Moje články

  • Obrázek uživatele ef77

    Třicátádevátá

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Já jsem u psaní schopná poslouchat kde co, třeba i sportovní zprávy, ale obvykle vítězí toto: https://www.youtube.com/watch?v=zZr66tBNJ48&list=PLztyJWUZ0VOqie-KNzLhos....

  • Obrázek uživatele ef77

    Třicátáosmá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Třicátásedmá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Třicátášestá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Třicátápátá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Třicátáčtvrtá

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Já vím, že jsem slibovala, že se odhalí, co žije nahoře, ale cesta ze Skalky se nějak protáhla...

  • Obrázek uživatele ef77

    Třicátátřetí

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Opustili jsme naše hrdiny ve chvíli, kdy se mělo odhalit, co tak strašného žije ve světě mimo Metro. Bohužel deus ex machina v podobě úkolu deus ex machina zasáhl, takže ačkoli jsem opravdu chtěla, nešlo to. Odhalení (doufejme) příště.

  • Obrázek uživatele ef77

    Třicátádruhá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Třicátáprvní

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Třicátá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Dvacátádevátá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Dvacátáosmá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Dvacátásedmá (ve které se něco půlí)

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Poslední větu kapitoly jsem měla v hlavě ještě před tím, než jsem tuto povídku vůbec začala psát.

  • Obrázek uživatele ef77

    Dvacátášestá

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Další střípek. Kratičký, protože kvartální závěrka se neptá.

  • Obrázek uživatele ef77

    Dvacátápátá

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Velmi krátká, omlouvám se.

  • Obrázek uživatele ef77

    Dvacátáčtvrtá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Dvacátátřetí

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Dvacátádruhá (lehce retrospektivní)

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Dvacátáprvní

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Dvacátá

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Lehce zaplevelená :)

  • Obrázek uživatele ef77

    Devatenáctá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Všechna jeho já

    Drabble: 

    Stal se námořníkem Sindibádem, obklopeným orientální nádherou, nevyzpytatelným cizincem s tajemnou aurou. Proto, aby bylo odměněno dobro.
    V hostinci v Perugii byl lékařem. Proto, aby byla připravena půda, odhaleno tajemství, zaseto zrno.
    Oblékl si roucho, obličej a svěcení abbé Busoniho. Proto, aby promluvila pravda, aby hříchy byly odhaleny, nikoli pro jejich odpuštění.
    Sám sebe stvořil jako hraběte Monte Christa, výstředního boháče, okouzlujícího gentlemana, skvělého muže. Pro pomstu. Pro triumf spravedlnosti.
    Ale v hořkém nočním bdění jej opouštějí všechna jeho rozdělená já.
    V hodině mezi psem a vlkem zůstává jen Edmond Dantés, námořník s poraněnou duší, uvězněnou v kamenech pevnosti If.

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji za úžasný duben!
    Děkuji organizátorkám, všem psavcům i komentujícím, všichni jste jedineční a skvělí!
    Jsem ráda, že existuje místo, kde jsou k sobě lidé milí.
    Omlouvám se, že jsem víc nekomentovala (kde jsou kachny? vraťte nám kachny!).
    Těším se na shledanou na pikniku.
    A pokud by se někomu stýskalo po kvalitním čtení / pravidelném psaní, vřele doporučuji místní Padesátku - Aries aka záruka kvality, fantastický svět Avevina Chrámu, neméně fantastické Ostrovy od Tess, Killman a jeho Odria, Larim se Skrytým městem, u kterého jsem si okousala všechny nehty, báječná Tora na Rozhraní, neviathiel a její Star Trek a mohla bych pokračovat ještě hodně dlouho. Čtěte nebo se rovnou připojte, stojí to za to.

  • Obrázek uživatele ef77

    Bílá holubička

    Úvodní poznámka: 

    Sprostá vykradačka a BJB.

