Moje články

  • Žába jedna nevychovaná!

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju si téma Známka punku

    Přímo navazuje na toto a souvisí s tímto

    Drabble: 

    No vážně, ona si místo věnce ze smrkových větviček s trochou březových vetkne do rozcuchu, teda ani to nebyl pořádnej rozcuch, byly to jen neupravený vlasy, ona si tam nastrká kočičky! Věřili byste tomu, taková zhůvětřilost! O jmelí nemluvě, to snad ani neví, že se taky používá!
    Ty mladý holky dneska vůbec neví, že každá maličkost má svůj význam a svoji energii a krášlení na výroční sabat má přísná pravidla!
    Povídám jí „Co to máš, u Peruna, na hlavě? Co to jako má bejt?“
    A ta žába, ještě jí ani půl století netáhne, bohorovně řekne: „Přece známka punku, ne asi!“

  • Kam ten svět spěje?

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju si téma Čerstvě nařezané kočičky

    Drabble: 

    Dneska už to není, co to bejvalo. Kam se ten svět řítí? Jó, to za mejch mladejch let… Ale ty mladý dneska? Darmo mluvit!
    Našemu řemeslu se pořádně nevěnujou, neví, co by, líný jsou až hanba, nic je pořádně nebaví, nezajímá, kdepak hledat u nich nějakou zvídavost a kreativitu!
    My vymejšlely různý variace známejch lektvarů a snažily se přijít i na něco novýho, ale ty dnešní holky? Škoda slov!
    I na to lítání koštěti jsou líný.
    A sabaty? Taky škoda slov! Ani ustrojit se pořádně neumí!
    Tuhle přišla jedna taková, a co myslíte, že měla ve vlasech? Čerstvě nařezaný kočičky!

  • Alles ist in ordnung

    Fandom: 
    Drabble: 

    Všechno se zdálo být stále stejné a tedy v pořádku. Neměnné, tak to má být.
    I když až tak úplně neměnné to nebylo. Životní úroveň obyvatelstva se neustále zvyšovala. Samozřejmě až poté, co to všechno vzal pořádně do ruky on sám. Nejprve pořádek a pak to ostatní. Na budování lepších zítřků je potřeba klid, který nesmí být nikým a ničím narušován. Však se o to taky postaral. Pro dobro všech.
    Když zhodnotil své celoživotní dílo, byl spokojen.
    Vydal se na procházku kolem zdi, která by bez něj nestála.
    Zarazil se, když spatřil otvor a vedle nápis: „Erichu zhasni, jsi poslední.“

    Závěrečná poznámka: 

    Pro později narozené: Erich Ernst Paul Honecker byl německý komunistický politik a generální tajemník Sjednocené socialistické strany Německa. V letech 1971 až 1989 stál v čele NDR.
    Dříve narození si jistě vzpomněli na vtip, který koloval, když kdysi občané NDR masivně emigrovali do SRN: Erich Honnecker se procházi a najednou vidí díru v Berlínske zdi a vedle nápis "Erichu zhasni, jsi poslední."

  • Konečně!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Předchází tomuto

    Drabble: 

    Vidíš, jak jsem krásná? Pojď blíž… Pojď, neboj se! Ne, já vím, že se nebojíš, těšíš se, jen si prodlužuješ těšení tu chvíli, na chvíli, kdy se mne poprvé dotkneš, kdy mne pohladíš a nakonec pevně sevřeš.
    Tak pojď, neotálej, nenech mě čekat! Mám si snad dát písemnou okolkovanou žádost?
    Tak na co čekáš? Už to přeháníš, už to trvá vážně dlouho. Tolik ses přece těšil!
    Tahle by to tedy nešlo! Vážený pane, takhle bychom si nerozuměli! Přistupte blíž. Tak, to je ono. Chyťte mě a držte mě pevně.
    Vidíš, jak dobře ti jdu do ruky? Já, tvoje první pistole.

  • Jediná vteřina

    Obrázek: 
    Drabble: 

    Byl to obyčejný den. Slunko hřálo, lehce pofukoval větřík. Jeden by neřekl, že končí léto a nenápadně se blíží podzim. Ptáci zpívali, na návsi klevetily tetky, slípky kvokaly, občas zabučela kráva. Obyčejný zářijový den. Tedy byl by obyčejný, kdyby…
    S povzdechem nastartoval motor. Má směnu, on si ten přenos v rádiu nepustí. Motor přehlušil většinu zvuků vesnice. Jen šum lidských hlasů se spolu s cestujícími přesunul do autobusu.
    Jel předpisově, nespěchal. Lehký náraz ani nevnímal, až jekot cestujících ho přiměl zastavit. A pak se rozhostilo ohlušující ticho.
    Pod koly jeho autobusu ležel chlapec.
    Bylo osmého září devatenáct set čtyřicet osm.

