Moje články

  • Obrázek uživatele Carmen

    Pravda na doslech a přece neslyšená

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Pro Keneu, poněvadž ji podezírám, že to hned pozná :)

    uchoťuk tady, konečně si ho k něčemu můžu přidat

    Drabble: 

    Slova drhnou a škobrtají, neponoří se pod hladinu všednosti. Naslouchá – srdce tlukoucí radostí přeskakuje v běh úzkosti, nerozumí náhlé změně: Mluví cize, ztěžka, trhaně, kde jindy jeho slova hladila, hrubě škrábou.
    Místo růží jí myslí prokvétají trny, snad je to ... snad tak blízko setkání ztratily ornamenty vyznání upřímnost.
    Hlas vyslyší její pochybnosti – sametově se prohloubí a znovu jeho inkoustem zní noční tma blízká z dopisů.
    Zavře oči a nechá se jím unášet, odežene něžný dotek podvědomí, hlas znějící ze vzpomínek. Na letmý okamžik srdce odkrývá pravdu, ale závoj snu rychle opřede její hrany – a Roxana políbí svou vytouženou lež.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Carmen

    Roztomilá zvířátečka

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Promiňte, víte... Spadly mi do výběhu brýle,“ před pultem se omluvně krčí návštěvník.
    Muž za pultem ztuhne.
    „Víte to... jistě?“ hlesne.
    „Ano, teď jsem...“
    „Nevypadáte jako typ na brýle.“
    „Ujišťuju vás, že jsou moje,“ návštěvník nechápavě krátkozrace mhouří oči.
    „Jistě, ale... potřebujete je? Není dobré nechat oči zlenivět. Nechcete mrkev?“
    „Mám pět dioptrií!“
    „Kolik stály? Zaplatím dvojnásobek!“ na čele se perlí pot.
    „Mám sehnat někoho jiného?“ návštěvník začíná couvat.
    „Ne... To nic,“ muž vzlykne.
    Obuje si podivně rozdrásané holinky. Navlékne zahradnické rukavice.
    Vytáhne objemnou lékarničku.
    „Bude potřeba,“ zatne zuby.
    Malá očka už ho sledují.
    První surikata čeká hned u dvířek.

    Závěrečná poznámka: 

    Trochu nadsazeně jim křivdím, ale jádro je pravdivé. Surikaty nejsou ťuťu mazlíčci, pořád to jsou šelmy a jsou dost teritoriální.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Nahá pravda o jedné zemi

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuje téma č. 18: Módní expert

    Drabble: 

    Drobné stehy pečlivě vykreslují cestičku do pevné látky.
    „Panáčku, ty bys mohl vyšívat!“ neskrývá obdiv hospodská.
    Krejčí se ušklíbne. Ukousne nit, vezme do ruky nůžtičky a začistí nitky.
    „Po tom neprahnu,“ zavrtí hlavou. Kývnutím přivítá nabídnuté pivo.
    Vůně chmelu rozvazuje pevně utažené mašle na jazyku.
    „Netušíte, kde já šil!“ stará hrdost nadme hruď.
    „Pro koho?“ vyzvídají.
    „Spíš co za to! Šatlavu, pověst i živnost v trapu – čím vyšší panstvo, tím menší vděk!“ hořce polkne.

    Dokázal nemožné. Vytvořil mistrovské dílo.
    Koho by napadlo, že v té zpropadené zemi tu látku doopravdy neuvidí vůbec nikdo – a za módního experta budou brát nedochůdče?!

    Závěrečná poznámka: 

    Pohádka jsou samozřejmě Císařovy nové šaty :)

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Carmen

    Běžný den Minervy McGonagallové

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jako každý den:
    Ujistila se, že jsou na snídani všichni.
    Zkontrolovala, že Weasleyovi nic nepodpálili.
    Připomněla heslo dvěma nešťastníkům čekajícím na schodech.
    Zkontrolovala, že Weasleyovi nic nenechali vybuchnout.
    Pokusila se nacpat něco do hlav studentům. Zadala úkoly. Předstírala hluchotu k následným stížnostem.
    Zkontrolovala, že Weasleyovi nic nezaplavili.
    Ověřila si, že se při obědě nic dramatického neděje a dorazili všichni.
    Rychle se naobědvala. Zkontrolovala Weasleyovy.
    Nachystala si přípravy. Při večeři sledovala nebelvírský stůl.
    Chytila Weasleyovy při nočním dozoru: Zřejmě ještě nic nestihli provést.
    Minerva McGonagallová vyčerpaně usnula v křesle nad knížkou.
    Chodbou se šťastně proháněl zmijozelský nábytek v podobě růžových poníků.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Věrná průvodkyně

    Fandom: 
    Drabble: 

    5:40
    Zvoní budík. Se zbláznila?! Naštěstí jsem zareagovala včas: nepřítel zlikvidován.

    6:00
    Už ji neukecám. Vstává.
    Pokusím se ji ještě stáhnout do postele. Zatím ještě nevypila kafe, to půjde.

    6:10
    Nadává na mě. Typický.
    Jako bych JÁ za něco mohla! Včera se na mě vůbec nesoustředila a pořád vejrala na ten seriál. Spánek si stěžoval, že na něj pěkně kašle.