    Drabble: 

    Anisij Ťulpanov je velmi nešťastný člověk. Obličej poďobaný, uši mu odstávají, nacpeš je pod čepici, ale ony, potvory svéhlavé, vylezou a trčí. K tomu to jméno – Anisij - jako závan oleje na svěcení a popského pláště, následuje květinové příjmení Ťulpanov, jako rána na solar. A práce? Darmo mluvit! Pro pár rublíků si může nohy uběhat, zatímco jiní se vozí v kočárech a v teplých kancelářích bádají o záhadách všehomíra. Vyšší záměr by odhalili i v bílé holubičce, co v třeskuté zimě sedí na ikoně Bohorodičky. Anisij není na hluboké myšlení zařízen. Ten ptáček je prostě naděje, že dnes bude dobrý den.

  • Obrázek uživatele ef77

    Albatros

    Fandom: 
    Drabble: 

    Těžký živote, přec tě mám rád.
    Rozvzteklen klnul jsem, jsi-li chechtavý, máš být racek.
    Vězením je mi moje peří, chtěl bych být slonem, žirafou, růžově pruhovanou zebrou!
    Řekl jsem zprudka, sám pověz!
    Ach!
    Můžeme se domluvit, máš money, love, prachy, prach?
    Stál jsem na nábřeží, kapsu prázdnou, žádné chechtáky, ni klofáky, ni šperháky, a smál se mi albatros.
    Troska jsem, přítěž.
    Cekni slovo o rackovi, dí albatros, jsem snad stvořen pro nářek?
    Rouchem jakým chceš tě přioději, pravil jsem, půjdeš-li se mnou domů!
    Stál jsem na nábřeží, kapsu prázdnou, žádné chechtáky, ni klofáky, ni šperháky, a smál se mi albatros.

    Závěrečná poznámka: 

    1. Napsat v podstatě surrealistické drabble.
    2. Navázat konce vět na začátky následujících vět.
    3. Spočítat věty.
    4. Požádat kolegyni, aby libovolně seřadila čísla 1 - 11.
    5. Poděkovat.
    6. Přeházet věty v podstatě surrealistického drabblete podle seznamu od kolegyně.
    7. Nechat na libovůli čtenáře, zda si z dada (doufejme) drabble poskládá drabble v podstatě surrealistické.

  • Obrázek uživatele ef77

    Tragédův konec

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Do úvodní poznámky bych ráda poznamenala, že závěrečná poznámka obsahuje slovo nevhodné k jídlu, 1 ks.

    Drabble: 

    Barytorýn Zlatohlasný žil do sedmnácti let na stoských plání a věnoval se převážně pozorování zelí*. Dokud si ho nevšimla kočovná herecká společnost.
    Zjistil, že je obdařen. Tváří, tělem, hlasem a dostatkem trpělivosti k naučení scénářů.
    Stal se Barytorýnem Goldenstimmem, proslulým tragédem**. Kritika jásala, dámy omdlévaly***. Dokud nedošlo k akci DKDK**** a neodjel do Lancre.
    Ten kraj byl divný. Obecenstvo jakbysmet. A byly tam TY TŘI.
    První syčela, že jí budí dítě, kdykoli promluvil.
    Druhá ho opravovala. Nahlas.
    A když v zoufalství ukázal svůj bicáček*****, vyskočila ta třetí na pódium a s výkřikem „Streptejs!“ ho dloubla do boku bendžem.
    „A dělej!“ ******

    Závěrečná poznámka: 

    *Na víc jeho mozková kapacita bohužel většinou nestačila.
    **Zvládal ovšem hravě i role koumické.
    ***Při zvláštním představení tragédie Leský a bídný parmazán na Neviditelné univerzitě dokonce mágové přestali napětím i jíst.
    ****Dovezme kulturu do krajů. Mezi herci známo jako ZMNDTPN (Zlomte mi nohu, do té prdele nepojedu!).
    *****Obvykle to zabíralo i na ty, kteří viděli bicáček jen periferně.
    ******Dělal. Po konci představení odešel beze slova. Říká se, že se stal poustevníkem v Jakazačistánu.

  • Obrázek uživatele ef77

    Osmnáctá

    Povídka: 
  • Obrázek uživatele ef77

    Pes baskervillský

    Úvodní poznámka: 

    Obsahuje citace z titulního románu.

