Mytologie

Co je psáno, (ne)musí být dáno

Fandom: 
Drabble: 

"Ježíšek není skutečný, dárky vlastně nosí rodiče . . ."
Ježíšek má neviditelné sáně a soby tak tiché, že ho není možné zastihnout.
„Atlantida je jen mýtus, nikdy nemohla existovat . . .“
Náš technologický pokrok nám dosud neumožnil Atlantidu objevit.
„Julie si pak nad Romeovým tělem sama vzala život . . .“
Julie se probrala o pár vteřin dřív a společně s Romeem jednou provždy sjednotili své rody.
„Jidáš zaprodal Ježíše za pár mincí . . .“
Jidáš Ježíše přes své předurčení nikdy nezradil.
„Víš, že nic z toho není pravda, že?“ ujistil se učitel, když mi sebral ušmudlaný papírek.
„Jsou to příběhy, ne? Jejich pravdivost závisí na tom, čemu věřím.“

A oni mi vezmou to, co miluju

Úvodní poznámka: 

Znovu vychází z artušovské mytologie (a filmu První Rytíř). Nijak nenavazuje (Ani neobsahuje stejné postavy, v jistém slova smyslu) na drabble, která jsem na bázi atrušovké mytologie už napsala.

Drabble: 

Artur seděl s lokty položenými na kolenou a hlavou v dlaních. Ramena se mu mírně třásla, z hrdla vycházely zlomené vzlyky. Slzy mu už došly.
Znovu a znovu přemýšlel, jak se tomu vyhnout. Vymýšlel jedno řešení nápaditější než druhé, ale všechna nakonec neuskutečnitelná.
V konečné důsledku se vždy ocitl před tím samým rozhodnutím. Království, nebo jeho osobní štěstí?
Království, nebo životy dvou lidí?
Správná odpověď byla nabíledni.
Z rozjímání ho vytrhlo tiché zaklepání na dveře.
„Můj králi? Celý soudní dvůr na vás už čeká. I obvinění.“
Arthur vstal, narovnal ramena.
Nikdy to nebylo jeho rozhodnutí.
„Řekněte jim, že už jdu.“

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Spartský vlk

Úvodní poznámka: 

Téma tam je. Fakt tam je.

Drabble: 

Jeho čest trhlali jako Lykáón a jeho synové. Lakónie, jeho domov, se proměnila ve nepřátelské vlčí doupě. Byl téměř slepý, přesto nesplnil základní z přísah - "se štítem a nebo na něm". Jeho manželka ho nazvala Zbabělcem. Měl opakovat, že plnil Leónidův rozkaz? Že se vrátil, ale už bylo pozdě? Vždyť ho stejně nikdo neposlouchá...
Ale byť byl Zbabělcem, zůstala mu čest. Před očima už vnímal pouze světlo a stíny, ale připravil si koně a zamířil k Platajím.
Nakonec se Zbabělec do svého domova vrátil. Jako hrdina bránil svou zem do posledního dechu.
Na náhrobku má vyryta dvě slova: Spartský vlk.

Závěrečná poznámka: 

Aristodámus/Aristodemus byl jedním ze spartských velitelů, byl součástí slavné Leonidovy třístovky. Ale kvůli jakési infekci přišel o zrak a Leonidas mu nařídil, aby se vrátil domů. Aristodemus si to sice rozmyslel a vrátil se, ale už bylo pozdě. Ve Spartě byl označen za Zbabělce, Hérodotos napsal, že žádný ze Sparťanů s ním nepromluvil ani slovo.
Zemřel v bitvě u Platají, kde si napravil svou čest. Pravděpodobně byl v té době už úplně slepý.

Lykaón a jeho synové byli podle mytologie Diem proměněni ve vlky a všichni vlci jsou právě potomky tohoto krutého bájného krále.

Vlk byl jedním ze symbolů starověké Sparty a vlci byli vnímáni jako symbol houževnatosti, síly a taky právě sjednocené a organizované spolupráce.