    6:40
    Odcházíme ven, nese mě na zádech. Slibuje mi, že na mě odpoledne dá a Spánku to vynahradí. Pche, to známe.

    23:30
    Prý měla jít dávno spát. Trhni si! Jak ty Únavě, tak Únava tobě!

  • Obrázek uživatele Carmen

    Návrat ve svitu uhlíků

    Fandom: 
    Drabble: 

    Rána.
    Ticho.

    V peřince z popela se něco docela zlehka pohne. Rozvířené šedé šupinky odkrývají první váhavé pohyby.
    Pod popelem se zatřpytí korálkové oko. Omámeně zamžourá na svět.
    Ozve se nespokojené pšíknutí.
    Protažení hlavičky rámuje korunka z prachu a popela.
    Rázně se otřepe. Hrdě (a vrávoravě) se postaví. Majestátnost obrazu naruší další pšíknutí.
    Je zpátky.
    Důrazné protažení. Bystré oči se rychle rozhlédnou.
    Tlapky začnou energicky hrabat v popelu. Za chvíli spokojeně sevřou zlatý knoflík.
    Hrabák se šťastně usadí v popelu ze spáleného saka.

    „Musel jsem to spálit kvůli tomu jedu,“ povzdechne si Mlok.
    Vyčítavý pohled.
    „Ano. Příště ti ho odstřihnu.“

  • Obrázek uživatele Carmen

    Pod hladinou úsměvu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zářivý úsměv.
    Mrknutí.
    Jemným pohybem zdůraznit svoje ramena.
    Nechat si vlasy spadat do čela tím způsobem, který u romantických duší vyvolává reflex projet jimi prsty a u pragmatických duší potřebu zjistit, jak to, že pořád vypadají takhle.

    Časem se původní ješitná hra změnila v obranný mechanismus. Pečlivě si (mělo to samozřejmě své příjemné stránky) budoval jistou pověst, aby bylo na první pohled zřejmé, co je jeho hlavní motivací.
    Ve skutečnosti letmá sblížení chvilkově plnila hluché ticho.
    Vyhledávat něco jiného si zakazoval. Nedá se říct, že úspěšně.

    Věčnost je osamělé místo. I když jste Jack Harkness a málokdo vám dokáže odolat.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Carmen

    Pan Weasley objevuje taje mudlovské mluvy

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Nenechal jsem to na holičkách," pronesl pan Weasley hrdě. Ron konsternovaně zíral na jeho sytě modré číro.
    "Vcelku chápu, co tím mudlové myslí," pan Weasley spokojeně pokračoval, "je to trochu neortodoxní - přece jen je to jejich práce, ale vyzkoušíš si..."
    "Tati," Ron si povzdechl.
    Úsměv pana Weasleyho povadl.
    "Pamatuješ na chození kolem horké kaše?"
    "Je pravda, že to mi podezřele připomínalo magický rituál. Ale v té příručce..."
    "Je tři sta let stará. A tvrdí, že mudlové neumějí kýchat."
    "Dobrá, myslím, že mi zbývá jen jedno," pan Weasley zamířil do kuchyně.
    "Tati...?"
    "...jen nevím, jak mi tam to máslo bude držet."

  • Obrázek uživatele Carmen

    Domov si neseš v sobě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byla potemnělý ostrůvek v oceánu světel, odchylka v přehledném vzoru na tkanině města, cizí těm, kteří bydleli za její hranicí, a zvláštně blízká něčemu v jejich zděděných vzpomínkách.

    Když jste se na Prašinu v noci dívali, nutilo vás to myslet na polozapomenuté příběhy starých knih. Jako by na vás z hlubin Prašiny volaly tiché, neslyšné hlasy otázek, které vzbuzovala; hlasy lákající i odrazující zároveň, uklidňující i znepokojivé tím, že na jejich otázky nebyla odpověď.

    Malinkému Jirkovi rozsvěcela večer noční lampičku, aby se mu lépe spalo; sama si někdy (podivně provinile) užívala tmu. Opustila Prašinu – ale Prašina nikdy úplně neopustila ji.

  • Obrázek uživatele Carmen

    V dobrém i zlém

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuje téma č. 14: Největší fanynka

    Drabble: 

    S každou další tváří doufal v zrzavé vlasy.
    Ona doufala, že tentokrát bude umět aspoň trochu líp řídit.
    Smůlu měli oba.

    Zjevně si neuvědomoval, že všechno, co přitáhne, zabírá místo – a uvnitř větší neznamená nafukovací.
    Sem tam ve jménu dobrého vkusu něco... ztratila.
    Fez se snažila ztratit opakovaně.

    Co chvíli někoho nového přivedl.
    Na některé si zvykala dlouho.
    (Chyběli jí pak všichni do jednoho.)

    Vrhal se po hlavě do sebevětšího nebezpečí.
    Vrhala se za ním.
    Někdo přece musel zachraňovat jeho.

