Věda ve sto slovech

Obrázek uživatele mila_jj

Třináct vědeckých drabblí

Drabble: 

Letošní bilancování fandomu Věda ve sto slovech odhalilo, že sem přispělo celkem čtrnáct autorů - někteří jednou, jiní vícekrát. Do výběru dávám po jednom kousku od každého (ten první), ale za přečtení stojí všechny.

Začněme starým mazákem - netopýr budečský odstartoval už prvního skvělým kouskem Pořád dokola a zbytek dubna nás krmil jednou zajímavostí za druhou (já tedy raději zajímavosti než potemníky).

Tradičním přispěvatelem do fandomu je i HCHO, od ní vybírám zajímavé a poučné (ano, už mi klepe na dveře) Stáří.

Lodní šroub se k mé velké radosti objevil opět a nejprve přinesl meziplanetární slash: Velké bombardování. Úžasný způsob, jak naplnit čtyři strofy.

Keneu píše skvěle o čemkoliv, tedy i o vědě. Zkažené odpoledne po přečtení drabble rozhodně mít nebudete, spíš chuť politovat jednu oběť výše uvedeného tématu.

Katie přinesla několik velmi zajímavých exkurzů do té oblasti matematiky, kterou mám velmi ráda. Nejkratší cesta k cíli může být lemována i mravenčí prací. Doslova.

Příspěvek od Dain se týká jednoho z nejzajímavějších, bohužel taky nejdražších nedorozumění v oblasti fyziky. Snad ta nejhloupější chyba je ukázkovým příkladem, že konvence by se měly dodržovat. A všude stejné.

MataPeprna vyrazila do boje s plným nasazením - ve verších, na hranici a ještě matematická mobilizace. Název jak jinak než symbolický - Spočítáme jim to!

Obdivuji a.j.rimmer za sto slov, které nesou výstižný název Toto není název drabblu. Logika a její paradoxy mě vždycky uchvacovaly.

Dr. Dark Current je možná i Elektroinženýr se zálibou ve focení - rozhodně o tomto tématu napsal velmi zajímavé drabble. Miluji (foto)blesky.

Marek sepsal zajímavost, která mě velmi zaujala - patrně každý ví, že velryby zpívají, ale víte, že existuje burza, na které se vyměňují Písně velryb?

Drabble od may fowl drsně odráží realitu. Nicméně je dobré o této možnosti vědět. Přečtěte si, co dokáže Levodopa. A díky za sto slov dopaminu.

Nesmírnou radost mi udělala Smrtijedka, protože Milnesium tardigradum je moje nejoblíbenější mikrozvířátko. Ještě jednou díky.

A na závěr Eso Rimmerová a její Kouzelná nit. Doufám, že disertace už je na nejlepší cestě k odevzdání, protože drabblení ve fandomu Věda ve sto slovech je na ni nejlepší průpravou. :D

Děkuji všem statečným přispěvatelům, všem čtenářům a těším se zase za rok!

Obrázek uživatele mila_jj

VChV neboli Velký Chemický Večírek

Úvodní poznámka: 

Věnováno Toře, která mi byla celý duben inspirací, první čtenářkou a laskavou kritičkou.

Děkuji všem za krásný duben, za čtení i komentování, a těším se za rok na shledanou ve vaší skvělé společnosti. Čest, sláva a poděkování především organizátorům, ale i každému účastníkovi.

Drabble: 

Prvky si vyšly na večírek. Jedly, pily, hodovaly, dobrou vůli spolu měly, do sloučenin se poskládaly. Kdo koho rád měl, ten se s ním spojil, kdo koho nesnášel, nahlas se zlobil.
Sulfur se skryl v sirouhlíku a měl jedovaté řeči.
Carboneum se obklopil hezkými lehkými holkami. V organické chemii prý jsou nejlepší orgie.
Hydrogenium zčervenal a shořel.
Mangan chválil svou mnohomocnost. Prý se nemusí zahazovat jen s dusíkem.
Iodium si dal suši. Řasy a ryby, to je jeho.
Tellurium byl vykázán, protože smrděl po česneku. Nebo česnek po telluru?
Carboneum mezitím přišel o poslední diamant.
A všichni dohromady splnili téma.

Závěrečná poznámka: 

Sirouhlík je jedovatý plyn.
Uhlík je základem organických sloučenin, rád se váže s lehounkým vodíkem.
Vodík rád vzplane a má červenou spektrální čáru.
Mangan se váže v mnoha mocenstvích (manganatý, manganitý, manganičitý, manganový i manganistý), ten dusičnan je manganatý.
Jód se získává z mořských řas.
Telur opravdu způsobuje zápach česneku (prý dimethyltellan).
No a když zakážete uhlíku krystalizovat jako diamant, zbudou mu oči pro pláč a možnost být tuhou či grafenem.
A téma tam je - v prvních písmenech latinských názvů prvků, i když s německou verzí písmene "š".

Obrázek uživatele mila_jj

Střelecká exhibice

Drabble: 

"Vážení diváci, přivítejte týmy. Za Spojené království nastupují Ernest a Patrick, za Francii Irène a Frederic. Kdo zazáří více?"
Všichni čtyři jmenovaní se svorně zamračí. Komentátor raději mizí v pozadí.
Žena si nadhodí na rameni odstřelovačskou pušku a kývne na soupeře. Ukažte se, říká její gesto.
Ernest pohybuje rty. Poslední výpočty. Patrick odhodlaně zamíří. Musí být naprosto přesný, cíl je malý. Zadrží dech a... Pal! Střela zasahuje terč, z jeho středu se odštípne malý kousek. Tribuny vstávají, potlesk hřmí halou.
Žena pohodí hlavou a připraví si zbraň. Ona a její muž jim ukáží! Bór je mnohem menší terč než dusík!

Závěrečná poznámka: 

Ernst Rutherford a Patrick Blackett uskutečnili jako první umělou radioaktivní přeměnu - atom dusíku odstřelovali alfa částicí (heliovým jádrem) a získali atom kyslíku a proton (jádro vodíku). Manželé Joliot-Curie zkoumali umělou radioaktivitu na více vzorcích, ale nejzajímavější bylo jejich odstřelování bóru alfa částicí za vzniku neutronu, pozitronu a izotopu uhlíku.

Obrázek uživatele mila_jj

Odevšad mě vyhánějí

Drabble: 

Prý - nepřekážej, na tvoje místo nastoupí těžší borci. A tak je to pořád:
"Hele, vypadni! Chci chlorid zinečnatý!"
"Zmiz! Potřebuji křemičitan sodný!"
"Oxid železnatý, nebo železitý, na magnety. Proč tu ještě překážíš?"
Jdu se opít, a prý: "Koukej se redukovat jinam, potřebujeme acetaldehyd! Tak plav!"
Voda? Dobrý nápad. Oxiduji si, konečně se necítím sám, a najednou: "Kationty vlevo, anionty vpravo!" A jsem v kýblu, tedy přesněji in statu nascendi.
Vyvíjím se prostě pořád. Spojuji se v molekuly a čekám na příležitost. Na vhodný poměr ve směsi s kyslíkem nebo se vzduchem. A na plamen.

