Historie

Obtíže milostné magie

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

(navazuje na předchozí drabble, opět nahlédneme do práce apy Foibammóna; ten se mi tedy vybarvuje ...)

Drabble: 

„Opravdu za mnou půjde jako fena za psem, bude hýkat jako velbloudice, příst jako lvice a syčet jako krokodýlice, jak jsi říkal, když jsi prováděl ten rituál?“ zeptal se poněkud znejistělý mladík.
„Zajisté. Pokud ale nebudeš trouba a raději jí povíš předem, co k ní cítíš, možná počká do svatby.“
„Povídal jsi, otče, že je to mocné zaříkání svatého Cypriána. Ten ale přece zavrhl čarování, když ho panna Justina odmítla, obrátil se, stal se biskupem, nakonec byli umučeni …“
„Taky možné, že dostaneš košem. Ale klid. Údělem většiny žen je spíše přilnout k muži, jak praví Mojžíš, než se nechat umučit.“

Závěrečná poznámka: 

Starověká milostná magie se řadí do magie agresivní, protože je docela tvrdě přinucovací – svatá Trojice a archanděl Gabriel (logika tam je, byl to anděl zvěstování) tam dělají hodně drsné dohazovače - mají zajistit, že vyvolená žena (nebo, méně častěji, muž) nebude spát, jíst, bude stále v ohni, nevydrží na místě, atd., dokud za tím, kdo si čarování objednal, nepřijde a neskočí na něj. Použitá přirovnání jsou často realisticky převzatá z živočišné říše. Badatelé předpokládají, že potíže, které chce kouzlo v oběti vyvolat, jsou popisy příznaků lásky, kterými trpěl zadavatel sám.
Cyprián z Antiochie byl dle legendy uznávaný pohanský čaroděj. Jednou byl požádán, aby vykonal milostné kouzlo, jemuž měla padnout za oběť mladá Justina, která se tajně zasvětila Kristu (dle některých verzí ji chtěl Cyprián přímo pro sebe). Nepovedlo se, Satan naopak pokoušel Cypriána, toho napadlo, že se bude bránit křížem … no, a stal se z něj biskup a mučedník. (Napsal o něm úžasné drama i Calderón)
V magických papyrech máme ale jinou, AU verzi příběhu: Cyprián si nejprve zoufá, že ho porazila Justina a je na tom mizerně, pak si uvědomí, kdo je a co dokázal („já jsem Cyprián, velký čaroděj, ten, který byl přítelem draka propasti, který ho zval svým synem … vystoupal jsem k Plejádám a plul jsem na nich jako na lodi “ , atd.), pochopí, že nikdo z pohanských bohů nemůže vyplnit jeho žádost, pouze svatá Trojice, a přivolá si archanděla Gabriela, který vše zařídí k jeho spokojenosti (erotické kouzlo Cypriána z Antiochie, rukopis Heidelberg. Kopt. 684).

Obrázek uživatele Tora

Zlá doba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Málokdy dávám varování. Tentokrát ano a myslím to vážně.

15+

Drabble: 

Rok 1953. Výslech zločince.
Žalobce: „Na váš pokyn Sarkisov a Nadaria pořizovali seznamy milenek. Mám devět seznamů, dvaašedesát žen. Jsou to seznamy vašich souložnic?“
Zločinec: „Ano.“
Žalobce: Zde je seznam dalších dvaatřiceti žen.
Zločinec: „Ano, i to jsou moje souložnice.“
Žalobce: „Prodělal jste syfilis?“
Zločinec: „V roce 1943, léčil jsem se.“
Žalobce: „Znásilnil jste žačku sedmé třídy. Měla dítě.“
Zločinec: „Šla dobrovolně, jako všechny!“

Za hromadné vraždy je souzen člen politbyra ÚV KSSS Lavrentij Berija. Při procesu pak mimochodem vyplyne podružné téma – stovky znásilněných žen a dívek, mnohdy čekisty odchytnutých na ulici, posléze často transportovaných do sibiřských lágrů.
Podružné téma…

Závěrečná poznámka: 

Thaddeus Wittlin v knize Komisař popsal, jak akce probíhala:
„Berijovo auto obvykle zastavilo u Divadla Rudé armády. Nedaleko odtud byla dívčí škola. Berija jako panter sledoval odcházející žačky. Když zahlédl dívenku 14 – 15 let starou, která se mu zalíbila, pokynem hlavy na ni ukázal. Plukovník Sarkisov, vysoký štíhlý muž, k dívence přistoupil, zasalutoval a požádal ji, aby ho následovala. Berija z auta dalekohledem pozoroval, jak v oběti vzrůstá hrůza a to mu působilo ohromné potěšení. Děvčátko vědělo, že nemá na vybranou, tak se oddělilo od skupinky vyděšených spolužaček a šlo za plukovníkem jako otrokyně. Následoval pláč, líbání rukou i bot, prosby, aby ji pustil…
K tomu však došlo málokdy.

Lavrentij Pavlovič Berija (1889 – 1953) vstoupil do služeb tajné bezpečnosti v roce 1921. V roce 1938 vystřídal ve funkci hlavního komisaře vnitra Ježova, jenž se sám stal obětí čistek, které pomáhal vyvolat. Za II. světové války (1941 – 1945) byl členem Státního výboru obrany, tehdy nejvyššího mocenského orgánu v SSSR. V roce 1945 byl povýšen na maršála, stal se hrdinou socialistické práce, ministrem vnitra SSSR, náměstkem předsedy rady ministrů SSSR, maršál Sovětského svazu. V roce 1953, brzy po Stalinově smrti byl zatčen a v prosinci 1953 popraven.

