Co tady dělám? pomyslel si Charles Bonatiere, mistr tkalcovský, posté. Proč jsem opustil Lyon, víno a madame Bonatierovou? Zatoužil jsem, hlupák stará, po lesku královského dvora a teď musím snášet močopudné pivo a dvorského podržtašku, co každou otázku doplní laškovným zamrkáním.
„Vašeho nádherného hedvábí se dotýkají jen něžné, mladé ručky, že?“ Mrk, mrk.
„Jistě.“
Ne, hňupe, dobré šičky a vyšívačky jsou staré, ohyzdné baby. Jen léta zkušeností dají rukám fortel. Kdybys je viděl, znečistil by sis spodky.
„Král by rád založil sad… Chápete?“ Mrk, mrk.
„Jistě. Zasaďte černé moruše.“
A já se s madame Bonatierovou přestěhuji do Milána. Pro jistotu.