A pak na vás udělám HAF!

Závěrečná poznámka: 

Předpokládám, že vodík jste poznali.
Z kyseliny chlorovodíkové ho lze redukovat zinkem za vzniku chloridu zinečnatého.
Obbdobně ho vytlačí křemík z hydroxidu sodného, vzniká křemičitan sodný.
Vedením vodní páry přes rozžhavené železo vznikají oxidy železa a zase se uvolňuje vodík (mimochodem, první reakce, při které byl identifikován jako samostatný prvek).
Ethanol se liší od acetaldehydu právě o molekulu vodíku.
Sloučením vodíku a kyslíku vzniká voda - po jejím elektrolytickém rozkladu se vodík chvíli nachází "in statu nascendi", ve stádiu zrodu, jako jednotlivý atom, ale rychle vytvoří molekulu vodíku.
A směs vodíku s kyslíkem či se vzduchem je výbušná.
Tzv. štěknutí je způsob, jak malé množství vodíku detekovat - vodík unikající do vzduchu se zapálí, ozve se charakteristický zvuk.

Obrázek uživatele mila_jj

Rubrika Čtenáři se ptají, my odpovídáme

Úvodní poznámka: 

Vážená redakce,
dostala se ke mně poměrně zásadní otázka - co mi visí doma? Prosím o její zodpovězení - a odpověď "prach a pavučiny" považuji za velmi impertinentní.
S pozdravem
Váš čtenář.

Drabble: 

Milý čtenáři,
velice nás potěšil tvůj zájem o naši rubriku.
Buď ujištěn, že ti doma visí půl periodické tabulky. Tedy jedna skupina určitě celá. Ale nepředbíhejme.
Tuším, že to určitě není uhlík, ten už je pasé. Možná, jsi-li tradicionalista, pak wolfram a argon, pokud máš rád ve věci jasno, pak i jód či bróm. Chceš-li žít úsporně, pak rtuť, doplněná zinkem, europiem, gadoliniem či terbiem. A pokud fandíš ledově chladnému světlu, pak galium, dusík, hliník, křemík, zinek, indium, a navíc kyslík, ytrium, hořčík,...

"Chlape, já tě roztrhnu! Na jednoduchou otázku jednoduchou odpověď! Nemůžeš prostě napsat, že mu doma visí lustr?"

Závěrečná poznámka: 

Ano, lustr - ale co je do něj našroubováno?
Původní uhlíková vlákna klasických žárovek jsou už opravdu dávno pasé - nesnesou vyšší výkony než 25 W. Byla tedy nahrazena wolframovým vláknem, které je v klasických žárovkách obklopeno argonem, aby bylo chráněno před oxidací. Zvýšení jasů u halogenových žárovek je zařízeno pomocí halogenového cyklu, kdy vypařený wolfram z vlákna reaguje s jódem či brómem, aby nesedal na vnitřní stěnu žárovky, a tak postupně halogenka nešedla.
Úsporné neboli kompaktní zářivky vycházejí ze spektra rtuti, kdy ultrafialové záření je pomocí luminiforu z řady exotických prvků převedeno na na viditelné světlo.
Úsporné žářivky jsou dnes vytlačovány LED žárovkami, tj. zdroji z LED diod. Světlo emitující diody jsou zdroje pracující na principu přechodu mezi polovodiči - to je ta slíbená perioda z drabble. Za LED diody emitující jasné bílé světlo byla udělena Nobelova cena (https://www.nobelprize.org/uploads/2018/06/popular-physicsprize2014.pdf), zjednodušeně svítí v takových zdrojích modrá dioda z nitridu galitého, dopovaného vhodnými příměsemi. A toto modré světlo dopadá na luminifor na fosforové bázi (http://www.intematix.com/technology/whatisphosphor)...
Ona nám ta chemie osvětluje cestu více, než bychom si mysleli.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Kouzelná niť

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Tohle jsem měla jako zálohu, kdybych nevymyslela nic na fiktivní fandomy, ale nakonec jsem to napsala taky. Je to koneckonců téma mojí dizertace (Kterou už bych sakra měla napsat, ale místo ní mastím drabblata, protože prostě proto...).

Drabble: 

Tou magickou továrnou jsou trubičky tak dlouhé, že se do těla sedmicentimetrového tvorečka sotva vejdou.
Příběh začíná v dlouhé, úzké a křivolaké chodbě, do níž vstupují obři, kteří moc nemusejí vodu. Že se nějak moc opakují? V tom tkví jejich síla.
To už ale vstupují do rozšířené síně, kde je obklopí houfy vodomilných bratříčků, velkých i úplně mrňavých. Však je jich také potřeba, lepit a desinfikovat každý nesvede.
Pak se cesta zužuje a tlak narůstá, až nakonec všichni opustí svého stvořitele a poprvé spaří světlo světa.
A co je tedy výsledkem? Přibližně kilometr výjimečně pevného vlákna tenčího než lidský vlas.

Závěrečná poznámka: 

Hedvábí bource morušového vzniká ve snovacích žlazách, které jsou delší než tělo housenky, a proto musejí být poskládané, aby se do něj vůbec vešly. V jejich zadní části vzniká fibroin, obrovský hydrofobní protein a opakovanou sekvencí aminokyselin, díky níž dokáže tvořit krystalovou strukturu, která je zárukou pevnosti. Následně se ve střední části žlázy vlákno obaluje celou řadou proteinů, které jsou převážně lepivé, ale také antibakteriální. V přední části žlázy se pak vznikající vlákno stlačuje a ztenčuje, načež je vypředeno aparátem nacházejícím se u úst larvy. Na vzduchu rychle zasychá a tvrdne, což vykrmené housence umožňuje postavit pevný kokon, kde se zakuklí.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Jak si zkazit večeři

Úvodní poznámka: 

Podle skutečné události.

Drabble: 

Je to pořád dokola, jako kolovrátek.
Zašustí zip.
Pleskne lidská kůže o misku.
Cvakne šuplík.
Chrastí krabičky.
Misky přistanou zpátky na zem tvořenou polstrovanou podložkou obalenou flísovou dekou.
Zašustí mouční červi.
Mariella vyťapká z úkrytu.
Přiletět, skočit po hlavě do misky, odletět s červem do výšin, zbaštit.
Přiletět, skočit po hlavě do misky, odletět s červem do výšin, zbaštit.
Přiletět, skočit po hlavě do misky, odletět s červem do výšin, zbaštit.
Cvakla pinzeta!
To znamená, že za chvilku budou v mice zophobáci!
Přiletět, sko... přistát člověku na ruce! Blé! Honem pryč!
Čekám ve výši.
Zašustí zip. Zavřeno.
Jupí!
Miluju zophobáky!