    Za ostatní bojoval do posledního dechu. Sám se sebou... to vzdával příliš snadno.
    TARDIS by to s ním nevzdala nikdy.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Nejlepší nepřítel

    Fandom: 
    Drabble: 

    Věčná neodbytná touha po útěku je zpět – v tíživých okovech domu, do nějž se nikdy nechtěl vrátit.
    *
    Severus při pohledu na temnou chodbu nepatrně zvedne obočí.
    Není divu, že to nikdy neměl v hlavě v pořádku.
    *
    Brumbál rozvíjí nitky strategie.
    Severus zavře oči. Cenu, kterou to bude mít tentokrát, nechce znát.
    *
    Sirius v dlaních svírá (netknutou) sklenku whisky.

    „Předpokládám, že se hodláš hrdinně uchlastat,“ ucedí Severus, aby ulevil tísni na hrudi.
    Siriusovýma očima se mihne stín připomínající pousmání.
    „Jdi k čertu,“ odsekne, živější než před chvílí.
    Záblesk minulosti v důvěrně známém nepřátelství je oba ukotví ve znovu se tříštícím světě.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Interpretace romantického gesta v podání Siriuse Blacka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Přetrvávající rýmamor u mě vyvolává potřebu něčeho fluffy...

    Drabble: 

    „Moony?“
    „Ne, Tichošlápku,“ ujistí ho.
    „Vždyť nevíš, na co se ptám! Kdybys někoho chtěl pozvat na rande...“
    „Přestaň jamesovat. Nepotřebuju dohazovačku.“
    „Jistě. Takže kdybys k někomu cítil, hhhhm, náklonnost...“
    Remus si uvědomí, že Sirius působí... nervózně.
    „Hm?“ v očích se mu objeví nebezpečné jiskřičky.
    „Valentýn. Přijde ti Valentýn... romantickej?“ Sirius to slovo téměř zašeptá.
    „Možná,“ Remus potlačuje smích.
    „Takže... je valentýnka romantická?“
    „Jistě... ale není to na tebe málo?“ popíchne ho Remus.
    Později si tu škodolibost vyčítá – Sirius vypadá jako nejisté štěně.

    *

    Remuse probudí zvláštní šustění papíru.
    „Jedna ti přišla málo,“ usmívá se Sirius.
    Kolem poletují stovky třepotajících se valentýnek.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Na konci vlákna léta

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Případný uchoťuk tady, mimochodem doporučuju celý ten soundtrack i film.

    Drabble: 

    27. 8. 1899

    Kéž by léto nikdy neskončilo!
    Byli jsme ráno s Abem krmit kozy – nasmáli jsme se, když mi jedna začala užírat lem šatů; slíbila jsem jí, že příště donesu chutný kapesník.
    Co se bratrů týče, skutečně věřím, že se vše obrací v dobré:
    Před obědem přišel Albie celý rozesmátý, že má velké plány – více mi prozradí večer. Chvíli jsme tančili po jídelně, bylo mi slabo, ale bavili jsme se!
    Později odešel za G.; prý proberou něco s Abem, až se vrátí – jistě to budou dobré zprávy, usmíval se.
    Oba teď vypadají tak šťastně – a tak jsem i já.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Mírové písně v Záchranné stanici záporných postav

    Úvodní poznámka: 

    Pro striggu, která, jestli se dobře dívám, napsala první ZSZP 15. 4. 2013, takže má ZSZP malé narozeniny :) (A zároveň bokem od její aktuální příběhové linie tady)

    Drabble: 

    „Chceme složit písničku!“ oznámili. Upřesnění znělo „jak se nežrat a tak“.
    Ty brožury ústředí mi ničí život.

    V kolektivním vytí jsem vystopoval náznak Řekni, kde ty kytky jsou.
    Prej vyšperkují původní verzi – vyhodí kytky.

    „Dáme pušky,“ navrhoval Santer, zatímco Voldemort vyžadoval hůlky, nejlépe bezové.
    Sauron mírně senilně trval na prstenu, načež se urazil a šel se mazlit s kulatým vykrajovátkem. Ježibaba zkusila propašovat perník aspoň jako drobky nebo zbytky, načež se strhla mela, když Vlk sotto voce kontroval s blitky a obhajoval se proudem vědomí.

    Nakonec prohlásili, že je šikanuju s propagandistickou tvorbou.
    Mezitím Otesánek tematicky sežral všechny moje sazenice.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Frankovo poslední slovo

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Než se Henry vrátí, velím já! A říkám, že ty vaše roztomilé šikmooké dětičky tu nechat nemůžeme!“ štěkl Frank.

    *

    „Frank... vám chce něco říct,“ odkašlala si Margaret.
    „Tušil jsem, že mě miluje,“ ušklíbl se Hawkeye.
    „Ty děti zůstávají,“ řekla pevně.
    Hawkeye a Trapper na sebe pohlédli.
    „Existuje jediné vysvětlení.“
    „Ovšem. Temné síly.“
    „Potřebujeme louče. A vidle. Ve filmech je mívají.“
    „O čem to žvaníte?“
    „Jsi podezřelá z čarodějnictví, Margaret. Budeme tě muset dopravit na hranici!“ Hawkeye ji zvedl do vzduchu.
    „Americkou. Za tohle bys zasloužila jet domů, ty... báječná konzervo v khaki s dobře maskovaným srdcem!“ zatočil se s ní.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Jasná představa o budoucnosti

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dívčí ložnice se třpytila ještě zčásti dětským smíchem. Kouzelnické nebe, peklo, ráj se samo rozkládalo mezi obaly od čokoládových žabek.
    „Zrzavec, Molly,“ rozesmála se Penelope.
    Vyplázla na ni jazyk. To určitě: Bude to modrooký blonďák s rozevlátým pláštěm... (Podobnost s hrdinou jejího oblíbeného románu čistě náhodná.) Nebo možná snědý italský typ.
    A budou mít jednu roztomilou dcerku, protože kluci – zejména starší bratři – jsou o nervy.

