Disney

Kadeřnický salon slečny Druhákové nabízí letní sestřih a ztmavení vlasů, což se však příliš nesetkává s oblibou. Naopak velký zájem je o netradiční formu muzikoterapie.

Paní Jedničková představuje novou kolekci jarní obuvi. Výběr je pestrý od škrpálů po velmi křehké zboží, cílová skupina jednonohých je však žalostně úzká.

Městská skládka opět čelí stížnostem na rybinový zápach. Majitelka Čtvrtková se s námi ovšem odmítla bavit.

Cukrárna "Medvídek" láká na své lahodné dortíčky. Dle majitelky, slečny Trojkové, mohou tyto dortíky člověka naprosto změnit!

"Holky, nebojte se být silné a ceněné jako muži!" říká Čtvrťáková, osobní trenérka bojových umění, při otevření nového fitcentra.

SDÍLEJTE TO NEŽ, TO SMAŽOU!!!!
Informace že džin vám splní jen tři přání je NAPROSTO FALEŠNÁ!!!Aladyn nás všecky podvedl!!!Dát džinovi svobodu?Vy věříte ZLODĚJOVI?Lidi, mějte rozum!vždyď zotročil princeznu pomocí kouzel,protože přece BEZ PENĚZ BY HO NEMOHLA CHTÍT!?!?!

I děti ví,že třetí přání je NEKONEČNÉ MNOŽSTVÍ PŘÁNÍ!Toho musel využít!!!Aladyn to udělal a teď má POŘÁD džina v lampě a POŘÁD ho využívá aby NÁS DOBRÝ LIDI OVLÁDAL!Probuďte se!
Myslíte si,že poviné nošení roušek je náhoda???To je diktatira islamismu s Aladynem v čele!

JAFAR MĚL PRAVDU!JAFAR JE NEVINÝ!
SDÍLEJTE PROSÍM!!!!

Měla ho už dlouho. Nebylo jen sklem zasazeným do drahého kovu, bylo nejlepším přítelem. Radilo, někdy se odvážilo ji i pokárat. Ne vždy s ním souhlasila, většinou ho ale poslechla. Zrcadlo se vyznalo, to ona byla nezkušená a chybující. To zrcadlo ji varovalo, aby se nepokoušela zbavit krále. Ono předpovědělo, že ji Sněhurka sesadí z trůnu. Tišilo její už tak velkou posedlost věčnou krásou. Šeptalo slova útěchy i pochopení, předpovědělo královniny úspěchy a pády. Nikdy se nezmýlilo. A ona nehodlala připustit, aby stejné věty říkalo někomu jinému, patřilo jen jí. Udeřila do něj, sesbírala střepy a vydala se čelit osudu.

Chaloupkou otřásal falešný zpěv místy přecházející do nepříjemného ultrazvuku. Prostor naplňoval nepříjemný smrad Ironu a Sava, obojí v koncentracích, které rozežíraly sklo, dřevo a dokonce i pracovní nástroje. Prófa se snažil nenápadně proplížit, bez botiček capkal po podlaze, ale stejně ho čapla.
"Truhlíčku, maličký krumpáčku, takhle nemůžeš do práce," šveholila Sněhurka, naslinila kapesník a vydrbala mu tvářičky a nos.
"A kdepak jsou moji další hošínci? Pojďte za Sněhurkou, ona se o vás postará."
Šest zbylých čepiček se marně krčilo pod postýlkami, stejně je dostala. Láskyplně je omyla, osušila a nabalila jim svačinky, zase byl štrůdl.
"A šup šup makat, pidižvíci."

Byl čas padajících sakurových kvítků.
Prošla zahradou, přeběhla mostek a sklonila se k tišině ve vodě.
Z čela si odstranila neposlušný pramen vlasů, rukávem svátečního hávu málem setřela malování. Vlastní odraz ji zarazil v pohybu.
Chvíli se pozorovala, pak vstala a usadila se na lavičce pod třešní.
Rozhlížela se, jako by chrám předků i otcovský dvorec viděla poprvé. Když si přišel sednout vedle ní, spadl jí do rukou spojených v klíně jeden z kvítků.
"Vypadá to, že můj pozdní kvítek se konečně otevřel," řekl a ona přikývla.
"Můj odraz konečně zobrazuje mne, takovou, jaká chci být," pohladila si rostoucí bříško.

Bunch of thugs idling around.
Eggsy enters.
Ducks a hit from the nearest thug.
"Parkour" sequence ensues.

Eggsy:
One jump ahead of the slow pokes
One skip ahead of my doom
Next time gonna use a nom de plume
One jump ahead of the hitmen
One hit ahead of the flock
I think I'll take a stroll around the block...

Enter Harry, fighting off the thugs.

Harry: Your father would be so disappointed.

