Jářku, vyjelo se po kolejích bez skrupulí, nálepek a hesel, inu, jiná doba, jiný mrav, leč časy se mění a pravidla s nimi, tahle země není pro starý. Durdit se nebudeme, pásku ani pupeční šňůru jsme nestříhali, naplaveniny, vagon se nerozsype, za jízdy-li vyskočíme, vykolejeni plácnutím do vody, gesty příslušnosti, (uni)formováním různosti. Milujme nadále každého bližního, a že jich na světě je!, věšíme-li nad fantazii Damoklův meč, někde něco skřípe, vlci větří, kostky vrženy.
Vlak ujíždí jak splašený, ale nezoufáme si: až jako tečka zmizí na obzoru, stejně uvnitř, ta intenzivní léta, kde žádné místo pro zívání. Děkuji za ně.