    *

    Rozesmíval ji do vějířků vrásek. Rytířsky ji kryl, když se toulali v noci chodbami. Viděl kouzla v nekouzelných věcech jako nikdo jiný.
    Jediný další zrzek na škole.
    Musel to být osud, říkávala s potutelným úsměvem.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Čas sedmikrásek

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Přepadl mě jakýsi rýmamor, takže momentálně jsem ráda, že vůbec zvládnu trefit přes kýchání a smrkání klávesnici, a tak mi nejde psát tak, jak jsem chtěla. Ale na tohle (moje) téma jsem si chtěla napsat něco jako tohle.
    Pro všechny sedmikrásky.

    Drabble: 

    Pozoruješ květy užívající si života. Nevíš, proč jsi jiná, I když to nikdo nevysloví (nebo možná mráz takových slov znáš), vpíšeš si to do žil jako svoje selhání.
    Přehlížíš, žes dostala méně slunce, že v konejšícím skleníku se vzkvétá snáz než ve vyprahlé zemi, kde bojuješ o nádech. Nebo že tebe slunce spálí a potřebuješ klid stínu.
    Svět miluje důrazná slova, ty se proplétáš v tichu mezi řádky.
    Čekáš, bojíš se ptát, jestli maji na světě místo i tiché neurozené sedmikrásky.
    Ještě nevíš, že až sama sobě dovolíš rozkvést, rozzáříš se jako slunce a tvoje kořeny dokážou měnit lidské cesty.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Přistání podle plánu

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Řídíš otřesně,“ ucedí Donna a zvedá se ze země.
    „Dovol?! Vím, co dělám. Víš, jak nesmírně složité a komplexní... Dobrá, minulý týden jsem přistál trochu dál, než jsme chtěli. Nebylo tam krásně? A sehnal jsem nový olej pro TARDIS.“
    „Týden předtím...“
    Možná jsme přistáli o něco dál v čase... i prostoru... ale copak to nebyla zábava? Sonické pantofle! Navíc jsem dokoupil leštidlo na palubní panel.“
    „Jistě. Takže co pozitivního najdeme dneska?“ Donna rezignovaně pročítá turistickou příručku na displeji. Zarazí se.
    „Vynikající strojní maséři, kteří narovnají každé ztuhlé kolečko... Nejlepší lázně pro váš dopravní prostředek?“ mírně zvedne obočí.
    TARDIS nevinně zabliká.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Dendrologická exkurze do mysli Bábi Zlopočasné

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuje téma č. 6: Červík na dubu

    Drabble: 

    Lidské přesvědčení o vlastní pravdě připomíná stromy. Něčí se ohýbá jako břízka, něčí se bezdůvodně osikově třese. Něčí vyvrátí jen vichřice – i s kořeny daného člověka.
    Sebejistota Esme Zlopočasné byla mimořádně tvrdý, staletý dub, který pevně stojí navzdory válkám, úmyslům pošetilých bouří i naivních farmářů, a na své pozici nehodlá nic měnit. Ne že by se na něm nikdy nevyskytl červík pochybností, nicméně jeho život býval... velice krátký.

    Neodbočila jsem špatně. Když člověk nejde po... správné cestě, ještě to neznamená, že se ztratil,“ ucedila Bábi.
    Stařenka Oggová zavrtěla hlavou. Ještě navíc to umí podat tak, že ji lidi nadšeně citují.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Pod křídly noci

    Fandom: 
    Drabble: 

    Je 13. dubna – čtvrtek, ne pátek, aspoň náznak úsměvu, ani ždibec pověrčivé smůly navíc.
    V krajině poznávají črty domova, ale přesto je najednou cizí, i lesem prorůstá nebezpečí. Chvíli trvá, než se ve tmě přes tlukot svých srdcí uslyší.
    Rychle zakopou kombinézy i padáky, krumpáč a lopatky nechají na místě.
    Únava jim podkopává nohy a překresluje plán cesty. Když ne Meziříčí, Rožnov, když ne Rožnov, tedy Bystřice. Jdou tři noci. Krajina vystínovaná tmou stojí mimo čas, svlečená ze stop civilizace.

    Za 17 dní poletí první zpráva do Londýna. Pro radiostanici s krycím názvem Eva je to první z osmi set.