Obrázek uživatele Aveva

Opuštěná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma číslo 3 - Můj nejlepší přítel zrcadlo

Drabble: 

Neměla ráda zrcadla. Tu jejich krutou upřímnost. Když měla špatný den, rozbíjela je. Jindy se v nich zhlížela. Zkoumala jemné rysy tváře, smyslně vykrojená ústa, hluboké smutné oči.
Jenže její pohled se vždy zákonitě stočil k nim. Většinou hráli odstíny modré a hnědé, ale v příhodném světle na sebe brali celou škálu zemitých barev.
To oni byli příčinou její samoty.
Po pohledu na ni ještě nikdo nezkameněl, ale kdo se přiblížil na dosah hadům, kteří jí vyrůstali po celé hlavě, byl uštknut.
Smrt jako smrt. Tak se jí lidé vyhýbali.
Medusa neměla ráda zrcadla, ale krom nich neměla jediného přítele.

Obrázek uživatele Aveva

A jsem snad vina?

Fandom: 
Drabble: 

Já nádherná jsem samosebou,
jinak to snad být nemůže.
S tolika z nich jsem uléhala
na vavříny a na růže.

Básníci šeptali mé jméno,
malíře oslnil můj jas,
pro jeden polibek tak sladký
chtěli mě vzývat zas a zas.

Jsem ztělestněná inspirace
a umím jiskru zažehnout
v každém, kdo ochoten se vydat
polibkům mým a do mých pout.

Vzýval mě každý, kdo kdy doufal,
že bude lidi řídit, vést.
A vzývali mě diktátoři,
co svedli lidstvo z dobrých cest.

I ty jsem s chutí líbávala,
propůjčila jim jiskru svou
nemohu za to, že své lidi
pak do záhuby vedli tmou.

Zrcadla (a přátelé) nelžou

Úvodní poznámka: 

Takže... tohle drabble je ze světa mé "originální" povídky, která vychází z artušovské mytologie (říká se vůbec bretonskému cyklu mytologie??Ne že by to mělo moc společného s původními legendami . . .vlastně jsem ukradla pět jmen, a tím souvislost končí...)

Drabble: 

Artuš už dobrých patnáct minut zíral do zrcadla. Zpátky se díval mladík v příliš drahém oblečení s korunou, která mu tak docela nepadla, na hlavě. Povzdechl si.
„Jak vypadám?“ zeptal se svého komorníka, člověka dvakrát tak starého, než byl on sám.
„Výtečně, můj král.“
Tu odpověděl měl Artuš nejspíš očekávat, ale stejně ho zklamala.
Do komnaty bez klepání vpadla jeho nová Rada.
„Tvař se sebevědomě!“ prskl Merlin.
„Máš mastné vlasy,“ upozornil ho Kay.
„Spal jsi?“ starala se Liliane.
„Vypadáš pořád stejně,“ pokrčila rameny Yvonne.
„Vypadáš příšerně, ale . . . to nevadí,“ uzavřel Lance.
Artuš jim věnoval první upřímný úsměv za celý týden.

Závěrečná poznámka: 

Je opravdu matoucí, když si člověk zkrátí jméno postavy z Lancelota na Lance, a pak začne psát fanfikce na Voltron: Legendary Defender... (jedna z hlavních postav se jmenuje Lance. Jaká to náhoda, že? :D)

Obrázek uživatele Achája

Yggdrasil

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doporučuji pustit si ke čtení jednu libou píseň;-)
https://www.youtube.com/watch?v=2BPILaMT50k

Drabble: 

Veleben buď moudrý brachu,
ty který sleduješ staletí probíhat kolem.
Sám pevně stojíš v bezčasí.
V tiché motlitbě vzpínám ruce k nebesům,
jež podpíráš, by nespadla nám na hlavu.
Vlasy tvé šelestí a po větru posílají něžnou píseň.
Ač sám němý, konejšíš a hladíš po duši.
Tělo tvé statné obejmu, však léty je zvrásněno.
Příběhy tisíce duší znáš,
co hledaly u tebe spásu a přístřeší,
co sliby před tebou skládaly.
V úctě hlavu skláním k tvým kořenům,
bych nalezla kořeny své.
Jako dávní předkové moji,
vyslovím vděčný dík.
Se srdcem plným radosti
kličkuji pak lesem,
mezi tvými bratry a sestrami.