Závěrečná poznámka: 

Larvy potemníka brazilského jsou nejen mnohem větší, ale také tučnější než larvy potemníka moučného. Proto je lepší je dávat netopýrům jen občas jako pamlsek.

Jak je známo i u lidského druhu, tuk dává jídlu chuť. Proto spousta odtučněných lidských jídel obsahuje přídavek cukru nebo kukuřičného sirupu, kterým se dohání ztráta chuti. Je to krok z bláta do louže. Lidé mají tendence k odezdikezdismu, ale je nutno říct, že díky nedávné paleo módě se spousta lidí naučila vařit a odnaučila jíst polotovary mizerné kvality.

Obrázek uživatele mila_jj

Jdi za vůní vody

Úvodní poznámka: 

Bílá růže, zcela bílá,
jenom lehce zabarvená
kapkou růžového světla.
Ale jakou vůni šíří!
Takhle nějak, svěže, čistě,
voněla by možná voda
u pramene, kdyby kvetla.

Ivo Odehnal, Růže

(Varování: Obsahuje sprostá slova, která ale v kontextu vůbec nejsou sprostá. :) )

Drabble: 

Žily byly jedny vodní bakterie, co se rozhodly být výjimečné. Nedýchaly vzdušný kyslík, ani ten rozpuštěný v obyčejné vodě. Nastěhovaly se do pramenů sirných, na břidlicovém podloží, které mají vodu nasycenou sírany a metanem. Bakterie kouzlily a čarovaly, z metanu dělaly kyselinu uhličitou a ze síranů sirovodík. Prameny pak šlo najít už zdaleka. Po čichu.
Lidé objevili, že sirná voda léčí ekzém, lupénku, akné, kloubní nepohyblivost, revmatismus, psychické problémy... I pít pro lepší trávení se dá, kyselina uhličitá šimrá na jazyku. A poděkovali jí? Ne! Naopak. Ty názvy! Smraďavka, Prdlava, Čertoprd, Vajcůvka,... může sirovodík za to, že nevoní po růžích?

Závěrečná poznámka: 

Ona úžasná bakterie má jméno jako zaklínadlo: Desulfovibrio desulfuricans. A žije v sirných pramenech. Nejznámější takové jsou u nás u Buchlovic anebo v Beskydech (https://www.idnes.cz/cestovani/tipy-na-vylet/prdlavky-prirodni-unikat-mo...).

Obrázek uživatele netopýr budečský

K prameni!

Úvodní poznámka: 

Konečně se ke klávesnici dostal i Julián!

Drabble: 

Viděli jste někdy vrtulník nabírat vodu k hašení požáru?
Tak tohle letouny trapně okopírovaly od letounů a ještě u toho ani neumí vypadat elegantně.
To já si na eleganci dávám záležet.
Plavně se snést k misce, bříškem se dotknout vodní hladiny a pak v letu slíznout vodu...
Kdepak, to nejde, když je voda v malé misce a máte hezkou zkušenou ženu s ostrým jazykem.
A tak se plavně snáším k jídlu, ulovím zophobáka a elegantně letím s úlovkem do úkrytu, ale když se chci napít, musím se snést k misce, nabrat vodu, uhasit žízeň, otřepat se a pak teprve odletět.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele mila_jj

Lučby základové

Úvodní poznámka: 

Jsme na základní škole v Doubravicí nad Svitavou roku 1886 a bývalý pan řídící učitel Alois Magda se chystá navštívit současného, Juliuse Stantejského.

Drabble: 

"..chasoník, vanadík, barvík, buřík v železo dej též,
ocel pevnou, ale pružnou s nimi snadno dostaneš.
Ďasík, broník magnetické, měď a zinek tvoří mosaz,
pak dvě prázdná místa stojí, i ty vezmi žáku v potaz.
Otrušík, luník a brudík..."
Ozvalo se zaklepání. "Mohu dál?"
Julius Stantejský vstal a široce se usmál: "Jen račte, pane řídící, vás vidím rád kdykoliv."
"Bývalý, pane kolego, teď jste řídící vy. Pořád ještě veršujete?"
Stantejský souhlasil. "Přál bych si, aby žáci neopakovali jak kolovrátky, ale měli z učení radost. Dobrá česká báseň by jim k tomu měla dopomoci."
Magda kývl: "Co se rýmuje na brudík?"

Závěrečná poznámka: 

Julius Stantejský, přítel bratří Mrštíků a Alfonse Muchy, byl veršující pedagog,
který pro usnadnění výuky napsal dílo „Veršovaná škola“ – pro předměty
český jazyk, dějepis, biologii, fyziku a zeměpis. Stránky týkající se lučby, tedy chemie, se řekněme... nezachovaly. :D
Skutečnými Stantejského výtvory se můžete pokochat na stránkách o historii ZŠ Doubravice a o obou aktérech drabble je více tady.
Kdyby někoho mátly názvy prvků, které nikdy neslyšel: Stantejský mohl používat tehdejší české názvosloví.

Obrázek uživatele HCHO

Pravda o nádorech

Drabble: 

„Já si říkal, proč tu máte v knihovně celej foch tý samý knížky a ono to jsou všechno různý díly. To je fakt tolik nádorů?“
„Jo, to je klasifikace Světový zdravotnický organizace, jednotlivý díly jsou podle orgánových systémů. Podle zařazení tumoru se pak odvíjí jeho další léčba.“
„Takže tam je veškerá pravda o nádorech?“
Povzdechnu si: „Je tam stav našich současných znalostí. Někdy nádor sice sedí přesně do určité kategorie, ale stejně se chová jinak. A někdy ani prostě nikam zařadit nejde.“
„Takový vědy a furt taková nejistota.“
„Někde v té naší exaktní medicině přece musí být prostor pro zázraky.“

Závěrečná poznámka: 

Většina nádorů se chová podle knížek, ale některý nádory ty knížky holt nečtou…
Člověka po pár letech v oboru už moc lidských osudů nevykolejí, ale jsou diagnózy (hlavně u dětí), který seberou i otrlého. Pak se ale zase tak stane, že se člověk kvůli něčemu prohrabává archivem a zjistí, že někdo, kdo by měl bejt podle všech knížek už mnoho let po smrti, si ještě celkem spokojeně žije…
Toto drabble vzniklo ze zamyšlení nad jedním Faobovým komentářem k nějakému předchozímu drabbleti, že bychom chtěli, aby medicína byla: ano, ano; ne, ne. A ono to pořád tak nějak výchází spíš na to: Co je pravda?
Čímž děkuji komentujícím (a omlouvám se, že fakt nestíhám číst…)

Obrázek uživatele mila_jj

Dva vrtáci při práci

Úvodní poznámka: 

Ne zrovna salónní mluva.