    Drabble: 

    V podzimní večer, kdy se Londýn halí do mlhy jako do rubáše, se má mysl vrací do Dartmooru.
    Vidím před očima blata, temný obrys baskervillského zámku, cítím padat drobný déšť, slyším vítr nad vřesovišti.
    A tuším i jeho, tu zrůdu, to zvíře odkudsi z hlubin inferna. V žádném deliriu si nemůže halucinacemi mořený mozek představit nic děsivějšího, hrůznějšího, než je ten temný netvor s dravou maskou.
    Holmes se domnívá, že blouzním, opakuje, že jsme přece oba viděli smrt toho velikého psa, já ale vím, že se tentokrát jeho geniální mozek mýlí.
    Stále tam je.
    Čeká v bažinách.
    Číhá v temnotách.

  • Obrázek uživatele ef77

    Dámská jízda

    Drabble: 

    První miloval vroucí láskou, zachránil ji, vrátil život, oženil se s ní.
    Přistihla ho v posteli s vlastní sestrou. Odluka a rozvod.
    Druhou miloval vroucí láskou, zachránil ji, vrátil život, oženil se s ní.
    Přistihla ho v posteli s komornou. Odluka a rozvod.
    Třetí miloval vroucí láskou, zachránil ji, našel, oženil se s ní.
    Přistihla ho v posteli s ženou, které říkal drahoušku (kdo si má ta jména pamatovat?). Odluka a rozvod.
    Sněhurka, Šípková Růženka a Popelka se pravidelně setkávají nad kávou a zákusky a pomlouvají Krásného prince, exmanžela a chlíváka.
    Manželství mu nevycházela, ale základy jejich přátelství položil pevné.

  • Obrázek uživatele ef77

    Kaz

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Šest vran tu ještě nemá fandom? Ts, ts..

    Drabble: 

    Ve snu byl znovu Kazem Rietveldem, znovu plaval ze Smrťákova voru na pobřeží, třásl se chladem, plakal a polykal slanou vodu, křivdy, ztráty, prohry, smrt, všechno, co mu naservíroval Ketterdam, prohnilé město.
    Ve snu byl proti němu sám. Sám proti všem podvodníkům, obchodníkům, šejdířům, falešným hráčům. Sám proti Pekku Rolinsovi, sám pro pomstu, sám, promrzlé nic vyplavené do přístavní špíny.
    Pak se probudil. Pak se rozhlédl.
    Byla tu Nina, smrtička.
    Matthias, každým coulem voják.
    Wylan, který ještě neobjevil, co v něm dříme.
    Jesper, ostrostřelec.
    Inej, noční přízrak.

    Je jich jen šest, ale jemu, Kazu Brekkerovi, Krkavci, to připadá jako armáda.

  • Obrázek uživatele ef77

    Lodičky z rákosu

    Drabble: 

    Stíny se dlouží nad faraonovým domem, stíny rostou v jejich duších. Ty, které se nenáviděly, sokyně v lásce, protivnice v přízni, náhle a nečekaně cítí zvláštní spřízněnost. Do nitra se vkrádá bázeň, roste jako děti v jejich lůnech, ostrá jako nůž, temná jako pověsti, jako šepoty.
    O synech, kteří se zázrakem nerodí.
    O lodičkách a řece.
    O zmatněných myslích starších faraonových žen.
    Dříve sebejisté královny králových nocí, teď nejisté a ustrašené, vězeňkyně zlatého domu, zmatené a nešťastné. Nemohou odejít, mohou se jen modlit, prosit bohy o dcery.
    A hbité ruce čihařovy dcery, obratné prsty královské manželky Tij dovedně splétají rákos.

  • Obrázek uživatele ef77

    Královna úlu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Fakticky není fandom Enderova hra správný, protože drabble se odkazuje k pozdějším knihám (Mluvčí za mrtvé, Xenocida a tak), ale nechci plevelit fandomy.
    A taky je to parádní BJB.