Závěrečná poznámka: 

Původně jsem chtěla psát o tom, jak pomocí dendrochronologie můžeme z letokruhů zjistit, co všechno stromy zažily. Nakonec vzniklo něco trochu romantičtějšího a hlavně přímo od srdce:-D
Stromy jsou pro mě posvátné a jaký je starší a posvátnější než bájný Yggdrasil?:-)

Obrázek uživatele Lejdynka

Zemský sněm

Úvodní poznámka: 

Bylo to silnější, než já. :D
(ano, hádejte, jestli mě první napadla písnička Oral jsem oral, ale málo...)

Drabble: 

"Tak, má někdo nějaké stížnosti?" rozhlíží se Odin, nepřítomně si promne oční důlek a vytáhne z něj rejska.

"Oral jsem oral, a kolečko najednou huííííííííí, a už bylo v čudu," stěžuje si Přemysl.
"Na, tumáš," hází mu benevolentně Artuš něco zabaleného v královském zlatohlavu.
"Co to je?" vraští Přemysl čelo. "Párátko pro Bivoje? Au, to píchá!"
"Nesahej na to, blbče! Na novej pluh přece!"
"Jakože tím budu vorat?"
"Bohové, to je materiál," vzdychne Quetzalcoatl. "Ssssssněz to, ne assssssi."
"Ahá," zazáří Přemysl, a než ho někdo stihne zastavit, otevře ústa dokořán a HAM!

A tak, milé děti, vymřeli Přemyslovci po meči.

Závěrečná poznámka: 

Já jako tak nějak předpokládám, že tehdy znali jenom sekery a kopí a tak, ale kdyžtak se můžu plést a budeme dělat, že je to záměrný anachronismus.

Obrázek uživatele Urrsari

Pani bažiny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Voľne nadväzuje na http://sosaci.net/node/4504. O niekoľko storočí neskôr...

Drabble: 

Zdalo sa, že bažiny sú nekonečné plochy barín s ostrovčekmi suchej zeme. Pahýle stromov pripomínali ruky vyhladovaných žobrákov.
Stála tam sama, opustená. Cítila, ale len strach, hnev, zdesenie, nenávisť, zúfalstvo... to najviac.
Matne tušila, kým je. Bola.
Dávno, pradávno ju ponechali svojmu osudu a ona odplácala rovnakou mincou každému, kto zablúdil do jej lesa. Býval to les. Zrodila sa v jeho jazierku a ako jej moc stúpala, pohltila ho voda.
Cudzinci zriedkavejšie odvážili sa na jej územie.
Ktorýsi sa nechal zlákať jej vnadami, ktoréhosi pritisla k sebe, keď sa sklonil, aby sa osviežil jeho vodou.... náhody. Ľudia na ňu neverili.

Obrázek uživatele Layla TB

Záležitost nejvyšší důležitosti

Fandom: 
Drabble: 

Nad hracím stolem se rozlehl majestátní hlas: "Děkuji, že jsme se tu sešli v takto hojném počtu. Celé se to událo narychlo, ale věřím, že pokud neprodleně zareagujeme, můžeme se vyhnout přílišným obětem na životech."
Osazenstvo stolu se netvářilo zrovna ochotně.
"A musíme? Nemůžou si pomoct sami?"
"Vždyť je to pořád to samé dokola."
Paní Jeskyně se zamračila: "Takovýto přístup jsem nečekala. Od lidí možná, ale od božstev nikdy."
"Nejsme na tohle už trochu staří? Žádný osud stejně není. Ti dole si to dokáží podělat i bez naší pomoci, tak ať si hrdinu vyberou sami."
Tahle schůze se ještě protáhne.