    Závěrečná poznámka: 

    V den pohřbu prezidenta Beneše si jedenáctiletý Otík vzal kolo, aby rychleji vyřídil pochůzku, na kterou ho poslal otec, protože chtěl v rádiu poslouchat přenos z prezidentova pohřbu. Cestou ho zdržela sousedka, takže pak tím víc pospíchal a zpoza stodoly vletěl rovnou pod projíždějící autobus. Na místě zemřel.

  • Pokrok nezastavíš

    Drabble: 

    Emilka byla po všech stránkách dokonalé dítě. Například vůbec nepotřebovala dudlíka, protože prostě nikdy neplakala. Neplakala, protože ji maminka nosila celé dny v šátku na břiše.

    Emilka byla osobnost, kterou její maminka moderně rozvíjela. Například si ji nikdy nedovolila přebalit, pokud se neujistila, že s tím Emilka souhlasí.

    Ve třech letech pařila Emilka hry na tabletu lépe než o dva roky starší děti. Mluvit sice začala až skoro ve čtyřech, zato ale mluvila nejen česky, ale i anglicky a čínsky. Chodila totiž do speciální americké školky. Sice míchala všechny tři jazyky dohromady, ale co!

    A že si neumí zavázat tkaničku?

  • K čemu je dobrý dějepis

    Drabble: 

    Hleděla na ně se značnou nechutí. Bylo jich moc. Bylo jich víc než moc.
    Pohlédla z okna. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali, den jako malovaný.
    A ona tady musí sedět. Znova na ně s nechutí pohlédla. Kdyby jich byla jen polovina, pořád by to bylo moc.
    „Co můžeš udělat dnes…“ zkoušela si připomenout výchovnou poučku z dětství. „To můžeš udělat i zítra,“ našeptávalo jí její horší Já.
    „S chutí do toho, půl je hotovo,“ řekla by babička. Ani tahle vzpomínka nepomohla.
    „Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme. Hrrr na ně!“
    Se vzpomínkou na Jana Žižku se konečně vrhla na opravování sešitů.

  • Až do trpkého konce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Tenhle úhybný manévr se zprvu zdál geniální, nyní se ale ukazovalo, že to nebylo nejšťastnější řešení. Začal se cítit nepohodlně. Stísněně. Velmi, opravdu velmi nepříjemně. Ale rozhodl se bojovat až do konce. Stále ještě zde byla naděje na vítězství.

    Únikový manévr vyšel, unikl z nepříjemného sevření. Cesta se zdála být volná.

    Nepřítel nevynikal nejlepší taktikou, měl ale stále více možností jak postupovat. Nepřítel si mohl lépe vybírat strategii. On se dostával stále více do defenzívy. Nemínil se však vzdát.

    Další úhybný manévr přinesl naději, avšak jen nakrátko.

    Kruh kolem něj se pomalu uzavíral.

    Vojín Šlapetka vztekle mrštil čepicí o zem.

    Neviditelný fandom: 
  • Znamení zcela jednoznačné

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bylo to něco neuvěřitelného! Během dědického řízení se dozvěděl, že má kdesi nevlastní sestru. Mladší sestřičku si vždycky přál. Najednou si po otcově smrti nepřipadal tak osamělý.

    Notář mu sehnal adresu, napsal sestře dopis a s napětím očekával odpověď. Přišla záhy.

    „Drahý bratře, ráda se s Tebou sejdu,“ psala sestra a navrhla i park v centru města, kde bydlela. Poznávací znamení, které navrhla, bylo jednoznačné a vylučovalo nedorozumění v případě zásahu Vyšší moci.

    V určený den seděl na lavičce v parku. Je to tahle? Nebo tamta? Tak která?

    Dát si sraz s těhulkou nedaleko porodnice fakt nebyl ten nejlepší nápad.

  • Nikdy neplánuj na pětiletky!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ještě jedno bez nároku na bod.
    To se nedalo nenapsat.

    Drabble: 

    1908: za pět let budu malířem, věřil, když se už podruhé hlásil ve Vídni na Akademii.

    1913: zhnusen Vídní přijíždí do Mnichova. Tady udělám kariéru! Za pět let uvidíte!

    1918: šok z porážky Německa ve Velké válce žene bývalého pouhého desátníka do politiky. Tady udělám kariéru, byl si jist.

    1923: vězení v Landsbergu po nezdařeném puči.

    1940: konečně! Konečně ví, kam směřovat! Prozřetelnost jej učiní pánem světa! Patří mu část Polska, zničil Československo, má Dánsko a Norsko, zanedlouho mu bude patřit celý svět, jak to určila Prozřetelnost!

    Dva mělké hroby a dvě částečně spálené mrtvoly ve svých vizích nikdy neviděl.

  • A kde bych asi tak měla být?

