jsem sice dlouhovlasá blondýnka, ale… Nemám zájem!“

Rok: 
2010
-A A +A