Závěrečná poznámka: 

Jelikož všechny moje nápady končily tím, jak si připadám oproti svým vrstevníkům duševně seschlá, zjistila jsem, že mi první téma dalo docela zabrat. Každopádně, je to tady, první oficiální drabble letoška ode mne. Snad pobaví.
Nevím jak vy, ale já sice netrpělivě čekám na nová témata, ale stejně se na psaní musím vyspat. Proto nesmírně obdivuji ty pionýry, kteří během první hodiny po zveřejnění tématu již mají dopsáno.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Urrsari

I (of III)

Obdarovaný: 
Blanca

Zhrnutie: Obyvatelia rozprávkového mestečka majú talent na to, aby priťahovali nebezpečenstvo. A keď sa v Storybrooku zjavia postavy z komiksov a mýtov, Ruby vie, že by sa mali mať na pozore. To ale nie je ich štýl.
Prehlásenie: Poviedka nebola napísaná za účelom finančného zisku a postavy v nej patria svojim tvorcom.

Zdravím Blanca,
ospravedlňujem sa za meškanie a za to, že ti budem musieť poviedku servírovať po kúskoch. Dúfam, že sa ti aj tak bude páčiť. No a musím zmĺknuť, lebo prezradím viac než je treba...
Urrsari

Obrázek uživatele Ginger

Nirvana jinak

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já věřím jinak, ale kdo z nás ví...

Drabble: 

Jednou se před ni dostaneme všichni. Lhostejno, zda se budete bránit nebo ne. Od momentu, kdy se setmí, se nebudete chtít ani bránit, ani vzdávat. Vůle už nebude vaše. Měli jste se snažit dřív.
Bude tam sedět, majestátní a krásná a bude jedno, čemu jste kdy věřili. Snědý dveřník, který zná všechny jazyky světa, vám pošeptá, že předstupujete před tu, která rozhoduje. Před tu, která posílá a povolává.
A ona se na vás podívá, trochu důvěrně a trochu arogantně, a smutně řekne:
"Ty už tam nepůjdeš. Učinila jsem tě člověkem, ale choval ses jako celá řada zvířat. Už ti nevěřím."

Fakt boží problém

Fandom: 
Drabble: 

Objektivně vzato to bohové nemají lehké. Teď mluvím o těch, co k sobě mají další spolubohy a široké příbuzenstvo podobně postižené nesmrtelností a dneska můžou nanejvýš oslňovat hromem před bleskem. U všemocných samosestvořivších je to pochopitelně jinak, ale o tom jindy.
Jasnačka, doba se mění. Ale fakt se vám zdá porod osminohého koně prča? Opravdu si myslíte, že na Olympu se celý den jen pije nektar? Ne, být bůh je tvrdá práce.

To vám jich není líto, smrtelníci? A přitom v ně nemusíte věřit, fakt ne. Jim docela stačí, že mohou věřit ve vás. Tak se chovejte lépe, moji drazí.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Ten, který kráčel ve stopách světce

Úvodní poznámka: 

Nemůžu se zbavit pocitu, že drabble obsahuje jednu setinu Harknesse. :)

Drabble: 

Následoval jsem tě, když jsi tajně utíkal pro svátost oltářní. Skrýval jsem tvé stopy vprostřed noci, zatímco jsi zarýval kolena do kamenné podlahy budečského kostelíka. Bděl jsem u tvého lůžka, abys mohl dopřáti oddechu svému vyčerpanému tělu. Jen my dva spolu jsme sklízeli obilí, jen já jsem ti pomáhal stvořit tělo páně.
Jedinkrát jsi mi nedovolil sledovat tvé kročeje, věděl jsi, že na jejich konci tě čeká smrt. Nechtěl jsi, abych ji spatřil.
Však já pomstil tvou prolitou krev. Nelituji života, který jsem položil pro tvou mučednickou smrt. A nejmilostivější Bůh dovolil mi spočinout i ve smrti po tvém boku.