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Kde myslíte, Madame, že budete za takových, řekněme, pět let, když se dál budete chovat jako dosud?“

    Co je to za hloupou otázku, pomyslela si. Kde by asi tak byla? Ona, královna! Přece tady, ve Versailles, ve svém milovaném Malém Trianonu. Možná ji občas navštíví děti – Marie Terezie, Ludvík Josef a Ludvík Karel. Víc dětí nechce, i když Žofinka loni v červnu zemřela a Ludvík Josef začíná churavět. Bude tady, se svými dvorními dámami a s ním, s Axelem…

    „Promiňte, pane, neudělala jsem to schválně,“ řekne vdova Kapetová, když v říjnu 1793 při stoupání na popraviště šlápne katovi na nohu.

  • Nezapomenutelné poprvé

    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod, vím, že je pozdě, letos nějak vůbec nestíhám. Ale to téma si o to prostě říkalo.
    Navazuje na toto

    Drabble: 

    Ležela tam, tak sladce vonící, mladá a nevinná.
    Zpěv ptáků, dle jeho mínění spíš jejich protivný bubínky drásající řev, jako by najednou umlkl. Ani ten smrad kytek už nebyl tak protivný.
    Slunce na obloze příhodně zakryl lehký mráček, takže si mohl sundat sluneční brýle a důkladně si ji prohlédnout.
    Ležela na zádech s rozhozenýma rukama, nohy mírně od sebe. Na levé noze jí chyběl střevíc.
    Byla skutečně nádherná.
    „Provedla jste ohledání, doktorko?“ zeptal se co nejúřednějším tónem.
    „Jistě.“
    „Jste si naprosto jistá, že nalezená je mrtvá?“
    „Máte snad pocit, že se dá žít s uříznutou hlavou?“ zeptala se sarkasticky patoložka.

  • Tvrdá hlava a laskavé srdce

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju si téma Černá ovce a bílá vrána.

    Drabble: 

    „Já vám povídám, ten člověk a ten pes se na nás domlouvají,“ bekala tvrdohlavě mladá ovečka. „Podívejte se, dávají si znamení!“
    „Ty a ty tvoje konspirační teorie, běž už s tím někam,“ zabečela nejstarší ovce a ostatní se k ní přidaly a posměšně pobekávaly.
    A tak se mladá ovečka sebrala a šla. Nevěděla kam, začínalo se stmívat, nebe se zatáhlo a na zem dopadaly první kapky deště. Hejno vran posměšně krákalo ovečce nad hlavou. Jen jedna nekrákala. Musela být už hodně stará. Když ostatní odletěly, snesla se k ovečce.
    „Neboj, tady nedaleko bydlí jeden starý hodný ovčák. Ukážu ti cestu.“

  • Přijatelná varianta

    Fandom: 
    Drabble: 

    Drabble bude muset obsahovat těchto 10 slov: žalud, vyjasnit, roztrhané, obrtlíku, kolegům, sypalo, Ivan, košíkem, volno, krychle… Slova budou přesně v těchto tvarech, to znamená žádné časování, pádování, měnění osoby, čísla a podobně.
    Tupě zírám na dnešní téma. Bonusové, pravda, ale stejně. Volné téma, ale volné jen zdánlivě. Škrtí mě víc než gatě ze základky.
    Šmarjápanno, kam na ta zadání organizátorky chodí? A kde vzal tým Bleskobrku (věčná sláva budiž jemu za obětavou jeho činnost, bez níž by se dubnové šílenství nekonalo!) zrovna tahle zcela nesouvisející slova? Zaháním kacířskou myšlenku klíčící v mém mozku. Prostě to byl generátor náhodných slov!

    Závěrečná poznámka: 

    Dodnes mi vrtá hlavou, jak jste na ta slova tehdy přišly... Nakonec z šíleného zadání vzešly stoslovky dokonce dvě :-)

  • Mamííí!!!

    Drabble: 

    „Pocem, neutíkej, vem si tuty bůty, jináč nastydneš! Jo a depa sem to skončila?“

    „Mamííí!“

    „Počkej, bobulko, než to dopovím…“

    „Mamííí!“

    „Počkej, beruško, až mi to babi dopoví, vona by jináč zapomněla, co chtěla říct. Copa si to řikala, mami?“

    „No že voni ty Ježkojc se furt ne a ne domluvit, kam jako pojedou, vona furt že k móři a von do hor…“

    „Mamííí! Nemůžu najít Čumáčka!“

    „Počkej, beruško, pak se podíváme. No a jak to dopadlo, mami?“

    „No jak tě to povídam, vona jela k móři a Ježek je v Peci.“

    „Čumáček je v peci?“ rozplakala se malá holčička.

  • A to byl jen začátek

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nejprve se vztekal, jako všichni, ale pak se smířil a zklidnil. Jako všichni. Možná dokonce o trochu dřív než všichni. Už s ním nebyly problémy. Kdykoliv ho dozorce kontroloval, s uspokojením pokýval hlavou. Ten trhan spal. Jídlo si vzal a snědl bez reptání, mlčky, s hlavou skloněnou. Do obličeje mu skoro vidět nebylo přes dlouhé husté vlasy a vousy. Stejně by to bylo k ničemu. Otupěl jako všichni. Tady otupí každý.