Drabble: 

Tichounce otevřeli dveře, vytáhli nářadí.
Jeden nasadil do vrtačky nový vrták, pořádně ho opřel o plech a zatočil.
"Ty vole, číhej na to!"
"To čumím, dyk von tam zajel jak do másla! Co je to za matroš?"
"Vím já? Nějakej slitej karbid či co. Hele, zkus si to taky."
Druhý muž stejně snadno vyvrtal další díru.
"Ty bláho, pancíř a proděravíme ho jak emementál! Můžem nasadit hasák! Káčo, kačenko, ty neobstojíš. Mergle budou! A fofrem!"
Zamyslel se.
"Poslyš... kdes k těm vrtákům přišel?"
"Koupil jsem je. Od kováře."
"Cos mu nalhal?"
"Nic. Řek jsem pravdu. Že potřebujem provrtat vocelovej plech."

Závěrečná poznámka: 

Tak pánové se v metalurgii zrovna nevyznají, správně měli říct slinutý karbid.
Pevná zrna karbidu wolframu se spojují kobaltem, což sice trochu sníží tvrdost výsledného materiálu, ale posílí jeho kujnost - vzniklý tvrdokov není tak křehký a snáší lépe mechanická namáhání. (Něco jsem o tom psala už v drabble Čas barevných povlaků).

Prý se tato událost skutečně stala, cituji: "Za zmínku taktéž stojí nechvalné využití wolframu coby kriminálního náčiní. Velmi užitečný vynález byl koncem 19. století učiněn zásluhou několika anonymních bankovních lupičů, kteří si k navrtávání ocelových trezorů a sejfů s cennostmi nechali od liverpoolského zámečníka, kováře a obratného metalurga Samuela Andrewse zhotovit první sadu vrtáků s wolframkarbidovým hrotem. Nadaný řemeslník byl průkopníkem moderní metody slinování - spékání kovových karbidů se snáze tajícím kovem. O několik desítek let později se výrobci nedobytných pokladen uchýlili k protitahu, když okolo mechanismu zámků nedobytných pokladen upevnili desku z kobaltové slitiny, pokrytou úlomky karbidu wolframu, o které se vrtáky nenechavců tříštily." Wolfram a molybden - bratři z oceli

Obrázek uživatele Smrtijedka

Milnesium tardigradum

Úvodní poznámka: 

Vizte jedno z mých oblíbených zvířat!

Drabble: 

Nejsem tak úplně šelma, moc toho nenaběhám, nenaskáču, neplížím se za kořistí. Mojí potravou jsou hlavně řasy, ale když na to přijde, nepohrdnu hlísticí nebo vířníkem. Spokojím se s málem a zvládnu skoro každou nesnáz. Bydlím na dně moře i na vrcholcích Himalájí, nejraději ale v mechu. Mám ráda vodu, ale obejdu se bez ní – klidně na několik let! Když mě poprvé našli lidé (velká zvířata, co nic nevydrží), dali mi jméno vodní medvěd, takže asi trochu šelma přece jenom jsem. Vzali mě dokonce do vesmíru, abych ukázala, co umím. Řeknu vám, doma je doma. Jsem jenom želvuška, žádný extrémofil.

Závěrečná poznámka: 

Milnesium tardigradum je jeden z druhů želvušek, méně než milimetr velkých zvířat, jejichž pohyb připomíná medvěda (proto první pojmenování kleiner Wasserbär, vodní medvídek), která jsou známá tím, že přežijí prakticky ve všech podmínkách, zvládají vysoké i nízké teploty (včetně téměř absolutní nuly), vysoký i nízký tlak, radiaci, dokonce vakuum. Jeden z jejich nejefektivnějších mechanismů k přežití je schopnost abiózy nebo kryptobiózy, kdy se jejich metabolismus zpomalí a z jejich těla zmizí i přes 90 % vody. V takovém stavu přežijí ještě mnohem déle než běžně. Není to ale tak, že by extrémní podmínky vyhledávaly (nakonec je stejně zabijí, jen mnohem pomaleji než většinu zvířat), proto se neřadí mezi extrémofily. A ve vesmíru (myšleno venku mimo vesmírnou stanici) opravdu bylo několik druhů želvušek, mezi nimi právě má titulní.

Obrázek uživatele mila_jj

Libo vlčí šlehačku?

Úvodní poznámka: 

Krušné hory, začátek 16. století.

Drabble: 

Stáli u pece a nadávali.
"Zatraceně, vsázka v háji! Kde je cín? Z čeho naděláme talíře a poháry?"
Agricola nakrčil čelo. "Lupi spuma, vlčí pěna."
"Jo, oslintal cínovec. Ten zatracený vlk!"
"Cínokaz!"
"Ja, der verfluchte Zinnvernichter!"
"Der Schwernichtsnutz!"
"Jo, ničema! Těžký ničema. Zase nás připravil o výdělky."
Všichni se zoufale podívali na Agricolu.
"Není jiná možnost," pronesl. "Musíme rudu přesívat a přebírat. Dát do pece jen cínovec. A toho wolframa hodit rovnou na haldu!"
No dovolte? Cítím se opravdu nedoceněn! Na haldu! Však vy se pro mě ještě vrátíte. Budete prstíčkem hrabat a špendlíčkem kopat. A hledat ceněný vlčí kámen!

Závěrečná poznámka: 

Původ názvu prvku wolfram opravdu pochází ze slov vlčí pěna nebo vlčí šlehačka. Prý je poprvé použil Agricola, který pozoroval snížení výtěžku cínu při tavbě cínovce (kasiterit). Zjistil, že do této požadované rudy se přimísila ruda wolframit. Tu se snažili hutníci co nejlépe selektovat a vyváželi ji na haldy. Pak ovšem byly objeveny skvělé vlastnosti wolframu jako kovu a těžaři se s nadšením vrhli na staré haldy. A z nadávky se stal oficiální název prvku.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Tak už opravdu hepyend

Úvodní poznámka: 

Toho drabble vzniklo, protože čtenáři remcali, že konec seriálu o souboji s dietou není moc šťastný. Tak tady to máte. :-D

Drabble: 

"Veršování je ode dneška mým denním chlebem
abych se to pořádně naučil a dámu si našel
musím cvyčtit jinak mi najednou
verše a prasopys vůbec nepudou"

"Ahojííík ty můj bicáčků, kdypak mě pozveš do svího domešku?"

"Domek mám ale spolublící bi se mohl zlobyt
poť se mnou kočeno do lesa lovyt"

"Přesně tak! Pravidla jsou jasná, ženské si sem tahat nebudeš!"

