Mytologie

Obrázek uživatele Aveva

Za řeku

Úvodní poznámka: 
Založeno na skutečných událostech.
Fandom: 
Drabble: 

Zalovil ve sklenici a vytáhl pěkně uleželého utopence. Láhev piva otevřel o stolní desku a pak se spokojeně rozvalil do křesla. Konečně volný večer.
Derby začínalo, když začal zvonit telefon.
“Musíš přijet! Mladej převážel ňáký ožbrundy, co mu místo penízků dali každej cucnout ňákýho patoku. Je pod vobraz. V takovym stavu už ho nemůžu pustit k bidlu. V Barmě je hladomor. V Číně zemětřesení. Už se jich tu na břehu nahromadilo tolik, že mi přepadávaj do řeky. Do hodiny tě čekám, musíš to místo mladýho vzít!”
Cháron od Černého Mostu si povzdechl. Tihle mladí. Vůbec nevydrží tolik, co stará garda.

Neviditelný fandom: 
Mytologie
Obrázek uživatele hidden_lemur

Pak našel ty správné dveře

Úvodní poznámka: 

Věnováno Julii. Dodatečně k narozeninám.

Pozn.: tohle je jen nepatrný kousíček z fanouškovské mise ve jménu navrácení milované postavy do hry. Vždyť víte. Tohle je jako s MS. Kdo tvrdí, že něco takového nikdy v životě nespáchal, činí tak dodnes.

Drabble: 

„Máte fantastickou knihovnu,“ řekl Phil.
„Oh, děkuji,“ špitla. Kráčela vedle něj tak tichounce, že si občas musel ověřit, jestli tam skutečně je.
„Klidně ji využijte. Chci, aby vám to čekání uteklo co nejpříjemněji,“ usmála se. Koutkem úst. Ale nádherně.
„Ach, Hel,“ rozesmál se agent, „existuje riziko, že se mi zpátky nebude chtít!“
„Na někoho, kdo úpí v Podsvětí, vypadáte neuvěřitelně spokojeně.“
„Na někoho, kdo mu vládne, jste neuvěřitelně milá.“
„Ale kdepak. Jen si myslím, že všechno by mému otci projít nemělo.“
Vzdáleným dveřím působivě zavrzaly monumentální panty.
„Vida. Zdá se, že tu máte svého… Orfea.“
Phil se ztěžka nadechl.
„Clinte?“

Závěrečná poznámka: 

(Mám horečku. A miluju všechny postavy. Omlouvá mě to?:D)

OT: A ostatně soudím, že by to Julie měla někam strčit!:)

Obrázek uživatele Urrsari

Príď

Fandom: 
Drabble: 

Srdce jej v hrudi kruto búšilo, pripomínajúc jej, že je nažive. Plné úzkosti, bolesti a vzrušenia sa trepotalo v kostenej klietke kvôli jej jedinému, kvôli tomu, ktorý ju uväznil. Čakala ho každý deň, trpezlivo hľadela do doliny. Ale deň prešiel a nikdy sa neukázal a vtedy ňou zalomcovala zlosť, skrývajúca žiaľ. Oči jej v žiare zapadajúceho slnka pomstychtivo zažiarili, otvorila ústa a začala spievať. Vždy sa našiel niekto, kto zablúdil k jej jazierku, kto ju v noci zahrieval v objatí. Ale nikdy to nebol on a za to nasledoval trest. A keď nymfine slzy vyschli, opäť sa zahľadela na východ.

Závěrečná poznámka: 

Smrť nielen milenca, ale hlavne zradenej, no stále zaľúbenej nymfy, navždy uväznenej vo vode (emočná smrť, ok? xD).

Obrázek uživatele Kirsten

Materie života

Drabble: 

Pán tvorstva nespokojeně pohlédl do dokonale symetrické jámy, u níž trávil celou věčnost. Uvnitř na zářivě zeleném podkladu šuměla přes zrnka písku modrá stružka a na miniaturních stromech zpívali droboučcí ptáčci. Na jedné straně jámy se spustil déšť. Na druhé straně se z hlíny zdvihaly obláčky páry.
Pán tvorstva se sklonil ke skupince čtvernožců. Měla to být nejvyšší forma života. Závěrečný majstrštyk. A zatím... Jedno ze zvířat vkročilo do vody, zakolísalo, nohy odpadly a po těle zanedlouho nebylo ani památky.
Pán tvorstva znechuceně sebral celé stádo a hodil ho přes okraj. „Dobře, jíl nefunguje. Začínáme znova, beta verze číslo dvě.“

Obrázek uživatele Lejdynka

Teď ti povím něco o myších a hvězdách, drahoušku

A/N: Inspirováno povídkou The Crab that Played with the Sea ze sbírky Just So Stories (Bajky a nebajky) od Rudyarda Kiplinga. K nalezení tu: http://www.online-literature.com/poe/164/ (anglicky, česky jsem to online nenašla)
****

Sedí ve výši, hledí dolů, pohupuje se do tichounkého rytmu a plete.
Hvězda jsem, hvězda tam,
ráno k vám zas zavítám.
Hvězda tam, hvězda jsem,
pak vám zmizím před nosem.

