Harry Potter

Sirius vtrhl do pokoje jako povodeň. "Moony, musíš okamžitě se mnou!"
"Co se děje?"
"Musíme pomoct Jamesovi, Skoro bezhlavý Nick a Protiva ho zničí!"

***

"Proč jsme v přístěnku na košťata?"
"Tyjo, to je záhada, asi jsem někde blbě odbočil," rozhlédl se Sirius na oko překvapeně. "Teď James ty šachy nikdy nevyhraje."
"Šachy?" zarazil se Remus.
Sirius s nevinným úsměvem pokrčil rameny. "Možná jsem si to nebezpečí maličko přibarvil... A koukej, teď jsem nás tady omylem ještě zamkl." S posledními slovy odhodil klíč mezi košťata.
Remus si povzdechl, ale neubránil se úsměvu. "Ale ne, co budeme dělat?"
Dostal odpověď beze slov.

Grimmauldovo náměstí. Hádka s matkou. Křik. Tolik křiku.

Nezraněnou rukou tiskl zvonek a dešťová voda se mísila s proužky slz a krve.
Dveře otevřel chlapec v pyžamu s rozcuchanými vlasy, očividně napůl spící.
"Siriusi? Co tu děláš tak pozdě?" Jakmile jeho oči přivykly tmě, ospalý výraz se změnil v ustaraný. "Merline, co se ti stalo?"
"Jamesi, já- Moje matka-" hlas se mu zlomil hned u prvních slov. "Už se tam... Nemůžu se tam vrátit," dostal ze sebe mezi špatně zadržovanými vzlyky. "Mohl bych tu do rána zůstat?"
Místo odpovědi ho James stiskl v objetí.
"Jasně, brácho. Jakkoli dlouho bude potřeba."

„Pane hostinský, zaplatím,“ ozval se zlatovlasý cizinec.
„Tak to máme, karafu vína, pilaf, dohromady galeon a padesát srpců.“
„Tady, drobné si nechte. Ještě, mohl byste mi, prosím poradit, jak se dostanu k místnímu čaroději?“
„Myslíte starého Avrama? Co odsud vyhnal vlkodlaky? Dejte se po hlavní na sever, bydlí za městem.“
Zlatoslav Lockhart poděkoval a s úsměvem zaklel hostinského zapomenutím.

V duchu poděkoval za setkání s ukecanou vílou, která kudy létala, tudy velebila arménského kouzelníka.
Přesně to potřeboval. Novou knihu svých dobrodružství. Přestože se dílo o vyhnání smrtonošky Bandonu, (díky ti čarodějnice se zaječím pyskem) dobře prodávalo, nesmí usnout na vavřínech.

„Pane Pottere,“ zavolal ředitel nebelvírského koleje na jednoho ze svých studentů.
O generaci mladší student se otočil. Prohrábl si neposedné vlasy, odkrývaje kaštanové oči s rošťáckými jiskřičkami, kterým profesor jen těžko odolával.
„Klidně mi říkej Jamesi, Neve,“ zapředl oslovený rozverně a přitiskl se přímo k němu.
James Potter bude jeho smrt! Nejenom, že si Neville začal se studentem, on si navíc začal se synem svého kamaráda. Když byl James malý, říkal Nevillovi: „Strýci.“ Teď mu říkal: „Neve,“ když u toho nikdo nebyl. Nebo „Nepřestávaje mě píchat,“ když se ocitli v dostatečném soukromí.
Tenhle vztah už dávno překročil hranici bezpečné známosti.

Postel se zhoupla, jak na ni vyskočilo něco těžkého. O tvář se jí otřela mokrá srst.
V matném měsíčním světle se zaleskly ostré zuby. Ucítila hnilobný pach.
Vyskočila a sáhla po hůlce. „Lumos maxima!“ Z úst se jí vydral zděšený výkřik. Na druhé půlce postele, kde ležel její manžel se tyčila hora chlupů, ze které se ozývalo hrozivé mlaskání a mručení. Co to…? Medvěd?
„Hagrride!!!“ S tasenou hůlkou se odhodlaně vrhla na šelmu.
„Klid, holka…“ Olympa se zarazila, když zaslechla zdušený hlas svého manžela. „To je enom Tesák!... psisko jedno pitomý, dyť mě udusíš. Šak jo, taky tě rád vidím.“

"Pane ministře,
co vás přimělo k uspořádání Festivalu mudlovské kultury? Vždyť vy v první řadě, jako zástupce čistokrevných rodů, byste měl protestovat proti všemu nemagickému."