    Závěrečná poznámka: 

    Víc třeba tady. Každý rok se na památku koná noční pochod Hostišová-Bystřice pod Hostýnem. Je to krásná 36km procházka, zvlášť když u toho leje jako z konve, sněží a tak podobně - ale stojí to za to.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Zápisky soukromýho očka: Poznámky k případu M

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Uchoťuk pro atmosféru tady

    Drabble: 

    Na tenhle džob mě najali soukromě. Přetížená spravedlnost klepety jen straší, nikoho pořádně nezmáčkne. Od tohohle odvracej zrak. Jistě. Pomohli ho stvořit – i jeho lady.
    Pochmurnou atmosféru místa činu podkreslují těžký kapky deště. Nebe pláče nad společností, která dělá ze zločinců hrdiny.
    Ohledávám místo činu. Všechno vede k tomu, co jsem tušil: Já a moje nemesis na sebe nepřestáváme narážet.
    Dokonale vyloupenej trezor.
    Je to docela úsměvný: Zdiskreditoval mě, jak to šlo – aby mi nikdo nevěřil. Všichni zpochybňovali moji práci. Teď vyšetřuju tu jeho prácičku. Kvalitní – aby se někdo dostal přes tohle zabezpečení, musel by zvládat přímo... práce všeho druhu.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Carmen

    Aspoň něco funguje, jak má

    Fandom: 
    Drabble: 

    Promnul si ztuhlý zátylek. Hromádka lejster, která už prošel, mu činila radost, jen dokud nepohlédl na hromádku lejster, která projít měl.
    Další a další stížnosti, které bylo čím dál těžší ignorovat. Nemohl se zbavit pocitu, že někteří lidé prostě neustále potřebují vytvářet problémy tam, kde nejsou. Čím vyšší post, tím víc lidí vás z něj chce shodit – jakýmikoli prostředky. Znechuceně si odfrkl.
    Otevřel další obálku. Konečně něco povzbudivého: Krásně strukturovaná zpráva o plánovaných změnách ve vzdělávacím programu. Kornelius Popletal letmo přelétl očima text a se spokojeným úsměvem ho podepsal.
    Je úžasné, jak Dolores na těch dětech záleží. Určitě ji zbožňují.

    Závěrečná poznámka: 

    Přísloví je Co oči nevidí, to srdce nebolí a zaznělo tuším v tomto kontextu přímo od Dolores na adresu Popletala...

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Carmen

    Dobrou noc, Franku

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Steve smíchal zbytky alkoholu dohromady. O zbytku noci nevěděl nic. Ráno se probudil přímo před naší střední,“ Trapper natřásal polštářek.
    „Příhodné,“ odvětil Hawkeye
    „Bylo by, nemít na sobě jen župan...“
    „Pořád aspoň župan.“
    „...přesněji květovaný župan jeho babičky. Dneska dělá soudce.“
    „Doufám, že v tom županu. Obdivuji Frankův spánek,“ Hawkeye něžně přikryl jmenovaného dekou.
    „Tahle bažina je pro něj jako stvořená. Spousta otravného hmyzu.“
    „Ano, bude mezi svými.“

    *
    Z Franka odkapávalo bahno.
    „Pane! Víte, jaké je, probudit se na tak odporném místě?!“
    Henry rozespale mžoural.
    „Franku, všichni se probouzíme v Koreji už nějakou dobu. S tím se holt musíš smířit.“

  • Obrázek uživatele Carmen

    Tragická balada o zhrzeném srdci J. P., sepsána S. B., R. L. a P. P.

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dnes ráno vstal, byl vcelku svěží...
    My nejhorší jsme tušili!
    Když poskakoval naší věží,
    jen marně jsme ho prosili:
    Neblbni, zas řekne NE.

    Zuřil jako jelen v říji
    "Nevěříte v sílu lásky?!"
    Dál... už jsme se nesnažili
    (uzavírali jsme sázky)
    Neblbni, zas řekne NE

    Fintil se pak děsně dlouho
    (tvrdí, že hodinu pouhou)
    Než odešel, jen jsme štkali
    (prý jsme ho tím děsně štvali)
    Neblbni, zas řekne NE

    Došel bledý, vlas - toť křoví!
    Nezdá se, že něco poví.
    Místo brýlí má teď čolka (?!)
    (Je to vážně správná holka!)
    Je to tak - zas řekla NE.

    *

    Pro agresivitu protagonisty byl přednes ukončen.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Stíny mezi nimi

    Úvodní poznámka: 

    Tak... to téma, že jo.

    Drabble: 

    Na první schůzku potom Rychlonožka šel poprvé s nechutí. Usedl na schody kousek od klubovny a zahleděl se do země.
    Mirek k němu po chvíli přisedl.
    „Rychlonožko,“ položil mu nejistě ruku na rameno.
    Rychlonožka se mu prudce vysmekl.
    „Mohl bys prosím jednou mlčet?“ hlas se mu nezvykle zachvěl.
    „Nemůžeš... nemůžeme si to-“ ztěžka polkl. Rychlonožka v ruce tiskl Bublinovu hračku.
    Jeho oči se leskly.
    „Jestli tu větu dokončíš... je mezi námi konec. Rozumíš? Můžeme, musíme si to vyčítat! Čert vzal Vonty, kroniku, hlavolamy! Tohle musí být naposledy, co jsme dali v sázku tolik! Slib mi to!“
    „Slibuju,“ řekl tiše Mirek.

    Závěrečná poznámka: 

    Stínadla se bouří je popravdě pěkně traumatizující kniha a to, jak to dopadlo s Bublinou, odmítám doteď přijmout...

