Moje články

"Už je konec?" zeptal se Elánius.
"Ano," odpověděl Severus, "těším se domů, tady je to počasí tak nemožně stálé..."
Petronel si nepřítomně oškubával křídlo.
"Mně to bude chybět. Letos jsem ani nebyl za blbce."
"Nebuď smutný, košiláči," těšil ho Uriáš, "třeba napřesrok zase budeš."
"Vy chcete pokračovat? Neříkal jsem už loni, že to nemůžeme trpět? Musíme to zarazit! A basta!"
Kapitánova pěst dopadla. A trefila. Klávesnici. Zajiskřilo to a vyvalilo se trochu dýmu.
Geralt mlčky vytáhl náhradní a obrátil se na Steina.
"Co vás pořád žere? Mohli jsme dopadnout hůř! Takže vychladněte a zakazuje se vám třískat do věcí. Kapišto?"

Do prachu cesty dopadly první kapky deště.
"Honem, Uriáši!"
Čert zůstal stát za dveřmi. Anděl šel dál.
"Co se ti nelíbí?"
"Já nevím. Něco tu smrdí."
"Nic necítím," začichal anděl.
"Já taky ne," ozvalo se od oltáře a mezi lavicemi se objevil patron kostela.
Hubený, zamračený muž, asi padesátiletý.
Uriáš se ušklíbl.
"Tys mi ještě scházel."
"Něco mi dlužíš, ďáble."
"Nevzpomínám si."
"Tady visí pohlavek."
PLESK!
"Tenhle?"
Petronel zalapal po dechu.
"Podruhé si-"
PLESK!
Anděl ustoupil ke dveřím.
"Stačí? Nebo ještě?"
"TÁHNĚTE! A jen počkej! To si vyřídíme!"
"Budu se těšit!" čert posměšně zasalutoval a vypadl ze dveří.
Už nepršelo.

Stříbrnou skálu pomalu zasypával sníh, ale v síni bylo teplo a útulno. Oheň pomalu stravoval buková polena a do praskotu a šumotu zazníval tichý hlas paní Magdaleny, prozpěvující si písničku.
Do jejího zpěvu vpadly dva mladé hlasy Johanky a Anežky.
"Je nám líto, máti, nemáme."
"Co se dá dělat," řekla paní Magdalena a trochu vyčítavě pohlédla na manžela.
Ten se pokusil ztratit v křesle.
"Jakmile ta vánice povolí, dojdu si pro kus jasanu a kolovrátek spravím," zabručel.
"I vy musíte uznat, že tohle není ono."
Vskutku, vrčení dvou kolovrátků něco chybělo. Vřeteno, dovezené zdaleka a ze vzácného dřeva, kolovrat nenahradí.

Jak ubíhaly roky a desetiletí, pod Veledubem vůbec nebylo poznat změn. Stíny duší jsou si podobny jedna druhé a je jich tolik... Jednou za čas dokázal Rogan na Moreně vyprosit návštěvu v Zemi živých. Tam čas běžel jak splašený. Vše se měnilo. Jen jedno ne.
1138:
"Milosrdný Bože!"
"Jaká hrůza!"

1598:
"Svatá panno! Pekelná šelma!"
"Nebesa!"

1789:
"Ve jménu Božím odstup Satane!"
A Gorja se urazil. Další výlet byl až za dlouho.

2022:
"Ten je roztomilej!"
"Můžeme si ho pohladit?"

"Kde máš Goryvlada?"
"Ještě se tam zdrží," zabručel Černokněžník.
Jeho nikdo pohladit nechtěl. Pokusily se mu ukrást Krutomor. Bláznivej svět.

Geralt bloudil po lese, naprosto ztracen. Za ním klopýtal Marigold, příliš unavený na stížnosti. A já se zničeně plížil za oběma. Pozvali si mě jako stopaře a já co? Nestopuji. To zvíře tu někde je a já ho nemůžu najít! Cifix!
Nakonec jsem stopu zachytil.
"Geralte! Tamhle!"
Zvíře bezstarostně sedělo na větvi.
"Vypadá divně," poznamenal Marigold.
Vzápětí zvíře vzplálo.
"Do háje!"
"To nic, to je normální," uklidnil jsem barda.
Zaklínač mezitím umístil čerstvě vylíhlé ptáče do měkce vystlané bedýnky.
"To přece víš, že fénix vstává z popela jako... fénix z popela."
"Ale takhle doslova?"
Ptáče vykašlalo pár sazí.
"Ano. Doslova."

Na louce rozložené prádlo zářilo oslňující bělostí. Na šňůrách, natažených mezi stromy, zářilo prádlo pestrými barvami. Petronel zvolna procházel mezi cejchami s kropicí konví. Byl docela pyšný na to, že ho Panna Marie pověřila tak důležitým úkolem. Uriáš u jednoho pláště pomocí pekelného ohně oživoval už poněkud vybledlou červeň.
"Jak vám to jde?" vkročil na louku Bůh.
Soběžel si nevšiml putýnky s vodou, zakopl a kromě rouch se mohly znovu prát i peřiny.
Než ho stačili anděl s čertem vymotat, ozvalo se Mariino:
"Co to provádíte?"
Uriáš s Petronelem zmizeli mrknutím oka, jen pekelník zašeptal:
"Tohle si musíte vyžehlit sám!"

