To je zase téma... Co já nebohá tu mám psát o nějakých neznámých hranicích?
Kde to neznáme... Kde tušíme nějakou pomyslnou čáru slušnosti či zdvořilosti, která občas řekne dost, když ji někdo neurvale překročí...
Mohla bych promluvit například o zlotřilých Poldech, kteří ji mnohokráte překročili - počínaje požíráním ponožek a konče komentováním toho, jak myjeme nádobí! Jaká šťastná chvíle, kdy jsme se jich nadobro zbavili...
Doufám, že za hranicemi našeho bytu, domu, čtvrti a toho, co se ještě dá považovat za Prahu, jsou někde (ani nechci vědět kde) nadobro uklizeni pod dohledem statného fikuse, který jim každé překročení hranic pořádně spočítá!