Moje články

  • Po návratu domů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Naštěstí je to jen fikce, pouze jména jsou skutečná.

    Drabble: 

    Lumpové.
    Co ten odpadkový koš?
    Tak Mikeš? Co jsi tam hledal?
    Jo, ono tam něco vonělo?
    A jestli přijde paní Kacafírková, že budou koťátka, tak z tebe, milý Bobešku, udělám chlupatý objekt s plochou dráhou letu.
    Netvař se jako neviňátko, já jsem vás s Kleopatrou viděla, jak jste se k sobě měli. Je to osmadvacet dní, přesně lunární měsíc.
    Nevíš co je to lunární měsíc, Stelunko? To je doba mezi dvěma kulatými Měsíci. Ano, právě těmi svítícími koly, na která tak ráda vyješ. A vůbec tě nezajímá, co tvůj zpěv dělá s mýma ušima.
    A kdo ležel v mojí posteli?!?!

  • Dávný spor

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ovdovělý Janův dědeček Jindřich se oženil s vdovou s odrostlým synem, sám měl dvě dcery. Vladan je tedy nevlastní bratr Janovy zemřelé matky. Vladan byl přesvědčený, že jako syn, byť nevlastní, navíc starší, se stane dědicem cimburského panství, Jindřich je však předal manželovi své dcery. Vladan se celé roky domáhá svého domnělého práva.

    Drabble: 

    Jan s úlevou přestal rázovat světnicí. Užuž měl obavy, aby se ten zvědavec nepřipletl do nějaké mely.
    „Kde ses zdržel? Nemohls pana Jakuba najít?“
    „Promiň, pane, vzkaz jsem předal, ale uviděl jsem tvého zamračeného strýce…“ Jan Vítkovi zahrozil, ale v duchu se usmál. „Seděl s nějakým klerikem a přeli se. Zaslechl jsem, jak tvůj strýc vykřikl: ,Já svůj majetek dostanu, i když mi bis… tvůj pán nepomůže. Vztekle shodil desku s černými a bílými čtverci, až se kolem rozlétli takoví panáčci, a nasupeně odešel. Šenkýř mi řekl, že ten klerik je tajemník brněnského biskupa.“
    Dávný spor pokračuje, sklání hlavu Jan

    Závěrečná poznámka: 

    Šach mat je konec hry - a vzteklé rozházení figurek taky... Nebo ne?

  • Dnešek je most mezi minulostí a budoucností

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nějak opomíjím druhou hlavní linii Cimburku. Je čas to napravit.

    Drabble: 

    Kateřina odložila vyšívání, protřela si unavené oči a zahleděla se na dceru.
    „Anežko,“ řekla tiše, že jí skoro rozumět nebylo, „pojď si ke mně sednout. Dnes je právě patnáct let, co ses narodila. Přemýšlím, jaký bude náš další život Za pět let už asi budeš mít vlastní rodinu… já zůstanu tady sama… Budu tě chodit navštěvovat, kolébat tvoje děti…“ setřela slzu, „… jen o předcích jim nebudu moci vypravovat…“
    Do dveří vešla rozradostněná paní Anna.
    „Tak už je na světě,“ odpověděla na nevyřčenou otázku. „Je to děvčátko a budou jí říkat Anežka. Narodila se ve stejný den a taky mamince Kateřině.“

    Závěrečná poznámka: 

    Pro připomenutí: Zraněnou Kateřinu našel před patnácti lety Metoděj a se svou manželkou Annou ji přijali do své rodiny. Kateřina si nepamatovala z dřívějška ani své jméno, jen malá dcerka hrnčíře ji přivedla na myšlenku, že se možná jmenuje stejně jako ta malá povídalka, Katuška. Anežka se tedy narodila už u nich.

  • Poženu tě na soud

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Vítek provází Jana na panský sněm

    Drabble: 

    Jan usedl mezi bratra Jakuba a kožušického Jiříka. Naproti seděl muž v tmavém kabátci a nohavicích. Jeho objemný břich a zarudlá tvář s baňatým nosem naznačovaly, že si rád popřeje dobré krmě a moku. Vítek poočku sledoval, jak mu zvolna klesá hlava a jak střídavě vtahuje a špulí rty. Najednou muž vykřikl: „Za ním!“ a polekaně se rozhlédl. Když se nic nedělo, začal zase klimbat. Po chvíli se ozvalo: „Háto, co je s tím zajícem!“ To už se ostatní pánové začali smát. A pak začal: „To se nedá pít… Jelen… Poženu tě na soud…“ Nakonec začal z plných plic chrápat.