"Já tutem zmutně veršýki skládám,
tak rát bich nabídl pidlení dámám"

"NE!"

"Dvakrát víc ti nalovíme"

"Moment, co jsi říkal? Jsem ochoten slevit, pokud přestanete plevelit echochat. Můžete se spolu učit pravopis!"

"Pravopis je áut ale oukej, plavidla podržím!"

Závěrečná poznámka: 

Netopýří namlouvací rituály čtenář snadno nahlédne, případně vygooglí

Obrázek uživatele mila_jj

Chléb můj dubnový

Úvodní poznámka: 

Věnováno Toře, Regi a Katty.

Téma Denní chléb? Toro, co bys chtěla? Že kyslík? Tak moment...

Drabble: 

Prý kyslík. Dvouatomové molekuly, trojatomová molekula ozonu, to je všechno?
Kapalný kyslík má dokonce molekuly čtyřatomové. Vypadá jako modrá voda, díky rozptylu světla (založit si pro případ tématu Proč je voda modrá).
Co pevný kyslík, existuje? No nazdar! Existuje! Osmiatomové molekuly, červený až tmavočervený, kovově lesklý... ale není v tom téma.
Co přeneseně? Nejsem žádná svačinka! To říkaly rozsivky rodu Pseudo-nitschia, které produkují kyselinu domoovou. Ta přiotráví mušle, ty tuleně, ten labužníka - otravný nápad, radši zpátky k chlebu a kyslíku.
Může chleba v kyslíku vybuchnout? Fakt může?
Studium zajímavostí mě neskutečně baví. A potrhlá drabblata jsou můj dubnový denní chleba.

Závěrečná poznámka: 

Kyslík může opravdu existovat i pevném skupenství, dokonce při pokojové teplotě, ale za neuvěřitelných tlaků. To by nám patrně praskly všechny kosti. Plus minus tisíckrát po sobě, porovnáme-li tlak z grafu s mezí pevnosti oceli, která je srovnatelná s kostí (140 MPa).

Rozsivky jsou fascinující organismy, hledala jsem je jako jedny z producentů kyslíku a netušila jsem, že některé jsou i jedovaté jako jejich příbuzné sinice. A s jejich pomocí se toho dá zjistit ještě mnohem víc.

No a při spalování chleba v žaludku se spotřebovává kyslík a vyvíjí teplo stejně jako při výbuchu. Jen toho kyslíku je na výbuch potřeba více - takže není nemožné
donutit explodovat křupky polité tekutým kyslíkem.

Takové jednoduché téma a já se zase zasekala na dvě hodiny...
Že bych šla radši zadělat na noční chleba?

Obrázek uživatele mila_jj

Momentka z natáčení

Úvodní poznámka: 

Varování: kravina na n-tou. A mírně nechutné.

Drabble: 

"Kamera, klapka, jedem!"
Zarostlý muž v kovbojském klobouku sejmul útočníka. Ten se zhroutil a ohodil potem bílou zeď. Kdyby jen potem - vzápětí následovaly žaludeční šťávy. Ostatní nepřátelé raději zavřeli průduchy, tedy ústa, a couvli.
"Chce si snad ještě někdo zdřímnout?" otázal se svou oblíbenou dikcí.
Tři z ninjů odkudsi vyčarovali kapesníčky, přitiskli si je k nosu a usnuli dobrovolně.
Se čtvrtým si pohrál - sejmul ho měkce jako v rukavičkách.
Pátého složil svým ikonickým kopem z otočky.
Na režiséra se usmál čerstvě vybělenými zuby.
"Stop! Výborný! To bude kasovní trhák! Chuck Norris v titulní roli filmu Chlór: zmar, zkáza a dezinfekce!"

Závěrečná poznámka: 

Chlór tvoří spolu se sodíkem kuchyňskou sůl, součást potu, a spolu s vodíkem kyselinu chlorovodíkovou, součást žaludečních šťáv.
V rostlinách prý pomáhá s otvíráním a zavíráním průduchů.
Z kriminálních románů známe chloroform.
Polyvinylchlorid je měkčený plast, dělají se z něj i rukavice.
Chlór je součást bělidel.
A kdo jiný by měl být personifikací tohoto prvku než Chuck Norris?

Obrázek uživatele mila_jj

Ze země jsem na zem přišel

Úvodní poznámka: 

Tak vezměme téma doslova.

Drabble: 

Pocházím z nitra planety. Jsem příliš družný na to, abych putoval sám. Beru s sebou svého přítele a vykvétáme jako pestrobarevné kamenné květy. Křišťál, ametyst, záhněda, citrín, růženín, opál...
Jindy vycházíme spolu za rachotu sopečné erupce. Vyhrneme se ven jako magma, vzneseme se do vzduchu jako popel, tiše zasněžíme krajinu. Jednou se vrátíme zpátky do země a budeme vzpomínat na naše velkolepé putování, ale nejdříve musíme pomoci živým tvorům růst.
Zpevňujeme stvoly přesliček, žahavé chloupky kopřiv, schránky rozsivek, zuby, chrupavky a kosti.
Potom, možná až za dlouho, se přeměníme a budeme sloužit jinak. Jako úrodná hlína.
Jsme křemík a kyslík.

Závěrečná poznámka: 

Oxid křemičitý je hlavní součástí sopečného popela. :)
Za název děkuji Hradišťanu.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Hurá!

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Jako Fénix jsem vstal z popela...
Tedy, šilhaje hlady se vypotácel z budky, jakmile jsem uslyšel lidské hlasy. Musí pochopit, jak trpím! Hlady už ani nevidím (nebo jsem hrůzou hystericky oslepl, protože bicásek začal skládat poezii).

Byl jsem popadnut a odnesen. Kaaaam?
Ošetřovna? Proč?
Přistál jsem na nějaké věci, co byla nahoře rovná a studená.
Lidé jásají?
Cože?
Co se děje?
Už mám jen 29 gramů a to je prý pod hranici obezity?
Dokázal jsem to?
Cože jsem dokázal?
Moment... takže žádné trápení hlady?

Dostal jsem zophobáka.
Důkladně jsem se rozpředl, aby si to lidi nerozmysleli.

Ale miska zůstala malá.

Závěrečná poznámka: 

A toto je šťastný konec.

Tak dobře, teď už opravdu hepyend!

Sestry

Drabble: 

Jen kdyby se císař Rufolf alespoň trochu víc zajímal o skutečnou vědu, pomyslela si žena v obnošených šatech a vykročila k domovu. Cestou přemýšlela o posledních nápadech, které dnes s Keplerem probírali. Jenže, jak si smutně uvědomila, žádný okamžitý zisk z toho nebude.