  • Obrázek uživatele Carmen

    Přínosný pohled pamětníka

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Pane Weasleyi... a pane Weasleyi,“ ozval se břitce hlas profesorky McGonagallové, „jsem si jistá, že panu řediteli dokážete rozumně vysvětlit, proč je ze zmijozelské společenské místnosti akvárium a proč s tím dozajista nemáte nic společného... pane Weasleyi, máte na rameni řasu... Bezpochyby si to rád poslechne hned. Cestou můžete přemýšlet o tom, jak vaše chování odpovídá úctyhodné historii Bradavic a velkých kouzelníků, kteří zde studovali, aniž by neustále vymýšleli dětinské žertíky - je ostudné, že obrazy mnohých z nich jsou nám teď svědky...“

    Muž na nejbližším obrazu zamračeně přikyvoval.
    „Výsměch naší tradici. Akvárium?! K smíchu! My tam zamlada pustili výbušné krokodýly!“

  • Obrázek uživatele Carmen

    Nejdrastičtější metody temné magie

    Fandom: 
    Drabble: 

    „Nevím, proč kluk zase stůně,“ farmář Sklenička položil na stůl tác s čajem a sušenkami.
    Konvice cinkla.
    „Samozřejmě, děti dnes všelijak vyvádějí,“ Sklenička se ošíval.
    Lžička rozvířila hladinu čaje.
    „Pravda, taky musí někdy pomoct v hospodářství,“ odkašlal si.
    „Mmmm, skořicové.“
    „Vždyť by tu jinak... práce habaděj,“ zrudl.
    Sušenek chroupavě ubývalo.
    „Dobře... Vstal dřív, než... jste říkala. Já... Já už ho nebudu nutit na pole a... tu... malovací školu, tu mu zaplatím,“ Sklenička se rosil potem jako půllitr vychlazeného ležáku.
    Pokývala hlavou.

    Obecně panuje shoda, že v rámci křížového výslechu se dobře uplatňují nějaké ty otázky.
    ...pokud tedy nejste Bábi Zlopočasná.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele Carmen

    Cimrmanovy revolucionářské tendence: Nový nález coby vysvětlení dosavadních nejasností

    Drabble: 

    Cimrmanova snaha podrývat prohnilé nohy trůnu přestárlého mocnářství zničehonic pohasla a pouze dusivě, jízlivě doutnala. Ve světle nálezu tzv. Rukopisů z Häuselu (objevených při vykopávkách na liptákovských zahradách z předkanalizačního období) konečně nalézáme možné vysvětlení:
    Cimrman ve svém samizdatovém plátku Liptákovská kvočna tiskne buřičské heslo „Císařpán měl by dostati po hlavě v každé obci, v níž se ukáže!“. Heslo nabylo nečekané úspěšnosti a dojatý Cimrman se rozjel do obcí, které mu ohlásily, že jsou pevně odhodlány se heslem řídit.
    Tu však přichází životní deziluze:
    Na místě se Cimrman místo revolucionářů shledal pokaždé s novou císařskou bustou, hrdě vystavenou na radnici.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Poprvé světlo

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ NEBODÍK
    Když já nechtěla mít poslední drabble depresivní.
    Tak jedno hezčí na rozloučenou. Díky za další DMD, psací i čtecí krysa mi letos nějak notně nahlodala celý měsíc, ale i tak to bylo fajn a těším se za rok. :)

    Drabble: 

    Pomalu se mění, smysly utichají a sílí, jsou dál i blíž sami sobě, syrovější a přímější. Rozumí vlkovi a jeho bolesti a vlk rozumí jim; les je volá a oni ho vyslyší.

    *

    Sirius se v běhu zastaví a ohlédne se, vítr mu zcuchá vlasy, dívá se na domov, který nikdy nebyl domovem, předtím mizí ve větru; ve vší nejistotě poprvé stojí pevně na svých nohou a v ruce sevřené v pěst konečně drží vlastní život.

    *

    Přestanou před sebou odvracet oči, zpříma se dívají jeden na druhého, znovu se poprvé, tentokrát doopravdy vidí. Propletou svoje prsty a tichem si řeknou všechno.

    Závěrečná poznámka: 

    (pro upřesnění - poslední část velmi volně odkazuje na kanonický incident se Siriusem, Remusem a Severusem pátrajícím po vlkodlakovi, který se mi objevoval v pár letošních drabblech, resp. na jeho následky pro jejich vztah)

  • Obrázek uživatele Carmen

    Poprvé tma II

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ NEBODÍK, protože někdo se poslední hodinu dmd musel rozepsat, že jo.
    opět stejný uchoťuk, protože ten refrén

    Drabble: 

    Remusovi se z podivných šeptaných náznaků zvedá žaludek, nejradši by vyzvracel všechny myšlenky, které se mu plíživě smotávají v dusící knedlík v krku. Nevěří, nemůže, nechce – že by někdo z Řádu zradil – nedává to smysl, nesmí, ale pravda mu propaluje křečovitě zavřená víčka: Někdo z nich je špeh.
    Poprvé po letech se cítí sám. Jen on a vlk – a hnusný stín pravdy.

    *

    Sirius ví, že věřit smí jen sobě. Ví to; rodina mu to vštěpovala téměř do krve. Ví to; ta samá rodina mu to názorně předvedla.