Pramen: Larisa Vasiljevová Ženy v Kremlu

Obrázek uživatele kytka

Večer v prázdném městě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Drabble: 

Na staveniště se snáší soumrak. Pracovní ruch ustal, utichlo bušení kladívek i písničky řemeslníků. Jen řetězy hupcuků skřípou ve večerním vánku.

Mínka se toulá ulicemi prázdného města. Baráky z prken a papundeklu vypadají jako kulisy ochotníků. Smrkové dřevo voní pryskyřicí.

Jenomže zavřeš oči a všechno se změní. Ruch a shon, sténání a křik deliria, rychlé kroky sester a šourání invalidů, úsečné povely lékařů, pach desinfekce a hnijících ran, píšťaly lokomotiv, přivážejících nové a nové raněné z Haliče, Zakarpati, Itálie.

Mínka prudce rozevře víčka. Ticho kolem ji málem povalí.

Z otvoru po suku pomalu stéká pryskyřičná slza. Mrknutím zažene svou vlastní.

Závěrečná poznámka: 

Pardubická vojenská nemocnice byla postavena během zimy a jara 1914/15 na 80 hektarech. Tvořilo ji 365 baráků, každý 160 metrů dlouhý. Bylo to skutečné město s vlastními pekárnami, prádelnami, ubytovnami a restaurací pro personál, jatky i drůbežárnou, s pěti vlastními nádražími.

Obrázek uživatele Wendyses

Smrkový les

Fandom: 
Drabble: 

Zakopl. Kolena se podlomila, tělo se skácelo k zemi. Bitevní vřava se rozléhala vůkol, pronikala do jeho uší. Ze zad se oddělovala tekutina, vsakovala se do jehličí. Hlava se točila, oči zíraly vzhůru.

Někde vysoko na větvi poskakovala veverka.

Zvuky odcházely. Teplá skvrna pod ním se rozšiřovala. Jehličí přestalo píchat. Říkal sám sobě, že nesmí zavřít oči, nesmí. Nesmíte usnout, nesmíte polevit, i když rána v zádech vám zajistila setkání s věčností.

Ticho. Někde v dáli se ozval pták.

Bolest se rozlévala v těle. Snažil se. Tak moc.

Mrkl.

Smrkový les se mu rozléhal nad hlavou.

Mrk.

Smrk.

Mrk.

Smrt.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Nejstarší princezna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nejsem si jistá, jestli nevykrádám sama sebe, ale hned jsem si na ni vzpomněla.

Drabble: 

"Je to těžké, dítě moje, v tom s tebou ve při nebudu, ale Pán nám nakládá jen tak těžký kříž, jak jsme schopné nést," promluvila teta Kunhuta a sotva zvedla oči od čerstvě iluminovaného pasionálu, "ale i v tom nejtěžším údělu musíš si pro sebe najít zrnko svobody."
Mladá princezna sedící u jejích nohou poslouchala, ale nerozuměla ještě.
"Vždyť jsi byla dědička země, jakou radost máš z toho, že tě dali Mazovci, abys mu dětí dala, místo abys vládla?"
Laskavé a moudré oči tety Kunhuty se na ni lišácky usmály: "A kdo říká, že z pozice abatyše svatojiřské zemi nevládnu?"

Závěrečná poznámka: 

Kunhuta Přemyslovna byla úžasná dáma. Byla dlouhou dobou jediné dítě Přemysla Otakara II. a než se jí narodil bratr, byla oficiálně uznávanou dědičkou trůnu. Byla velmi vzdělaná a neuvěřitelně výtvarně nadaná, pak ji nastrčili jako figurku do hry o trůny, aby připojila Polsko. Dosáhla toho, čeho málo středověkých žen - rozluky manželství. Polský trůn tak nechala bratrovi Václavovi II. a sama se "uklidila" do kláštera sv. Jiří, jehož byla abatyší až do své velice vzdálené smrti.
Tahala za nitky až do roku 1320 a vychovala další úžasnou ženu - svou neteř Elišku, jedinou Přemyslovnu na českém trůnu.

Perný den apy Foibammóna z Naqlunu

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

5. stol. po Kr.

Drabble: 

Pět amuletů proti horečce, tři proti hadům, jeden pro mladého mnicha proti bezhlavým démonům, tři milostná kouzla, jedno rozlučovací, jedno prokletí úředníka …. Když se konečně chystal k večerní modlitbě a kaši, přišla žena s miminkem. „Stále brečí.“
Vzal je do náruče, udělal křížek. (Dobré, horkost nemá. Jen ucpaný nos.)
„Musíme ty démony vypudit, aby nevlezli dále dovnitř. Připravím amulet.“
Nahlédl do knihy. („Vyjdi rýmo, dcero rýmy …“ Účinné, ale moc dlouhé. Rituál složitý. Kaše vychladne.) Na kousek pergamenu napsal:

SMRK
MRK
RK
K

"Pověs mu to na krk, démoni do týdne odejdou. Ježíš vás ochraňuj. Slepici, co mi neseš, dej učedníkovi."