    Drabble: 

    Královna úlu byla kolektivním tvorem. Její jí dělnice byly údy, očima, ušima, její dcery, nové Královny, jí byly matkami i sestrami. Vzdáleny v prostoru, spojeny v čase, s jednou myslí, shodnou pamětí, stejným úlem. Tak tomu bylo odedávna.
    Přesto však, snad díky minulosti spojené s lidmi, tak cizími ve své bytostné individualitě, cítila nová přediva, odlišná, ale přesto blízká, spojující ji s jinými bytostmi. A v záblesku dosud nepoznaného pocitu jedinečnosti si náhle uvědomila, že nedokáže odejít, nedokáže se vzdát pocitu sounáležitosti s novými přáteli, stromy s hlubokými kořeny, navždy připoutanými k zemi.
    Lusitania, její kolébka, bude i jejím hrobem.

  • Obrázek uživatele ef77

    Sedmnáctá

    Povídka: 
    Úvodní poznámka: 

    Velmi krátká, omlouvám se :)

  • Obrázek uživatele ef77

    Mistr Jeřábí šat

    Úvodní poznámka: 

    Ačkoli to s fandomem souvisí jen okrajově..
    Patronkou drabble je toto: https://www.youtube.com/watch?v=VRqCpualn-g

    Drabble: 

    V den, kdy první růžové okvětní plátky magnólií zazvoní o hladinu jezírka a jako drobné loďky se vznášejí na klidné hladině, sestoupí Mistr Jeřábí šat do zahrady a usedne na kamennou lavičku. Ukolébán omamnou vůní, zkonejšen sladkým zpěvem ptáků, dlí v pozici lotosového květu a rozjímá nad pomíjivostí světa.
    Teprve když jehlice prastaré borovice ztemní přicházejícím soumrakem, procitne Mistr ze snění a pomalu se vrací do domu. Černou tuší, jistou rukou, pak črtá kaligrafii, křehkou jako pavučina, lehkou jako peruť havraní, jemnou jako kadeř černých vlasů na bílé podušce.
    Když ulehne, jeho sny se vznesou jako drak vzhůru k obloze.

  • Obrázek uživatele ef77

    Benátky

    Drabble: 

    "Ovšemže mluvil o lásce, takové, která vzklíčí jednou za sto let a věky přetrvává, když si mě namlouval, když si mě přišel vyprosit. Já si ho vzala pouze pro peníze," podívala se na mě úkosem. Vplouvali jsme do přístavu a já sledoval město, kanály, gondoly a vyhýbal se výzvě v jejím pohledu.
    Později toho dne jsem je potkal na náměstí svatého Marka, on se pomalu šoural, starý a shrbený, však s jasným zrakem mladíka. Ona vedle něj, vysoká a ztepilá, netrpělivě přizpůsobovala svůj krok jeho.
    Blížilo se k poledni. V neúprosném jasu italského slunce byly její oči matné, jako stoleté.

  • Obrázek uživatele ef77

    Paměti Gyty O.

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pardon, ale já opravdu neumím kreslit.

    Obrázek: 
    Závěrečná poznámka: 

    * Stařenka pro jistotu vynechala některé inkredijence, aby kniha mohla být zařazena mezi Bez celery.

  • Obrázek uživatele ef77

    Velitel 351

    Úvodní poznámka: 

    Obsahuje vulgární slovo.

    Drabble: 

    Stojí vyrovnaně jako sochy, když jim na hruď připínají další vyznamenání. Jsou speciálové, elita obrany Metra, a právě potlačili novou ideovou diverzi. Dav kleriků freneticky tleská, Vrchní mluví o zásluhách. Hovno, pomyslí si, stříleli jsme do lidí, kteří se neměli čím bránit, zabíjeli jsme sny a touhy, žádné nebezpečné zločince.
    Později se na ubikacích bouřlivě slaví, chemkohol teče proudem.
    Chvíli se dívá na svoje vojáky, pak si pečlivě odepne řády, svlékne uniformu, předpisově složí skříň a zapíše svůj odchod do knihy dozorčího.
    A potom běží, běží tunely, pláče, křičí a taky zvrací.
    Velitel 351 se stává Carterem.
    Odteď a napořád.