  • Jako husy

    Fandom: 
    Drabble: 

    První den sněmu byl velmi únavný. Jan hned po návratu do dočasného příbytku ulehl. Vítek zašel ještě do stáje a pak vyhledal Svatavina snoubence.
    „Pane Jiříku, dovolíš? Proč se pánové na sněmu tolik přeli? Hádali se, strkali, hůř než husy na rybníku. A proč tebe nechtěli vpustit mezi sebe?“
    „Víš, chlapče, já vlastně nepatřím do panského stavu, jako ty provázím pány Jana a Jakuba. Pro mnohé pány jsem něco nižšího, neradi pouštějí takové mezi sebe. Zato máme pohodlnější nocleh u sestry mojí maminky, nemusíme se tísnit v hostincích. Pojď, pomodlíme se a půjdeme spát. Zítra nás čeká další rušný den.“

  • Ježek z pece

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zítra konečně vyrážejí. Vítek skládá do vaku všechno, co mu pečlivá chůva nachystala. Hotovo! Vlastně ne, ještě ježečka.
    Když Máří před časem poslala Vítka s plátnem k manželce hrnčíře Metoděje, vzal s sebou i koníčka, kterého vyřezal pro Metodějova vnoučka. Nadšenému chlapečkovi nevadilo, že koník má… ehm… jen tři nohy. Zavedl Vítka do dílny a tam mu musel z hlíny uplácat hned několik zvířátek. Když pak Metoděj přišel na hrad na pravidelnou návštěvu s Božím slovem, podal Vítkovi ježečka. Martínek nedal jinak, než že dědeček musí zvířátka vypálit se zbožím.
    Vítek drží ježečka a modlí se za ochranu na cestě.

    Závěrečná poznámka: 

    Snad nebude vadit, že ježek už je z pece venku.

  • Tichá voda?

    Úvodní poznámka: 

    Povídám povídám pohádku o zeleném koťátku - mám povídat dál?

    Drabble: 

    Dobrý večer, milé děti.
    Před časem jsem vám vyprávěla o malé Kamilce a jejích přátelích. Nedávno jsem je opět navštívila. Seděly jsme s Kamilkou a babičkou pod pergolou a najednou se mi někdo mazlivě otřel o nohu. Byla to Lízinka a už nebyla zelená, no, vlastně ještě trochu. Zadívala jsem se na jezírko, které vybudoval Kamilčin tatínek. Kolem jezírka ležely ploché kameny a na hladině se vznášely leknínové listy.
    "Máte to tu moc pěkné, takové tiché místečko k odpočinku," pochválila jsem.
    Babička se rozesmála: "To bys měla vidět ráno, když se tu koupou vrabčáci. To ta tichá voda jen vře."

  • Z deště pod okap

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    „Pojďme odsud,“ mračí se Jakub, který nemůže strýce vystát, „nerad bych v kostele klel.“ Vladan však namířil přímo k nim.
    „Pošli kluka pryč, chci ti něco říct, co nemusí roznést,“ přikázal Janovi. Ten však Vítka zadržel. A Vladan začal se svými obvyklými majetkovými nároky. Jan s Jakubem k Vítkovu údivu mlčky poslouchali, dokud se stařec nevypovídal.
    „Jdeme do hostince,“ rozhodl po jeho odchodu Jakub, „musím si spravit chuť.“
    Hostinský přinesl plné sklenice. Jakub se napil a okamžitě pivo vyplivl.
    „Z čeho to vaříš, kazisvěte?“ zabouřil, „co jsi dal místo sladu? Žaludy? Pelyněk? Pěkný den, napřed Vladan a teď tvoje patoky!“

  • Nemilé setkání

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vítek, pamětliv chůvina nabádání, se nevzdaluje od Jana a jeho průvodců. Všechno je tak jiné. Prohlíží si střídmý oděv svého pána a porovnává jej s oblečením jiných mužů. Někteří jsou barevní jako ptáci v poli, uchichtne se, a taky tak namyšlení.
    Náhle jeho pohled upoutá starší schýlený muž, který se zle dívá na pány Jana a Jakuba. Něco ho napadá. Zatahá Jana za rukáv:
    „Pane, není muž tam vedle sloupu člověk, který se před týdnem domáhal vstupu do hradu?“
    „Ano,“ zamračil se Jan, „strýc Vladan. Zazlívá nám, že se držíme víry otců. Prý jsme ostudou rodiny kdežto on její chloubou.“

  • Co mě čeká?

    Fandom: 
    Drabble: 

    Nevelká soška Ukřižovaného vyřezaná z lipového dřeva leží pohozená na hrubém stole
    „Proč?“ vykřikne Bernard zoufale. „Proč jsi to udělal? Proč jsi vydal svého Mistra nepřátelům? Vždyť ti tak důvěřoval. A ty? Za třicet stříbrných jsi jej prodal…“
    Bere znovu sošku do ruky a hledí na bolestí zkroucené tělo na kříži. Všechno se v něm pere. Sám sobě nechce přiznat, že skutek toho Iškariotského… chápe… Proč Boží syn pokorně složil hlavu, proč se nepostavil do čela odboje proti cizí mocnosti?
    Jenže jak dopadl Jidáš? Co bylo jeho skutečnou odměnou?
    „Co čeká mne?“
    Kaplan Bernard pokleká a sklání hlavu k modlitbě.