Závěrečná poznámka: 

Apa Foibammón jako profesionál použil "mizící" způsob, známý ze starověkých magických papyrů - když se něco napsalo tak, že postupně na každém dalším řádku zmizelo písmenko, předpokládalo se, že podobně zmizí i problém.
Badatelé mají za to, že koptskou magii provozovali často mniši (jako ti, kteří uměli psát a znali správné anděly), poustevna apy Foibammóna v Naqlunu je pro to důkazem: http://www.coptic-magic.phil.uni-wuerzburg.de/index.php/2019/02/08/relig...

"Vyjdi rýmo, dcero rýmy" je staroegyptské zaříkání.

Obrázek uživatele Tora

Co se v zimě naučíš, na jaře jako když najdeš

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD

Jsme v českých zemích, někde kolem roku 1400. Hustým lesem kráčí mladý muž, v jedné ruce třímá kuši, v druhé sekyru, kolem krku má pověšený dlouhý provaz. Jde a rozhlíží se lesem.

Drabble: 

Martin, řečený Brtník, odložil nespokojeně kuši na zem. Vysoký smrk, zřejmě sražen zimním vichrem, ležel povalený na zemi a mrkal na něj osleplým okem pracně vydlabané brtě.
Včelí roj byl fuč. Prohlížel si otvor, ke kterému se ještě na podzim dostával jen namáhavě, pomocí provazu. Osahal vnitřek, očichal prsty… Nebudou daleko!
Zaposlouchal se do zvuků lesa, očima pročesával koruny stromů. Srdce mu poskočilo. Támhle!
Vzal do ruky sekyru, rozvážně ji rozkýval. Dohodí? Nedohodí? Naštětí neuletěly daleko, ale přece jen…
Švih! Ostří se zakouslo do kmene stromu, v koruně kterého bzučel velký roj včel.
Oddechl si. Neházel sekyrou celou zimu nadarmo!

Závěrečná poznámka: 

Brtníci, lidé, kteří v lesích pečovali o divoké včely, zpracovávali a prodávali včelí vosk a med, byli vždycky vážení. Jejich práce měla sladký závěr, ale byla tvrdá. Dohledávat roje, označovat "své" stromy, pracně dobývat sladký med - nebyla to práce pro každého. V době, kdy se energie ještě měřila lidskou silou, to byl med, a nikoli ropa, co pohánělo společnost.
Jenže včely nedbaly lidských zákonů a tak se naskýtal jeden velký právní hlavolam. Jak daleko může brtník pronásledovat svůj roj? Včelstvo vyletí, shromáždí se jako hrozen na větvi a letí dále. A co chudák brtník? Musí jen smutně přihlížet, jak mu zdroj obživy mizí v dáli?
V každém regionu byly uplatňovány jiné zákony, obvyklé však bylo, že brtník mohl sledovat roj až tam, kam dohodil sekyrou.
Pokud svůj roj dohnal a usadil zpátky, nikdo už neměl právo mu ho odnést. V opačném případě mohl jen smutně sledovat, jak mu uletěly včely a čekat,zda odněkud odjinud se nevynoří nový, cizí roj.
Brtníci měli v podstatě jen dva nepřátele - medvědy a zloděje medu.
V roce 1537 například jen v Saalau vybrali medvědi čtyřicet pět včelích dutin - brtí (proto je medvěd hnědý taky nazýván brtník). Na medvědy platily pasti, na zloděje odstrašující tresty a vysoké pokuty.
Brtníci měli svých brtí povícero, existují prameny, které uvádí, že jeden brtník obhospodařoval až na 500 brtí. Na stromy lezli pomocí provazu, časem začali místo dutin stromů používat špalkové brtě, které se posléze přetransformovaly do včelínů.

Zdroj: Michaela Vieser - Mastičkáři, čichači kávy a brabenáři, aneb čím se živili naši předkové.

Omlouvám se za předlouhou závěrečnou poznámku...

Obrázek uživatele kopapaka

Neskutečně tajemná pyramida

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Původně jsem sice měl v plánu drabble z historie, s řinčením mečů, ržáním koní a řevem příšer, ježících se sosáky - jenže ty sosáky by se do historie dostávaly poněkud blbě :)
Snad do literární :D

Drabble: 

„Brouk, ryba, tesák, sosák, oko, pták, nůž, postel, barák…“
„A to poslední?“
„Snad volavka? Ale ptám se, viděl někdo z vás něco takového? Hieroglyfy z viditelných míst najdete všude, ale tohle? A nakonec je tu deset panáčků, podle velkých hlav určitě kosmonautů…“

„A sdílejte to, než to smažou,“ vyprskl chlapec, když skupinka zmizela.
„Nebuď zbytečně krutý, oni za to nemůžou“, zchladil ho profesor. „Kolik lidí ví, že každý z kvádrů pyramidy má průvodku?“
„Co, to jak fakt?“
„Tady písař a soudce píše o stavební četě: je dobrá, spolehlivá a rychlá. A bylo jich deset. Nic víc v tom vážně není.“

Závěrečná poznámka: 

A prosím nebít do kokosu, víc rozepsané by se to do sta slov nevešlo :D
Třeba ty hieroglyfy :)

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Osvícené rozhodnutí

Fandom: 
Drabble: 

Poprvé jednu z nich viděl, když mu bylo dvanácte let, ana s očima krhavýma a bez vlasů ulici zametala. Nevěděl, na koho se dívá, však brzy pochopil. To už v parádní uniformě jako největší pán štrádoval po kasárnách a viděl, co s takovými dělají vojáci. Bylo jedno, že tváře žen byly zjizvené od neštovic a kašel se od nich ozýval častěji než steny. Jedna taková došla až k mladému pánovi. Co chvilku si soplů utírala do rukávů, přesto si na něj dovolila svůdně mrkati. Hnusila se mu a hrozil se.
Přesto byla tím prvním, co později vedlo k osvícené koncesi.