"Máte pravdu, já i mí přátelé pocházíme z kruhů, které se vehementně bánily čemukoli mudlovskému, a to do té míry, že následovaly masového vraha Voldemorta. Právě jeho porážka nás přiměla k zamyšlení. Proč se tolik kouzelníků postavilo proti největšímu temnému mágovi? Vydali jsme se mezi mudly, kde jsme se přesvědčili jakého pokroku dosáhli, zatímco spoléhání se na magii, uvěznilo kouzelníky v předminulém století.

Pokud chceme pevně zakotvit v jednadvacátém století, nemůžeme se od mudlů distancovat."

Jean září, jsou tu všichni. Od biskupa po Gavroche. Thénardier chybí.
Avengers dorazili také v plném počtu.
Bálú a Ká tančí Skywalkerovým pro zábavu. Obi-Wan taktuje světelným mečem.
Pipin chce do záchranné stanice. Za Sauronem. Zbytek Společenstva (s rodinami) mu to rozmlouvá.
Popelčina víla píská utkání Zeměplochy proti Bradavicím.

"Brzy to přijde!" vzkazuje zdaleka Zmarchrob. Vztekle komusi ukopne lebku.

Přibíhá nahý Jack Sparrow. Za ním šílený mužíček s velkou bednou.
"Prevíte! Prej mínotaurus a kráva dojící rum! Opice v kostýmu! Zmetkové v hovězině! Prej, věrný pes! Vrať mi ženu a tuhle obří chlupatou bestii si nech!"
"Mňaúú," zní z bedny.

Svítalo. Olympa seděla na schodech Velké síně. Místo večírku chodila celou noc tam a zpět od hradu k bráně pozemků. Hagrid nikde.
Najednou se rozhrnula tráva a na okraji záhonu se objevil maličký človíček. Mokrý, zablácený.
„Drrahoušku! Konečně! Co se stalo?“
„Holka, to byl parádní vejlet! Potkal sem mravence! A užovku! A čmeláka! Tancoval kolem kytek jak malej medvídek. Bezvadně teď na tu mrňavou žoužel vidím. Ale k večeru si mě Filchova kočka spletla s myší. Lek sem se a spad do strouhy. V momentě sem byl vodník. Teda spíš podvodník. Nemoh sem se vyškrábat zpátky. Du asi pozdě, co?“

Gellert poposedával netrpělivě v křesle, když se pokoušel začíst do knížky. Ale moc se mu to nedařilo. Pořád se otáčel na Albuse, který balancoval na malém štokrleti u tetiny knihovny.
„Albusi, nechceš už si přestat číst, když je teta pryč?"
Albus jej jen odbyl, že teď je to zajímavé.
„Vždyť jsou to jon pohádky," oponoval mu Gellert.
„Myslíš? To není jako ty vlámské nesmysly, na kterých jsi vyrůstal! O té hůlce se určitě zakládá na pravdě."
„Myslíš tu, jak mu ji pak ukradli, protože se strašně opil a chlubil se jí?"
„Tak dobře, povíme si o tom něco v posteli."

Příprava proběhla snadno, přeměňování jí šlo. Pak matoucí kouzlo na strážného, který rázem vypadal jako po flámu.
„Tak pojď, Lady,“ zatáhla za vodítko.
Kritická chvíle plánu. Věděla, že tenhle zlovlk je nejhodnější z vrhu, ale pořád to byl zlovlk. Poslechne?
Lady nezklamala, poslušně ťapkala za ní, jen se zmateně ohlédla na tu divnou věc, kterou Hermiona přivedla. Vypadala jako její věrná kopie, vrtěla ohonem, dýchala, ale necítila z ní žádný život. Zvláštní…
Hermiona s Lady, kryty zastíracím kouzlem, prošly táborem až k lesu.
„Jsi volná, běž!“ poručila Hermiona, sňala obojek a ukázala směr.
Lady se znovu ohlédla. Má opustit Sansu?

