DMD č. 27. pro 27. 4. 2012. Téma: Zpívej!

Obrázek uživatele Amy

Píseň dávného času

"Zatančíme si?"

John vklouzne na prázdnou židli vedle mě. Vypadá pořád stejně, nemusím se na něj ani podívat, abych to zjistila. Bar je poloprázdný a páchne nemytými těly.

"Ne."

"Stále stejně milá," zasměje se. "Připomeň mi... jak dlouho už jsme se neviděli?"

"Třicet let," odpovím po chvíli ticha.

"A přesto si se mnou nezatančíš? Alespoň jednou?"

Myslím na toho, kterého jsem ztratila a hruď se mi bolestivě sevře. Dneska je to... příliš mnoho let od doby, kdy jsem ho viděla naposledy.

"Nejdřív mi zazpívej," vyzvu ho.

"A co?" zeptá se.

Se slovy: "Až to zjistíš, přijď," se zvednu a odejdu.

Fandom: 
Obrázek uživatele kopapaka

1) Nepříjemné probuzení

Varování: drastické, šílené...

Tohle nesoutěžní drabble má na svědomí:
Uhla a mučení kytiček ( Zpívej zpěváčku )
Neferet s drabbletem Informace
Tímto jim děkuji.

Mžitky před očima.
Šílená bolest zad.
Rukou a nohou.
Celého těla..

Spoutaný na stole.
Nahý.
Vyděšený.

Tichá bílá místnost.
Tlukot dvou srdcí.
Rychlé pohyby očí.

Cítil.
Cizí vůni.
Překvapený hlas.

"Jsi vzhůru..."

Vlnité černé vlasy.
Tajemný úsměv.
Překrásné, nezakryté křivky.

Přišla blíž.
Bez studu.
Prohrábla mu vlasy.

"Promiň Šampónku, teď budeš trochu zpívat..."

Horký dotek ruky.
Ledové objetí malíčku.
Křupnutí.
Křik.

Pořád se usmívala!
Přes pulzující bolest cítil pohlazení.
Brnění dorůstajícího malíčku.
Něco krvavého v ústech.

Sál.
Trnutí v zubech.
Pocit síly.
Vztek.

"Jednou tě zabiju..."

Další pohlazení.
Úsměv.

"Vím."

Odcházela.
Vrznutí dveří.

Tichá.
Nesrozumitelná slova.
Vzdálený křik.
Další malíček...

Fandom je originální a je to příběh, který mě napadl dnes v práci...
Vím, je trochu šílený. Trochu víc...
Možná z toho ještě někdy něco bude...

Další

Obrázek uživatele Innes

Pějme píseň dokola

Liam ležel v posteli a tiskl si polštář k hlavě. Bohužel to nepomáhalo.
„You are the dancing queen, young and sweet,“ znělo skrz několik stěn. Dívčí mejdan se vedle vážně rozjížděl.
„Já se na to vyseru!“ zvedl se z postele Sebastian, „Je noc. Máte spát, vy uječené bytosti!“ bušil zoufale do zdi.
Odpovědí mu byl jen smích.
„To je prostě neuvěřitelné!“ upír vypadal poněkud zoufale, „Liame, nemáš náhodou hlad?“
„Promiň. Polotovary moc nemusím,“ vstal Incubus z postele, „ale mám lepší plán.“
„Huh?“
„Když nezpíváš s nimi, zpívej proti nim!“
A začali. Z plných plic.
„I'm on the Highway to hell!“

Obrázek uživatele Quiquilla

Zpívej!

Poznámka: Původní nápad byl zpívající Pipin, ale očividně nejsem první, koho to napadlo, tak alespoň takhle.
_______________________________________

Frodo se procházel nočním městem. Lothlórien působil tak klidně a mírumilovně, až se mu zastesklo po Kraji. A zpěv elfů se nesl lesem.
Když spařil zlaté vlasy Galadriel, jakoby ho potkala naděje.

Zrcadlo. Opravdu dokáže předpovídat budoucnost?

Naklonil se k němu. A ihned toho zalitoval.
Raději by se rozběhl za krásnými elfy a zpíval jejich písně – i když nerozuměl jedinému slovu.
Pohled na přátele v okovech ho vrátil do reality. A prsten… byl teď tak těžký.
Najednou si byl jistý, že to nedokáže. Jak by zrovna on mohl všechno zachránit?
„I ten nejmenší člověk dokáže změnit budoucnost, Frodo,“ zašeptala Galadriel.