Závěrečná poznámka: 

Je tam mrk. Je tam smrk. A další smrk. A... poznáte ho, že jo?

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Ne tak úplně dobrý nápad

Drabble: 

"Vzduch páchl smrtí. Vlastně byla téměř hmatatelná. Čpící sůl a štiplavý kouř doplněný o tichounké mumlání. Flagelanti odešli před šesti východy slunce a první zrádné kapky se rozesely při ranní mši, když z kazatelny místo slov Ducha zazněl dutý kašel. Černá smrt přišla mezi ně.
Kdo mohl, utekl na samotu a doufal, že průvod mrzáků a otevřených ran se mu vyhne..."
Dveře se rozevřely s dramatickým efektem a v siluetě světla bylo možno spatřiti zobák morového doktora. V místnosti bylo ticho, a než se všichni nadáli, skončili s červenou samolepkou na čele.
Máte mor, zahuhlala Mrs Burnwood vesele zpod masky.

Závěrečná poznámka: 

Sosáky tam jsou. Teda... jeden sosák, ale třeba v té místnosti seděla i některá sosačka. ;)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Gilnar

Don't keep calm and be afraid

Fandom: 
Drabble: 

„Takovej klid... úplně zapomínám, kde to žijeme,“ prohodil Connor Finnegan a lokl si piva.
„A nejsi sám,“ přikývl Thomas Woolsporttle, skrkaje čaj. „Tak dlouho ani jedna bomba. Školy, úřady fungují... armáda snižuje stavy. Důvěra v policii a instituce roste. Dokonce vznikají interkonfesní spolky,“ zavrtěl hlavou.
„Takže,“ prohlásil Connor. „Vy nám kuželky v Caerbannongu. My vám hospodu v Olchairds.“
„Hospodu ne,“ vzhlédl Thomas. „Odpalte kino.“
Connor se zvedl k odchodu. „Uklidnění sektářskýho násilí, pche! Jestli si lidi myslí, že už nás nepotřebují na ochranu před anglickejma hrdlořezama, šeredně se pletou. Erin go bragh,“ zamával Thomasovi.
„Bůh ochraňuj královnu,“ usmál se ten.

Obrázek uživatele Birute

Skandál

Úvodní poznámka: 

Milá Keneu, když jsem se dočetla, že ti máme napsat dárek, naskočil mi tenhle námět a už jsem ho z hlavy nedostala.

Plantageneti jako moderní monarchie. Osoby a obsazení: Richard II., jeho oblíbenec Robert de Vere, Anna Česká, redaktor a klávesa R

Drabble: 

Skandál!!! Ríšův románek otřásá monarchií!
Redaktor bulvárního plátku září.
Homo úlet rajcovního Ríši!!! Podezření potvrzena!
Redaktorovi létají ruce nad klávesnicí.
Ríša a Robert na Riviéře!
Redaktorovi brzy uletí klávesa R.
Máme fotky!!!! Strana 1, 2, 3, 4, 6, 7, 8!!!!!!
Nahatá předpověď stranu 5 uhájila.
Skandál! Šok! Odsouzení!!!
Redaktorova klávesnice se nebezpečně zahřívá.
Smutek a slzy!!! Královna Anička předloni málem přišla o život při epidemii. Přijde i o manžela?!
Plátku se nedaří získat fotku plačící královny.
Na té nejnovější se prochází po pláži zavěšená do obou mužů.
ŠOK! Rajcovní Ríša se vzdává trůnu!!!
Koruna připadne nezdravě spořádanému Jindřichovi.
Redaktor pláče.

Obrázek uživatele kytka

Velké prádlo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mohl by toho být seriál. Snad. Uvidíme.

Drabble: 

"No to je výborný!" Sochorová rozmrzele mrskne vyždímanou spodničkou do lavóru. "No to je výborný! Nestačí, že dragouny vodveleli! Nestačí, že naše vlastní muský povolali. Teď tu budou eště stavět vojenskej špitál!"

"Ale tetičko," špitne Mínka, "co je špatného na lazaretu?"

"Jédinej světe," spráskne ruce vdova, "neni to zřejmý? Natáhnou sem všechny choroby z celýho širýho světa! Mor a choleru, tyfus, platfus!"

Mínka vyleje špinavou vodu do kanálku a zamyšleně pozoruje tvořící se vír. "Prý to bude největší špitál v celé říši. Dřevěné město."

"Zrovinka o tom celou dobu mluvim. Všichni tu pochcípáme, dej na má slova."

Kanálek souhlasně zachrochtá.

Závěrečná poznámka: 

Slibuju, že umírat se nebude, chcípat už vůbec ne. Chrochtat možná ano :)
A nabízím drabble na přání tomu, kdo uhodne, kde se příběh odehrává.
Edit: Jak už někteří uhodli a jiní vygúglili, bude se série odehrávat v Pardubicích, kde byla za Velké války největší nemocnice v Evropě. Dneska z ní nezbylo téměř nic, na jejím místě vyrostlo celé bytovkové sídliště.