Před domem se obě potkaly. Její sestra, krásná, nastrojená v přepychových šatech, držela v ruce dva nadité měšce svého dnešního výdělku. Podívala se na ni, a napůl s pochopením, napůl s výčitkou jí jeden měšec podala.

"Co jen by sis beze mě počala, sestřičko?"

Astronomie neřekla nic, jen doufala, že jednou, v budoucnu, svou sestru Astrologii překoná.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Bicáčkův poetický koutek

Úvodní poznámka: 

Varování: Mizerná pubertální poezie
Navazuje na Dobrý konec?

Drabble: 

Hlad
Žaludek nám svírá
Hlad
Za kou křídla nás drží
Hlad
Sníme kolik vážíme a máme
Hlad
Snědl bych i více
Hlad
Ale pak bych to musel vybl nechat na jindy
Hlad
Kolem voliéry se plýží plží plíží (Já z něj vylezu na strop)
Hlad
Děsyivě moc nás trápí
Hlad
Bití naše ohrožuje (To se píše s Y, ty lumene!)
Hlad
Štramák už je naštvaný
Hlad
Prý ty slinty po mňe opravovat nebude
Hlad
Ale já zkusít něco ulovit, takže nebudu mýt
Hlad
Štramák odmítá vylézt z pokoje, ale pořád má
Hlad
Takže tuhle žádost o ukončení diety asi
Nedopíčšu

Závěrečná poznámka: 

Další: Hurá!

Obrázek uživatele may fowl

Levodopa

Úvodní poznámka: 

Nebyla bych to já, abych namísto peprností nepřišla s trochou mozků.

Drabble: 

“Platba zamítnuta, paní doktorko,” pokrčil rameny prodavač.
“To je divné, včera došla výplata,” zažertovala Věra. “Můžete mi ten nákup prosím nechat bokem? Upravím limit na kartě.”
Za kasou se přihlásila do mobilního bankovnictví. Zatrnulo jí. Zůstatek na účtě měl nezvykle málo číslic.
Co Martin vyváděl?
Vytočila manželovo číslo.
“Ahoj. Nevybíral jsi včera peníze?”
Na druhém konci bylo ticho. Věra byla zvyklá, že Martinovi trvalo, než najde slova, ale od té doby, co nasadil léky, zdálo se jí, že se trochu zlepšil.
Léky…
Dostala neblahé tušení.
“Tys byl zase hrát?”
“Co je ti po tom?!”
Martin zavěsil.
Hormon štěstí. Tak určitě.

Závěrečná poznámka: 

Ok, ok, než se někdo rozčílí a hodí po mně gumovou kachnou, co že to tu je za oslí můstky, mám tu pro vás vysvětlení!

Poznal někdo dopamin?

Dopamin je neurotransmiter, látka, která v mozku plní řadu různých funkcí. Laicky se jí někdy říká hormon štěstí, protože hraje významnou roli v "odměnových centrech" mozku a v celém cyklu chtění a usilování o odměnu. Chtíč, chuť na dortík, sčítání lajků na Facebooku, ten pocit, když kontrolujete, jestli vám pod drabbletem přibyly nějaké komentáře – to všechno jsou procesy, ve kterých má dopamin nějakým způsobem prsty.

Takže hormon štěstí? Není to tak jednoduché. Jedna část mozku, kde nervové buňky produkují dopamin (substantia nigra), je poškozená při Parkinsonově nemoci. Parkinsonova nemoc je obvykle provázená třesem, problémy s iniciací pohybu, topornou chůzí, ale také třeba problémy se spánkem a řečí. Dopamin totiž je potřeba také pro správné fungování bazálních ganglií, jiné části mozku, která obecně reguluje pohyb.

A teď to opravdu zajímavé: léčba. Často používaným lékem pro mírnění příznaků Parkinsonovy nemoci je levodopa, aminokyselina, která pomáhá vyrovnat hladiny dopaminu na úroveň téměř zdravého člověka. Levodopa má bohužel několik vedlejších účinků, například jsou častá nevolnost, nízký tlak nebo agitovanost. V posledních letech se ale stále častěji dozvídáme, že někteří lidé léčení levodopou nebo jinými podobnými léky mají větší tendence k patologickému hráčství, alespoň tedy ve srovnání s jejich zdravými vrstevníky. Zatím neumíme pacientům vrátit pohybové schopnosti bez toho, abychom je vystavili taky ostatním efektům dopaminu.

Obrázek uživatele mila_jj

Pravidla, která vládnou světu

Úvodní poznámka: 

Ne možná zrovna chtíč, ale touha tam je... přečtěte si sami.

Drabble: 

V našem světě platí pravidla trhu. Za dobré spojení se platí. Někteří z nás rádi dávají, jiní ještě raději berou. A jiní - ti se do toho moc neženou, ale co jim zbývá, když se také chtějí vzájemně svázat.
Tak probíhá život v páru, ale preferujete-li spojení skupinové, může nastat mezi jednotlivými účastníky cokoliv z výše uvedeného - nadšené odevzdání, přetahování se a boj o nadvládu, či mírumilovné sdílení.
Jediní, kdo jsou povznesení nad naše svazky, sídlí na pravém okraji společnosti. Považují se za dokonalé, nemají potřebu se vázat. Prý se už dávno naučili do osmi napočítat. Ti už nechtějí vůbec nic.

Závěrečná poznámka: 

O čem to byla řeč? O chemických vazbách.
To, jak se dva prvky spojí, je určeno jejich elektronegativitou/elektropozitivitou. Elektropozitivita je - dosti zjednodušeně - schopnost atomu prvku odevzdat elektron z valenční sféry prvku jinému, elektronegativita je schopnost tento elektron přijmout. Měří se pomocí vazebné energie, což se lépe představí u elektropozitivity - jakou energii musíme vynaložit, abychom ten elektron, co je nejdál od jádra, od atomu utrhli.
Teď, jaké jsou typy vazeb. Pokud se spolu spojí velmi elektronegativní a velmi elektropozitivní prvek, vznikne vazba polární - to je takový nevyrovnaný vztah, kdy si ten elektronegativní prvek v podstatě přivlastní elektron toho elektropozitivního. Příkladem je třeba kuchyňská sůl NaCl.
Pokud je rozdíl mezi prvky menší, vznikne vazba iontová - elektropozitivní prvek se svého elektronu tak zcela nevzdá a elektronegativní mu ho částečně půjčuje. Příklad? Třeba kyselina chlorovodíková, HCl.
Třetí možnost je vazba nepolární - dva rovnocenní partneři, kteří své elektrony sdílejí. Například H_2, Cl_2.
Tak a ještě umění napočítat do osmi. Každá sloučenina si přeje mít zaplněný valenční (poslední vázaný) energiový pás elektrony. A do valenčního pásu jich patří osm. Proto se sodík z první skupiny rád váže s chlórem ze skupiny sedmé a uhlík ze čtvrté skupiny přijme k sobě čtyři vodíky. Jediní, kdo už mají valenční pás plný, jsou vzácné plyny. Ty netvoří ani dvojatomové molekuly, jak jsou se svým stavem spokojené.