Nebelvírské oslavy famfrpálového vítězství stály za to, říkal si Sirius ležící na stole, když netušil, kdo se z něj následně napije.
Olíznutí na krku následované popraškem soli.
Zelenohnědé oči.
Chladivá tequila v pupíku.
Kousek citrusu umlčuje jakékoliv Siriusovy protesty.
Neexistující protesty.
Jazyk a rty na Siriusově hrdle slízává sůl.
Prosím víc!
Ústa nedaleko Siriusových slabin, která se nebezpečně dožadovala pozornosti.
U Merlina!
Ústa, která se přiblížila k těm Siriusovým, aby si z něj převzal citron.
Sirius cítil kyselou vůni. Skoro jako-
Remus udělal cosi neočekávaného – přitáhla si Siriuse, aby ho mohl políbit.
Sirisius udělal ještě něco více neočekávanějšího.
Přidal se.

Gwen se hihňá naprostým nesmyslům a není to hihňavou vodou. Taky se kouká ke stropu, mává si před očima rukou a brouká: „Rozmarýna, rozmarýýýýna, roz-ma-rý-na.“
San si mě použila místo anglického výkladového slovníku, načež vyplivla několik středně vulgárních slov, hystericky se rozesmála a na plné pecky začala vykřikovat: „Já bych nikdy Padesát odstínů nečetla! Takovou urážku ti nezapomenu! A tohle je horší!“
A to z nás snese nejvíc.
A já se asi po osmé vracím ze záchoda, nebylo mi nic, je mi lépe, a uvažuji, jestli se FAKT můžu otrávit vodou.
My jsme tu My Immortal drinking game neměly hrát.

"Vance, tohle nemůžeme vytisknout! Uvědomujete si jaké zemětřesení tím článkem způsobíte!" hřímal šéfredaktor Denního Věštce.

"Šéfe, kdyby šlo jen o Grangerovou, tak bych se do toho nepustil, vždyť už je s tím mudlovským pokrokem otravná. Jenže její poslední stať v Jinotaji zaujala širokou veřejnost."

Šéfredaktor přikývl, přes nudný název, který novinář se zdravým rozumem dá do titulku několik cizích slov jako konstanta či progres, i jeho upoutalo srovnání moderních mudlovských technologií s magií.
"No dobře, ale čistokrevní konzervativci nikdy nepřipustí používání mudlovin." stál si za svým.

"Myslíte? Pak vás asi překvapí, že ministr Malfoy zřizuje komisi pro využití mudlovských poznatků.

„Co porád spisuješ?“ Zeptal se Hagrid Olympy.
„Příprravy do školy.“
„To píšeš každej rok znovu?“
„Samozřřejmě.“
„Proč? Dyť je začátek školního roku pokaždý stejnej ne?“
„Ano a ne. Některré věci konstantní jsou. Ale každý rrok se vyskytne několik prroměnných, se kterými přředchozí plán nepočítal.“
Hagrid se zamyslel. „Asi máš pravdu, holka. Hned zejtra si nachystám brk z péra vrabce, a zapíšu si, že musím udělat v péči vo kouzelný tvory drobátko změnu. Letos nebudu učit děcka vo těch mladejch hipogryfech dokaváď nedorostou. Teda dokaváď já nedorostu. Ale moh bych začít třeba magimuchničkama. Maj takový roztomilý kusadýlka… Jo, vono to pude.“

Albus nesnášel rodinné sešlosti. Připadal si jako ve slepičárně.
Sestřenice se nastavovaly před Scorpiusem jako slepice kohoutovi.
Kurva, jistěže ano. Zasraný zmijozelský princ.
Dominique ukazovala Scorpimu bujný výstřih. Roxanne odhalovala dlouhé nohy. Lucy setřepávala neexistující drobečky ze Scorpiho klína!
Albus věděl, že Scorpi vypadal božsky. Měl oči. Scorpius byl kurevsky okouzlující.
„Je kapitán,“ zakvokala Rose.
Scorpi si vysloužil další obdivné pohledy.
Zasraný famfrpál.
„Jestli chceš všechny dopálit,“ zmínila Lily Albusovi. „Dej mu pusu.“
Albus ostatním neoznámil, že se Scorpim nejsou jen přátelé.
Scorpi říkal, že chce více poznat jeho rodinu. Albus se bránil. Varoval ho. Takže… Vyžer si to, lásko.