Tam v lese na pasece,
tam se zmije hřejí,
a tak jeden podivín, labužník,
častokrát i je jí.
Jednou hajný z hájovny
k pasece se vrátil,
přistihl tam pytláka, chudáka,
jak tam zmiji klátil.
Rozzlobil se jako ďas,
střílet uměl skvěle,
a tak trefil pytláka, chudáka,
rovnou do prdele.
Zmije ty jsou chráněné,
co sem na ně chodíš,
ať už tě tu nevidím, hejhulo,
naštval jsi mě totiž.
Z toho milí čtenáři,
poučení mějte,
před pychem si do kalhot, na zadek,
moc silný plech dejte.
Anebo chuť na zmiji
zajít si nechejte,
krmi méně bizarní, bezpečnou,
k obědu si dejte.