Každý den, večer, noc i ráno, stále to stejné.

Jeho přítelkyní je krysa Vasilisa.
Kouše, ale on jí to nezazlívá.
Hryz a hryz, hryz a kous,
plakat bude Hvězdovous!
Trh a škub! Pád a zmar!
Ráno, večer musí dál!

Sedí na měsíčním srpku a plete šňůru, kterou řídí příliv a odliv.
Sedí na hvězdě pod ním, čeká a v úsměvu cení ostré zoubky.
Měsíční rybář, jeho krysa a harmonie soužení.

Obrázek uživatele Birute

Rajský klid

Fandom: mytologie

Nebeské víly byly obzvláště rozkošné mezi plátky kvítků stromů dopadajícími na úhledné cesty mezi vznosnými paláci. Slunce se třpytilo na vlnách. Ani zpěv ptáků přelétajících nad zahradou nedokázal vyrušit ženu s ušlechtilými rysy z meditace.
Nefritový císař upil lahodný čaj. Svět byl dokonalý, všude panoval pokoj a řád.
Nefritový císař nenápadně zívl.
A hrozná nuda.
Kdesi na zemi se zachvělo kamenné vejce. Na jeho vršku se objevila puklina.
Bohyně Milosti se ve svém svatém pohroužení maličko usmála.
Ozvala se strašná rána a skořápka vejce se rozlétla do všech stran.
Na jejím místě stál opičák. Rozhlédl se a spokojeně se zašklebil.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Kleio

O umírání

Fandom: mytologie
A/N: Nějak na mě padla depka... A kdo uhádne jméno dívky, dostane plus. ;)

Strkali se mezi sebou. Vůbec se jí nelíbilo, že ji někdo v jednom kuse osahával. Zkusila se optat té, kterou ještě donedávna považovala za přítelkyni, zdali náhodou neviděla viníka. Ale ta odsekla a odešla k druhé stěně. Byli tu zavření už moc dlouho. Ale nevzdávala se a věřila tomu, že se jednou opravdu všichni dostanou ven.
Pak se zvenčí ozval dívčí hlas a najednou je ozářilo slunce. „Přítelkyně“ Závist se hnala ven jako první. Za ní vyrazili Nemoci, Hlad a Nesvár. Ostatní se tlačili. Odevšad. Někdo jí podtrhl nohy. Když umírala v koutku, nikdo s ní nebyl.
A Naděje zemřela...

Fandom: 
Rok: 
2011

Svoboda

téma 14 Odkud vítr vane
fandom - mytologie

Bojuje.
Provazy ho svazují, zařezávají se, drží.
Křičí.
Mučí ho neschopnost se pohnout.
Napíná svaly. Snaží se osvobodit.
Jen tam! Tam je svoboda! Kdyby se dokázal uvolnit, mohl by jí dosáhnout.
Provaz se zařízne do kůže, zbarví se krví.
Zakřičí. Do trhnutí vloží poslední sílu. Lano praskne.
Vědomí svobody ho pohltí. Prostoupí jím. Učiní ho šťastným. Udělá první krok...
V tu chvíli se obrátí vítr. Zbyde ticho mořských vln. Odysseovi se vrátí vědomí sebe sama. Zarazí se. Je zachráněn.
Bodne ho u srdce. Může pokračovat v cestě, ale s lítostí obrátí tvář k ostrovu Sirén. Jako by něco krásného ztratil...

Fandom: 
Rok: 
2011

Dotyk šťastia

Dotknem sa stromu, zmení sa na zlato.

Dotknem sa kameňa, zmení sa na zlato.

Tráva pod mojimi nohami sa stáva zlatou, všetko sa pod mojimi rukami mení na cenné.

Odteraz bude Frýgia prekvitať. Bohatstvo, moc, všetko bude moje. Nič mi už nezabráni v šťastí.

Vraciam sa do mesta, do svojho paláca, predstavujúc si, aký už čoskoro vzbudím úžas.

Už vchádzam dovnútra; ktosi mi ide naproti. Moja milovaná dcéra, beží ma privítať. Otváram náruč. Bude prvá, s ktorou sa podelím o šťastie.

Už sa chúli v mojom náručí, začínam rozprávať. No zrazu je iná, ťažká a chladná… Dcéra moja? Dcéra moja!