Závěrečná poznámka: 

Kdybyste si chtěli rozšířit obzory, tak ten, který kráčel jako první ve stopách svatého Václava, byl blahoslavený Podiven, poměrně zajímavá postava české legendistiky spojená třebas s Palladiem země české.

Hledání před usnutím

Drabble: 

Buším na ulitu.
"Spím!" "Vstávej, šneku, musíme vyprávět Tyfónkovi ..."
"Spím!"
Hlavní postava mých pohádek je náladový až běda, musím hledat pomoc jinde.
Jsem v zahradě, hele, támhle jsou Adam s Evou, mávají, jasně, vždyť se známe, ale ne, Adam hrozí pěstí, raději mizím.
Uprostřed davu, "Ježíše či Barabáše?", volám "oba", ale to asi těžko změním.
Voda, voda, spousta vody ... Noé mi podává pádlo, ale o něm jsme povídali už včera.
Kolem pluje Odysseus, to je ale dlouhé, to bych uspávala hodinu.
Pořád uprostřed vod, přilétá pták a klade vejce ... už to mám!
"Tyfónku, chtěl bys něco slyšet o egyptské kosmogonii?"

Obrázek uživatele Iswida

Dílo

Fandom: 
Drabble: 

Dlaní zkoumal tisíckrát každý její rys, než se s dlátem přesunul dál. Když se blížil ke konci své práce, celé hodiny hladil dlouhé linie jejích křivek. Byly přesně takové, jak je stvořil, nemohl se ale zbavit dojmu, že jen následoval vedení nějaké moudřejší ruky. Stála tu před ním slonovinově bledá. Podíval se jí do očí a promluvil na ni s takovou něhou, jako by šeptal slova lásky milence. Byla dokonalá. Jeho Galatea. Božská, krásná Galatea. Kdyby jí bohové darovali život, byl by tím nejšťastnějším mužem na světě. Roztřásly se mu ruce, když si to uvědomil.
Pomoz mi, Afrodité. Já miluji.

Závěrečná poznámka: 

Předpokládám, že pověst o Pygmalionovi asi znáte...

Obrázek uživatele Layla TB

O božství Japonska

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 29 Rodná hrouda

Drabble: 

Ostrůvky vystupující z modrých vln. Čtyři hlavní hornaté útvary obklopené vodou. Japonsko. Země vycházejícího Slunce. Potomek bohů. Velká země četných ostrovů.

Izanami a Izanagi. Dva božské protějšky, jež se spojily a daly vzniknout pozemskému národu i bohům. Pár milující se až za hrob.

Zde počíná mýtus o božském původu japonského národa. Zde kořenní tvrzení, že šintoistou se může stát pouze Japonec. Rodná hrouda předurčila tento národ.

Izanagiho dcera Amaterasu poslala svého vnuka na zem vládnout. Stal se císařem a s ním vznikl rod odvozený přímo od bohů. Až do konce druhé světové, kdy se císař božství vzdává vyhlášením nové ústavy.

Závěrečná poznámka: 

Jen pár zajímavých faktů.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Byrokratické přehlédnutí

Fandom: 
Drabble: 

Khalid zemřel. Jeho ka opustilo tělo a vydalo se na pouť do podsvětí. Když konečně stanul před Anubisem, čekalo ho překvapení.
„Kde jsou váhy? Moje srdce…“
„Museli jsme se jich zbavit, ten krám jen zdržoval. Teď už vedeme jen písemné záznamy. Thote, sem s tím.“
Přejel očima po svitku papyru a hlasitě hvízdnul.
„Ammut, pojď, vem si ho!“
Khalid jen zařval, když ho nestvůra pozřela.
„Počkat, říkal jsi Khalid nebo Khaldum?“ zarazil se Thot.
Anubis se chvíli drbal za ušima ve snaze rozpomenout se.
„Já ti ani nevím. Ono to stejně bude jedno, podívej, kolik lidí dneska musíme ještě odbavit.“

Obrázek uživatele Keneu

Vyzpívané světy

Úvodní poznámka: 

Ehm. Melu z posledního.

