Padesátislůvka Slova ve tmě

Obrázek uživatele kopapaka

ŠALINA

Další padesátislůvka, navazuje na Metro.
Speciálně pro Terdu...

***

Ohnivým deštěm jisker,
kvílením kolejnic,
cinkáním

Barikáda ještě na kolejích
padající železářství
probouzí.

Polednem, ránem i nocí,
namačkaní lidé,
spící.

Tržiště vůní a pachů
spravedlivě poděluje
cestující.

V lovišti lovců lidí
zloděj snů
krade.

Dvěma slovy probouzí,
zavrčením ničí
spánek.

Hlasitě, zarputile vyhání,
odpírá lože
bezdomovcům.

Překvapeně zírá.
Zase přejel...

Fandom: 
Obrázek uživatele Rebelka

Na vlásku

Není to nic převratného, vlastně jsem jen překopala svůj dřívější nápad. Ani jsem to sem nechtěla dávat. Ale co už...

Tma tvoří stěnu, strach má ledové ruce. A tvoje slova jsou jako maják.
„Drž se mě, bratříčku. Drž se, než to přijde.“
Cestičky v místech, kde se mě dotýkáš, hřejí.
„Zůstaň se mnou, bratříčku. Zůstaň, než to přijde.“

„Prosila bych dohola,“ pípne.
„Do prdele, už to přišlo,“ zaúpí její vši.

Fandom: 
Obrázek uživatele Arengil

Paměť lípy

Poraněná šnečí ulita, stín křížů nad Budčí… Magické brány se zavírají. Ludmila už jimi neprojde.
Kmen prastarého stromu zaclonila zeď. Lípa si pamatuje.
I ten otisk malé ruky na zbloudilém kořeni jedné z jejích družek. Stromy spolu hovoří...
Když osiřela vlaštovčí hnízda, alejí to zašumělo. Zazdili jsme si Egypt navždycky.

Fandom: 
Obrázek uživatele Justinka

Jen když...

Přijde mi to hodně směšný, že takové bjb, načmárané za pět minut, docela bez pointy (nojo, nějak jsem se do toho soutěžení pustila víc než je zdrávo) se umístilo. Pohrdám sama sebou, že jsem klesla tak hluboko a není vidět, že je to myšleno jako slash. Lejdynko, vidíš Queer as Folk?:D Tak jen do mě!

Jakoby se ve tmě nebál vyslovit to, co nemohl přes den.
Konečně nemusel být za siláka, hrdinu.
Mohl se přitisknout, hladit mě a líbat.
Šeptal něžná slůvka.
Pokojem se nese óda na mé boky, bělostnou pleť, rudé rty.
Třeba se dnes konečně dostane k „miluji tě“. Nebo možná ne…
Nevadí.

Obrázek uživatele Anne

Lenost psát

Po dlouhém váhání, zda to sem dát či ne. Po přečtení těch vašich si teprve nejsem jistá. Neposílala jsem to, raději to přece uveřejním tady.

Tma plodí spousty slov. Proplouvají ke mně, kolem mě. Inspirují. Noci však trávím s tebou, ne se slovy.
Ráno odcházíš a mě se nechce usednout ke stolu, vzít prázdný papír, zvednout pero a namočit je v kalamáři se zeleným inkoustem. Napsat první, nejtěžší slovo. Raději slova snad využiji v konverzaci.

Odmítnutí

Jen taková ptákovinka. Napsáno jen tak jako výsledek úvah, zda stojí za to psát padesátislovku...

Ze tmy se vynořil hrdina, nečekán nezván jako obvykle.
"Padesát slov?" řekl opovržlivě. "Tak to ne!"
Pokrčila jsem rameny. "Tak zní zadání. Je to lepší než nic, ne?"
"Padesát je málo!" trval na svém hrdina. "S tím nechci mít nic společného!"
A zmizel, skoro jako by za sebou práskl dveřmi.

Fandom: 

Královnina noc

Tak mi to nakonec taky nedalo... Věnováno nemilované a zapomenuté manželce pruského krále Fridricha II. Velikého.

Další vyčerpávající den.
Přijímala vyslance, pořádala bankety. Jejího manžela tyhle záležitosti nudily.
Nyní mohla jít spát. Sama, jako vždy.
Král přebýval ve svém paláci, kde pro ni nebylo místo.
Jeho díla i dopisy vznešeným příbuzným a ušlechtilým přátelům přečkaly staletí.
Co říkala osamělá manželka po nocích sama sobě, neví nikdo.

Pozn.: Fridrich II. se oženil s Alžbětou Kristýnou Brunšvickou vyloženě na nátlak svého otce a po celý život s ní odmítal žít. Jeho odpor šel tak daleko, že když si v Postupimi vystavěl přepychový Nový palác coby letní sídlo, zřídil v něm sice pokoje pro členy rodiny, přátele a hosty, ale nikoli pro královnu.