  • Vrásky z lásky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Svatava kolébá synáčka a tichounce zpívá.
    Zpívá o své lásce k malému pacholíčkovi, píseň, kterou slýchávala z úst své maminky, když chovala Svatavina malého bratříčka.
    Spinkej, děťátko, zavři očka svoje…
    Neseš jeho jméno, synáčku, máš stejná modrá očka a černé řasy, jako míval on, vzpomíná mladá matka. I on býval tak maličký jako teď ty… jemně hladí synáčkovu holou hlavičku.
    Brouká melodii beze slov a vzpomíná.
    Jen osm let života bylo Jakoubkovi dopřáno… A Adámkovi jen šest...
    Spinkej, srdce moje, tvá maminka tě chrání… tvůj tatínek se stará…
    Teď už vím, sklání hlavu, co vepsalo rýhy do tváře staré chůvy.

  • Bratr Bartoš

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Náhrada za téma Namaluj mi svět

    Drabble: 

    „Vítku, víš, co je nového?“ zastavil chlapce čeledín Matěj.
    „Máří tě zas hubovala, že moc jíš,“ rozesmál se Vítek.
    „Kdepak,“ ušklíbl se čeledín, „to ví každý v kraji. Ale máme návštěvu. Vzácnou,“ tajuplně šeptá.
    „Kdo by to mohl být, teď, když se chystáme odjet na sněm?“ přemýšlí nahlas Vítek.
    „Však uvidíš… budeš mít radost,“ dodává Matěj.
    Vítek pospíchá do hradní kuchyně. Tam se ví všechno.
    Otvírá dveře a slyší bujarý smích… Ne, to není možné. To se směje i Máří. Nahlas!
    Vítek zavýskne. „Bratře Bartoši, vítej. Ty umíš tak poutavě vyprávět, člověk vidí svět, jako by se díval na obraz.“

  • Kvíz

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hrad Cimburk z drabblů se nachází

    V okrese Kutná Hora

    V okrese Kroměříž

    V okrese Svitavy

    Jan z Cimburku je

    Lapka

    Věrný katolík

    Zastánce víry pravé

    Důležitou postavou děje je Vítek.

    Janův vnuk

    Dítě nalezené v lese

    Syn Janovy sestry Adléty

    Do života Cimburku zasahuje Metoděj.

    Hrnčíř

    Dřevorubec

    Statkář

    Stará Máří je

    Matka Jana Cimburského

    Chůva

    Patronka hradu

    Kdo je hrozbou pro Cimburské?

    Kaplan Bernard

    Kněz Bořivoj

    Král Zikmund

    Mladá žena žijící na Cimburku se jmenuje

    Svatava

    Alžběta

    Anežka

    Jak přišla na Cimburk?

    Vyrůstá na něm od narození

    Po smrti rodičů

    Jako nevěsta

    Její ženich se jmenuje

    Jiří

    Zdeněk

    Vladan

  • Před cestou

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    V drabblích odehrávajících se na moravském hrádku Cimburku se občas mihne jedna postava, o které toho sama vím jen nepatrně. Chci si vyzkoušet něco nového a dát jí více prostoru.

  • Kajícník

    Fandom: 
    Drabble: 

    Metoděj požádal syna, aby odešel.
    „Radime, čekám návštěvu. Nebyl by rád, kdyby ho někdo zahlédl. Bojí se. Kdybys ho včera viděl, chudáka starého. Ruce se mu třásly, opakoval, jen aby mě tu neviděl...“
    „Koho se mohl bát?“ zeptal se Radim.
    „Nikoho jiného než Bernarda.“
    Už se stmívalo, když se ozvalo nesmělé zaťukání. Metoděj vyšel a uviděl starého kněze Bořivoje, schouleného v nepadnoucím plášti. Mírně se mu uklonil a pozval jej dovnitř. Bořivoj ztěžka usedl.
    „Čím ti mohu prospět?“ přerušil ticho hrnčíř.
    „Jsem špatný kněz. Přišel jsem pro rozhřešení.“
    Metoděj posmutněl. Nebude snadné vysvětlit, že hřích snímá pouze Ježíš, ne člověk.

  • Konečně se rozhoupal

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Zkouším nahradit téma: Hlasy z hlubin

    Navazuje přímo na drabble Halena.

    Drabble: 

    „Žapíchl? Jako pašátko?“ zažvatlal Martínek.
    „Přesně tak, jako prasátko,“ rozesmál se Metoděj a zvedl vnoučka do výšky. Chlapeček výskal radostí.
    „Hned bych šla s tebou,“ zatoužila Anežka. „Ráda bych slyšela toho kazatele Jana.“
    „Děvenko, je to daleko, cesta není bezpečná. Musíš pamatovat na maminku, samotnou ji nechat nemůžeš.“
    „Já vím,“ řekla smutně Anežka. „Ale slib, že mi pak všechno povíš.“
    Martínek zatahal Metoděje za rukáv:
    „Dedo, tam...“ ukazuje ke dveřím.
    Metoděj vyšel ven. Silné dubové dveře propustily zvuk hlasů, ale rozumět nebylo. Ženy zaslechly jen: „Přijdu tedy zítra,“ když se Metoděj vracel. Tvářil se vážně, ale v očích měl radost.