  • Obrázek uživatele ef77

    Lilie

    Fandom: 
    Drabble: 

    Neproklínej mně, synáčku, někdo musel zbořit tvůj hrůzný dům, pustit slunce do temných zdí, stínů, černě, temnoty, a kdo, když ne já, která si tě na Bohu vyprosila, v své náruči kolébala, a tak nemluv o hříchu, nevyčítej, že zemřela ta, která tě dusila, ovíjela jako had, vysávala, tebe svedla, ode mě odvedla, a proto neříkej, že to byla vražda, nezasloužili si tebe ani život, ona i to dítě, vždyť žádné požehnání nemohlo vzejít z toho bledého klína, jen prokletí, vím, že to pochopíš, že mi odpustíš, že odstraníš ty prokleté lilie, tu pekelnou vůni, mdlou a vlezlou k zešílení.

  • Obrázek uživatele ef77

    Gervais a Geraldina

    Úvodní poznámka: 

    Dala jsem si letos malou osobní výzvu - psát to první, co mně k tématu napadne. Důsledkem jsou bjb jako je toto.

    Drabble: 

    „Říkáš, Papouši, že po výtažku z routy budeme my, lasičky, ještě víc bojovné a odvážné? Ne, že bychom to potřebovali, jsme z tvrdého těsta, nemám pravdu, Geraldinko?“

    „Ano, Gervaisi, z tvrdého.“

    „Měli bychom to vyzkoušet na veliteli stráží, ale co si našel na hlavě šedý chlup, je jako tělo bez duše, chudinka. Že?“

    „Ano, Gervaisi, bez duše.“

    „Jeho zástupce? Oh, ne, ten je jako bzdinka, našel v polévce mouchu a úplně ho to složilo.“

    „Ano, Gervaisi, úplně.“

    „Vypil bych to pochopitelně sám, ale... ááááá… můj heksnšús!"

    „Tak Tě bere, Gervaisi?“

    „Mučedník, Papouši, mučedník! Nejlepší bude, když to dáme ochutnat zahradníkovi.“

    Závěrečná poznámka: 

    Kníže Lasičství se jmenuje Gervais, protože jeho tatínek byl milovníkem sýrů. Původně se měl jmenovat Rokfór, ale to už si mamička dupla.

  • Obrázek uživatele ef77

    Hlášení

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Hlášení velitele Elánia k vraždě v ulici Pokřiveného čtvrtměsíce.“
    „Děkuji Važuzle.“
    „Přepisoval jsem ho celou noc.“
    „Vskutku? Myslel jsem, že jej psal kapitán Karotka.“
    „Z výskytu výrazů jako „pazgřivý kolohnát“, „ženština podivně klenutá“ a „ten blbě křivý mrňous“, se dovoluji vyvozovat, že mu pomáhal seržant Tračník.“
    „Aha.“
    „Vlastně jsem hlášení opravoval hodinu. Zbytek noci jsem probděl hrůzou nad představou, že příště velitel požádá o pomoc Nóblhócha.“
    „Chápu. Založte spis do archivu.“
    „Nechtěl jste s obsahem seznámit Dolního krále, Diamantového krále trollů a naše... ehm... přátele v Überwaldu?“
    „A, správně. Označte spis jako „Přísně tajné“. Alespoň se k nim dostane rychleji."

  • Obrázek uživatele ef77

    Kdesi u Arbatu

    Drabble: 

    Hvězda moskevských šantánů, planula mi hořce v duši, tenkrát v létech mého dospívání, vzdálená, chladná, cizí a nedostupná. Být básníkem, opěvoval bych ji ve verších, ladnost pohybů, svěžest mládí, nevinnost dovedně skloubenou s tušením prostopášnosti. Být malířem, zachytil bych rusé vlasy, něžné rty, luk obočí. Být bohatý, složil bych k jejím nohám celý svět.

    Pak jsem ji potkal, po letech, sešlou stařenu v zapadlé hospodě kdesi u Arbatu, bědnou a unavenou. Přišourala se ke mně, setřela poplivaný stůl: „Dá si pán ještě vodku?“

    Vypotácel jsem se do temné noci, neschopen slova.
    Nad Moskvou zářily hvězdy, vzdálené, chladné, cizí a nedostupné.

Stránky

-A A +A