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Innes

Stříbohovo trápení

fandom:Božstva všeho druhu

Bylo vážně hnusně. Vítr skučel, shazoval ze stromů veverky i druidy a sílil…
„Už ho to zase chytá,“ povzdechla si Meluzína. Nalila si medovinu, sedla si a čekala.
Stříboh vtrhl do dveří o hodinu později a Meluzína vybuchla vzteky.
„Celý den se honíš venku s listím a dříví štípám já,“ skučela.
Nadechl k odpovědi, ale jeho žena ho nenechala.
„A neříkej, že ty nic, že to byl Severák. Tím mě neobalamutíš. Já totiž vím, odkud vítr vane,“ Zavřeštěla a vyletěla komínem ven.
Stříboh si povzdechl, popadl medovinu a vydal se za ostatními větrnými bohy zanadávat si na tu svoji slepici.

Fandom: 
Rok: 
2011

Rozhovor bohýň

„Jeden po druhom; generácia za generáciou... nikdy sa nepoučia,“ vzdychla si múdra Aténa, keď pozorovala nešťastie padajúce na hlavu pyšnej Nioby, dcéry Tantala. „I jej otec bol taký,“ dodala zamyslene, obrátiac svoj pohľad k hostine bohov – ambrózii a nektáru. „Nevážil si cti, akej sa mu dostalo, chcel stále viac a viac. Obaja skončili nešťastne.“ Afrodita sa v odpoveď usmiala. „Ambrózia a nektár sú iba pre nás; akékoľvek ich účinky či využitie – pre smrteľníkov sa nehodia. Nevedia, čo s nimi. Ich osud je iný. Nech zabudnú na to, čo je naše a nájdu útechu v láske.“ Krásna bohyňa pokynula svojmu synovi.

Fandom: 
Rok: 
2011

Okamžik volby

Dívala se na něj úkosem a choulila se jako poraněné ptáče.
Rozhodně k ní přistoupil.
“Vyhráls,” přiznala.
Jeho rty se prohnuly v seběvědomém úšklebku. Vítězném.
“Máš na výběr,” pokynula ke stěně, “Nektar, či Ambrozii.”
Zamračil se.
“Je v tom trik.”
Pokrčila rameny.
“Vyberu-li si věčný život, bude ze mě za pár desítek let troska.”
“Pak vol věčné mládí.”
“Zvolím-li mládí, zvolím stagnaci. Od toho okamžiku bude vše stále stejné.”
“Cesta tě poučila,” ušklíbla se ona, “Volba je tvá.”
Její tělo se napřímilo a získalo zpět veškerou ztracenou důstojnost.
Jeho ramena poklesla.
Dostal, pro co přišel. Navěky strnulý v okamžiku nerozhodnosti.

Fandom: 
Rok: 
2011

Pistáciová játra

Věčnost je dlouhá. Ne, že bych tam skutečně tvrdnul celou věčnost, ale rozhodně to tak vypadalo. To si člověk i toho orla ochočí. Brzy se mi ho podařilo přesvědčit, že když se chodí nažrat za mnou, tak mi může taky něco přinést.
Zpočátku to nestálo za moc, ale učil se. Jednou ukradl Dionýsovi nějaké víno, ale když pak přilétl na játra, málem si zlomil zobák, blbec. Později jsme se shodli, že moje játra budou mít nejlepší příchuť, když sebere Diovi trochu nektaru a ambrózie. Nejraději jsem měl pistáciovou, ale on ne. Byl jsem však otevřen novým poznatkům.
Každý den znova.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Smrtijedka

Kuchyně aneb Jak to vlastně bylo s ohněm

Poznámka: Ano, tak nějak jsem splácala, co se dalo - nekamenujte mě za to ;). BJB! Jinak, s tou ambrózií je to v mé AU mytologii tak, že už bohy nebavila jedna podoba pořád stejného jídla, takže ji měli v nejrůznějších podobách (ovoce, zelenina, maso, koření atd atd.) a normálně se s ní vařilo. Improvizovaně :p
...............................................

Prométheus byl zmatený. Když se vydal na Olymp, rozhodně nečekal, že až dorazí k cíli, nebude schopen poznat to, pro co přišel.

„Dones ambrózii,“ říkali. „A když už tam budeš, vem i nektar, jó?“
To se jim to kecá, ušklíbl se zloděj. Lidi.

Chrabrý hrdina (rozkošný to pleonasmus) se nenápadně přikradl k Olympu, podařilo se mu prokličkovat všemi paláci, aniž by ho ó vševidoucí a vševědoucí bozi viděli, a nyní stál v božské kuchyni. Nebo možná skladě.
V budoucnosti se této vyrovná pouze dokonalá kuchyně Masterchef USA.

„Co tady děláš?“ zažval Ganymédes.