    A pak najednou zmizel. Ta zdánlivě prázdná schránka si dokázala vyměnit místo s jiným vězněm a nechat se místo jeho mrtvoly hodit do moře.

    A to byl teprve začátek.

    Neviditelný fandom: 
  • Velké srdce

    Fandom: 
    Drabble: 

    „To je práce, to je práce, uhlídat je všechny, to je fakt kumšt! Jeden jde sem, druhý zase tam, ten pospíchá, ten se courá, mám jen dvě oči a z těch nesmím spustit ani jednoho, co kdyby se mi ztratili?
    Šmankote, o čem přemýšlíš? Tohle fakt není dobrej člověk, tak co se s ním vybavuješ? Pojď pryč!
    To je práce, to je práce, proč si prostě nedají říct? Ubylo by mi starostí.
    Dělám, si starosti, protože je fakt miluju. Je to smečka nezvedená, ale moje.
    Ještě že mám tak hustou srst, zakrývá mi vrásky,“
    krabatí starostlivě čenich chundelatá černá pejska.

  • Nikdy není pozdě

    Úvodní poznámka: 

    Volně navazuje na toto

    Drabble: 

    „Vyslyšte mne, smilujte se konečně nade mnou! Ta trýzeň je nesnesitelná! Neustálé ponižování, výčitky, citové vydírání, manipulace! To se prostě nedá vydržet!
    Poslyšte, já snesu hodně, ale čeho je moc, toho je příliš! Dobře, nejsem žádný svatoušek, ano, mám zálibu v pitkách, ale nejsem sám, ne? A měl snad někdy někdo kvůli tomu takové peklo na zemi, jako já? Neměl!
    Myslel jsem si, že jsem se s ní naučil žít, ale zmýlil jsem se. Teď vím, že nic nevím.
    Půl třetího tisíce let je opravdu příliš.
    Jsem přece svobodný a mám svá práva! Povolte mi ten rozvod alespoň na věčnosti!“

  • Estét

    Fandom: 
    Drabble: 

    Princ byl estét. Nezajímalo ho nic než umění. Princeznu ze sousedního království odmítl, protože neuměla zazpívat čistě tříčárkované CÉ.

    Sousední království jim vyhlásilo válku a starého krále z toho trefil šlak. V čele vojsk musel vyjet nový král estét. Estét neuvěřitelně trpěl. Rytmus pochodující vojáci celkem udrželi, ale jinak? Hrůza! Bubny neladily o šestnáctinku tónu a trubky někdy i o celou osminku!

    Když si chtěl zahrát na loutnu, kvůli dělostřelecké kanonádě nic neslyšel.

    „Zastavte palbu,“ křičel na své generály.

    „Veličenstvo, teď, když útočíme a postupujeme vpřed?“

    „Hned,“ úpěl král estét.

    A tak prohrál válku, zato si ale mohl naladit loutnu.

  • Jen na vlastní nebezpečí

    Drabble: 

    Ten růžový deník ležel mezi harampádím na staré zaprášené půdě. Působil v šedi starých krámů poněkud nepatřičně.
    Otevřela jsem ho na začátku. Úhledné drobné písmo, nevybledlé, dobře čitelné.
    První láska, letmé polibky, procházky za letních večerů a o pár stránek dál loučení. Proč? To v deníku chybí.
    Smutek zimních večerů. Osamělost uprostřed velké rodiny. Žádná jména.
    Nový začátek.
    Nová láska. Vzájemné poznávání, silný cit a velká vášeň. Pěkně pikantní čtení. Psala to vůbec stejná osoba? Komu patří ty vzpomínky? Kdo dneska vůbec píše deník do takové knížky? Kdo byla tajemná pisatelka?
    Hledám nějaké vodítko. Až poslední zápis mi napoví.
    Babi???

  • Žádná struna se nedá napínat donekonečna

    Drabble: 

    „Mám bolesti,“ pronesla s trpitelským výrazem. „Ale nebojte, to zvládnu.“ Její hlas zněl, jako kdyby se omlouvala. Pohlédli na sebe. Je tak úžasná. Ale přece po ní nemůžou chtít, aby jim pomohla s hlídáním dětí.
    „Květa se na mě zase dívala v práci tak spatra,“ zaštkala. Ta Květa musí být asi pěkná blbka, pomysleli si. Vzali tu nebohou trpící bytost s sebou na letní dovolenou. „Nechci vám být na obtíž,“ ujišťovala je. Pořádně se nikam nepodívali, ale udělali dobrý skutek.
    Mobil zuřivě zvoní, už posedmé. „Zase to naše bebíčko?“ otázal se nevrle. Nechali telefon zvonit. Mučenku umučila nemožnost dále mučit.

  • Bystrý mozek lepší meče

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ti tři byli stále zamlklejší. Pravda, už jsme byli drahný čas z domova, ale po kom by se jim mohlo stýskat? Rodinu neměl žádný. To jen se mnou se přišla rozloučit moje krásná žena. Já bych měl být zasmušilý.