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

OčiSta

Pro Eliade :)

V Lídině chrámu byla nehorázná zima, takže se v pauzách mezi jednotlivými akordy odráželo od stěn cvakání zubů. Skupina vyjukaných dětiček v pytlovitých hábech a červených dečkách stála kolem oltáře a čekala, až utichne trylkovité mečení fousatého eunucha. Blížilo se jejich pět minut slávy.
Ďábelský houslista se naposledy rozehnal fidlátkem a publikum procitlo k potlesku. Dvě dívčiny, každá z jiného konce řady, se na sebe přes desky rovnátkově zazubily. Oči sta přihlížejících se postupně překulily k nezletilým nebožákům.
Fanatický ramenáč s pěstěnou kšticí a vystupováním velekněze rozpřáhl paže, aby si vynutil ticho.
Mávl a sboristé spustili.
„And He shall purify…“

Fandom: 

Někdo má a někdo nemá

„Aby bylo jasno, šmejde, jsi v pěkném maléru. Sedíš tu na policejní stanici a my toho na tebe máme dost, abychom tě poslali do chládku na pěkných pár let. Tvoje štěstí ale je, že nejsi ten, koho chceme. My jdeme po Antoniovi a jeho bandě. Že je to tak, Ralfe.“
„Jasně, šéfe,“ kývl mladší policista.
„Doneslo se nám, že jsi největší zbabělec z téhle zavšivené partičky a navíc idiot. Takže nám teď hezky zazpíváš, kde se Antoniova banda schází, jména všech členů a datum nejbližšího obchodu.“
„Ale já to neumím.“
„Co neumíš?“
„No zpívat. Nestačilo by, kdybych to jen řekl?“

Fandom: 
Obrázek uživatele Ness

Hospodská móda

Víte, jak mi zhořkne pití na jazyku? To se dostaví další žíznící návštěvníci, obsadí i místa na barových židlích před mým stolem a přímo v mém zorném úhlu se tak objeví tamto. Zlo, naprosté zlo. I když se bráním, mé oči se k tomu místo samy stáčejí znovu a znovu a já jsem nedobrovolně fascinována tou přetékající bílou masou a množstvím odhalenosti.
Aspoň, že nemá tanga, když už nemá soudnost a ponětí o své velikosti, utěšuju se v duchu znechuceně.
Náladu mi zvedne až podnapilý mladík, který dotyčné slečně do hluboké rýhy mezi půlkami vhodí pěkorunu a zvesela zavelí: „Zpívej!“

A/N: Věnováno Uhlovi, za to, že mi připomíná věci, které bych raději zapomněla...

Obrázek uživatele Tyto Alba

Píseň, která zkazila večírek

(Pozn.:drabble se vztahuje k tomuhle videu. Od vyhlášení tématu nemůžu tu písničku dostat z hlavy. A vy ji tam odteď budete mít taky:))

Komisař si unaveně promnul kořen nosu.
„Tak znova,“ řekl. „Kdo podle vás začal?“ Ve výslechové místnosti strávil už dvanáct hodin. Svědkové mu začínali splývat.
„Byl to ten mladej, ten pankáč,“ pronesl upjatě pán, který vypadal jako špatně vycpaný čáp. „Viděl jsem ho. Hodil první krevetovým salátem. Na náhradě zničeného obleku trvám! “
„Samozřejmě,“ zabručel komisař.
„Nejhorší ale byla ta píseň. Zní mi pořád v uších, nemůžu se jí zbavit. Prý zpívej, zpívej! Zřejmě to pustila ta opice. Ale oni nezpívali, oni, prosím, házeli jídlem! Po nás!“
Alespoň na něčem se svědkové shodli. Píseň, která to celé začala.
Komisař si zhluboka povzdechl.