Drabble: 

V hospodě na rozcestí vedli tři starci spor o vznik jejich světů.
„Ten můj vznikl ze zpěvu. Vyzpívali jsme si ho kdysi dávno pod Ilúvatarovou taktovkou. Byl jsem u toho.“
„Moment. Můj svět, můj druhý svět, ten kde jsem byl na návštěvě, ten který jsem pomohl založit, zkomplikovat i zachránit, ten přece taky vznikl ze zpěvu. Netušil jsem tehdy, že lvi dovedou zpívat. Vůbec jsem věděl málo."
„Ale kolegové, nehádejte se. Buďte rádi, že má ta vaše hrouda slov a příběhů takový pěkný počátek. V naší pozemské mytologii si musíme často vystačit s mrtvolou nějakého obra a jeho tělními tekutinami.“

Obrázek uživatele Aveva

Za řeku

Úvodní poznámka: 
Založeno na skutečných událostech.
Fandom: 
Drabble: 

Zalovil ve sklenici a vytáhl pěkně uleželého utopence. Láhev piva otevřel o stolní desku a pak se spokojeně rozvalil do křesla. Konečně volný večer.
Derby začínalo, když začal zvonit telefon.
“Musíš přijet! Mladej převážel ňáký ožbrundy, co mu místo penízků dali každej cucnout ňákýho patoku. Je pod vobraz. V takovym stavu už ho nemůžu pustit k bidlu. V Barmě je hladomor. V Číně zemětřesení. Už se jich tu na břehu nahromadilo tolik, že mi přepadávaj do řeky. Do hodiny tě čekám, musíš to místo mladýho vzít!”
Cháron od Černého Mostu si povzdechl. Tihle mladí. Vůbec nevydrží tolik, co stará garda.

Neviditelný fandom: 
Mytologie
Obrázek uživatele hidden_lemur

Pak našel ty správné dveře

Úvodní poznámka: 

Věnováno Julii. Dodatečně k narozeninám.

Pozn.: tohle je jen nepatrný kousíček z fanouškovské mise ve jménu navrácení milované postavy do hry. Vždyť víte. Tohle je jako s MS. Kdo tvrdí, že něco takového nikdy v životě nespáchal, činí tak dodnes.

Drabble: 

„Máte fantastickou knihovnu,“ řekl Phil.
„Oh, děkuji,“ špitla. Kráčela vedle něj tak tichounce, že si občas musel ověřit, jestli tam skutečně je.
„Klidně ji využijte. Chci, aby vám to čekání uteklo co nejpříjemněji,“ usmála se. Koutkem úst. Ale nádherně.
„Ach, Hel,“ rozesmál se agent, „existuje riziko, že se mi zpátky nebude chtít!“
„Na někoho, kdo úpí v Podsvětí, vypadáte neuvěřitelně spokojeně.“
„Na někoho, kdo mu vládne, jste neuvěřitelně milá.“
„Ale kdepak. Jen si myslím, že všechno by mému otci projít nemělo.“
Vzdáleným dveřím působivě zavrzaly monumentální panty.
„Vida. Zdá se, že tu máte svého… Orfea.“
Phil se ztěžka nadechl.
„Clinte?“

Závěrečná poznámka: 

(Mám horečku. A miluju všechny postavy. Omlouvá mě to?:D)

OT: A ostatně soudím, že by to Julie měla někam strčit!:)

Obrázek uživatele Urrsari

Príď

Fandom: 
Drabble: 

Srdce jej v hrudi kruto búšilo, pripomínajúc jej, že je nažive. Plné úzkosti, bolesti a vzrušenia sa trepotalo v kostenej klietke kvôli jej jedinému, kvôli tomu, ktorý ju uväznil. Čakala ho každý deň, trpezlivo hľadela do doliny. Ale deň prešiel a nikdy sa neukázal a vtedy ňou zalomcovala zlosť, skrývajúca žiaľ. Oči jej v žiare zapadajúceho slnka pomstychtivo zažiarili, otvorila ústa a začala spievať. Vždy sa našiel niekto, kto zablúdil k jej jazierku, kto ju v noci zahrieval v objatí. Ale nikdy to nebol on a za to nasledoval trest. A keď nymfine slzy vyschli, opäť sa zahľadela na východ.