Obrázek uživatele Tora

Co se všechno nenajde v zákonech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BEZ NÁROKU NA BOD - NESOUTĚŽNÍ

Trocha historie vás nezabila ani minule, ani předminule, tak vás třeba nezabije ani letos.
Začneme malým, ale opravdu minimálním výběrem z kdysi (někde možná i dnes) platných zákonů či městských vyhlášek.
To by v tom byl čert, aby nás nenačapali!

Drabble: 

Pořád nepanikaříte? Když se zahloubám do zákonů, panikařím raz dva.
Natož když se jinde lidé dočtou tohoto:

Chester: Walesané mohou být zastřeleni lukem a šípem, pokud se vše odehraje v rámci městských hradeb a po půlnoci.

Švýcarsko: Je protizákonné vyrábět, skladovat a prodávat absint, jeho konzumace je však zcela legální. (Chápete to?)

Florida: Ženy v domácnosti nesmí rozbít více než tři kusy nádobí denně. (WTF?)

Charleston: Požární sbor má oprávnění vyhodit do povětří kteroukoliv budovu. (Fakt výborný...)

Tennessee: K rybolovu nesmí být používáno lano.

Francie: Je protizákonné parkovat či přistávat s létajícím talířem ve vinohradech v celé Francii. (Tomu rozumím!)

Závěrečná poznámka: 

Pramen: David Crombie - Nejhloupější zákony světa

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Tři dny a šlus

Fandom: 
Drabble: 

Co kuchařů, švadlen, šperkařů, co minesengrů ba i co švindlířů i jiné havěti bylo toho času v Praze. Radost nad radost, královský sňatek, dokonce s francouzskou dědičkou! Tři dny se Praha plnila božím člověčenstvím, tři dny přeradostného hemžení. Po třech dnech však, mužského dědice nemaje, ba ani levobočků jakých, mladý král zemřel.
Podruhé v krátké době padl na české země černý stín. Bez vladaře bylo srdce Evropy jako zajíc mezi vlky. Ani nevychladl ještě Ladislav, a už se ukusovaly kusy Uher. Jen čeští stavové zdáli se v tom chaosu klidní. Věděli totiž, pro koho zvednout ruku při další volbě krále.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Človíček se sňůrkou

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Těžké jsou začátky kartografie, hlavně v Čechách. :D

Drabble: 

Hostinský se drbal ve vousech a osazenstvo krčmy mlčky sledovalo záda odcházejícího . Nikdo nechápal, kde se tu vzal, co dělá nebo co, u všech svatých pomahačů, chce. Boty měl drahé a parádní, jenomže od bláta a prachu cest umazané, totéž kabátek i pláštík. S sebou jenom podivný okulus, velkých desek dřevěných pár a provázků nepočítaně.
"Blázen..." zamumlal hospodský a uvedl tak svou krčmu zase v život.
"Co potřeboval?" zeptal se jeden z hostí.
"I nožík nějaký, že s ním kolíčky si vyřeže," dumal hostinský.
"K čemu kolíčky?" zeptal se jiný
"Aby šňůrky ty mezi ně natahoval. No jak pravím, blázen."

Obrázek uživatele Apatyka

Свобода слова

Úvodní poznámka: 

Proč tohle drabble? Letos jsem se snažila psát hlavně o ruských emigrantech v meziválečném Československu. I tohle drabble původně vychází z tohoto období, na rozdíl od jiných se ale dá aplikovat v podstatě na celé dvacáté století. A taky mi hodně přirostlo k srdci, takže konečný výběr nemohl dopadnout jinak.
Psáno na téma Některá témata by se měla zakázat.

Drabble: 

V některých zemích platí jednoduchá pravidla. Když se chcete dožít vlastní poklidné smrti, je lepší se jim naučit:
O některých tématech můžete mluvit s kým chcete a kde chcete. Pokud nejste v hospodě.
O některých tématech můžete mluvit s kým chcete. Když si přitom dáte pozor na jazyk.
O některých tématech můžete mluvit s přáteli. Když máte jistotu, že ví, co je to mlčet.
Některými tématy se můžete zabývat v myšlenkách. Pokud nemáte ve zvyku přemýšlet nahlas
Některými tématy je lepší nezabývat se vůbec. Pro jistotu.
V některých zemích můžete mluvit o čem chcete a s kým chcete. Bez podmínek.

Romance o vínu

Úvodní poznámka: 

Letos bych (v rámci sebepropagace) vyzdvihnul dvě věci. Poprvé se mi podařilo napsat delší seriál, což jsem až dosud považoval za značně obtížné, ale hlavně, napsal jsem svou úplně první báseň (a to nikoli jen v rámci DMD), což jsem až dosud považoval za naprosto nemožné. Takže můj výběr je jasný :-) Psáno na téma Sklepmistr.

Drabble: 

Král Karel, co právě navrátil se domů
z Burgund, kde vína sluncem zlaceného dost,
přivezl sobě darů — vévody co host —
kořenů révy rovnou tisícovku k tomu.

Svolal pány, co jich v Čechách bylo,
co měli alespoň malý kousek lánu,
a rozkázal jim (líp na jižní stranu)
víno vsadit, aby v slunci zrálo.

"Takové novoty přec nejdou!" by odvolal
hned krále prosí jeho páni věrní.
"Já dvanáctero odpustím vám berní!"
znaje svých paličatých Čechů, zvolal král.

Tak réva vsazena a roste výš,
na hroznech horké slunce hraje,
a král se těší, až vína z ráje
si plnou k retům zdvihne číš.