    Poprvé se rozhodne ustoupit a svěřit odpovědnost někomu jinému.
    Poprvé měl rodinu poslechnout.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Poprvé tma I

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jelikož mi absolutně nešlo to zkrátit, asi se na závěr rozepíšu na pokračování (aneb co nestihneš za celý duben, dožeň 30. v jedenáct večer :D).

    uchoťuk, který si k téhle části fakt chci dát od začátku dubna

    Drabble: 

    Severus už má dost dětských her, které nevyhnutelně prohrává (možná i proto, že nikdy nesměl být dítě), tohle je dospělý svět, a třebaže nesouhlasí se vším, konečně ho poslouchají, konečně ho respektují.
    Poprvé někam patří. Jeho pálící předloktí to stvrzuje.

    *

    James se cítí ztraceně. Nesmí nic, jen se skrývat. Oba se s Lily snaží být pro toho druhého tím silnějším v ohlušujícím nekonečném tikotu čekání.
    Poprvé v životě se cítí bezmocně.

    *

    Petr má strach, šílený strach, ale jeho instinkty řvou zachraň se, roztřeseně se nadechne a přikývne, řekne první, tentokrát bezvýznamnou informaci. Čin je překvapivě snazší než myšlenka.
    Poprvé zradí.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Jak se konečně nic nestalo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Remus dopisuje poznámky k eseji. Sirius ho zamyšleně pozoruje. Natáhne ruku a jemně mu z prstů vykroutí brk.
    "Blacku, tvoje odhodlání podrývat moje školní výsledky je sice obdivuhodně vytrvalé, nicméně...,
    Světlo krbu kreslí v Siriusově tváři jemné stíny a Remus si najednou uvědomí, že Sirius stále drží jeho ruku.

    "Ale...," hlesne.
    "Já vím. Teď sem někdo vtrhne..."
    "Petr nebo James a..."
    "Slíbili, že nepřijdou. Spíš Protiva. Nebo Křiklan v negližé."
    "Olbřímí oliheň. Začne hořet. "
    "Nebo zase něco podělám," Sirius odtáhne ruku.
    "Ale..."
    "Nepřejou nám hvězdy," smutně se ušklíbne.
    "Ať si trhnou nohou," zavrčí Remus. Velmi jednoznačně umlčí Siriuse i hvězdy.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Co odznak nevidí...

    Fandom: 
    Drabble: 

    Rona prefektský odznak zaskočil. Nikdy si úplně nedokázal věřit a vidět sám sebe ve stínu druhých, ale rozhodl se si ten blyštivý kousek vlastního světla zasloužit a brát ho vážně.

    *

    Cormac se oslizle zubí. Hermiona se stěží dokáže viditelně neotřást a neproklít jeho, Křiklana ani sebe.

    *

    "Grangerová po mně totálně jede," chodbou se medově táhne Cormacův hlas, "je jasný, že se chce... blíž poznat, chápeš," uchechtne se.
    Ron bezmyšlenkovitě potřese rukou druhákovi, kterému chtěl původně zabavit hnojůvku.

    Odepne odznak a dá ho do kapsy.

    *

    Cormac zaháknutý za límec se houpe na chrliči.
    "Zákeřná věc, tyhle levitační koláčky," pokrčí Ron rameny.

    Závěrečná poznámka: 

    Teda to bylo ale téma :D

  • Obrázek uživatele Carmen

    Tam, kde je tvé srdce

    Fandom: 
    Drabble: 

    Když poprvé s bušícím srdcem schází do úkrytu pod vrbou, připadá si nevděčně vyděšený. Naděje má pořád pachuť uvězněné samoty.

    *

    Na Chroptící chýši není nic romantického, nic, co by připomínalo bezpečně strašidelné kulisové zámky. Rozdrásané tapety, vzduch ztěžklý potem, strachem i primitivní zvířecí touhou po svobodě, okna zatemněná křikem a bolestí, dům, který musí zastrašovat, prosáklý kletbou, které byl pravidelně svědkem, a stejně – stejně je v zatlučených oknech záblesk jejich úsměvů, strop podpírají neochvějně pevné trámy řady úplňků, stejně zámek drží pouto silnější než krev a ani nános prachu nesmaže čtvery společné stopy. Nejstrašidelnější dům v sobě tají střípek domova.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Rodinná diagnóza

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Percy, drahoušku, mohl bys prosím přestat chvíli psát a zajít odtrpaslíkovat ten záhonek?"
    Trpasličí populace dál nevídaně vzkvétala.

    *

    "Charlie, zlatíčko, myslíš, že bys mohl přestat experimentovat s těmi protihořlavými kouzly zrovna u mých záclon?"
    Záclony útěšně plápolaly.

    *

    "Arthure, drahý, mohl bys laskavě to zatracené auto sundat z naší střechy?"
    Na Velikonoce tam bylo pořád. Na Vánoce na něj pověsili světýlka.

    *

    "Georgi, Frede, přestaňte okamžitě měnit příbory na kanárky!"
    Večeři jedí rukama, zatímco štěbetající nůž si u stropu zakládá hnízdo.