Fandom: 
Obrázek uživatele Profesor

Žabičky

Poznámka: Neukládám nikomu o život, tohle drabble zachycuje pouze drobnou nehodu, jaké jsou ve sbírkách časté.
---

Marek P. neuměl zpívat. Na základní škole ho učitelka nikdy nenechala zazpívat víc než dvě sloky, a pak ho poslala s dvojkou do lavice. Jenomže teď stál tváří v tvář houfu tunelových žab a Daniel von Drak na něj z dálky křičel, aby zazpíval.
„J-já nemůžu,“ koktal vyděšený Marek.
„Musíš, jinak umřeš! Jsou jedovatý!“ řval Daniel. Na dlani mu rostla koule modrého světla. „Zpívej!“
Bylo to marné, Markův krk ucpával chuchvalec strachu. Sípání tunelové žáby nezklidnilo. Danielova světelná koule rozzuřila. Sprosté slovo neslyšely. Zpěv ano.
Daniel stál uprostřed uličky a zpíval. Nadpozemsky krásný hlas se jako sametová stuha vinul prostorem.

Obrázek uživatele Owlicious

Buď opatrná na to, co si přeješ

Pro někoho je najít svůj talent a vysloužit si tak cutie mark tak jednoduché.
Stačí se dobře narodit, dostat skvělý dárek, všimnout si, že mi něco jde, nebo dělá radost.
A někdo musí čekat, pídit se, dřít se...
Sweetie Belle chtěla být jako Rarity. Najít se v módě nebo návrzích, být jemná a obdivovaná.
Věděla , že má vztah k hudbě a lidé ji často žádali, aby jim zazpívala.
Přes prosby a lichotky často odmítala.
Zpěv a vystupování byly přece tak vzdálené jejímu ideálu.
Kvůli své utkvělé představě tak odmítala jedinou cestu, která vedla k cíli – k získání cutie mark.

Obrázek uživatele Envy

Táborák

Spousta táborníků sedících kolem ohně, opékajíce buřty a chleby. Několik dalších sedících opodál, dívajíce se do plamenů táboráku. Slunce pomalu zachází za obzor a všeobecně panuje příjemná nálada. Každou chvíli se odněkud ozval smích a radostné výkřiky. To vše s úsměvem pozorovalo několik vedoucích, když tu jeden z nich se rychle omluvil a zašel do hlavní budovy tábora. Náhle se táborem ozval jásot. To ten vedoucí se právě vracel z budovy a v rukou třímal kytaru.
Jarda, jak se vedoucí jmenoval, si sedl zpátky na svoje místo u ohně a začal hrát. „Zpívej! Zpívej!“ Skandovali všichni táborníci jako jeden muž.

Fandom: 
Obrázek uživatele hidden_lemur

Jak přivolat Příboj

Věnováno všem, kteří vědí, znají a mají rádi. Ještě jednou děkuju.

Většině Nočních tvorů by se to nestalo. Na to si až příliš příliš trvali na temném charismatu. Jenže John zkrátka nebyl Stokerovec... Jakmile stanul na terase Hnízda a uviděl ji, vyjekl leknutím.
Narcissa upustila sklenici, řekla velmi hlasitě velmi sprosté slovo, a pak se rozesmála. John na ni chvilku nenaloženě zíral, pak chtě nechtě vyprskl taky.
Objali se, jediní bdící, strašlivě unavení hráči.
"Hledal jsem vás celou noc. Tygr vychrchlal mapu, ale nikdo jsme mu nevěřili."
"Třetí hráč je mrtvý."
"Já vím. Je Draco celej?"
"Je. Ale pochybuju, že usnul."
John se usmál.
Začínalo svítat. Ale jeden song ještě stihne...

Obrázek uživatele Erendis

Podej mi flétnu

Poznámka: Bez nároku na bod, nejde totiž o můj text, nýbrž pokus o překlad básně Džibrána Chalíla Džibrána, který se mi už dlouho honí v hlavě. Tohle téma si o to prostě říkalo.

Podej mi flétnu a zazpívej - tajemství bytí je v písni
dál bude flétna kvílet - až píseň bytí dozní.

Raději než mramor paláců - cítil jsi stromů kůru
pádloval s proudem o závod - po skalách šplhal vzhůru?

Otíral kapky světlem - z parfémem omytých skrání
z pohárů jako víno - popíjel světlo ranní?

Uprostřed révy jako já - na vinném lisu seděl
hrozny jak zlaté lustry - visely kolem tebe?

Ulehls na noc do trávy - samotné nebe tě skrylo
nevnímal, co je před námi - zapomněl, co už bylo?

Podej mi flétnu a zazpívej - zapomeň na rány, na lék
Jen řádky vodou napsané - je příběh nazvaný „člověk“.