Fandom: 
Obrázek uživatele Terda

Slib

Soutěže jsem se neúčasnila, nápady mi unikaly mezi prsty. Až teď se jeden nechal nalákat, tak jsem si řekla že si to aspoň vyzkouším... I když jak to tu čtu, skoro se s tím stydím vylézt na světlo světa...
----
Zvon už dávno utichl. Jen úpění raněné plachetnice se neslo půlnoční tmou. Trup namáhavě skřípěl. Vítr zpíval v lanoví. Anděla bez křídla skrápěla ledová tříšť. Slzy mu stékaly po tvářích a tiše naslouchal.

Už nikdy tě neopustím... Přísahám...

Šeptal do noci tmavý stín. Hrubá ruka ho hladila po dřevěném peří.

Fandom: 
Obrázek uživatele Aplír

Tma

Nějak mi chybí drabblení a tak jsem neodolala a napsala alespoň půldrabble, ale do soutěže jsem ho neposlala.

Když slunce skloní hlavu za hory a měsíc nesvítí, je tma. V krajině.
Jestliže žárovce zakroutíme krkem, je tma. V pokoji.
Řekne-li někdo krutá slova, je hmatatelná tma. V duši.
Pokud někdo udělá špatné rozhodnutí, je tma. V dalších dnech.
Je-li u moci špatná vláda, je tma. V celém národu.

Fandom: 
Obrázek uživatele Julie

Knihy, slova, myšlenky

Taky jsem nevydržela a jedno půldrabble jsem si napsala. A neskromně přiznávám, že se mi líbí:-).

Zeď plná prasklin. Jako protkaná písmem.
Vzali mi knihy, vzali mi slova, vzali mi myšlenky.
Dali mi zeď.
Za moje knihy, moje slova, moje myšlenky.
Trest je zrcadlovým obrazem provinění.
Žárovka brzy zhasne a zeď zmizí.
Ve tmě se z prasklin stane písmo.
Nové knihy, nová slova, nové myšlenky.
Brzy.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

V posteli s lingvistikou

A/N: Tak, tohle je poslední. Přísahám. (a vím, že jsem mu to opakovala třikrát.) Líbilo?
A kdo uhádne, čím je tohle inspirované, dostane kostičku čokolády.

****

Slovíčkaříš ve tmě se slovníkem hloupých slov:

Koitus delicti.
Láska blahem.
Slina, slizká slzami.

Slepě šlépěj světlem plyne,
vládne, slábne, dlaní kyne.

Milý splynul s pološerem.
Odplul jiným plavidlem.
Lenivý, chlípný, zlý!

Nepřevaluj se v lidských slovech, slečno.
Vlámej si do hlasu vlastní.
Vzlykni a vzplaň olejem slz.
Upal ho.

Fandom: 
Obrázek uživatele kopapaka

Metro

Nesoutěžní!
Na padesát slůvek rozepsaný komentář k padesátislůvce od

Lejdynky: Mám rád noční metro.

Podivným hlukem řvou,
závanem větru,
skřípáním,
jekem.

Útroby hladové přišery,
požírače duší,
příběhů
a lidí.

Otvírají ocelové tlamy,
neviditelné zuby,
připravené
sevřít.

Unavené postavičky cestujících,
hlasitě spí,
mluví,
žijí...

Pravidelná potrava velkoměsta,
sežvýkaná ruchem,
unavená
dnem.

Polykaná lačnými ústy,
drcená návalem,
pomačkaná
nástupem.

Odvážená temným tunelem,
přitahovaná světlem,
očekávaným
výstupem.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Země

A/N: Po přečtení místních padesátislůvek si s tímto tématem začínám už pomalu připadat trapně. Obzvlášť když vezmeme v úvahu Tess. Ale co nadělám, to samo.
****

Rozzlobila se.
Zahořela; přišla lavina lávy.
Zachvěla se; zasněžila slunce.
Zadupala; setřásla zemětřesení.
Zaplakala; přivalila vlnu.

Pak dostala hlad.
Snědla zvířata.
A stromy a trávu a květiny.
Vypila oceán a moře a jezera.
A déšť.

Zavřela oči a pohltila světlo.
Pak řekla Slova: Budiž tma.

A byla tma, den poslední.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Les divných slov

A/N: Jak mnozí jistě poznáte, toto je účelně zkrácené Je Alenka? A doufám, že jsem to tím nezkazila ještě víc, než když jsem to zkracovala napoprvé. Tímto velice děkuji Tess, že byla upřímná a řekla mi to.
****

Večeroles usnul v klubíčku.
Selvy odsyštěly do korun stromů a tichounce vrkotají, aby uspaly mladé.