    Závěrečná poznámka: 

    Já vím, hlasy nejsou z hlubin, ale zpoza dveří...

  • Jak dál?

    Fandom: 
    Drabble: 

    „K večeři mě nečekejte!“ řekl stroze Bernard, „zůstanu u zástřizlského pána přes noc.“
    Starý Bořivoj sklonil hlavu a dál se bezhlesně modlil.
    Bernard se ušklíbl a vyšel. Hana si oddychla:
    „Bylo načase, aby někam zmizel. Od návratu z Brna s ním není k vydržení.“
    Bořivoj na ni mlčky zahrozil.
    Hana pohodila hlavou a uraženě odešla.
    Starý kněz si povzdechl. Byl mezi těma dvěma jako mezi mlýnskými kameny.
    Když už se blížil večer, ztěžka vstal, přehodil si plášť a zvolna vyšel. Měl v hlavě plno otázek na Metoděje.
    Muže v dlouhé sutaně stojícího u mohutného dubu však jeho staré oči neviděly.

  • Vnuk

    Fandom: 
    Drabble: 

    Svět tehdy ztemněl.
    V udupaném sněhu nebyly vidět žádné stopy kromě kaluže sedlé krve. Ta hovořila jasně.

    Hledání bylo marné. Čas plynul. Rok… druhý… Nic, nic, nic. Kam jste se poděli, moji milovaní?

    Pohnán před soud. Strýc se domáhá domnělého práva. Vítězství však příliš netěší.

    Další smutek, další smrt blízké osoby. Dokáže se postarat o dcerku zemřelé sestry?

    Nepřátelé čekají na chybný krok. Jak zachovat víru předků a neskončit ve vězení či hůř.

    Jan nechává chmurné myšlenky plynout pryč. Teď drží v náruči novorozeného synka své schovanky Svatavy. Syna před lety ztratil, ale má zas pro koho žít, má VNUKA.

  • Halena

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Doplnuji vynechaná témata

    Drabble: 

    „To jsem ráda, bratře Metoději, že jsem tě zastihla ještě doma. Nesu novou halenu, kterou jsme ti s maminkou ušily, abys...“ zarazila se.
    „… nedělal v Praze ostudu,“ rozesmála se Metodějova dcera Kateřina.
    Metoděj jim žertem zahrozil.
    „Krásnou halenu jste mi ušily, na cestu si ovšem vezmu tady tu starou.“
    Anežka se zamračila.
    „Vždyť je mnohokrát zašívaná… tady trčí nitě… a tady je dokonce díra. Rychle ti ji spravím.“
    „Kdepak, děvče, ta díra tam zůstane,“ směje se Metoděj při pohledu na dívčin údiv. „Přece si na cestu nevezmu nic, co by mohlo nenechavce lákat, aby mě obral a třeba i zapíchl.“

  • Nevzdají se

    Fandom: 
    Drabble: 

    Do místnosti vnikl první sluneční paprsek. Mladý muž se neklidně zavrtěl na loži.
    „Vašíčku, počkej, než domyju schody...“
    Kokrhá kohout.
    „Vašíčku, nesu ti kousek holouběte, otec biskup dnes nevečeřel doma...“
    Zakašlání odvedle.
    „Jsi to nejdražší, co mám,“ slyší muž známý, kdysi milovaný hlas.
    Odmítá otevřít oči. Zůstat ve snu, neprobouzet se… Maminko…
    Pěkná maminka, zaznívají rušivá slova. Kdo tě odvedl k Silvestrovi?
    Nad lůžkem stojí dvě mlžné postavy. Stejnou rychlostí, jako se zmenšuje Stesk, roste Zloba.
    „Nemohla jsem jinak,“ proniká hustou mlhou tichý hlas maminky.
    Vzadu se drží za ruce druhé dvě. Potrhané, zablácené. Víra a Odpuštění. Nikdy se nevzdají.

  • Já jim ukážu!

    Fandom: 
    Drabble: 

    Prásk!
    Ze střechy se odloupl kus šindele a holub na plotě vyděšeně vzlétl.
    „Kam mohl ten starý blázen navečer jít?“ syčí vysoký muž v sutaně. „A Hana? Já nevím,“ pitvoří se, „neřekl nic a odešel. To jí mám věřit?“
    Bernard vztekle odrazil holí kámen, který mu ležel v cestě, a rázoval ke kostelu.
    „Já ty kacíře dostanu na kolena! Mně nikdo nebude předhazovat, že jsem pořád jen kaplanem v takové díře! Jednou všem ukážu, komu se vysmívali! Dostanu Cimburského před soud a otec biskup mi dá bohatou farnost.“
    Pokleká před křížem. Nevidí, že Ukřižovanému stéká po tváři krůpěj. Rosa? Slza?

