Navzdory nevelké postavě byl velkým bojovníkem.
Těšil se ze silného, mrštného těla, ze vzrušení, když zápasil s protivníkem, z úcty v očích sousedů.
Když vzpomínal na minulost, otřásal se odporem. Trapné oblečení, kňouravý hlásek, žabomyší války a roztomiloučké příhody. Postavičky navlečené v nočních košilích, a ta věc, kterou nosíval na hlavě…
Někdy se mu ale zastesklo po družných chvílích pod pruhovanou peřinou a po prospaných zimách. Po přátelství, které slibovalo být bez konce.
Když to na Křemílka přišlo, popadl Duběnku za ruku a zašli do Pařezové chaloupky navštívit Vochomůrku a Studánkovou vílu.
Stačilo pouhých pět minut, a nostalgie byla pryč.