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Edge of Night

pozn.: dvojjazyčné (pardon) BJB (pardon). Jsem vyšťavená.

Kde jsem se to ocitl?
Home is behind, the world ahead
Jak jsem se dostal až sem?
And there are many paths to tread
Do jaké šlamastyky jsem se zase namočil?
Through shadow, to the edge of night
Uvidím ještě Kraj?
Until the stars are all alight

Komu jsem to přísahal?
Mist and shadow
Copak ten zamračený pán nemá srdce?
Cloud and shade
Vrátí se Faramir?
All shall fade
Zůstává naděje?
All shall fade

Zpíval a tiše plakal nad tím, že je jen malý hobit ve velkém světě, který brzy padne do stínu a ve kterém pro zpěv nezůstane místo.

pozn. 2: všechna ta angličtina v kurzívě je opis filmového (LOTR III) Edge of Night, respektive kousku knižního (LOTR I) Walking Song

Fandom: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Skvělá osobnost

Anežka seděla ve svém maličkatém pokojíku a ta věta jí pořád dokola zněla v uších. ,,Chtěli bychom, abyste tu roli zpívala, ale... tedy jaksi... nehrála.”
Vlastně se to dalo čekat. Koneckonců, byla skvělá osobnost. Oh ano, a měla moc hezké vlasy. Skvělé osobnosti, ani ty s moc hezkými vlasy, se nestávají miláčky davů.
Nezáleželo na tom, co umí. Prostě jí scházelo... totiž prostě jí přebývalo tolik skvělé osobnosti, až si v ní Perdita připadala opuštěně.
Anežka znala skvělý způsob, jak překonávat smutek.
Zrcadlo na stěně se rozletělo na střepy a z Ducha opery, který ji právě přicházel navštívit, nadělalo řešeto.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Scotland Yard Blues

Výslech trval už skoro hodinu a Lestrade nebyl výsledku o nic blíž, než když začínal. Donovanová ho měla vystřídat už před půl hodinou, nejspíš něco probírá s Andersonem...
Neměl bych o „nadřízených“ přemýšlet takhle.
Konečně dorazila. Pohrdavě si Grega změřila a…
"Donovanová, řekněte tomu muži, že může jít," ozvalo se z reproduktorů zpoza skleněné stěny.
To je přece…Nemožné! blesklo oběma hlavou.
"Nenechám vás zničit další život," ozval se hlas znovu. "Nedovolím, aby vám kvůli 'rychlému uzavření případu' proklouzl ten, kdo se pokusil zabít Mycrofta!"
To už Sherlock stál ve dveřích.
"Okamžitě odtud vypadněte, Holmesi!"
"Zkuste mě donutit, detektiv inspektorko."

Fandom: 
Obrázek uživatele Ebženka

Sing, Christine. Sing for me!

Zpívej, Christine. Zpívej pro mne! řekl, a já zpívám. Ale do srdce se mi vkrádají divné myšlenky.
Zpívej, Christine, zpívej pro větší slávu Boží, říkával tatínek. Zpívej a dej lidem poznat, jak mocný je Pán, když stvořil Hudbu. Jak bohatý je, když lidem dává takové dary. Protože Hudba je dar, který se má předávat dál a dál.
Zpívám jen pro Anděla hudby. Tak mi řekl, když mi daroval silnější hlas, chvějivější tón, větší výšky, sladší zvuk... Proto zpívám jen pro něj.
Jen někdy nevím, co je větší hřích: když pochybuji, nebo když nepochybuji...
Zpívám jen pro něj.
Není to málo?

Pokud jsem se někde odchýlila od předlohy, tak se znalcům omlouvám. Přece jen už je to dlouho, co jsem to četla.

Fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Na sever

Omlouvám se, že jsem strašně pozadu se čtením všech drabbles, ale notebook v servisu mi moc příležitostí ke čtení nedává... Takže se šinu, ale čtu, komentáře budou, až se k vám dostanu. ^_^
------
A pokračujeme v drabblech na Christabel. Tentokrát už pokračujeme tam, kde STC skončil... Toto a příští téma se na to velice hodí.
Ryo, díky moc za fandom! <3

