Moje články

  • Obrázek uživatele zirafice

    Obraz světa

    Úvodní poznámka: 

    Je hrozně těžké, vybrat jedno drabble ze všech dubnových, ale nakonec jsem zvolila tohle. Jednak je to jedna z mála mých básní, které, ač míněny vážně, vyznívají optimisticky a druhak se mi líbí rytmus, který se mi tu podařilo nasadit.

    Tahle báseň vznikla k tématu Namaluj mi svět.

    Drabble: 

    První slůvka táta, máma,
    první cesty do neznáma
    po čtyřech pod nízkou seslí.
    První dílo umělecké,
    které prsty do talíře
    rozmáchlými gesty kreslíš.

    Svět je plátno sotva naplé,
    barvy pro něj teprv mícháš,
    jeho taje zatím prvně
    vidíš, slyšíš, chutnáš, dýcháš.

    Tvrdost skály, měkkost mechu,
    rachot bouře, tichost dechu,
    světlo dne a temno noci,
    bolest touhy, sladkost moci,
    konejšivou náruč snění
    než tě vzbudí rozednění.

    Do obrazu barvy skládáš,
    někdy víš a někdy hádáš,
    někdy ke tvé malbě jiný
    přidá barvy nebo stíny.

    Každý má svůj obraz světa,
    měníme ho jak jdou léta.
    Neskončíme s tímhle dílem,
    dokud nedojdeme cíle.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Jak na draka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jednu bonusovou básničku jsem si nakonec šleha, když už jsem pozdě začala. Nahrazované téma je Mentální gymnastika a kdyby to snad nebylo jasné, tak ji provádí princezna se svým nápadem.

    Drabble: 

    Žila byla princezna
    nade všechny líbezná
    a o tu se, je to tak
    zajímati začal drak.

    Pravda je že nejen o ni,
    v celé zemi stvůra honí
    každou pannu co už svět
    vídá víc jak šestnáct let.

    V zemi vládne panika,
    kdekdo hořce naříká,
    jen princezna hloubavá
    v klidu stále zůstává.

    Žere panny? Rada snadná,
    prostě nezůstane žádná!
    Myšlenka je skvělá vskutku,
    jen ji přetvořit do skutku.

    Povolal král rytíře,
    ale je to k nevíře,
    namísto do boje směle
    zamířili do postele.

    Že dali na její rady,
    žravý ještěr chcípl hlady.
    Zpráva však jiná přišla trůnu:
    Obětí jsme baby boomu!

  • Obrázek uživatele zirafice

    Sladkobolné rozloučení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bude a je už zítra se změní
    ve slůvka strohá, bylo a není.
    Včera jsi s nadějí vyhlížel k cíli,
    dneska bys klidně posečkal chvíli.

    Poslední sbohem než světlo zhasne,
    dokud to trvalo, bylo to krásné.
    Poslední sbohem bývá na slova skoupé,
    však ve vlnách vzpomínek rádo se koupe.

    Až ráno vstane, vyrazíš dál
    v ústrety chvílím, jež zítřkem jsi zval.
    I když jsi zvědavý, co dál život spíská,
    po tom co bylo, už teď se ti stýská.

    V úsměvu slza, co chutná sladce,
    poslední řádku poskládáš k řádce.
    Poslední sbohem, než světlo zhasne,
    dokud to trvalo, bylo to krásné.

  • Obrázek uživatele zirafice

    V zákrutách života

    Fandom: 
    Drabble: 

    V zákrutách života,
    v bludišti stezek vedlejších,
    kroky mé cestou provází
    jednou pláč a jindy zase smích.

    Jednou mi míle za mílí
    lehce jak vánek jarní běží,
    jindy se ze sil posledních
    za krokem krůček vleču stěží.

    Kdo ví, kolik že do cíle
    zbývá mi projít ještě
    za slunce prašných cest,
    či blátivých za deště?

    V zákrutách života
    bez mapy, bez kompasu,
    po správných odbočkách
    na slepo stále pasu.

    A kraje cesty lemují
    sta nutností a svodů,
    labyrint z voleb spletený,
    labyrint bez návodu.

    Za každou chybu v úsudku
    blouděním dalším platím,
    po ruce tápu pomocné,
    než docela se ztratím.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Houpačka

    Fandom: 
    Drabble: 

    Život je houpačka, dolů a nahoru,
    do temné hlubiny, do zářivých výšin.
    Život je vítr v korunách kaštanů,
    nežli se večer znaveně ztiší.