    *

    "Můžu vám ještě s něčím pomoct?" zeptal se Harry. Molly překvapením zamrkala. Brala ho jako syna, ale rodinnou hluchotu zatím nechytil.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Jak si Jiřík vybral

    Fandom: 
    Drabble: 

    Dvanáct zahalených dívek sedí v kruhu. Jiřík se marně rozhlíží.
    "Nuže? Která je Zlatovláska?" zeptá se s krokodýlím úsměvem králův rádce. Král si spokojeně založí ruce na prsou. Kdepak, holomku!
    Hádat nemá cenu, šance jedna k dvanácti? Nesmysl.
    "Můžeš své rozhodnutí ještě odložit. Můžeš odpovědět špatně, a víme, že to pro tebe nedopadne dobře, nebo můžeš zkusit uhodnout a doufat ve štěstí," zubí se král.
    "Já... Dal bych... Si tu... Čtvrtou," vydechne Jiřík.
    "Jak prosím?" pohorší se rádce.
    "Možnost," doplní Jiřík, hbitě vyskočí oknem na nádvoří... a prchá.
    Něco mu teď říká, že tu mluvící mouchu asi neměl sejmout plácačkou.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Ukryté jizvy

    Fandom: 
    Drabble: 

    Sirius si pro sebe smíchem zabírá víc prostoru, než by potřeboval, pečlivě se snaží odstřihnout každý náznak spojitosti s vlastní rodinou, a stejně se někdy v noci budí s úzkostnou vzpomínkou na děsivé tmavé chodby, černou magii splétající se v krajkách po stěnách, rány, které mu bratr musel ošetřovat, hlavy domácích skřítků, zlověstně rázné matčiny kroky a její jekot, že přecitlivělé princezničky ve svém domě nesnese.

    Rodina Siriusovi nemůže odpustit, že ho nezlomila. Není si tím tak docela jistý.

    *

    "Nebuď taková cíťa, princezno," strčí do něj loktem rozesmátý James. Pak si všimne jeho strnulého výrazu. Už nikdy takovou frázi nepoužije.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Temné tajemství

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuje téma č. 21: Půst

    Drabble: 

    Albus si všiml, že se mu slabě třesou ruce. Pořád se to snažil svést na stáří a chřadnoucí tělesnou schránku, ale tušil, že pravda bude jinde.

    *

    Harryho neobyčejné nadání připlést se k jakémukoli problému mu aspoň trochu odvedlo myšlenky jinam. Přesto se přistihl, jak nervózně poklepává prsty.

    *

    Půlnoc. Nedokázal se ponořit do světa snů. Bloumal chodbami u kuchyně, ale narazil na paní Norrisovou a vzápětí ho stálo dost sil setřást Filche i Protivu.

    *

    "Vzdávám se," řekl konečně zoufale.
    Minerva se ušklíbla.
    "Nevydržíš ani malý půst, protože...?"
    "Chsem zhávishlý na shukhru," přitakal za spokojeného šustění pytlíku s bonbony vážený ředitel Bradavic.

    Závěrečná poznámka: 

    Spočítal někdy někdo, kolikrát se v knihách ten člověk cpe sladkostmi nebo je někomu nabízí? :D

  • Obrázek uživatele Carmen

    Mazlíček

    Drabble: 

    Mlok se fascinovaně díval na podivné stvoření značně podobné obrovské mořské řase.
    „Je to zlatíčko,“ řekla pyšně čarodějka, „vůbec se ode mě nehne! Byla jsem na dovolené na takovém rozkošném mudlovském ostrově, hned jsem samozřejmě poznala, že to není obyčejná řasa. Tam by z ní udělali salát,“ zavrtěla hlavou a něžně oslizlé stvoření pohladila.
    Mlok se posadil k tvorovi a zkoumavě si ho prohlížel.
    „Přestala vám nedávno jíst, že ano?“ pokýval hlavou.
    „Ano! Chudinka už dva týdny nežere,“ čarodějčin hlas se zachvěl.
    „Jistěže... Nechává si místo,“ usmál se Mlok.
    „Na co?“
    „No... Na vás,“ rozpačitě se podrbal hůlkou ve vlasech.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Ranní úryvek Bábi Zlopočasné

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    To si takhle napíšete bonus, říkáte si, že to nebylo tak hrozný, a pak... pak si uvědomíte, že vám jaksi vypadlo téma, takže to pečlivé přepisování a počítání slov si můžete vesele zopakovat, hurá! :D

    Drabble: 

    Mast si obstaráte sami, pronese Bábi Zlopočasná; svižně odchází. Je příjemné jarní ráno! – nepatří mezi lidi, kteří zbytečně otálejí, když je všechno řečeno; třeba onehdy ten sedlák, pořád opakoval, že viděl chodící kufr, chudák, takový statný mládenec jak malina, říkala Gyta; ty její přízemnosti! Přízemní mrazíky už odešly, uvědomí si – ale zas jarní slunce lidem připomíná, že jsou jeden kmen; udeřit mráz moc, myšlenky se jim v hlavě smotají do chuchvalců a začnou spřádat nesmysly o sousedkách, které uřkly krávu. Lidé jsou příliš ochotně slepí; jejich pošetilá mysl se elegantně vyhýbá skutečnosti, že krávy se naprosto zvládají navzájem uřknout samy.

    Závěrečná poznámka: 

    Takový dost unavený páteční pokus o proudem vědomí plynoucí Virginii Woolfovou.

Stránky

-A A +A