Eggsy wants to react but:

Harry:
I can show you the world,
fighting, pretending, splendid,
tell me Eggsy now when did you
last put your life on line?

Exit Harry and Eggsy, scene change - bootcamp.

Merlin:
You're a spineless, pale, pathetic lot,
and you haven't got a clue.
Somehow I'll make a man, out of you!

Roxy clears throat.

Merlin:
Be a man! You must be swift as a coursing river...

Boys fail in quests. Roxy tries to interrupt Merlin's song, repeatedly. No success. Pointing a gun at pug... shoots a thug appearing behind Eggsy instead.

smirking Roxy:
Why keep on assuming
Men will save the day
I can be the hero
And do it my own way!

I'm who I am,
I don't need a man!

"Tak kde je?" zahučel Ori.
"Říkal, že přijde," odpapouškoval Glóin, za poslední hodinu pošesté.
"My víme!" zavyl Balin a přetáhl si přes uši kapuci.
"Zbývá mi poslední sousto," informoval všechny Bombur. "Jestli do minuty nepřijde, na žádnou cestu s ním nejdu."
Kili vyvrátil oči vsloup. "Vy děláte, jako byste Thorina neznali. Ten přijde pozdě, jen aby nám dokázal, že může."
"Promiňte," ozvalo se zpoza kamene, "sháním pár lidí do filmu, konkrétně sedm kusů vaší velikosti. Jednalo by se o bydlení v chaloupce s příjemnou dívkou, slušný honorář, jídlo zdarma..."

Když Thorin konečně dorazil, našel trpaslíků jen pět.
Tak čekali dál.

Bella si vyložila nohy na čalúnenú pohovku. Pomkla sa bližšie ku krbu. Oranžové plamene vyhrievali celú knižnicu a vrhali na steny mihotavé tiene v podobách statočných rytierov z knižky, ktorú čítala.

Ťažké dubové dvere sa pootvorili, Adam tíško vkĺzol dnu a usadil sa na koberec vedľa nej. Hlavu jej zložil do lona.

Pohladila ho po vlasoch a s úsmevom čítala ďalej. Keď sa jej táto knižka minie, otvorí ďalšiu, a ešte ďalšiu... bolo ich tu toľko, že ich nadosmrti nestihne všetky prečítať.

Tam vonku tvorili kráľovský pár.

Tu, v tichu prerušovanom len šušťaním otáčaných listov, žili ona a jej Zviera.

Hlavně klid.
„Stráže, zavřete brány! Ples je u konce.“
„Elso, počkej!“ Královně sklouzla rukavice z ruky...
„Vrať mi mou rukavici!“
Uklidni se. Nic se neděje. Je to jen rukavice. Ty to zvládneš ovládat sama! Nepotřebuješ ji.
„Elso, prosím, já už takhle dál nemůžu.“
„Tak odejdi.“
Co jsem to řekla? Ne, klid. Hlavně v klidu, není proč panikařit.
„Co jsem ti kdy udělala?“
„To stačí, Anno.“
Prosím, dost. Nechci ti ublížit.
„Ne, proč? Proč se mě tak straníš? Proč se uzavíráš před světem! Čeho se tak bojíš?!“
Královna proběhla dveřmi a zmizela.
Prosím, Anno, odpusť mi.
Nebezpečí bylo pro dnešek zažehnáno.

Plavala mezi troskami lodi. Ta tady včera nebyla, pomyslela si. Je úplně nová.
Tvář se jí roztáhla v úsměvu. Prohlížela si vrak očima sběratele.
Když se o několik hodin později vynořila nad hladinu a pátrala očima po rackovi, měla s sebou tašku plnou pokladů, které neznala.
Jedna věc ji však zaujala více než všechny ostatní. Dřevěná věcička, kulatá a bachratá na jednom konci, úzká na tom druhém. Ariel věcičku nemohla pustit z ruky, tak dokonalá byla svým tvarem. Zvedla ruku nad hladinu a pozorovala, jak se na té věcičce v kapkách vody odráží slunce.
Kde je ten pták, pomyslela si.

Idioti
Kreténi.
Nic nedokázali.
Nikdy.
Jen křičet, mávat pazourou a nevážit si nikoho a ničeho.
Nenáviděl je, nenáviděl sebe a s každým úderem krumpáče do skály jeho vztek sílil.
A ty jejich debilní písně.
Jedna vedle druhé jen samá uhozená propaganda. Jak to bude lepší a jak bude sluníčkové.
Jedno kopnutí za druhým. S každým praskají ty jejich malé kostičky, lebčičky, židličky… tak rád by to s nimi skončil. Ale On byl v postavení toho otroka. A oni nad ním vítězili.
„Co se to děje s Rejpalem?“ ptal se Kejchal.
„Nevím, ale myslím, že bychom se dnes měli radši zamknout.“