  • Dialog

    Fandom: 
    Drabble: 

    Hej, autore!
    Co jeee?
    Piš.
    Nevím jak.
    Téma přece znáš!
    Znám. Buuublina.
    No vidíš, takové hezké kulaté slovo.
    To jo, to máš pravdu, kulaté bubliny opravdu jsou.
    Tak vidíš.
    Jenže…
    Co jenže?
    Jak dostat bublinu do středověku…?
    Snadno.
    To se ti řekne, snadno. Chtěla bych tě vidět.
    Ty jsi autor, ne já. Já jsem hlas svědomí.
    Když už, tak autorka. To mám dát staré chůvě do ruky bublifuk?
    (Hlas svědomí mlčí.)
    Nebo hradnímu pánovi žvejku?
    (Hlas svědomí stále mlčí.)
    Nebo by hrnčíř uplácal z hlíny?
    (Ticho.)
    To bylo keců, a když máš teď poradit, držíš zobák.
    (Hlas svědomí pořád mlčí.)

  • Černá hodinka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Témata vedou ke vzpomínkám

    Drabble: 

    „Jak ses dostala na Cimburk ty?“ přitulil se Vítek k chůvě, která dětem právě dopověděla, jak přišly na hrádek Svatava s Dorotkou.
    „To je dlouhé vyprávění. Už je pozdě, měli byste jít spát,“ namítla chůva. Když viděla, jak děti zesmutněly, že příjemná večerní chvilka končí, přece jen začala vyprávět:
    „Za mých mladých let chodila děvčata do služby hodně brzy. Bylo mi devět, když jsem přišla k prarodičům pana Jana. Starala jsem se o pánovu maminku a její sestřičku.“ Chůva dál vyprávěla o společném životě. „Když se vdala, šla jsem s ní, starala se o její děti a teď o vás.“

    Závěrečná poznámka: 

    Snad se mi podařilo vyhnout se předhazováním, jak se dnes máme dobře oproti dřívějšímu těžkému životu, i povzdechům, že "za našich mladých let i to máslo víc mastívalo".

  • ... dej mi už pokoj

    Fandom: 
    Drabble: 

    "Jak to bylo dál?" nadšeně nadskakuje Vítek.
    Ctibor si pohladil jizvu na tváři. "Jak jsem už říkal, kůň pana Jana zakolísal..."
    "... a co pan Jan?" přerušil jej Vítek.
    "Sklonil se..."
    "A vytáhl dýku?" skočil zbrojnoši do řeči chlapec.
    "Nemohl, protože ji ztratil předešlého dne..."
    "Kde ji ztratil?"
    Ctibor se nadechl k odpovědi, ale Vítek pokračoval: "A tys byl vedle pána? Taky jsi seděl na koni?"
    Ctibor se zamračil: "Tak budeš poslouchat, nebo mluvit sám!" Koutkem oka zahlédl, jak Máří stěží drží vážnou tvář.
    "Ne, já jsem ležel..."
    Chlapec vykulil oči: "Proč?"
    "Protože mě nepřítel srazil... a už mi dej pokoj!"

  • Moje svatba bude dřív než tvoje!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jan Cimburský má v úmyslu provdat svou schovanku, osiřelou dceru své sestry.
    Dnešní drabble navazuje na následující část ucelenějšího příběhu:
    „Strýčku, snad jsi nezapomněl, že jsi chtěl dnes pozvat paní Alžbětu na oběd?“ zašeptala, ovšem tak hlasitě, že ji museli slyšet i ostatní.
    „Málem bych na to opravdu zapomněl,“ naoko se diví Jan. „Paní Alžběto, prokážeš mi se svými syny čest a doprovodíte mne na Cimburk? Zavzpomínáme na minulé doby, kdy se naše rodiny přátelsky stýkaly. Jistě mi prominete, že jsem vás svým pozváním překvapil,“ dodává s významným pohledem na blížícího se Bernarda. „Rád využívám vzácné příležitosti, kdy jsme se mohli setkat."

    Drabble: 

    Alžběta se pohodlně usadila ve voze. Usmívá se. Svatava se jí líbila svou pohostinností a obratností v hospodářství. Takovou ženu si přeje pro svého nejstaršího syna. Mnohokrát si posteskla, že jí život nenadělil k pěti synům i dceru. Teď ji snad najde ve Svatavě.
    „Jiříku,“ proniká jí do myšlenek hlas nejmladšího syna Zdeňka, „až příště pojedeš na Cimburk, vezmeš mě s sebou.“
    „K námluvám nepotřebuji pomocníka. Co když žádné nebudou?“ slyší Alžběta Jiříkův pobavený hlas.
    „Budou! Když ne tvoje, moje určitě. Ožením se s Dorotkou.“
    „Vždyť jsi s ní dnes mluvil poprvé.“
    „Nevadí. A naše svatba bude dřív než tvoje!“

    Závěrečná poznámka: 

    Jak se asi bude rozvíjet Zdeňkova náklonnost, tak rychle vzniklá...

  • Konec dětství

    Úvodní poznámka: 

    Proč jsem vybrala právě tento text?
    Možná proto, že byl pro mne samu tím největším překvapením, že se "psal sám", že ukazuje, že i osoba vystupující nelítostně až krutě byla kdysi citlivým dítětem, jemuž zabránili vyrůst v dobrého člověka.