------

„Jeď a zpívej, spěchej a hraj!“
Bard Bracy neochotně uposlechl rozkazu sira Leolina. Dostal dva nejlepší koně, sváteční postroje. Vybral si svého nejoblíbenějšího učně.
Spěchali anglickou krajinou. Řeku Irthing přebrodili, Knorrenská blata zdárně přešli, lesem Halegarthským proklestili si cestu. Údolím se vyhýbali, nesměli být nikým zdrženi.
„Jeď a zpívej, spěchej a hraj!“
Do rytmu koňských kopyt skládal píseň o zázračné záchraně lady Geraldine. Pomocníka si vybral dobře, učil se rychle.
„Jeď a zpívej, spěchej a hraj!“
Nebe se zatáhlo, na obzoru se zablesklo. Vítr voněl cizí zemí, neznámou a ostražitou. Brzy dorazili k majestátnímu hradu, který zvysoka vládl skotským údolím.

Obrázek uživatele Tess

Drtivý dopad

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Druhé, nesoutěžní drabble.
Věnováno Lejdynce, která mi mé včerejší drabble tak krásně pochválila, a já jsem na dnešek napsala takové... no, není to BJB, bylo i uostomiué, ale nebylo to Vono. Necejtila jsem to jako Vono. Laťka šla dolů a nebyla jsem ráda. Takže tady je něco z jiného soudku...

Hluk slyšela už zdaleka.
Vzduch byl cítit solí.
Ale na ten pohled ji nic nepřipravilo.
Země tu najednou končila.
Moře...
Poprvé.
Nekonečná šedavá plocha se zběsila vzpínala. V dáli, osvícená osamoceným slunečním paprskem poskakovala na vlnách jakási loď. Obrovské masy zpěněných vod narážely na ostrohy.
Moře řvalo i šeptalo, hučelo, burácelo, dožadovalo se. Dunělo i laškovně pleskalo.
Bílá pěna vytvářela až hypnotické obrazce.
Nahoru, dolů, nahoru, stále výš.
Sprška kapek vystřelila k oblakům.
Moct se tak zdržet déle...
Pospíchala, ale ty zvuky si nesla s sebou dál. Večer se už pomalu vytrácely.
V hlavě jí zůstal jediný tón.
Vyzpívala ho.

Obrázek uživatele eliade

Pějme píseň dokola

Něco se mi usadilo v uchu. Je to nohaté, protivné a neodbytné. Bude to asi nějaký druh hmyzu. Bzučí to jako celý úl a nechce zmlknout.
„Bzz – bzzzzzz – bzz!“ Takhle pořád dokola. Mám pocit, že mi praskne hlava. A nervy.
V encyklopedii jsem prohledala hesla „Halucinace“, „Migrény“ a „Nemoci ucha“, ale nepodařilo se mi najít nic použitelného.
Mám pocit, že se z toho brzy zblázním.

V záchvatu zoufalství se pokusím toho protivu oslovit. „Kdo jsi?“
„Jsem tvůj Ohrwurm. Oblíbil jsem si tě a s radostí ti budu dělat společnost i nadále. Pojď, zazpívej si se mnou… Bzz – bzzzzzz – bzz!“
Uáááááááááááá!

A/N: Slovo Ohrwurm jsem záměrně ponechala v originále, protože si myslím, že pro to v češtině nemáme žádný adekvátní překlad. Ohrwurm je taková písnička, co se vám zasekne v hlavě a chtě nechtě si ji musíte zpívat pořád dokola. Inspirováno tímto: http://www.youtube.com/watch?v=V9sDoZu8VWg - všem němčiny znalým doporučuji :).
Drabble věnováno may fowl, protože obsahuje její oblíbená citoslovce. ;)

Fandom: 

Zpívej, Kurte, zpívej!

Upozorňuju: Tak trošku BJB... Zabijete mě? Obsahuje spoilery k 17.dílu 3.serie ;)

Poslední dny si připadal jako na kolotoči. Nechápal, jak dokázal předtím vydržet bez…

„Promiň, že otravuju, ale… ta hroší brož je perfektní!“ už první setkání je plné obdivu.

…všeho toho SMSkování a pochval…

„Božíčku, zpívej Jednou jedinkrát!“ z jeho očarovaných slov mu jde hlava kolem.

…s Blainem, který se mu poslední dobou vůbec nevěnoval…

„Jediný chlap, kterého potřebuji? Ta je úžasná! Zazáříš!“ jemu samotnému září oči, když Kurta pozoruje.