    Srdce mi sevřely ledové obruče,
    z pod víček sevřených vytryskly cizí slzy.
    V rozkvetlé aleji zas jsme se minuli
    a já ani nevím, zda mě vůbec to mrzí.

    Hlasitý ticha křik v rozbité vteřině,
    bezdechý nářek co drásá moje uši.
    Zamyká poslední cesty zpět,
    ze střepů nutí mě, poskládat svoji duši.

    Překročím dětskou kresbu na chodníku
    jak bránu do světa, co ještě se nenarodil.
    Za sebou nechávám ztracené nebylo,
    na novém bude teď chci mít svůj podíl.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Requiem pro starého punkera

    Fandom: 
    Drabble: 

    Plamínek ukrytý pod chladným popelem.
    Jak čas šel, uhasil
    žár vzdoru během let.
    Jiskra snad zbyla jen.

    Teď žitím se potácíš, zlomený, ztracený.
    Spí naděje pod mostem,
    už nad lidskou hloupostí,
    jen krčíš rameny.

    Mladých let nadšení stokrát nic uštvalo.
    Ze žití přežití
    od rána do rána
    jenom ti zůstalo.

    Žitím se potácíš, však o pomoc nežádáš,
    chráníš si zoufale
    ze svojí hrdosti
    zbytky co ještě máš.

    Pod špínou všednosti plamínek ukrytý.
    Býval jsi rebelem ,
    teď už jsi tulák jen,
    marností dobytý.

    Tak ještě naposled zahraj cos hrávával
    v době v níž souboje
    s životem, s hloupostí,
    ještě jsi nevzdával.

    Závěrečná poznámka: 

    Tak jsem probrala různé významy slova punk a nasadila na to tohle. Doufám, že to podmínkám vyhoví, protože nic jiného už asi dneska nedám.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Střihni si taky

  • Obrázek uživatele zirafice

    Velikonoční

    Fandom: 
    Drabble: 

    Proutek jívy do pole,
    i když už ani nevíš proč
    a na trhy na náměstí
    přijel letos kolotoč.

    Moranu jsme vynesli
    vítr už v uších nezebe,
    jaro vneslo barvy do luk,
    ptáci vzlétli do nebe.

    Po zimně se vzbouzí země,
    pryč je sněhu peřina,
    kosi tě ráno zpěvem budí
    a zvony letí do Říma.

    A doma barvami svítí
    vejce voskem malovaná,
    co je do mísy na stole
    vyskládala tvoje máma.

    Pruty z vrby u rybníka
    do pomlázky zamotané,
    kdo zrána včas nevyrazí
    ten koledu nedostane

    Proutek jívy do pole,
    to pro dobrou úrodu,
    pár větévek do vázy
    pro domácí pohodu.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Filozofie páky

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kdo má na to páku správnou
    může spoustu věcí zvládnout.
    Už Archimedes kdysi věcně
    řek: „S pákou dlouhou dostatečně
    klidně pohnu celým světem.“

    Zároveň však jedním dechem
    dodal: „Bych moh‘ páku užít,
    nestačí jen svaly tužit.
    K páce přišel by mi vhod
    správně daný pevný bod.“

    A to dodnes, milí zlatí,
    co se páky týče platí.
    Pokud si ji neopřete
    Jenom svaly namůžete.

    Druhá věc již třeba zvážit,
    je zda se máme vůbec snažit.
    Snad je pravda nakonec
    jak to jednou řekl Lec,
    že vůbec ani nutné není
    pokoušet se šoupnout zemí.
    Hodně věcí totiž změní,
    pohneš-li lidi k přemýšlení.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Cvrčci

    Fandom: 
    Drabble: 

    Ráda chovám mazlíčky,
    třeba jenom maličký.
    Ono taky v malém bytě
    jen těžko slona umístíte.

    Zadek by měl v koupelně,
    hlavu k kuchyni,
    zbytek těla blokoval by
    dveře v předsíni.

    A co sní, no bankrot jasný,
    v savaně snad slon je krásný,
    do čtvrtého poschodí,
    vůbec se však nehodí.

    Tak si říkám: "Holka milá,
    zkus do z druhé strany vzít."
    A hrdě jsem vyrazila
    cvrčky pořídit.

    Měla jsem to promyšlené,
    někde ale vznikla chyba,
    teď se cvrčků kolonie,
    kdesi po mém bytě skrývá.