    Původní téma: Dům, kde se zatmívá rozum

    Drabble: 

    "Maminko, nenechávej mě tam," prosí už poněkolikáté malý Vašík.
    Matka hlasem plným slz odpovídá: "Neboj se, Vašíčku, budeš se učit, číst, psát, latinsky..."
    Přicházejí k nevelkému domu poblíž kostela.
    "Mnich Silvestr chlapce bije," skoro pláče Vašík.
    "Vašíčku, otec... otec biskup rozhodl, nesmíme odporovat."
    Matka ví, že musí poslechnout. Kam by šla, neprovdaná služka, znovu těhotná. Nedokázala se vzepřít biskupovi tehdy, nedokáže ani teď.
    Vcházejí do velké světnice. U stolu sedí zamračený muž a tři chlapci stejného stáří jako Vašík. Na stole leží velký svazek vrbových prutů.
    "Vedeš ho konečně?" říká stroze mnich. "Bernarde, tak se teď jmenuješ, začneme:
    Dominus vobiscum..."

  • Chvíle štěstí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Motýlí křídla

    Drabble: 

    Paní Alžběta s úsměvem pozoruje svého syna. Jiřík opatrně drží novorozeného synáčka. Není to poprvé, co vidí takhle malé dítě, bratr Adam, třebaže mladší, má už děti dvě a Jiřík je pozorný strýček. Jenže tento malý mužíček je tělem jeho těla, jeho prvorozený. Představuje si, jak se batolátko bude měnit ve zvídavého chlapce a obratného mladíka. Hledí na spící Svatavu, její bledou a zároveň šťastnou tvář.
    Modlí se. Děkuje Bohu, že jeho milovanou manželku provedl uplynulým dnem, prosí za její brzké zotavení. Svěřuje chlapečka Božímu vedení a slibuje, že jej vychová ve zralého muže, moudrého hospodáře a věrného Božího následovníka.

  • Konec dětství

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jednotlivé drabblíky z Cimburku se odehrávají v delším časovém úseku. Dnes popsaná událost se odehrála přibližně před 25 lety.

    Drabble: 

    "Maminko, nenechávej mě tam," prosí už poněkolikáté malý Vašík.
    Matka hlasem plným slz odpovídá: "Neboj se, Vašíčku, budeš se učit, číst, psát, latinsky..."
    Přicházejí k nevelkému domu poblíž kostela.
    "Mnich Silvestr chlapce bije," skoro pláče Vašík.
    "Vašíčku, otec... otec biskup rozhodl, nesmíme odporovat."
    Matka ví, že musí poslechnout. Kam by šla, neprovdaná služka, znovu těhotná. Nedokázala se vzepřít biskupovi tehdy, nedokáže ani teď.
    Vcházejí do velké světnice. U stolu sedí zamračený muž a tři chlapci stejného stáří jako Vašík. Na stole leží velký svazek vrbových prutů.
    "Vedeš ho konečně?" říká stroze mnich. "Bernarde, tak se teď jmenuješ, začneme:
    Dominus vobiscum..."

  • Velké rojení

    Úvodní poznámka: 

    Vřelé díky pro Toru za inspiraci.

    Drabble: 

    Jak jen dokázali otevřít ty těžké dveře?
    Stela mizí rychlostí blesku.
    Punťa nepatrně pomaleji.
    Fík kráčí rozvážně, ale důsledně.
    Brok se rozhlíží, ovšem přece nezůstane pozadu.
    Chovatelka zuří. Na sebe, nezavřela pořádně.
    Hvizd na prsty se nedaří.
    Chovatelka čeká. Však oni se vrátí, jen se proběhnou. Naštěstí neběželi společně, nebudou se chovat jako smečka.
    "Bročínku, pojď sem," rodinný tak trochu ťunťa se přiblíží - šup za dveře.
    "Hoooodný Fíkus," za bráchou.
    "Stelůůů, podívej, co mám." Nezájem.
    "Punťulíííí!" Mávne ocáskem a nasadí třetí kosmickou.
    Lupne víčko masové konzervy. Mlsná Stela je zaujata - a za dveřmi.
    Zbývá Punťa. První kolo - třetí - deváté...
    Konečně!

    Závěrečná poznámka: 

    Silně kráceno.
    Mezi útěkem a odchycením posledního uplynulo přibližně pět hodin.
    Všichni pejskové jsou už za Duhovým mostem a z Chovatelky je jen osamělá starší ženská.

  • Brzy budeme doma

    Fandom: 
    Drabble: 

    Zítra zase vyjedou. Vozy jsou opravené, koně nově okovaní, zboží na vozech srovnané. Hynek je spokojený. Ví, že by jej hospodář pochválil, i kdyby našel nějaké nedostatky, ale čest, ke které jej kupec Szymon vychoval, velí mít všechno v pořádku.
    Už se těší domů. Na bratry i sestry, babičku Jadwigu. Je vděčný, že jej Szymon s manželkou přijali a nedělali rozdíl mezi ním a vlastními dětmi.
    Hynek se usmívá při vzpomínce na chůvu Danutu. Až jej uvidí, zas spustí stavidla slz. Před odjezdem mu dávala nespočet příkazů a varování, ani jim pro neustálé vzlykání nerozuměl. Chůva pláče smutkem i radostí.