Tak se mi povedla poznámka o hodně delší než drabble, proto na odlehčení přidám simulaci. Zajímavé je zapnout si vnější elektrické pole (a u tříatomových molekul měnit polohu atomů vůči sobě).

Obrázek uživatele netopýr budečský

Dobrý konec?

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Jak lidé řekli, tak udělali.
Naše voliéra byla večer přepažená napůl. Každý dostal vlastní misku, ale byla ještě menší než ta včerejší.
Smutně jsem se pustil do jídla, vědom si faktu, že bicas si kdykoliv může nalovit. Bicas totiž nemá žádný hendikep, jen u mě bydlí. Nechtěl mě nechat na holičkách, ale přes pletivo se sem nedostane on a ani jeho úlovky.
Vzpomínal jsem nostalgicky na staré časy, kdy jsem ještě mohl lítat a...
... a copak se to spouští ze stropu voliéry?
Ham!
Spokojeně jsem se olízl a zapředl.
Ještě mám naději.
Na mě si s nějakou dietou nikdo nepřijde!

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Katie

Učení z hlubin

Úvodní poznámka: 

Na virtuálním cvičišti.

Drabble: 

Dnes se budeme učit, jak rozpoznávat zvíře na obrázku. Neurony, seřaďte se do vrstev, prosím.

Všichni v první vrstvě dostanou jeden pixel, pořádně si ho prohlédněte a předejte zprávu svým oblíbeným kamarádům v další vrstvě.

Druhá vrstva, neflákejte se a řekněte třetí vrstvě, co jste se dozvěděly od vrstvy první!

(...)

Poslední vrstvo, jaké jsou výsledky?

"Na 10 % je to slon, 13 % kočka, 25 % pes a 52 % žirafa."

No, byl to papoušek. Ale nevadí, zavolejte do hlubin, ať si podle toho všichni upraví své kamarády a jedeme dál.

První vrstvo, mám tu pro vás další obrázek, postup už určitě dobře znáte...

Závěrečná poznámka: 

Co má společného automatické rozpoznávání obrázků, strojový překlad nebo třeba počítač hrající šachy? Všechno dnes používá hluboké neuronové sítě.

Aby ale fungovaly, musí se nejprve naučit, co vlastně mají dělat. Tzv. neurony jsou seřazené do vrstev a každý má nějak nastaveno, jakou část hodnoty, kterou dostal od předchozí vrstvy, pošle jakým neuronům v následující vrstvě. Na začátku jsou tyto váhy nastaveny náhodně, ale během trénování se postupně upravují podle toho, jak moc byla jaká předpověď přesná.

Pěkné video, které podobně jako drabble ukazuje tento základní princip na rozpoznávání obrázků, najdete tady.

Obrázek uživatele mila_jj

Kde jsem já, nejsou holičky

Úvodní poznámka: 

Další chemický prvek - a takový tajemný. Schválně, poznáte, který to je?

Drabble: 

Znáte mě všichni.
Je po mně pojmenován jeden druh světélkování. Takový, co vydrží opravdu dlouho - minuty, ba i hodiny.
Ale pokud mou luminiscenci způsobí světlo, má záře časem zeslábne. Proto pode mne často vkládají jiný zdroj energie. Radioaktivní zářič s dlouhou životností. Rádium, promethium, tritium. Pak svítím stále silně, ale hlavně v prvním uvedeném případě se mohou zbláznit všechny Geigerovy–Müllerovy počítače v okolí.
Že mě máte plné zuby? To je v pořádku, alespoň jsou pevné. I kosti mě hostí.
A co se holiček týká - to jsou plody třešní, které sice vzniknou, ale nedozrají. A příčina? Správně, chybím jim já.
Fosfor.

Závěrečná poznámka: 

Fosfor, prvek mnoha modifikací a využití. Do drabble už se mi nedostalo, že je oblíbenou příměsí do polovodičů s negativní vodivostí (má pět valenčních elektronů, křemík čtyři, takže pokud se vloudí do křemíkového krystalu, je tam elektron navíc a polovodič má volné negativní částice - elektrony) a o fosfor ve tkáních jsme se jen otřeli. Jak vidno, nejvíce se tento prvek chlubí svou schopností svítit, tj. fosforeskovat. Aby ale mohl světelnou energii vydat, musí nejprve nějakou energii získat. Nejjednodušší způsob je osvítit fosfor světlem (my starší si pamatujeme na svítící zvířátka, co zeleně zářila skryta v dlaních, mladší usínají pod svítícími hvězdičkami), ale je tu i možnost vyvolat světélkování pomocí radioaktivního rozpadu - nejtrvanlivější byl zdroj radia, na kterém fungovaly třeba staré hodinky Prim - ty jsou mírně radioaktivní dodnes (https://www.nejpanskehodinky.cz/blog/luminescence-od-radioaktivnich-prim...). Mimochodem, na tento jev se odvolává Ludvík Souček v Cestě slepých ptáků. Když jeho hrdinové přemýšlejí, jestli mají v pořádku Geigerův–Müllerův detektor, padne otázka: "Nemáte někdo hodinky se svítícím ciferníkem?"

Obrázek uživatele mila_jj

Opera poučná o tom, jak naslouchat zvukům z hlubin vesmíru

Úvodní poznámka: 

Povoláme zase pana Tompkinse, který má chvályhodný zvyk usínat na přednáškách a mít na nich živé fyzikální sny.

Takže pan Tompkins poslouchá něco o radioteleskopech a pomalu se mu klíží oči...

Drabble: 

Probudila ho fanfára, jasná a triumfální.
Heroický bas zapěl:
"Slyšte, fyziky rytíři,
vakuem se zvuk nešíří."
Brýlatý muž vystoupil na pódium a pokračoval:
"Neměl jsem nejdřív tušení,
jakého původu je rušení,
co snižuje kvalitu hovorů zámořských.
Na prahu objevů stál jsem obrovských."
Dramaticky se odmlčel a pokračoval:
"Radioteleskop pak jiní postavili,
do centra galaxie namířili.
A tak, kde nedalo se nic vykoukat,
radiové vlny začli vědci poslouchat."
Rozsvítil se velký transparent a přečetl sám sebe:
"Zpívám tu potichu,
zpívám tu tence,
radiové vlny i zvuk
mají stejné frekvence,
proto jde kosmu naslouchat-"
"Vstávat!"
Zatracené uklízečky! Vzbudit ho před koncem představení!