    Zamlklost mých druhů mě začíná znepokojovat. Stále víc se mračí, pohledy uhýbají.

    Dnes se ke mně blíží s krví podlitýma očima a tasenými meči.

    „Co se děje, přátelé? Proč ty obnažené meče?“

    „Stojíš nám v cestě. Milujeme tvoji ženu.“

    „Chápu, musíte mě odstranit. Ale pak? Milujete ji všichni tři? Co s tím?“

    Vrhli se na sebe navzájem.

    A já mezitím odjel.

  • Rozhodnu se sama

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Je to s ní strašný, pořád něco zapomíná. Včera jsme hledaly hodinu klíče a víš, kde byly? V mrazáku!“
    Hlas starší dcery prostě nejde přeslechnout. Nemusela by se do mě tak navážet. Ty klíče mi vypadly z ruky, když jsem do mrazáku dávala maso.
    „To nic není,“ přisadí si ta mladší. „Minulej tejden se mě ptala, kde má brejle. Měla je na nose. Blbne.“
    Blbnu? Tak moment, děvče, v bridži i v mariáši tě pořád ještě kdykoliv roznesu na kopytech!
    „Potřebuje nějakou mentální gymnastiku,“ pravila starší.
    Gymnastiku? To zavání cvičením a cvičení je pro mě sprosté slovo. Nikdy!
    Raději pijavice.

    Závěrečná poznámka: 

    Hirudoterapie (léčba pijavicemi) je 5000 let stará a prověřená metoda, při které se přikládá pijavice lékařská na specifická místa těla. Pijavice čistí krev pacienta, výměšky z jejích slinných žláz, zejména hirudin (a dalších 160 biologických látek), mají výborné léčebné vlastnosti (například regenerace postiženého místa / orgánu), napomáhá lepšímu prouidění lymfy v těle a při přikládání na určité místa na hlavě napomáhá i prokrvování mozku, takže hirudoterapií lze předcházet mozkovým onemocněním nebo alespoň mírnit / zpomalovat jejich průběh.

  • Nanosekunda

    Drabble: 

    To je dnes ale krásný den! Sobota, nemusím do práce, slunce svítí, a jedu na výlet. Táta mi konečně půjčil auto. Něco sice říkal, ale má zbytečné obavy, jako ostatně vždycky. Vždyť už mám celý dva týdny řidičák!
    Ale ne, přes půl města mám zelenou vlnu a teď červená! Brzdím.
    Škyt, brrrm, škyt. Co to je? Ono mi to chcíplo! Aha, zapomněla jsem vyhodit kvalt.
    Startuju. Nechce chytit. Znova otáčím klíčkem v zapalování. Nic. Co to ten táta říkal o vlažném motoru?
    Žlutá. Auto nechytá. Za mnou stojí pár dalších aut.
    Padá zelená a za mnou se rozezní symfonie klaksonů.

    Závěrečná poznámka: 

    Nanosekunda je doba, která uplyne mezi rozsvícením zeleného světla a momentem, kdy ten blbec za vámi začne troubit.

  • Rozlučkové

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nenahrazuju si drabble, tohle je dvěstěslovka na rozloučenou a jako poděkování organizátorkám a spoludrabblícím

    Drabble: 

    Po hlavě se vrhnul na Křížový výslech, který začal slovy „To za mých mladých let se vyslýchalo lépe a důkladněji.“
    Bublina a Červík na dubu věděli, že jsou Místa kde se nechceš probudit. A spolu už vůbec ne.
    „Nehodí se používat Přísloví, když se jeden věnuje Mravenčí práci, zatímco jiní V rouše Evině zajdou Dál než jsme chtěli,“ poučili ho a on si dal říct.
    „Neboj se rozkvést,“ pravil Zrzavec a nemyslel při tom na možné následky.
    „Na hranici!“ skandoval dav a Největší fanynka o tom pořídila podrobný Deníkový záznam. „Není to málo?“ zeptal se a pokračoval „Kde jenom ty kytky jsou?“ Chtěl, aby zápis doplnila.
    Záblesk v hlavě Módního experta měl za následek Čtyři strofy katastrofy. Naštěstí jen čtyři.
    Hlasy z hlubin nechtěly, aby je nechal Na holičkách, ale on raději odešel.
    Chtíč hnal Povinnou postavu dál a dál a nakonec ji donutil, aby vstala Jako fénix z popela.
    Denní chléb prý sežrala Šelma, povídalo se. Kolovrátek se postaral o to, že se z tvrzení stala Pravda, která se dostala až K pramenům.
    Co mi visí doma? Netopýr Ve vývinu.
    Když napsal Sportovní drabble, zvolal: „Nikdy nepřestanu drabblit, nikdy! Budu psát dál! A šmitec!“
    Kéž i my drabblíme dál!