  • Haniny vzpomínky

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Náhradní za Mrtvá schránka

    Drabble: 

    Bořivojova sestra Hana sedí v malém sadu a odpočívá. Takovou chvilku si dopřává jen zřídka, má celé dny co dělat. Kde jsou roky, kdy se jen zatočila...?
    Pláče při vzpomínce na svou nejmladší dceru, kterou manžel vyhnal, aby se mohl oženit s bohatou vdovou ze sousedního města. Dal jí na vybranou: buď v tichosti odejde i s dětmi, nebo ji čeká pranýř jako nevěrnou manželku. Krátce po Hanině příchodu k Bořivojovi přišla tedy i Alena s oběma dětmi, zlomená a ponížená. Stále častěji jen seděla a hleděla doprázdna. Do roka se utrápila a Haně zůstala desetiletá Apolenka a tříletý Pavlík.

  • Řasa?

    Úvodní poznámka: 

    Povídám povídám pohádku
    o zeleném koťátku.
    Mám povídat dál.

    Drabble: 

    Kamilka seděla pod lískou, kolem ní štěňata i koťata a nad hlavou ve větvích všech sedm vrabečků. Holčička si stýskala:
    "Mám starosti s mamkou. Včera cestou ze školky mi slíbila, že půjdeme s Niki a Eliškou do bazénu na skluzavky. Koupila si nové bikiny. Doma si je oblékla, a když se viděla v zrcadle, vykulila oči a začala si mačkat bříško. A dnes mi koupila jen jeden kopeček broskvové zmrzky, a když jsem ještě chtěla šmoulovou, řekla ne. A potom povídala babičce, že se musí zbavit té kožní řasy. Řasy jsou přece na očích, ne na bříšku," dodala zmateně malá.

  • Kristián

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bratr Kristián úlevně vydechl. Konečně vidí kamenné zdi Cimburku. Tam je bezpečí. Teď už ho nikdo nezastaví a nezačne prohledávat jeho skromný majetek. Klidně oželí všechny věci, které mu patří, ale tu jednu, jež opatruje jako oko v hlavě, tu musí bezpečně donést. A těch míst, kam musí dojít, je mnoho. Jeho nohy jsou unavené, ale brzy si odpočinou.
    Už se těší na Vítka. Je to mladíček, ani náznak vousů, ale písmo má krásné. Opíše tu pečlivě ochraňovanou listinu, a tak se další část Písma ve srozumitelném jazyce dostane k těm, kdo po něm touží.
    Boží slovo nespoutají žádné řetězy.

    Závěrečná poznámka: 

    Abych řekla pravdu, nejsem si plně jistá, jestli jsem vyhověla tématu, ale chci to zkusit.

  • Pýcha předchází pád

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jan Cimburský se zlobí. Na svou... musí si přiznat, na svou marnivost. Zvědavý, co zamýšlí pán kunštátský, přijal pozvání na jeho hrad. Ovšem ne, aby s ohledem na svůj věk přijel vozem. Kdeže, on musel na koni. Kdyby aspoň s toho koně důstojně sesedl. Kdepak, on musel seskočit, chtěje se ukázat jako jarý muž v plné síle. Popotahuje se za vousy. Může být rád, že jen zakolísal, ale nespadl. Jenže do rána byl kotník dvojnásobný, oteklý a Jan své boty neobuje.
    Kožušický Jiřík, ženich Svatavy, ochotně nabídl své škorně, sice širší, ale delší. Špatně se v nich chodí, moc špatně.

  • O kmeni to dubovém

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Šahrazád králi dlouho vyprávěla, tisíc a jednu noc jí naslouchal, slavičí píseň ze zahrady zněla a jasmín voněl, svěží vánek vál...

    Drabble: 

    Nastal večer po dnu třístém dvacátém. Šahrazád příběh o hlupci a mudrci dopověděla, jejž minulé noci započala. Král hlasu jejímu s libostí naslouchal a po dalším vyprávění zatoužil.

    V zemi daleké, kde sníh dlouhé měsíce leží, žil chlapec, Vítkem jmenovaný, co robě nalezený, v hradu pána kraje toho vychovaný. Chlapec rostl v mladíka šikovného, ke každé práci se účinlivě měl.
    Jasného rána zimního s dalšími muži do lesa odešel, dřeva dostatek na zhotovení truhlice dubové, schovance pána určené, obstarat. Ke kmeni dubovému přišli...

    I přerušilo ráno vyprávění, k němuž svolení jí bylo dáno, a Šahrazád v komnatu svou se odebrala.