"Kapitáne, to snad nemyslíte vážně," Matěj se tvářil, jako kdyby si Stein oblékl režný pytel.
"Co?"
Barbarič se rozmáchl rukama.
"Vy. Celý. Copak nevidíte, že se ve společnostech vyjímáte jako pěst na oko?"
Stein se zamračil.
"Nevím, co je komu do toho, co mám na sobě."
"Prosím, dovolte mi aspoň nějaké úpravy, vždyť jdeme mezi vysokou šlechtu! Opravdu chcete vypadat jako zaostalý venkovan?"
Kapitán si sice bručel pod vousy, ale nakonec dovolil.
"Poslouchejte, Barbariči," prohlásil nakonec a uvolňoval si hrdlo, svírané okružím, "jestli jste ze mě udělal šaška, vyřídím si to s vámi."
"Věřte mi, kapitáne, v módě se vyznám."

Pod mladým bukem sedělo malé stvoření a usedavě plakalo.
"Co jsi zač?" zeptal se Rogan.
"Víla," popotáhla víla.
>>Víly znám, ty takhle nevypadají<< prohlásil Gorja.
"Já jsem květinová víla a úmřůůů!"
"Proč?"
Víla strčila Roganovi pod nos hůlku zakončenou svazečkem povadlých poupat.
"Je první jarní den a jestli nerozkvetu do půlnoci, umřu!"
>>No tak rozkveť!<<
"Já se bojím!"
>>Čeho?<<
"Běsa."
Rogan s Gorjou na sebe pohlédli.
"Když ti zaručíme, že běsa zabijeme, rozkveteš?"
"Slibujete?"
>>Slibujeme<<
Víla zaťala pěstičky a soustředila se. Zašustilo to a z povadlých poupat byla najednou docela hezká kytička.
„No vidíš.“
>>A my jdem na toho běsa<<

Ráno mě probudilo šramocení, slídění a tlumené kletby. Jedno otevřené oko mi ukázalo Zaklínače, kterak s pilností krtka přehrabává veškerý svůj majetek a nadává u toho jak hejno špačků. Po chvíli Geralt přestal hrabošit a začal budit Marigolda.
"Kde jsou?"
"Kdo?" zeptal se pěvec rozespale.
"Moje byliny! Měl jsem se v ranci, věděl jsi o nich! Za co si je vyměnil? Za struny? Za kus žvance?"
Podle stupně rozezlení by si jeden mohl myslet, že bez nich Zaklínač umře... pak jsem si uvědomil, že se to může stát.
"Geralte, počkej! Marigold za nic nemůže!"
"Ne?"
"Já je sežral," hlesl jsem.

"Máte místo mozku plevy! A rovněž se divím, že do vás ještě neuhodil blesk!"
Kapitán Stein zuřil jako Luciper sám. Notář Barbarič mu záviděl. Vztek zahřívá a Matěj by teď za trochu tepla dal svou duši. Takhle mohl jen přikládat polínka pod kotel kapitánova vzteku tím, že přikládal další použitelné kousky kazatelny, vzácné to práce z čtrnáctého století.*
"Neznabohu!"
"Ale kapitáne, kostel je napůl rozpadlý a ta kazatelna je víc dřevomorka než dřevo."
"Kacíř! Věděl jsem to vždy! Jste kacíř a měl byste skončit na hranici!"
"Cokoliv, jen když mi bude teplo."
Steinovi i Barbaričovi spadly čelisti.
Promluvil Bohdan Jaroš.

Ctibum se netvářil příliš nadšeně. Vedle něj stojící Leonardo da Quirm se naopak tvářil velmi nadšeně. Úplně nenadšeně se tvářil Mrakoplaš a to i přesto, že to nebyl on, ale Zavazadlo, kdo byl umístěn do koše Rychlostního-přesouvače-lidí přestavěného z trebuchetu.
"Ujišťuji vás, že je to bezpečné. Výpočtem se přesně určí místo přistání a speciální brzdící plachty zabrání, aby to přistání bylo prudké. Učinil jsem mnoho pokusů."
Co se dalo dělat. Mágové zapnuli omniskop, aby mohli sledovat místo přistání, Sto Lat a trebuchet spustil.

"Chyba ve výpočtech?" navrhl Arcikancléř, když pozorovali Zavazadlo hrabající se ze zelného pole několik mil na Střed.

Chodbami Neviditelné univerzity procházel Arcikancléř. Znuděně minul Velkou síň, na chvilku vešel do knihovny, kde prolistoval několik nezajímavých svazků a nakonec zamířil do budovy Silnoproudé magie. Tam se aspoň pořád něco děje. Šustot, zaznívající odněkud, bzukot, zaznívající odněkud jinud. Věc, co dělá krvrk, dělá krvrk. Myš běhá v kolečku a píská. Arcikancléř si všiml malého terária.
"Co tam máte?"
"Hada," odpověděl Rozšafín.
"Nevadí to té myši?"
"Ne, on se živí jahodami, pane."
Výsměšek nepřítomně pokýval hlavou a vyklepal dýmku o jednu ze skleněných trubic, ve které se hemžili mravenci.
"Pane, prosím, nedělejte to, Hex nám pak hlásí chybu v systému."

Celý rok byl na nic. Alchymisté určitě dělali pokusy a vyhodili z rovnováhy veškeré síly a živly. Zbytek zimy byl bez sněhu, s ošklivým větrem a bouřemi. Jaro nanicovaté, příroda ho ani nepostřehla. Léto přišlo brzy a ze Sahary. Princezně přeschla křídla a Spot se musel zavřít ve sklepě. Podzim se ohlásil lijáky brzy smíšenými se sněhem. Jedno nedeštivé ráno vyhlížel Kedrigern z okna, když k němu od dubů přiletěla Anlorel.
"Zdravím, čaroději," řekla víla, "Gylorel potřebuje tvou pomoc,"
"Ach jéje, ach jémine."
"Nejde o nic vážného. Gylorela trápí housenky, ptáci už všichni odletěli a já je prostě nezvládnu otrhat."