  • Nespoutaná

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuju si téma č- 1 - Po hlavě
    Volně navazuje na tohle

    Drabble: 

    První pokus se nezdařil, druhý dopadl lépe. Zklidnila se a soustředěně přemýšlela. Má jen jednu květinu a pokud ji nechce zničit, zbývá poslední pokus.
    Potřetí měl lektvar nádherně zlatavou barvu a báječnou chuť. A hlavně konečně fungoval. Omlazení nebylo omezené jen hodinami nebo dny.
    Něžně pečovala o květinu, opatrně sázela nové cibulky, rostlin přibývalo.
    Může si uvařit větší dávku lektvaru i experimentovat s jeho sílou. Květin má už dostatek. Pečlivě se o ně stará. Když opouští na delší dobu domov, zabezpečí květiny ochrannými kouzly.
    S omlazovacím lektvarem může žít věky.
    A tak se po hlavě vrhne do nekonečných bláznivých dobrodružství.

  • Neoblomná

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na toto
    Esclarte pro radost

    Drabble: 

    „Velevážená paní, paní Viviano, prosím vás, oblažte ještě naše obecenstvo krásou svého hlasu a silou svého nadpozemského umění,“ žadonil ředitel Mnichovské opery a pot se mu řinul po zátylku.
    Dívala se na něj neproniknutelným pohledem. Před lety by ho byla nejraději uřkla, málem to i udělala, ale dnes už tu potřebu necítila. Pomsta chutná nejlépe za studena, pomyslela si. Tohle vlastně není ani tak pomsta za potupný vyhazov, spíš výchovná lekce.
    „Madam, proboha vás prosím.“ Nešťastný ředitel poklekl na jedno koleno.
    „Ne, Herr Direktor,“ usmívá se pěvkyně. Pod lahodným měkkým hlasem lze tušit chladnou ocel. „Tady už nikdy. Konec diskuze.“

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že splňuje zadání, byť to neřekla doslova.

  • Budoucnost vypadá nadějně

    Úvodní poznámka: 

    Volně navazuje na toto

    Drabble: 

    „Vážené kolegyně, vážení hosté, prosím o klid. Náš každoroční sabat zahajujeme letos synchronizovaným akrobatickým létáním na košťatech. Pohodlně se usaďte, ať si vychutnáte umění adeptek našich starodávných nauk a našich nejmladších kolegyň.“
    Ženy mladé, staré, starší a nejstarší zmlkly uprostřed svých rozprav, učených odborných disputací i drbů a upřely oči k nebi.
    Dvacet mladých čarodějek předvádí neuvěřitelnou vrcholnou akrobacii v dokonalé souhře. Každá jako kdyby s koštětem tvořila jeden celek. Let střemhlav vybírají bravurně těsně nad zemí, aby vzápětí vylétly vysoko nad koruny stromů a vytvořily na obloze magický obrazec.
    „O budoucnost našeho společenství nemám obavy,“ poznamenala spokojeně stará čarodějka.

  • Hlady by ho umořili!

    Drabble: 

    „Babi, nedávejte tomu klukovi ty bonbóny, bude tlustej!“
    „Ale však on to vyběhá, roste jako z vody, vždyť je ve vývinu.“
    „Babi, nedávejte tomu klukovi tolik knedlíků, bude jak Otesánek!“
    „Ale nebude, však je to kluk, běhá, všechno to vyběhá, vždyť je ve vývinu.“
    „Babi, nedávejte mu už ten třetí řízek! I jeden stačí, dva jsou dost, ale tři, to už je až moc! Vždyť jsou jak kola od vozu!“
    „Ale kuš, ty bys ho mořila hlady, je to chlap, potřebuje živiny, vždyť je ve vývinu!“
    Vyvíjející se mladý muž baštil řízky, knedlíky i sladké.
    U odvodní komise strhl váhu.

  • Jsou prostě divní

    Drabble: 

    Lidé jsou divní. Pořád to říkám a čím jsem starší, tím víc mě v tom utvrzují. Tedy v lepším případě jsou jen divní.
    Věší si doma česnek. Prý na ochranu před upíry. Kdyby ho raději denně jedli, byli by zdravější.
    Věší si doma krucifixy a svaté obrázky. Prý na ochranu před uřknutím a zlou kletbou. Pche! Když já se rozhodnu uřknout nebo proklít, nic jim nepomůže. Jen jim ty hlouposti doma prach lapají. A ty jejich škapulíře je neochrání ani před učnicí našeho řemesla.
    To mně doma visí jen samé potřebné věci. Pytlíčky s bylinami. Plášť. Koště. A poštovní netopýr.