Obrázek uživatele Šmelda

Ve stopách

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Chtěl bych si nahradit téma 14, Vítr ve vlasech.

Drabble: 

Tak to by bylo.
Naposledy se nadechl vzduchu této cizí země.
Pokynul řadě nastoupených vojáků a ještě jednou dopřál svým uším slyšet to krásné slovo.
Imperator.
Tak ještě jednou.
Imperator!
Když loď vyplula, rozloučil se s bílými útesy.
Na tváři ho pohladil mořský vítr.
Cítil na sobě pohledy vojáků a námořníků. Ale bylo to jiné než při cestě do Británie.
Teď v nich bylo to, co potřeboval.
Respekt.
A kapka božské úcty.
Na jedné kratší a jedné delší noze došel ke křeslu a posadil se do něj.
Je čas napsat, že se uslintanému Claudiovi povedlo něco, co velký Caesar nedokázal.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

O železných prutech

Úvodní poznámka: 

Kdysi dávno na Velké Moravě...

Drabble: 

Viching uraženě praštil o zem důstojností svého úřadu. Berla mu vyletěla z ruky a on hněvivě hrozil pěstí k těm, které před chvílí nazval neznabohy. Metudovi žáci se však urazit nenechali a se Švábem vyrazili dveře. Doslova.
Ten oprášiv se vyrazil k Římu žalovat. Sice se domohl slyšení, ale úřad moravského biskupa mu nikdo nevrátil. Místo v Nitře s úšklebkem odmítl. To by šel z bláta do louže.
Něčeho ovšem uražený benediktin docílil. Po smrti Metuda jeho pomluvy vyslyšel biskup Gorazd. Ten slovanskou liturgii zakázal a vrazil klín mezi Velehrad a Nitru. A tak nakonec zlomily se oba pruty Svatoplukovy.

Závěrečná poznámka: 

... v pověstech jsou sice Svatoplukovi synové tři, ale třetí byl přidán spíš pro dramatický efekt. Známá pověst o prutech a o tom, jak se nezlomí, když budou spolupracovat, nepočítala s tím, že Mojmír II. (velehradský kníže) a Svatopluk II. (nitranský kníže) povedou spor o staroslověnskou liturgii. A takhle dámy a pánové zanikla Velká Morava a párek bezvýznamných českých knížat z Levého Hradce položil základy českého státu.
S tohle peckou se s vámi loučím, děkuji za věrné čtení až do konce a bylo mi ctí malovat tyhle historické fresečky.

Obrázek uživatele Rorico

Mezi (ne)mocnými

Fandom: 
Drabble: 

Opět usedám s brkem k pulpitu.
Ach ano, psaní, to je to jediné, co mi činí radost. Pochopitelně až po mé báječné Mariettě, a našich dětech.
Život na tomto statku mi nesvědčí. Jsem zvyklý na život ve městě. Tam, kde jsou mocní. V jejich kruzích jsem doma. Díky jejich moci žiji, proudí mými žilami.
Vždyť já pomáhal budovat stát! Ten krásný stát, Florencii.
Jak nádherné to bylo dílo, když jsme válčili, dělili a panovali.
Nyní jsem ale v nemilosti a tak čekám zde, na obyčejném venkově, než se opět naskytne příležitost pro mé kvality.
Tak se tedy dáme do díla...

Závěrečná poznámka: 

A máme tu ještě jednu hádanku na závěr ;)
Kdo uhádne kdo nám dnes večer vyprávěl?

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

O cho cho cho i chi chi chi a cha cha cha

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Taky vám přijde, že napsat dada drabble je snazší, než napsat cokoliv jiného? :D Jakože kdyby mi kočka upadla na klávesnici, vyjde to nastejno?

Drabble: 

Ty ráno, cyp ráno,
běž že raku! Pozpátku
nekoktej, kloktej, ko ko ko!
Che che, cho cho, chi chi,
ty máš ale ránu pod tím kloboukem!
Che che che, okolostojíce smíchychichichi.
Patnáct! Dolarůkutululůůůů.

Chechtáky vysolit, hůlčička bác, cheche,
jantarovým cukrem jsi sladil
milostné soli, zatancuj, medvěde,
cukrů cukrů krů krů krů krůůůůcinál!
Patnáct set koroptví na večeři.
Chechechechtáky kutululůůůůů.

Che che che, cho cho, chi chi!
Ovíněn se šmodrcháš kolem, prachy trouse,
v kapse house,
vypadl ti opilý nos!
Hej hola, holka, to bude drahý,
nechechtáky = nevztah.

Tvou milou koupil si někdo bez nosu!

Chechtáku, čemu se směješ, vždyť umíráš!

Závěrečná poznámka: 

Já teda nevím, jestli hrál Chaplin někdy Cyrana z Bergeracu (spíš ne, co?), ale klidně by mohl. Akorát by z toho udělal komedii. :D

Ani za nic se nepokouším tvrdit, že se cokoliv z toho drabblu stalo. Jsou tam takové narážky, jakože hodně utrácel, měl hodně holek, některé ho dost oškubaly (třeba platil alimenty na dítě, co nebylo jeho), opít se uměl, rozesmíval lidi, sám byl asi smutný, není to vyloženě děj.

Mimochodem, naprosto si pusťte jeho životopis s Robertem Downeym, protože je to geniální. A taky si to přečtěte.

Obrázek uživatele Giles Rigby

Byla jedna loďka malá...

Úvodní poznámka: 

Někdy se těžko vyrovnávám s pojmem “romantická marína”... A s obsahem některých dětských písniček...