  • Ten toho ví

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na "Ať si tam zůstane"

    Drabble: 

    Starý kněz Bořivoj ztěžka usedl na lavici a hleděl na dopis od kaplana Bernarda. Chvíli si prohlížel pečeť, zlomil ji a rozložil hustě popsaný list. Jednotlivá písmenka se mu slila do nepravidelně vlnité čáry. Protřel si oči, ale marně.
    "Vždyť ví, že drobné písmo nepřečtu," zamračil se. "Hano, pošli mi sem Pavla," zavolal na sestru. "Ještěže jsem ho naučil číst, i přes Bernardovy námitky, že znalost čtení přísluší jen duchovnímu stavu."
    Pavel zvolna četl latinsky psaný dopis plný příkazů a výhrůžek. Poočku sledoval zamračeného strýce.
    "Ten zas toho ví," bručel stařec.
    Složil dopis a rozhodl se konečně vyhledat hrnčíře Metoděje.

  • Děťátko

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Náhrada za téma Motýlí křídla

    Drabble: 

    Jiří spěšně vešel do domu. Dnes se tedy stane poprvé otcem. V síni seděla nasupená Dorotka.
    "Už?" kývl hlavou ke dveřím.
    "Ne!" odsekla Dorotka. "A mne vyhodily."
    "Jen nech být," pohlédl významně na Dorotčin široký pas, "brzy si toho užiješ dosyta. Je jich tam dost, i pro chůvu Máří jsem poslal."
    Jiří se posadil vedle Dorotky a beze slova čekali.
    Skoro za tmy vyšla Jiřího matka se zavinutým děťátkem a podala je Jiřímu.
    "Tady máš synáčka," usmála se unaveně. "Svatava tě čeká."
    Mladá matka se usmívala: "Ve snu mě maminka zlehoučka pohladila, jako když motýlek usedne, a požehnala našemu děťátku."

    Závěrečná poznámka: 

    Rodiče Svatavy zemřeli, když jí bylo sedm let.

  • Ať si tam zůstane

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Kaplan Bernard je na "školení", jak zatočit s nekatolíky, a starý kněz Bořivoj tuší, že i pro něj nastanou těžké časy.

    Drabble: 

    Bořivoj neklidně přechází světnicí. Hana se bratra neptá proč. Ví, že přemýšlí, proč se Bernard stále nevrací. Uplynuly tři týdny a kaplan měl být zpátky za týden. Kdepak, Bernard jim nescházel, ale když se posledně vrátil, byl ještě pánovitější než předtím.
    Hana vyšla na dvůr a zaclonila si oči. Proti slunci špatně vidí. S kým Pavel mluví? Ten člověk má sutanu... Ale Bernard to není, tento je vyšší.
    Konečně se rozešli a Hana se dozví, co neznámý chtěl.
    "Strýčku, tady máš dopis od Bernarda. Zdrží se u otce biskupa ještě měsíc."
    Han se potají ušklíbla: "Copak mu tatíček tentokrát nakuká?"

    Závěrečná poznámka: 

    Hana je, stejně jako mnozí, přesvědčená, že biskup není pro Bernarda jen otcem duchovním.

  • Letní odpoledne

    Úvodní poznámka: 

    Povídám povídám pohádku
    o zeleném koťátku...

    Mám povídat dál?

    Drabble: 

    Maminka Micinka, vlastním jménem Marion Mandragora, se rozkošnicky uvelebila na zakázaném stole a sledovala drobotinu pod sebou.
    Černý Felínek se přikrčil pod lavicí, bílou pacičku pečlivě schovanou. S hlasitým štěkotem se přiřítili Montík s Lumpíkem, smykem sklouzli až ke stolu a zmateně se rozhlíželi. Kde jsou koťata?
    Felínek zpod lavice štípl Lumpíka do ocásku, zelená Lízinka skočila Montíkovi rovnou na záda a honička začala.
    Listí kryjící pergolu se začalo divoce zmítat a ozývalo se z něj rozzlobené vrabčí štěbetání. Maminka Vrabčinka rezignovaně slétla na houpačku.
    Obě maminky se na sebe podívaly pohledem říkajícím: Je to ale banda zlobivá, viďte, paní.

    Závěrečná poznámka: 

    V pohádce mohou být rozličné kamarádské vztahy.

  • Nevymýšlej, Vítku

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Může slovo brepta znamenat i člověka, který vede hodně řečí?

    Drabble: 

    Vítek odložil pero a protáhl unavené prsty. Stránka konečně dopsána. Povzdychl si, ještě zbývá hodně opsat a Svatavina svatba se neúprosně blíží. Pan Jan nakonec rozhodl, přemýšlí chlapec, že Svatava darem dostane jen čtyři evangelia. I tak je psaní hromada.
    Vítek vyšel na nádvoří. Ještě nenakrmil psy, uvědomil si a pospíšil do psince. Tam byla spoušť. Hravá štěňata převrhla obě nádoby s vodou a všude bylo plno blátivých stop. Chlapec uklidil a vrátil se ke psaní.
    "Bratře Bartoši," řekl starci, "kdyby tak šlo písmenka tisknout místo psaní. Jako zablácené psí tlapky," směje se.
    "Kdybys nevymýšlel, mluvko," skrývá starý muž úsměv.

    Závěrečná poznámka: 

    Vítek má smůlu, do vynalezení knihtisku uteče ještě hodně vody. Musí opisovat.

Stránky

-A A +A