    Závěrečná poznámka: 

    Tenhle fandom a (nejen) moje věky žijící čarodějnice, která nemá ráda lidi, protože jsou podle ní příliš krvelační, a tak se raději přátelí s vlkodlaky, mi už dlouho chybí. Takže tak.
    Setkat jste se s ní mohli v mnoha stoslovkách, namátkou třeba tady, tady nebo tady

  • Pořadí podle důležitosti

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Madam, co budeme hostům servírovat?“
    „Už jsem to říkala kuchařce!“ Copak se neumí domluvit?
    „Ale madam, ona neví, jestli má dřív připravit šunkové rolky nebo rybu.“ Bože, do čehos to duši dal?
    „Samozřejmě že nejdřív budeme servírovat rolky, pak polévku, rybu až po polévce.“
    Pořád mě ruší s nepodstatnými maličkostmi a já se nemůžu věnovat tomu nejdůležitějšímu!
    „Madam, jaký servis máme prostřít?“
    „Míšeňský, cumplochu nedovtipný,“ nevydržím věčný proud jejich hloupých otázek. Kde se v nich ta zabedněnost bere?
    „A příbory, madam?“
    „Ven!“
    Konečně klid. Otáčím se k zrcadlu a vracím se k tomu nejdůležitějšímu. K pramenům svých medově zlatých vlasů.

  • Co prosím?

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Mamííí, já chci tu sponku, jak jsme viděly v krámu.“
    „Máš sponek plnej šuplík a nenosíš je.“
    „Mamííí, ale já tudletu sponku prostě musím mít!“
    „Nemusíš.“
    „Mamííí, já ji fakt nutně potřebuju!“
    „Nepotřebuješ.“
    Několikrát se otočí na místě, jak úporně přemýšlí.
    „Mamííí, ale Domča takovou sponku taky má. Musím ji mít, jinak se mnou Domča nebude kamarádit.“
    „Tak to pak není žádná kamarádka.“
    Znovu se točí na místě, podupává a zlostně si brblá.
    Toč se a vrč, můj kolovrátku…
    „Podej mi ten kolovrátek,“ volá z předsíně manžel. Nač mu mám podávat naši dceru???
    „Ten kolovrátek! Ať můžu vyvrtat tu díru!“

  • Kdyby tak tenkrát měli vědu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prvorozené dítě, zdravá avšak nepotřebná dcera. Všechny další děti se narodily mrtvé. Jindřich usoudil, sice až po seznámení s mladou Annou Boleynovou, že jeho manželství s Kateřinou je prokleté. Přece vzít si za ženu vdovu po vlastním bratrovi je hřích a proto ho Bůh trestá mrtvými syny.
    Anna porodí zdravou dceru. Nepotřebnou dceru. Syn se narodí mrtvý. Jindřich usoudí, ovšem až poté, co nalezne zalíbení v Janě Seymourové, že Anna je čarodějnice a proto mu nedá dědice trůnu.
    Kdo ví, jak to bylo. Co když je pravda úplně někde jinde?
    Co když Anna i Kateřina byly prostě obě Rh negativní?

    Závěrečná poznámka: 

    Nevím, jestli tohle někdy někdo náhodou nezkoumal - ale proč by to nemohla být pravda - no ne?
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Krevn%C3%AD_skupina

  • Nedoceněný

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mladší králův syn. Neumetají mu cestičku, korunu nezdědí.
    Přesto se pilně učí a vzdělává ve všech důležitých disciplínách. Mluví sedmi jazyky, je okouzlujícím společníkem, výborně si vede i v rytířských turnajích. Na rozdíl od staršího bratra.
    Ač mladší bratr dědice trůnu stává se významným politikem. Ukončí papežské schizma a omezí moc církve.
    V devatenácti letech se stává uherským králem, ve dvaačtyřiceti římským králem, ve dvaapadesáti zdědí po bezdětném bratrovi českou korunu. V pětašedesáti získá titul římského císaře. Jako první tak vytvoří podunajské soustátí, které má být obrannou hrází proti Osmanům.
    Přesto se do paměti Čechů zapsal hlavně jako liška ryšavá.

    Závěrečná poznámka: 

    Zikmund Lucemburský, od jehož smrti uplyne letos 9. prosince 585 let, byl jedním z nejvýznamnějších politiků vrcholného středověku, schopný improvizátor a pragmatik. Vzhledem k oné nešťastné záležitosti s Janem Husem je však u nás dodnes nespravedlivě vnímán v negativním kontextu, jako například tady: https://www.youtube.com/watch?v=CslhfrBm8Vg
    Zikmund nenesl na Husově upálení žádný podíl, dokonce žádal kardinály o Husovo propuštění, ale nebylo mu vyhověno pod pohrůžkou, že celý sněm, který byl politicky velice důležitý, rozpustí.
    Z čehož plyne naučení: nevěřte slepě všemu, co říká jen jedna strana :-)

  • Pořád je co dělat

    Fandom: 
    Drabble: 

    Příděl čokolády se snižuje z třiceti gramů na dvacet.
    HOJMINI nesprávně informuje o přídělech čokolády. Opravit.
    Vyžádal si starší čísla novin. Vyhledal všechny články týkající se výše přídělu čokolády a opravil je tak, aby čísla odpovídala nové skutečnosti. Pak vyhledal ještě článek s příslibem, že se nebude snižovat příděl čokolády. Vadné věty vymazal.
    Opravit nesprávná tvrzení o Africe. Našel příslušný projev Velkého bratra a opravil tvrzení o blížící se ofenzívě v Africe tak, aby odpovídalo skutečnosti. Velký bratr předvídal ofenzívu v Jižní Indii.
    Každý den bylo potřeba opravit staré výtisky novin. Vymazat minulost. Zničit důkazy o vymazání.
    Jeho denní chleba.