Drabble: 

Tragédie je prostá.
Poryv větru nad mořem, které není rozbouřené. Bouře je všude okolo.
Pět odstínů červené. Jste-li Francouz, trocha okru. Jste-li Angličan, hodně. Bílá jako plachty. Bílá jako smrt.
Tragedie tak prostá, že trvá roky, než ji přijme plátno. To ústa jsou jí plná hned.
Hladová ústa... Mrtvá ústa...
Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo...
Tiché smíření oběti. A hněv.
Vezmi mě za ruku, bratře. Obejmi mě, sestro. Není tak zlé spočinout bok po boku na dně moře.
V náručí velryby.

Co řekneš dětem, až se budou ptát?
Nebylo to Středozemní moře.
Zázrak se nestal.

Závěrečná poznámka: 

Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Méduse...
Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Zong...
Byla jedna loďka malá, která se jmenovala Essex...

Obrázek uživatele Šmelda

Ať se třetí směje

Fandom: 
Drabble: 

Lámání kopí, troubení rohů, skřípění zubů, barritus a nářek raněných, to vše už bylo minulostí.
Zbylo krákání vran, pláč otroků a vítr v potrhaných praporech.
Dvojité obležení bylo u konce.
Směrem k Caesarovu táboru se blížili keltští králové.
Každého z králů vedli za dlouhé vlasy římští vojáci.
Začalo být slyšet broušení čepelí.
Jednoho krále po druhém srazili římští vojáci na kolena před Caesarem obklopeným svými vojevůdci.
A pak bylo ticho.
Caesar se zvedl, charakteristický šarlatový plášť se dotkl blátivé země.
Přišel k jednomu z králů a vztáhl k němu ruku.
Král ji přijal a Caesar prolomil ticho.
"Setrvej přítelem Říma."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Keneu

To, že jsi král, neznamená, že nemusíš poslouchat!

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 28. 4. 2019: Okouzlující idiot
(a myslím tím Richarda)

Drabble: 

Mami, Richard je zpátky v Anglii! Pomoc!
Jan Bezodvahy

Já vím, vezla jsem císaři výkupné. Teče ti do bot, co?
Eleonora Akvitánská, vévodkyně, královna, královna, matka dvou pitomců

Richarde, kde vězíš? Už jsi měl být dávno na trůně, Jan se tě nemůže dočkat.
Eleonora Akvitánská, vévodkyně, královna, královna, matka dvou pitomců

Chci nechat Jana trochu vycukat. A užít si, zkus být víc jak rok zavřená. Zatím jsem stihl jen jeden turnaj, jedno dobytí hradu a přežil jeden atentát.
Černý rytíř (psst)

Mě tvůj otec držel zavřenou patnáct let!
Přestaň si hrát na romantického hrdinu a okamžitě domů!
Eleonora Akvitánská Vytočená

Závěrečná poznámka: 

(V minisérii z roku 1997 je geniální scéna, kdy si Jan pozve maminku, aby se jí při Richardově návratu mohl schovat za sukně. Maminka je naprosto úžasným způsobem srovná oba.)

Obrázek uživatele Danae

Faustovy skleněné hodiny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jedním ze záblesků dadaismu v našich zemích je raná tvorba V+W. Tohle je něco jako pocta jejich dílu, především Faustovým skleněným hodinám.

Drabble: 

Jan kráčí nocí s růží v ústech, zářivé zuby Jířího prosvěcují tmu. Před sebou tlačí Thespidovu káru, na ní hru vytaženou z kapsy u vesty. Jsou to skleněné hodiny, kterými tam a zpět s lehounkým cinkáním propadávají chechtáky. Dukáty srandy a smíchu, platidlo drzého mládí a talentu tak jasného, že nad dubnovou Prahou provívá jako polární záře.
Jiří vypouští bubliny z úst, Jan je udeří růží; motýlí hejno se mihne pod lampami. Mladí bozi posvěcují město nad ránem, Malou Stranu, Vodičkovu ulici. Krize je daleko, válka v nedohlednu; chechtáky cinkají, odměřují čas jejich cesty od dnešní noci do všech budoucích.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Bájná Thúlé

Fandom: 
Drabble: 

Nejprve zmizela z dohledu pevnina. Několik dní nespatřili odvážní mužové zemi a počínali se bát. Ale pak se objevila země mléka, medu a obilí. Thúlé a její laskaví obyvatelé. Cestovatel a bohatý obchodník naložil svou loď, ale neobrátil ji směrem k jihu, nýbrž plul za ubývajícím sluncem. Voda se pomalu měnila v mrazivou brečku, vzduch houstl a měnil se v neproniknutelnou mlhu. Dopluli jsme konce světa, remcali námořníci. Chci vidět, jak konec vypadá, odpovídal objevitel. Nakonec rozum zvítězil a galionová figura konečně zase spatřila slunce.
Pýtheovi nevěřili, že byl v bájné Thúlé, ale jeho podrobné záznamy potvrdily kulatost naší planety.

Závěrečná poznámka: 

Pýtheás byl antický obchodník, který snad motivován jantarem plul ve čtvrtém století před Kristem na sever a ještě dál. Obeplul Británii, načerpal vodu na Orknejích a potom plul šest dní směrem na sever. Objevil místo jménem Thúlé, o kterém se úplně neví, kde to bylo. Dnešní výzkumy potvrzují, že Pýtheás doplul na Island a potom se téměř dostal až ke Grónsku, kde ho ovšem zastihla zmrzlá voda.
A potvrzení kulatosti Země bylo jedno z velkých odkrytých vesmírných tajemství, nu ni?