Kráčí po mýtožině.
Temný lesoň jí hrozí housenkami.
Ztratila se tu. Hledají ji venku.
Není Alenka. Je jiná, nová, neumí snít, nechce tu být.

Nebezpečí!
Srdce královnina vojáka je šíp.
Krvácí jezelen.
Nikdy ji nenajdou.

Obrázek uživatele zana

O půlnoci

Z dálky slyším, jak zvon u svatého Václava odbíjí dvanáctou. Snad už konečně usnu.

„A kdy to teda uděláme? Mám ho až po krk!“
„Uvědom si, že to nesmíme zkazit. Fakt chceš takhle riskovat?“

Odpovědi nebylo rozumět. Zaslechnu vždycky jen ten kousek, co kolemjdoucí řeknou, když procházejí pod naším balkonem.

Obrázek uživatele Aries

Yemayá

Do soutěže jsem nic neposílala, protože mě nic nenapadlo, ale dneska ráno jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi v noci viděla zaparkované auto na havanském nábřeží v době, kdy foukal vítr a vlny šly přes celou silnici a samozřejmě i přes to auto.
Yemayá je významné božstvo afro-amerického kultu, bohyně oceánu a plodnosti a ochránkyně žen

Rozpité hvězdy stékají na chodník, hrnou se přes zrezivělé hnízdo, provazce vody doráží, bolí jako polibky, ve vlhkém horku sotva slyšet šepot, jen sůl skřípe mezi zuby, roztřesený svět se houpá, houpá ve vlnobití, bez dechu se zalykáme mokrou tmou, teď to přijde, vzedmutý oceán nás pohltí. Je čas Yemayá.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Hory

Temnota a sníh se přihnaly tak, jak dokážou jen v horách.
Dva ztracení poutníci se schoulili pod převisem, zmáhaní chladem.
Tiskli se k sobě ve snaze udržet se vzhůru a v teple.
Posledními zbytky vědomí zachytili světlo.
Zářící nápis „Horská služba“ na boku skútru jim připadal jako přelud.
Byli zachráněni.

Poslední. Jednoduchoučké, skoro BJB, i když mi za něj nikdo bod nedá.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Na rozhraní

Cítím, jak se postel zhoupne, když na ni dosedne.
Slyším jeho hlas.
Volá mě z temnoty zpátky do života.
Jenže já nejsem ve tmě.
Obklopuje mě jiný, avšak stejně reálný svět.
Nemůžu se k němu vrátit. Mám tady poslání.
Z monitoru nad lůžkem se ozval poplašný tón.
Moje bezvědomí skončilo.

Jemně inspirováno seriálem "Life on Mars"

Fandom: 
Obrázek uživatele Ness

K nepříteli blíž a blíž

Trávou se neslyšně plížily dva stíny s pružnými těly a nervy z oceli; pokud je odhalí, nepřežijí.
První zvěd zrovna žehnal oblakům, které zakryly zrádný svit měsíce, když mu pravá ruka zajela do něčeho mazlavého.
„Tábor je blízko,“ zasyčel na svého druha.
„Jsi si jistý?“
„Stoprocentně. Právě jsem nahmatal latríny.“

A/N: Mám internet, mám internet, hurá!

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

Noc

Slunce se skulilo za obzor.
Ztichlými ulicemi se plížil stín.
Zaleskl se nůž, vystříkla krev.
K zemi padlo bezvládné tělo.
Počet vražd stoupal znepokojivým tempem.
Pátrací týmy tápaly v temnotě.
Ráno musí lidem vydat nového podezřelého.
Nocí zaznělo jediné slovo – jméno.
Rychlé přikývnutí, čekání na úsvit.
Městečko Palermo se probouzí.

Obrázek uživatele Ness

Do ticha

Musím zítra do práce?
Cítí kytky bolest?
Nesežere mě příšera?
Miluje mě ještě?
Zabere ta pleťová maska?
Probudím se ráno?

V tichu noci se v každé mysli vznáší nějaká nevyslovená otázka, někdy vážná, někdy nicotná, jedinečná či společná tisícům. Jen ta tma, která je poslouchá, je všude stejná. A mlčí.

Fandom: 
Obrázek uživatele Blanca

U zpovědi

Tak tohle je ta "nepochopená" padesátislůvka. Dejte mi vědět, jestli opravdu není poznat, co se tam vlastně stalo...

V kostele vládne šero. Postavu za mřížkou spíš tuší než vidí.
„Zpovídám se, Otče, neboť jsem zhřešila.“
Za zavřenými víčky probíhají obrazy. Šeptaná slůvka, doteky. Polibky, zrychlený dech i tep.
Touha a naplnění. Miloval ji – potřebovala ho. Je to hřích?
„Zabila jsem člověka.“
Je důvod, proč succuby nechodí ke zpovědi...