    Neviditelný fandom: 
  • Taková spousta klientů

    Drabble: 

    „Sousedka má nový přeliv. A jak v něm omládla,“ šeptám jí do ucha. Nemám čas sledovat její reakci, zpozoruju další příležitost.
    „Ten panák odnaproti si má už zase nový fáro. Kdepak na to asi bere, co? No z platu na to určitě nenašetřil,“ napovím poněkud natvrdlému strejci středních let.
    „Ta tvoje švagrová se všude vytahuje, že pojede v létě do Egypta. S odřenýma ušima prolezla čtyři vobecný, Egypt by ani nenašla na mapě, ale bude si válet šunky u moře,“ popichuju úřednici z berňáku.
    Mám spoustu práce, jen letmo zahlédnu svůj odraz ve výkladní skříni. Má zelená barva nádherně září.

    Závěrečná poznámka: 

    Myslím, že jste ji poznali všichni - Závist

  • Vítězství

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na toto
    Doufám, že Esclarte bude mít radost.

    Drabble: 

    Pirátský poklad použila tak, jak by si byl přál on. K novému začátku daleko od špinavých přístavních krčem plných drsných opilců.
    Pořídila si dům a najala nejlepší učitele a korepetitory.
    Pěstuje kultivované a hlavně užitečné společenské styky.
    Mezi kouzelníky shání ty nejúčinnější omlazovací lektvary a podporuje útulky pro ohrožené druhy magických tvorů.
    Denně cvičí a v noci létá na koštěti, aby se vrátila do formy.
    Všechno dokázala zúročit.
    Dnes je zpátky tam, kde jí před lety nechtěli i přes nesporný talent dát příležitost.
    Mnichovská opera.
    Za okamžik to konečně začne.
    Jediný koncert velké pěvkyně.
    „Meine Damen und Herren, Viviana Vivace!“

  • Jen pro tvou památku

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na toto
    Úplný začátek (kam se ale lze přes předchozí stoslovky proklikat) je zde

    Drabble: 

    Cesta končí. Světlo, které vykouzlí, ozáří nevelkou jeskyni. Jeskyně je naplněna bednami plnými zlata, šperků a drahého kamení. Pirátský poklad.
    Stojí a dívá se. Nezmocňuje se jí žádné vzrušení, žádná neovladatelná touha po zlatě. Poklad ji nechává chladnou stejně jako je chladný ten žlutý kov.
    Chce odejít, ale pak si vzpomene na něj. Páska přes oko, zlatý kroužek v uchu a dřevěná noha. Nesápal se po ní nenasytně, pomalu si získával její důvěru. Byla to láska a ne jenom sprostý chtíč.
    A on chtěl, aby ten poklad měla, aby mohla začít nový život.
    Jen proto si nabere tolik, kolik potřebuje.

  • Cynismus nemusí být škodlivý

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na toto

    Drabble: 

    „Ne, tam ne,“ zní za ní zoufalý hlas. „Vrať se, přece nás tady nenecháš… Potřebujeme tvou pomoc, čekáme na tebe…“
    Ale její instinkty jí velí jít rychle pryč od tohoto místa, které ji nepřirozeně vábí. Ta obrovská nepřirozenost, s jakou ji to skoro táhne zpátky, znamená nebezpečí, to Viviana ví.
    Jak slábne úpěnlivý hlas, tak v ní sílí pokušení jít tam a pomoci těm, co o to žádají.
    „U všech čertů, ani náhodou,“ zakleje nahlas. „Mně taky nikdy nikdo ku pomoci nepřispěchal, každý mě nechal na holičkách. Pomozte si sami.“
    Pokušení rázem mizí.
    A ona jde dál za svým cílem.

  • Mě nedojmete!

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na toto

    Drabble: 

    Pomalu a obezřetně postupovala dál do jeskyně. Světla ubývalo, až ji nakonec obklopila neproniknutelná tma. Jen její instinkt ji vedl dále, světlo nepotřebovala. Schopnosti čarodějky jí umožňovaly pohybovat se ve tmě bezpečně a tiše jako kočka. Cítila, že se cestička svažuje, sestupovala dolů.
    Cosi ji zastavilo. Vnímala, že se cesta rozděluje. Vpravo zahlédla slabou záři. Bez hnutí stála a dívala se. A pak zaslechla odkudsi zdola hlasy. Nejprve slabé, postupně sílily. Neškolené drsné hlasy zpívaly námořnické písně. A tím vším pronikal jeden jediný hlas vycházející z hlubin země.
    „Pojď sem, pojď…“
    Úpěnlivá prosba o pomoc. Nedojalo ji to.
    Vykročila doleva.

Stránky

-A A +A