…vždyť takhle je to dokonalé…

„Vážně jsi nebyl v minulém životě Kleopatra?“ a jak originální lichocení…

A náhle zafunguje odstředivá síla a on padá rovnou na zem.

„Kdo je Chandler, Kurte?“

Fandom: 
Obrázek uživatele Stevko

Spievajte!

Pesimista: Už prichádzajú.
Optimista: No, neviem, či použiť množné číslo.
Pesimista: Tak spievajte, spievajte, nech nás nájdu.
Optimista: Hádam nechcete, aby som ja spieval.
Pesimista: Aj tak sa nezapájate, tak sa zapojte.
Optimista: Ako to myslíte, že sa nezapájam? A horčicu kto zohnal?
Prichádza klavírista.
Klavírista: Dobrý deň.
Pesimista: Kde máte ostatných?
Klavírista: Ja som prišiel sám.
Pesimista: Nevadí, budete spievať.
Klavírista: Ale spev ja nemám v zmluve.
Pesimista: Nevadí, každý sa musí zapojiť. Spievajte!
Optimista: A už viete ktorú? Okolo Súče? Okolo Levoče? Alebo okolo čoho vlastne?
Pesimista: Ako ktorú? Tú našu. „Už dosť, už dosť, už máme radosť.”

Fandom: 

Odkaz staré pěvkyně

Mimosoutěžní pro Peggy, ač poněkud nekanonické (jen taková hříčka). Volně souvisí s Loučením (je to ta samá).
http://sosaci.net/node/2792

Dveře do komnaty zůstávaly trvale zamčené.
Jako by si kouzelnice přála, aby tam po její smrti už nikdo nevstoupil.
Ale o pozůstalost zpěvačky a zakladatelky školy byl pochopitelně velký zájem. Historie školy takhle zůstávala neúplná.
Jenže dveře nikdo nemohl otevřít.
Mladý čaroděj vzdělaný v hudební magii zamyšleně pohlížel na portrét staré dámy, jako by tam mohl najít řešení.
A co když ano?
Není klíčem její vlastní hlas?
K dispozici bylo několik desek s áriemi i starý gramofon. Kouzla zesílí účinek.
Salónkem se v šumění stařičké nahrávky rozezněl silný hlas, hluboký, přesto s jasnými výškami.
Vzduch se zvláštně rozechvěl. Dveře cvakly.

Obrázek uživatele ioannina

Tajemství výroby

Bylo nepsaným zvykem, že v určité fázi výuky mistr zpřístupní učedníkovi své tajné patenty.
Anzelm se na to velmi těšil. Severin Waters byl proslulý jednak tím, že přeformulovával černé lektvary bílým způsobem, jednak svými převážně bílými léky na nemoci a úrazy, obecně považované za neléčitelné. Anzelm věděl – domluvili se tak s mistrem Severinem – že se k černé části jeho práce nedostane. Toho ani v nejmenším nelitoval.
Zajímal ho způsob mistrova uvažování při formulaci lektvaru.
Dnes směl vyzkoušet první takový recept.
Pracoval co nejprecizněji. A přece...
„Co dělám špatně, mistře?“
Mistr Severin vzal do ruky měchačku a začal si tichounce pobrukovat.

Fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Před nešporami

Hospodine, Bóh mój si ty. Povýším tebe a znáti sě budu jménu tvému proto, že si učinil divné věci, myšlenie dávná věrná, amen.
Do skriptoria zavanula vůně kvetoucích stromů a pergamen zalily paprsky zapadajícího slunce. Odložil pero na samý kraj písařského pultíku a narovnal se. Dvacátá pátá kapitola Izaiáše se překládala skoro sama. Chvála Duchu svatému za dech jeho inspirace, snad se mu po obtížném začátku přece jen podařilo do textu trochu proniknout. Zdola vyzváněli k nešporám. Vstal a protáhl se, v duši mu zpívala radost z vykonaného díla. Těšil se na zpěv večerního žalmu. Chtěl svou vděčnost odít hlasem.

---

Tohle drabble je věnováno neznámému dominikánovi, který se v půli čtrnáctého století, obdarován jedinečným citem pro jazyk, podílel na nejstarším českém překladu Bible. A Hospodinu, Bohu všemohoucímu. Bez jeho inspirace a pomoci by nevzniklo ani dominikánovo dílo, ani obhájené dílko osoby mnohem pozdější a mnohem méně schopné.