Obrázek uživatele Lejdynka

Květy srdce

Fandom: 
Drabble: 

mám tě rád
řekl
v oblaku
z pampelišek

kde pracuješ
ptala jsem se
pracuji?
řekl on

co budeme jíst
ptala jsem se
podal mi
divokou mátu

kde budeme bydlet
ptala jsem se
zvedl ruce
k obloze

běž do synagogy
řekla jsem
utekl do lesa
s dětmi

bratr mu kázal
naučím tě torah
jhvh není v knihách
prý ho jde hledat

(se mnou)
(zpěvem)

idiote
volali na něj
když jsem vezla hlínu
usmál se
neslyšel

neuměl nic
číst
psát
vykládat torah
pracovat
hádat se

uměl všechno
léčit
cítit
tancovat
smát se
rozumět
hovořit

říkali mu
ba'al šem tov
pán dobrého jména

Závěrečná poznámka: 

Předpokládám, že kánon neznáte. Židovská historie - východní větev chasidismu (ortodoxní židovství, 18th století). Baal Šem Tov byl chudý Žid, který opravdu neuměl téměř nic, kromě toho, že dle zdrojů neuvěřitelně rozuměl lidem. Uměl je oslovit, zaujmout, uměl v nich probudit lásku k Bohu i k sobě samým. Navíc uměl i léčit. Z jeho myšlenek chasidismus vychází - původní "dogma" bylo, že Bůh se neobjeví, když budeme studovat Tóru, ale když ho budeme oslavovat, například zpěvem a tancem, živou modlitbou, euforií, transem. Trochu to fungovalo jako přírodní náboženství. Pak to samozřejmě zdegenerovalo, objevili se různí následovníci, učenci, proroci a milion dalších takových, takže se s tou původní myšlenkou stalo totéž, co s původními myšlenkami křesťanství.

No, a ta, co to vypráví, je jeho manželka. Stala se jí úplně náhodou, protože její otec ji za jeho dobré služby tak trochu "prodal". Ani o tom nevěděla. Jednoho dne se před vraty domu bohatých Židů zjevil žebrák s dopisem v kapse, od toho otce, že chce za manželku jeho dceru. Bratr jí to rozmlouval, ale ona šla, do největší chudoby, živila je v podstatě ona (on "studoval"), očividně ho neuvěřitelně milovala, i když ho okolí zpočátku určitě považovalo za duševně chorého, smáli se mu atd. Byl fakt dost mimo. Většinu života. "Idiot" je v tomto případě kompliment. :)

Obrázek uživatele Lejdynka

Každé ráno, a každý večer

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 27: Zvíře které nechce odejít.

Drabble: 

Každé ráno, každé ráno, každý večer
na zápraží u nádraží svět by brečel
každé ráno, každý večer jedou vlaky
každé ráno, každý večer jel by taky.

Svítání. Rychle posbírat věci, aktovku, vypít zelený čaj, zabouchnout, běžíme! Stihnul jsem to, tak akorát!
Tak večer!

Večer. Líné pospávání. Někdy opravuji. Popíjení zbytku vystydlého čaje z termosky. Sušenka. Á, už jsme tu.
No ahoj, tys mi chyběl!

A pak jednoho dne profesor Hidesaburó Ueno z vlaku nevystoupí.

Každé ráno, každé ráno, každý večer
na zápraží u nádraží svět by brečel
každé ráno, každý večer jedou vlaky
každé ráno, každý večer jel by taky.

Závěrečná poznámka: 

Kdo tento příběh nezná, nebo mu drabble stále ještě nedává smysl, nebo obojí, prosím tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ha%C4%8Dik%C3%B3 . Jsou na to i filmy.
Varování - tohle je ještě HORŠÍ, než nějaká Lassie.

Dopis posledního přeživšího

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Údajně přežil jen jediný člověk, který o tom napsal svému příteli.
Nahrazuji téma 23 - Spoutáni časem

Drabble: 

Drahý Tacite,

neumíš si představit tu zkázu, která pohltila celé město. Zdá se, že jsme svou zhýralostí popudili Bohy. Vypadalo to, jakoby se na celou zem hroutilo nebe.
Objevil se obrovský mrak a zem pokryla masa hmoty z pekla. Během chvíle vše zmizelo. Tisíce lidí se propadlo do tmy. Moře se vylévalo ze břehů.
Vše bylo rychlé. Myslím, natolik, že většina ani nepostřehla, co se děje.
Stál jsem míle daleko, tři dny. A nemohl se pohnout. Žár odsud sálající mi olizoval tváře, jakobych byl v centru té hrůzy.
Nevím zda budu moci ještě někdy v klidu spočinout.

Tvůj přítel Plinius

Závěrečná poznámka: 

Určitě jsem se ani zdaleka netrefila do znění dopisu jediného člověka, který přežil zkázu Pompejí v roce 97 př.n.l., Zahynulo při ní asi 10000 lidí. Udusili se jedovatými plyny. Erupce trvala tři dny a byla doprovázena i vlnami tsunami.
Když byly zahájeny archeologické vykopávky na začátku 19.stol., nejen stavby, ale i těla Pompejanů byla nalezena téměř tak, jak byla před stovkami let spoutaná časem.

Stránky

-A A +A