Závěrečná poznámka: 

Smrť nielen milenca, ale hlavne zradenej, no stále zaľúbenej nymfy, navždy uväznenej vo vode (emočná smrť, ok? xD).

Obrázek uživatele Kirsten

Materie života

Drabble: 

Pán tvorstva nespokojeně pohlédl do dokonale symetrické jámy, u níž trávil celou věčnost. Uvnitř na zářivě zeleném podkladu šuměla přes zrnka písku modrá stružka a na miniaturních stromech zpívali droboučcí ptáčci. Na jedné straně jámy se spustil déšť. Na druhé straně se z hlíny zdvihaly obláčky páry.
Pán tvorstva se sklonil ke skupince čtvernožců. Měla to být nejvyšší forma života. Závěrečný majstrštyk. A zatím... Jedno ze zvířat vkročilo do vody, zakolísalo, nohy odpadly a po těle zanedlouho nebylo ani památky.
Pán tvorstva znechuceně sebral celé stádo a hodil ho přes okraj. „Dobře, jíl nefunguje. Začínáme znova, beta verze číslo dvě.“

Obrázek uživatele Lejdynka

Teď ti povím něco o myších a hvězdách, drahoušku

A/N: Inspirováno povídkou The Crab that Played with the Sea ze sbírky Just So Stories (Bajky a nebajky) od Rudyarda Kiplinga. K nalezení tu: http://www.online-literature.com/poe/164/ (anglicky, česky jsem to online nenašla)
****

Sedí ve výši, hledí dolů, pohupuje se do tichounkého rytmu a plete.
Hvězda jsem, hvězda tam,
ráno k vám zas zavítám.
Hvězda tam, hvězda jsem,
pak vám zmizím před nosem.

Každý den, večer, noc i ráno, stále to stejné.

Jeho přítelkyní je krysa Vasilisa.
Kouše, ale on jí to nezazlívá.
Hryz a hryz, hryz a kous,
plakat bude Hvězdovous!
Trh a škub! Pád a zmar!
Ráno, večer musí dál!

Sedí na měsíčním srpku a plete šňůru, kterou řídí příliv a odliv.
Sedí na hvězdě pod ním, čeká a v úsměvu cení ostré zoubky.
Měsíční rybář, jeho krysa a harmonie soužení.

Obrázek uživatele Birute

Rajský klid

Fandom: mytologie

Nebeské víly byly obzvláště rozkošné mezi plátky kvítků stromů dopadajícími na úhledné cesty mezi vznosnými paláci. Slunce se třpytilo na vlnách. Ani zpěv ptáků přelétajících nad zahradou nedokázal vyrušit ženu s ušlechtilými rysy z meditace.
Nefritový císař upil lahodný čaj. Svět byl dokonalý, všude panoval pokoj a řád.
Nefritový císař nenápadně zívl.
A hrozná nuda.
Kdesi na zemi se zachvělo kamenné vejce. Na jeho vršku se objevila puklina.
Bohyně Milosti se ve svém svatém pohroužení maličko usmála.
Ozvala se strašná rána a skořápka vejce se rozlétla do všech stran.
Na jejím místě stál opičák. Rozhlédl se a spokojeně se zašklebil.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Kleio

O umírání

Fandom: mytologie
A/N: Nějak na mě padla depka... A kdo uhádne jméno dívky, dostane plus. ;)

Strkali se mezi sebou. Vůbec se jí nelíbilo, že ji někdo v jednom kuse osahával. Zkusila se optat té, kterou ještě donedávna považovala za přítelkyni, zdali náhodou neviděla viníka. Ale ta odsekla a odešla k druhé stěně. Byli tu zavření už moc dlouho. Ale nevzdávala se a věřila tomu, že se jednou opravdu všichni dostanou ven.
Pak se zvenčí ozval dívčí hlas a najednou je ozářilo slunce. „Přítelkyně“ Závist se hnala ven jako první. Za ní vyrazili Nemoci, Hlad a Nesvár. Ostatní se tlačili. Odevšad. Někdo jí podtrhl nohy. Když umírala v koutku, nikdo s ní nebyl.
A Naděje zemřela...