Fandom: 
Obrázek uživatele Neferet

Informace

Moje pohyby připomínaly chůzi geparda. Ladné, lehké a skrývající nebezpečí.
Sledovala jsem jeho tvář zatím, co jsem před ním chodila jako by byl jen dalším kusem, kterého je potřeba se zbavit.
Také byl, ale nejdřív jsem potřebovala informace.
Něco co pro mě bylo důležité, něco co mi dávalo záminku si trochu pohrát.
Do boku jsem mu vrazila rozžhavený pohrabáč.
Bez varování, bez okolků, bez slitování.
Slyšela jsem, jak se jeho kůže začala škvířit. Cítila jsem pach pálícího se masa. Slyšela jsem, jak křičí a naříká.
„Víš, co po tobě chci…“ zapředla jsem blízko jeho ucha. „Zazpívej a bude to rychlé.“

Fandom: 
Obrázek uživatele zana

Pěvkyně

Šla jsem s Fitzem, tehdy mu ještě neříkali Bastard, pro pomoc proti nájezdníkům. Šla jsem s nadějí, že se kolem něj vždycky točí dějiny. Že o tom napíšu baladu tak skvělou, že mě zajistí na zbytek života; na dobu, kdy mi hlas zeslábne a tvář zoškliví. Hledali jsme draky ze starých pergamenů.

Prodírali jsme se kouzly a záhadami, bojovali s divočinou, hladem i nepřáteli a nakonec jsme pomoc opravdu našli.

Našli jsme i to, co jsme nehledali: Fitzovy mocné nepřátele, kvůli kterým je má balada sice hotová, ale ta nejlepší místa nesmí zaznít. Jsou tím, čemu se říká státní tajemství.

Obrázek uživatele Solast

V utajení

Vysílačkou se ozval Ianto: "Jacku, musíš dovnitř a odvést jejich pozornost."
"Fajn," Jack se zhluboka nadechl a vstoupil. V hledišti seděly tři dámy.
"Dobrý den. A kdo jste vy?"
"Kapitán Jack Harkness."
"Těší nás váš zájem o naši hru. Umíte zpívat?"
Jack se zarděl. Taková urážka.
"Jistě."
"Mohl byste nám něco zapět?"
Jack nasadil svůj sexy úsměv #42 a spustil:
You must remember this
A kiss is just a kiss, a sigh is just a sigh
The fundamental things apply
As time goes by

Dámy v komisi jednohlasně vzdychly a omdlely. Pak zašuměla vysílačka: "Neříkali jsme, že je máš omráčit!"

Fandom: 
Obrázek uživatele Uhla

Trapped

Nesoutěžní do třetice :-)

Doctor stood in front of bunch of the Daleks, who were closely looking and aiming at him.
He was trapped and was thinking how to escape. But suddenly…

Daleks: Sing a song or you will be exterminated!
Doctor: What? *They must have gone mad.*
Daleks: Sing or exterminate!
Doctor: WHAT?! I am not a good singer! *Time war brought more madness than I thought!*
Daleks: Sing, SING, SIIING!

Long long time ago,
In a galaxy far away,
On a planet which was Skaro called,

Doctor finished singing.

Daleks: Good, you can go now!

*Well, they have definitely gone mad.*

A/N: Skaro je planeta, ze které pocházejí Dalekové.
A písničkou jsem se nechal inspirovat tady

Fandom: 
Obrázek uživatele Kirsten

Nedoceněný talent

Malá Anežka sbírala s tetou bylinky.
„Pojď, Anežko, zazpíváme si! Jako ptáčkové.“
Anežka se podívala nahoru. Na stromě seděly straky. Když jako ptáčkové...
Proč se teta dívá tak zvláštně? Aha! Ptáčkové sedí na stromě. Anežka zacílila a zvedla hlas o tři metry.

Mladá Anežka chodila hlídat Provazníkovům děti.
„Anežko, budeš zpívat? Prosííím! Ale ne obyčejně, zpívej jako... jako dědeček.“
Když je jednou přistihla paní Provazníková, Anežce přibyla volná odpoledne.

Anežka chodila sbírat dříví ráda. Když poprvé natrefila na vlka, klidně pronesla: „Jestli se o něco pokusíš, budu zpívat.“
Mezi místními se vžil vtip, že od té doby jsou vlci šediví.

Fandom: 

Stránky

-A A +A