Prométheus prchal dolů jako postřelený kamzík. A hořel.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Kleio

Číšník

Poznámka: A tohle je kánon. A já to musela napsat dřív, než to udělá někdo jiný. :)

Zlaté kadeře a tmavé oči. Nevinný úsměv. Tělo, které se může rovnat héroům. Krásou by předčil i mnohé bohy. A nejvyšší z nich je okouzlen.
Obrovský orel se snáší mezi hradby mocné Tróje.
Ganymédes má strach. Tváří tvář božstvu překonává závrať a omotává orlovi paže kolem krku.
„Zůstaň,“ praví okouzlený bůh.
„Proč?“ Ganymédes prokazuje značnou dávku odvahy.
„Budeš mým číšníkem,“ praví Zeus a hladí ho po tváři.
„Nalévat nektar a mlčky přihlížet božské činnosti? A co když nebudu chtít?“
„Poprosím tě, abys byl mým milencem.“
Ganymédovy oči se rozzáří.
Večer dostal tu čest nalít Diovi první pohár.
Byl splacen polibkem.

Fandom: 
Rok: 
2011

Prokletí

„Zdravím tě, můj otče.“

„Vítám tě, můj bratře.“

„Otče, dovol mi podávat zde pokrm, který jídáváme na zemi.“

„Můj nejdražší bratře, dlouho jsme se svářili. Pojď, pojíme u společného stolu, budeme přáteli.“

„Kdepak je tvůj syn Pelops?“
„On? Je dole na zemi.“
„Vzal jej k sobě můj bratr, že?“

„A kdepak jsou tvoji synové, drahý bratře?“
„Doma, hrají si.“

„Ten pokrm, synu, ochutná jej tvůj syn?“

„Ten pokrm, bratře, z jakého je masa?“

„Můj synu, nemusím se ptát, co je na těch mísách. Vím to.“

„Můj bratře, co je na těch nosítkách, jež přinesli?“

„Tvůj syn, Tantale.“

„Tvoji synové, Thyeste.“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Dangerous

Labutí píseň

Hřmot bitvy utichal, třeskot mečů se vzdaloval, když se nad bojištěm rozlila podmanivá melodie. Byl to zpěv tak sladký, že i nepřátelé zapomínali bojovat, zbraně pokládali na zem a obnažené krky natahovali vzhůru k nebesům, hledajíce, odkud jen zní ten hlas.
Helgi Haddingjaskati dostal příležitost. Zhluboka se nadechl, píseň mu dodávala odvahu. Vší silou zvedl meč až nad hlavu, připraven sklátit omámené nepřátele. Zpěv však ustal, jako z veliké dálky ozval se bolestný vzdych. Bílé pírko sneslo se k zemi, druhé, další, labutí sníh. Helgiho zamrazilo, když z nebe kapala čerstvá krev.
Kára, dcera Halfdanova, znovuzrozená valkýra Sigrún, byla smrtelná.

Poznámka: Více informací můžete najít například zde (Valkýra Kára), nebo tady (jak chránila svého milence Helgiho, o jejím labutím peří, zpěvu atd.).

Fandom: 
Rok: 
2011

Nový král

Byl podobný jejímu zmizelému manželovi. Tak podobný. Nikdy mu to neřekla.
Kreontovi se nelíbil a měl k němu výhrady. Prohlásil, že je pro ni spíš synem. Náhradníkem za toho, kterého nikdy nemohla vychovat.
Hlupák, co on ví?
Teiresiás věštil blízkou zkázu města od toho přivandrovalce.
Mýlil se. Určitě.
Přivandrovalec se stal králem v Thébách. Zasloužil si to, stejně jako ona trochu rodinného štěstí. Thébané ho měli rádi.
Teiresia nechala vyhnat.
Řekl, že by měla nosit smutek za svého zemřelého chotě a ne se znovu vdávat.
Ale Oidipus byl dobrým králem.
Jednou bude pro svou vládu slavný, řekl Kreón chmurně.
Závistník!

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Birute

První

Varování: smrt, můj zatím nejdepresivnější příspěvek

Moje malá prvorozená. Ne malá. Během dneška dospěla, jinak než jsme čekaly.
Moje nevěsta. Ale už ne moje. A ani jeho ne.
Moje dcerka. Útlounká a překrásná mezi muži v plné zbroji, ubohými, stejnými, bez tváře.
Holčička moje. Skoro chlapecká s úzkými boky a nejistým nádechem látky na hrudi.
Moje laňka. To ty oči. Dívejte se na ně. Neoplatí vám pohled, ale budete si je pamatovat. Všichni.
Ten rychlý záblesk čepele. Skoro bezbolestné překvapení, zatímco se budete kroutit v prachu s polámanými údy, s vlastními střevy v rukách, nebo s nákazou pomalu postupující krví a budete jí závidět.

Mojí Ifigenii.

Fandom: 
Rok: 
2010

Stránky

-A A +A