Jeho šerá hmota

Obrázek uživatele Wolviecat

Odtržení

Drabble: 

Will to ucítil až po chvíli - ten divný pocit, ne úplně bolest, jako napnutý provaz někde od páteře. Jak se vzdalovali, chvěl se jako struna. Lyra už se schoulila na podlaze přívozu, vzlykala a mumlala omluvy, které jejich cíl nemohl slyšet.
Napětí rostlo, dokud skoro nedoufal, aby bylo konečně po všem. Cokoli bylo lepší než to nekonečné čekání.
Na okamžik zahlédl na opačném břehu nezřetelný tvar. Stál vedle Panta a Willovi připadal divně povědomý.
Pak lano konečně prasklo. Will se musel kousnout do jazyka, aby nevykřiknul.

Svezl se na zem vedle Lyry a doufal, že mu jeho démonka někdy odpustí.

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlivky pro neznalé fandomu pro identifikaci tématu: Lyra a Will cestují do podsvětí, kam s nimi jejich Démoni (externí části duše) nemůžou.

Obrázek uživatele Wolviecat

První dojem

Úvodní poznámka: 

Jako bych si mohla odpustit Drable na Leeho Scoresbyho.

Drabble: 

Život by byl o tolik jednodušší s jiným daemonem.
S něčím, co vzbuzuje obdiv, závist, a strach. S něčím, co cení zuby a plíží se tmou, připravené srovnat do latě každého, kdo se na vás jen křivě podívá. S něčím, co vás dostane z každého problému jen tím, že ukáže drápy. S něčím, co na první pohled říká, že si s vámi nemají zahrávat.
S něčím, po čem se lidé budou bát vztáhnout ruku.
Byl by o moc jednodušší, ale nebyl by to jeho život.
A má to i výhody, když vás lidé podceňují. Do prvního zaječího kopance do obličeje.

Obrázek uživatele Wolviecat

Prázdná

Drabble: 

Stačilo se zpozdit o zlomek vteřiny. Nezaslechnout hned, jak volá. Udělat kratší krok. Klopýtnout na schodu, který tisíckrát s lehkostí překročila.
Technik zmáčknul tlačítko.
Ostří separátoru proletělo vzduchem.
Lyra naposledy vykřikla a zhroutila se na podlahu. Její daemon se na druhé straně mříže sesypal stejně.
Vytáhla svou dceru z klece. Lyra pořád ještě dýchala, tlouklo jí srdce, dokonce se začínala probouzet. Marisa ale dobře věděla, že už toho víc neudělá.
Chtěli je zbavit hříchu. Místo toho sebrala Lyře půlku duše.
Když na základnu dorazili Romuni s aeronautem, neutíkala. Podívala se mu do očí, usmála se a počkala, až zmáčkne spoušť.

Obrázek uživatele Wolviecat

V soukromé chvilce

Úvodní poznámka: 

A netvrďte mi, že jste nad tím nepřemýšlely!

Drabble: 

Ze začátku měl Will dost práce s tím, aby se srovnal se svojí novou realitou, kde se dá nožem vyříznou cesta do jiné dimenze, zvířata mluví a přízraky žerou lidské duše.
Ale jak si postupně zvyknul, začaly mu v hlavě hryzat otázky. Bylo mu koneckonců patnáct, o těhle věcech občas přemýšlel.
Koho se zeptat? Nikoho dospělého tu neznal a ptát se holky mladší než on prostě nepřicházelo v úvahu. Lyra by na něj navíc určitě zírala jako na idiota, protože tohle přece znají i malé děti.
Jenže představy veverky, jak mu z nočního stolku komentuje intimní výkony se zbavit nemohl.

Obrázek uživatele Wolviecat

Roztržení

Drabble: 

Tu noc po bitvě u Bolvangaru toho Lee moc nenaspal. Nervy mu drnčely jako dráty ve větru a ruce se mu třásly tak, že si ani nedokázal zapálit doutník. Aspoň, že o trasu se staraly divoženky a že Lyra s Rogerem usnuli v momentě, kdy si sedli do balónu.
Co se jeho týče...
Na vteřinu zavřel pálící oči a byl zpátky v laboratoři Vrahounů. Jeho daemonka ležela schoulená za stěnou z drátěného pletiva. Křičel, ale ani nezvedla hlavu.
Ostří separátoru prosvištělo vzduchem.
Trhnutí. Něco v hlouby těla zabolelo.

Bylo lepší zůstat vzhůru, než těch pár vteřin po probuzení necítit Hester.

Obrázek uživatele Erys

Spolu

Úvodní poznámka: 

Tady jsem hodně váhala, jestli drabble na sílu zkoušet napsat, když parodie spíš neumím a… a to je vlastně dost zásadní. Navíc když bonus, ne běžné téma. Ale nakonec to přeci jen zkouším.

Drabble: 

„Ale Pane,“ durdila se Lyra.
Její anděl si z toho nic nedělal.
„Salcilia je mi velmi…“ Panpeirazon se demonstrativně zamyslel, „sympatická,“ popoletěl tak daleko, jak mu neviditelné pouto dovolilo (věřte, že když chcete provokovat a zůstat na živu, je povinná blízkost poněkud nepříhodná), a nepřestával se culit.
„Čím by jen něco takového mohlo být? Nevíš? Ach, jistě, jak jsem mohl zapomenout! Naše city reflektují ty vaše. Líbí se ti Roger?“
„Panpeirazone! Je to kamarád!“
„Myslíš, že když se Salciliou předvedeme naši blízkost, ušetříme vám nesmělá vyznání? Mohli bychom vás trochu rozmazlit. Usnadnit nesnadný úkol. Přeci jste tak trochu my. Takže?“

Závěrečná poznámka: 

Původně jsem jako protiklad ke Zlatému kompasu chtěla nějakou maličkost z Ráje znovu nabytého, ale za ty dva dny (velice neintenzivního hledání) jsem nic vhodného nepotkala. Co už.
V originále je Lyřin daemon nazývaný Pantalaimon, prý volně něco jako s všemi soucítící. Nakolik Panpeirazon je všechny provokující nevím, ale tvařme se, že ano O:)

A ze zcela jiného soudku, je mužský přechodník od culit se cule se?

Obrázek uživatele Šmelda

Lyřin Oxford

Drabble: 

Blonďatá dívka stála na okraji střechy své Jordan College. Protější střecha byla dál a ulice pod ní hlouběji, než si pamatovala.
Pantalaimon se jí snažil dodat odvahu, a tak přeskočil na střechu sousední Lincoln College. Hejno vrabců, líně sedící na střeše a pozorující Lyru, ani nevyrušil.
Udělala pár kroků zpátky a očima přeměřila vzdálenost mezi střechami.
S hlubokým nádechem se rozeběhla.
Hejno vrabců vzlétlo přímo proti ní, dva do ní dokonce vrazili a donutili ji zastavit.
Když vrabci přistáli zpátky na své místo, střešní tašky se pod jejich vahou sesuly a roztříštily na dláždění.
"Oxford si nás chrání," zašeptal daemon.

Závěrečná poznámka: 

Zapomněl jsem jak se v knížce jmenuje kolej sousedící s Jordan College, vycházím teda z mapy současného Oxfordu:)

A děkuji Kleio za korekturu :)

-A A +A