Fandom: 
Rok: 
2011

Svoboda

téma 14 Odkud vítr vane
fandom - mytologie

Bojuje.
Provazy ho svazují, zařezávají se, drží.
Křičí.
Mučí ho neschopnost se pohnout.
Napíná svaly. Snaží se osvobodit.
Jen tam! Tam je svoboda! Kdyby se dokázal uvolnit, mohl by jí dosáhnout.
Provaz se zařízne do kůže, zbarví se krví.
Zakřičí. Do trhnutí vloží poslední sílu. Lano praskne.
Vědomí svobody ho pohltí. Prostoupí jím. Učiní ho šťastným. Udělá první krok...
V tu chvíli se obrátí vítr. Zbyde ticho mořských vln. Odysseovi se vrátí vědomí sebe sama. Zarazí se. Je zachráněn.
Bodne ho u srdce. Může pokračovat v cestě, ale s lítostí obrátí tvář k ostrovu Sirén. Jako by něco krásného ztratil...

Fandom: 
Rok: 
2011

Dotyk šťastia

Dotknem sa stromu, zmení sa na zlato.

Dotknem sa kameňa, zmení sa na zlato.

Tráva pod mojimi nohami sa stáva zlatou, všetko sa pod mojimi rukami mení na cenné.

Odteraz bude Frýgia prekvitať. Bohatstvo, moc, všetko bude moje. Nič mi už nezabráni v šťastí.

Vraciam sa do mesta, do svojho paláca, predstavujúc si, aký už čoskoro vzbudím úžas.

Už vchádzam dovnútra; ktosi mi ide naproti. Moja milovaná dcéra, beží ma privítať. Otváram náruč. Bude prvá, s ktorou sa podelím o šťastie.

Už sa chúli v mojom náručí, začínam rozprávať. No zrazu je iná, ťažká a chladná… Dcéra moja? Dcéra moja!

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Innes

Stříbohovo trápení

fandom:Božstva všeho druhu

Bylo vážně hnusně. Vítr skučel, shazoval ze stromů veverky i druidy a sílil…
„Už ho to zase chytá,“ povzdechla si Meluzína. Nalila si medovinu, sedla si a čekala.
Stříboh vtrhl do dveří o hodinu později a Meluzína vybuchla vzteky.
„Celý den se honíš venku s listím a dříví štípám já,“ skučela.
Nadechl k odpovědi, ale jeho žena ho nenechala.
„A neříkej, že ty nic, že to byl Severák. Tím mě neobalamutíš. Já totiž vím, odkud vítr vane,“ Zavřeštěla a vyletěla komínem ven.
Stříboh si povzdechl, popadl medovinu a vydal se za ostatními větrnými bohy zanadávat si na tu svoji slepici.

Fandom: 
Rok: 
2011

Rozhovor bohýň

„Jeden po druhom; generácia za generáciou... nikdy sa nepoučia,“ vzdychla si múdra Aténa, keď pozorovala nešťastie padajúce na hlavu pyšnej Nioby, dcéry Tantala. „I jej otec bol taký,“ dodala zamyslene, obrátiac svoj pohľad k hostine bohov – ambrózii a nektáru. „Nevážil si cti, akej sa mu dostalo, chcel stále viac a viac. Obaja skončili nešťastne.“ Afrodita sa v odpoveď usmiala. „Ambrózia a nektár sú iba pre nás; akékoľvek ich účinky či využitie – pre smrteľníkov sa nehodia. Nevedia, čo s nimi. Ich osud je iný. Nech zabudnú na to, čo je naše a nájdu útechu v láske.“ Krásna bohyňa pokynula svojmu synovi.

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A