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Mám rád noční metro

A/N: A na dobrou noc, aby se vám ráno hezky jelo do práce ;) Kdo HO najde i za denního světla, získává bod!
****

Jeho kovová krása a rychlost mi vždy uspíší dech.
Můj tmavý kabát s páskem si rád čte obličeje.
Dokud ho nepřestane bavit jejich živost.
Pak se otáčím a pokládám tvář na sklo.
Občas tam píšu různé vzkazy.
Láskyplná rozněžnělá slova.
Chladná potvůrko.
Miluji metro.
Mind the gap.
Jsem metrosexuál,
lásko.

Fandom: 
Obrázek uživatele Saphira

Noc v Kjótu

Zkusila jsem štěstí ještě jednou :)

Zakryla si cudně vějířem bílý obličej a usmála se za ním.
Na řadě byl tanec.
Sakurově růžové hedvábí se mihlo za papírovou stěnou.
Čekala, že tuhle noc se to stane.
Usmál se na ni a ji zamrazilo.
Ve tmě zazněl slastný povzdech.
Kimono jí pomalu stékalo z nahých ramen.
„Gejšo...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Saphira

Přání ke hvězdám

Když tak čtu vaše příspěvky do soutěže, jsem na vás všechny strašně hrdá :) Myslím, že účastníci DMD značně pozvedli úroveň soutěže :) Bylo mi ctí se spolu s vámi zúčastnit.
A teď už k mým padesáti slovům...

Zašeptal do noci své tajné přání. Zašeptal ho hvězdám a měsíci. Hvězdy zablikaly a usmály se. Objal ho vánek teplé noci a on se najednou mnohem méně bál. Řekne mu to.
Nad ránem ho probudil dotek studených prstů. Pohladily ho jeho usměvavé zelené oči. Nahlas vyřčená přání hvězdy dokážou splnit.

Fandom: 
Obrázek uživatele Quiquilla

Kouzlo okamžiku

Noční zahradu prozářila hrst hvězdného prachu.
„Kam to sypeš?“ obořila se na ni starší kolegyně.
„To je špatně?“ Evelína udiveně zamrkala.
„Jasně! Začíná léto, sněženky už uvadají!“
„Ale proč?“
Druhá víla jen zakroutila hlavou a zmizela ve tmě.
Noční zahradu prozářila hrst hvězdného prachu.
A u cesty vykvetla první pampeliška.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

2140

A/N: Druhá v pořadí. Tedy, podle času psaní třetí, ale tu zcela první si promýšlím, jestli se vůbec odvážím zveřejnit. Co je tohle? No - scifi dystopie?
****

Je tma a já nesmím mít lampu.
Svítím si očima.
Stříbrné mříže tichounce mňoukají.
Předu do rytmu a skřípavě píšu.
Tužkou.
V kleci.

Proč tužkou?
Aha, proč jsem tady?

Zabila jsem je.
Ve tmě.
Bylo jich padesát.

Zabila jsem je,
když byly ve tmě.
Ve mně.

A slova nikdy neodpouští.

Fandom: 
Obrázek uživatele Uhla

Výprava

Horským průsmykem hlasitě skučel mrazivý vítr. Na obloze čas od času skrze mraky zazářila hvězda či srpek Měsíce. Horolezecká výprava pomalu sestupovala skrze průsmyk.
Ozval se další poryv větru, na cestu dopadlo několik kamenů a odkudsi z výšky se ozval trhavý zvuk.
Vůdce skupiny tiše hlesl: „Lavina.“
Sníh těžce dopadl.

Fandom: 
Obrázek uživatele Aveva

Štěstí

poznámka: Není to nic extra. Ale tak nějak jsem měla chuť být součástí davu vrhajícího se na nic netušící soutěž ;o)

Ta slova ho provázela. Slova šeptaná tmou. Dodávala mu sílu, vedla ho.
Dokud ho nechytili.
Když se pak vrátil z ústavu, naslouchal. S prsty strachem zarytými do područky křesla a s křečovitě zavřenýma očima.
Tma mlčela.
"Mám štěstí," řekl na příštím nařízeném sezení. A v jeho slovech se skrývala tma.

Fandom: 
Obrázek uživatele ioannina

Příliš malé na takovou bolest

Dům spal.
Anna se přikradla k sestře, lehla si k ní a objala ji. „Odpusť, byla jsem zlá. Chtěla jsem mít naši postel jen pro sebe... štvalo mě, že tě má táta raději... ale tohle jsem nechtěla, věř mi, věř mi...“
Jenže Lisa ji ve svém horečnatém snu neslyšela.

Fandom: 

Stránky

-A A +A