Závěrečná poznámka: 

Sto slov je sto slov, více se do nich nevešlo.
Na jeviště vystoupil Karl Jansky a uvedl vznik nové disciplíny astrofyziky, radioastronomie. Na základě jeho domněnky, že rušení mezikontinentálních hovorů způsobuje mimo jiné i mimozemský zdroj, byl zaměřen intenzivní radiový vysílač v souhvězdí Štíra ve středu naší Galaxie.
Asi nejznámějšími radiovými vysílači jsou pulzary, o kterých jsem psala kdysi dávno muzikál o Jocelyn Bell Burnell (ano, ta co nedostala Nobelovu cenu, protože v době objevu byla teprve studentkou). Pulzary lze poslouchat beze změny frekvence signálu, což se nám snažil naznačit transparent těsně před tím, než pana Tompkinse vzbudili.
V naší Sluneční soustavě si můžeme poslechnout samotné Slunce (vysílá v radiových vlnách, a dokonce - což jsem nevěděla - v něm běhají i zvukové rázové vlny) anebo Jupiter.

Obrázek uživatele Marek

Písně velryb

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se za půjčení fandomu, ale tohle se mi líbilo.

Drabble: 

Vědci, kteří v roce 2015 nahrávali písně velryb, nevěděli, že jsou na prahu malého objevu. Po zkoumání zjistili, že kytovci zpívají písně podle toho, z jaké části oceánu pocházejí. Základy jejich písní se dají rozdělit na tři místa. Centrální části Tichého oceánu, západ Tichého oceánu a vody na východě Austrálie. Dokonce bylo zjištěno, že na planetě existuje jedno místo, kde se velryby scházejí s velrybami patřící do jiné části oceánu, a navzájem sdílejí své písně. Některé z velryb pak své písně upraví podle toho, co slyší od ostatních velryb. Tak může každá velryba za svůj život svou píseň několikrát změnit.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Útok z hlubin

Úvodní poznámka: 

Více o zateplených budkách najdete zde.
Přirovnání k odpadkovému koši jsem slyšela na vlastní uši. Od mláďat (lidských).

Drabble: 

Hlubina.
Černá díra.
Propast směřující nahoru.
Hlasy.
Spousta.
Že by vchod do pekla?
Hlásky! Mnoho hlásků!
"Mamí, kde jsi!"
"Mamí, mám hlad!"
"Mamí, je mi zima!"
"Mamí, on mi šlápl na křídlo!"
"Mamí, ona mě dloubla křídlem!"
"Mamí, jaktože nemáš cecík nad křídlem?"
"Protože ho mám pod křídlem, miláčku!"
"Mamí, ségra schválně pije z mojí bradavky!"
"Mamí, už jsi zpátky z lovu?"
"Mamí, ty jsi šla čůrat?"
"Mamí, zahřej mě!"
"Mamí, dneska nám sem koukali lidi! Prý naše budka vypadá jako odpadkový koš!"
"Mamí, já chci jíst!"
"Mamí, já nechci jíst!"
"Mamí, podívej, jak si protahuji křídlo!"
"Mamí!"
"Mamí!"
"MAMÍÍÍÍÍ!"

Závěrečná poznámka: 

Netopýří letní kolonie čítají desítky samic. Každá má 1 mládě, některé druhy mívají dvojčata.
To je pěkně velká školka.
Každá matka pozná své dítě, ale určitě vnímá cvrklikání ostatních.

Obrázek uživatele Lodní šroub

Jako koza petrželi

Úvodní poznámka: 

Tak trochu mě inspirovalo Don't Look Up, které si bohužel střílí z reálných amerických absurdit. Přesto pořád nevím, co se takovým lidem honí hlavou.

Drabble: 

Hihi to byla řachanda! Jak on ale hloupě mluví, úsečně a stručně a k věci! Potřeboval by media training.
Hihihi! To je něco pro náš úža pořad!
"Nemůžeme, asi skončíme v Hudsonu."
Vážně stáhnout tvářičku. Super!

Incydént? Harrison Ford má piloťák? Snad mu ho vezmou, kdy skončil málem pod koly airbusu! Má airbus kola? Nebo ho nadletěl? Pojíždě-co? Jejda, to je složité! Aspoň měl bžunda hlášku!

Chesley Sullenberger bude za pár let jako odborník na letectví číst v parlamentu dobře napsaná prohlášení.
Přistání Harrisona Forda na taxiway nebude za rok nikoho zajímat. Na amatéra lítá dobře.
Jen "expert" zůstane "expertem".

Závěrečná poznámka: 

Pro případ, že nejste políbení blbými mediálními vejšplechty:

První případ je učebnicové přistání stroje na řece Hudson (dotyčný ji dokonce specifikoval) z roku 2009 a velmi profesionální komunikace kapitána US Airways Ch. Sullenbergera (obvykle zvaného Sully) s řízením letového provozu - která má být jasná a stručná, ne zábavná. Přistání na vodě žádná legrace není, protože voda má povrchové napětí (ví každý, kdo někdy hodil placáka) a při špatném úhlu nemusíte přistát vcelku (nepěkný příklad).

Druhý případ se stal pár let nazpátek na letišti, které má pojezdovku rovnoběžnou s dvěma ranvejemi. Drobný veterán (Husky) přistál místo na ranveji na pojezdovce a pilot si všiml, že nadletěl pojíždějící airbus. Startující letadlo startuje velkou rychlostí. Pojíždějící letadlo pojíždí pomalu po ranveji a jeho piloti se zrovna koukali z předního okna, protože ještě žádný Husky na vlastní oči neviděli (byli zklamaní, neviděli nic). K incidentu (tj. narušení provozu, kterých se děje mnohem víc než nehod, naštěstí) došlo za jasného počasí, takž kdyby byl Husky na kolizním kurzu, má čas zareagovat, přerušit přistání a udělat oblet). Incident byl okamžitě nahlášen všemi stranami úřadům, které se nakonec rozhodly pilota nepostihnout (zatímco dotyčný patrně hledal kanál na cestu domů). Přistání a starty z pojezdovek místo z ranvejí není vzácné kupodivu ani u profíků, kde už je to trochu víc na pováženou, protože profíci by se na letištích ztrácet neměli (ovšem na letištích, která mají pojezdovky rovnoběžné se vzletovkami, se to stává několikrát do měsíce) - takže je s tím spousta otravného papírování. Jediné, co incident dostalo do médií, bylo jméno pilota Husky.

Pozn. 2: Harrison Ford létá na veteránech a záchranných vrtulnících.

Pozn. 3: Chtěla jsem přistání na pojezdovce dát do své sbírky leteckých kuriozit, ale... ono na tom fakt nic kuriozního není.

Pozn. 4: Kůl hláška v překladu zní asi takto: (hlášení incidentu) "Dobrý den, já jsem ten blbec co přistál na pojezdovce..."

Stránky

-A A +A