"Jedna a jedna jsou dvě. Ne čtyři, dvě a kousek, dvě a světelné kvantum. Dvě."
Prosté a neoddiskutovatelné... hmm... dvě nohy vklouzly do prostých sandálů.
"Jak bych ti to... hmm..."
Ruce se zastaví nad měkkými papučkami.
"Ale k čertu. Je to ošklivý!"
Obraz je odhozen do krbu.
Po podlaze klapou solidní dřeváky.
"Víš, někteří lidé se chovají hůř než fretka se vzteklinou nakažená morem."
Váhání mezi Uggsy a fialovými jehlami s nalepenými kamínky a peříčky.
"Nic není černobílé, vždycky, za každých okolností, si musíš poslechnout obě strany."
Procházení botníku. Váhání, rozmýšlení...
"Ty, tohle je vlastně tvoje, ségra."
"Jo, už běžím!"