    V noci cvrčí jako blázni
    pokoj nechtějí mi dát.
    Už pomalu měsíc dlouhý
    nemůžu teď doma spát.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že to tématu vyhoví. Jen pro jistotu, chyba nastala při dresuře cvrčků. Nejen, že se nenaučili držet křídla, ale ještě zdrhli a někde se schovali. A že se takový cvrček, na rozdíl od slona, v bytě schová docela snadno.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Houbařská sezóna

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kupředu levá, zpátky ni krok,
    ke svému vrcholu, zas dospěl rok.
    Z domovů vyhřátých, vlakových nádraží,
    armáda nezdolná kupředu vyráží.

    Nastal čas odvážně vyrazit do světa,
    oprášit výzbroj co dědí se po léta.
    Z postele vyskočit, než slunce povstane,
    kdo zaspí svítání, ten na frak dostane.

    Kupředu levá a ani krok nazpátek,
    armády houbařů vyráží ze vrátek.
    Nastal čas každého, kdo má tu odvahu,
    pro jednu růžovku, drápat se do svahu.

    Kdož houbu zahlédnou i v mechu skrytou,
    vyráží do lesů na bitvu lítou.
    Doma rač setrvej, kdo nejsi jedním z nich,
    v souboji o hříbek snadno tě přejde smích.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Luna

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    I když přednes poezie by se nejspíš dal označit jako one-man show, nečiním si nutně nárok na bod. Jinými slovy, pokud se moje zpracování nebude zdát vyhovující, hádat se nebudu. Prostě jsem jen měla chuť to napsat takhle (⁠•⁠‿⁠•⁠)

    Drabble: 

    Luna je lhář, jak praví latiníci.
    Luna je věrná družka stříbrolící,
    jež vždycky Zemi věrně provází.

    Luna je věčná sestra básníků,
    svědkyně nočních zpěvů slavíků,
    stříbrná mince ve vodě pod hrází.

    Luna, ta bledá noci důvěrnice,
    je všech těch tichých bláznů souputnice,
    co o ní k ránu tklivé písně spřádají.

    Luna je Slunce chladným odrazem,
    co svitem svým konejší temnou zem,
    když nočním nebem pluje nad kraji.

    Luna je jiné jméno pro měsíc,
    pouhých pár písmen a nic víc,
    přesto v nich kouzlo dřímá.

    Kde měsíc je jen pouhá oběžnice,
    tam Luna skýtá ti mnohem více,
    Luna je zkrátka jiná.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Overthinking

    Fandom: 
    Drabble: 

    Mají-li více možností,
    pak úlohy se nezhostí
    obvykle nijak skvěle.
    Pravdou je milí zlatí,
    v možnostech že se ztratí
    ve chvíli snadno a cele.

    Na rozcestí vždy váhají,
    A nikdy jasno nemají,
    kam raději se dát.
    Která je volba vhodná,
    jak mají nejlíp poznat,
    to toužili by znát.

    Jsou mistři ve váhání,
    co pod nohy si sami
    své klacky nahází.
    Kdo váhá všechno zmešká,
    však výběr věc je tak těžká,
    jak z těhle nesnází?

    Tak vždycky zas a znova,
    váží své činy, svoje slova
    a vzdávají se snů.
    Ve strachu z volby špatné,
    ztratí se nenávratně
    v pekle všedních dnů.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Vteřina vykoupení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Chvilička mezi nocí a dnem,
    vteřina mezi bděním a snem
    z ničeho ušitá na míru.

    Chvíle kdy bolest žádná není,
    okamžik těsně před probuzením,
    výlet do prázdného vesmíru.

    Ta sladká chvíle spočinutí,
    kterou mi jenom ráno skýtá,
    konec i začátek,
    úleva od všeho
    co se mnou jindy zmítá.

    Tančím po paprscích hvězd,
    vzpomínkou nechám se vést
    na tóny chvějivých strun.

    Koupu se v nadýchané pěně snění
    opilá chvílí v zapomnění
    zalitá světlem sta lun.

    Ráno co ráno vylétá
    má mysl na výlet do světa,
    kde není vlastně vůbec nic.
    Houpu se na vlnách, staleté prázdnoty
    než slunce pohladí mi líc.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Recept na sen

    Fandom: 
    Drabble: 

    Píseň ptáků v ránu jarním,
    krátká jízda vlakem parním,
    špetka smíchu bez příčiny
    zapletená mezi stíny.

    Troška radosti i děsu,
    šepot rozkvetlého vřesu,
    řeka jež se v březích pění,
    než se v hukot moře změní.

    A co ještě, a co dál
    do hrnce by člověk dal?
    Trochu starých vzpomínek,
    fantazie pramínek.

    Kousek knihy nedočtené,
    snímek z loňské dovolené,
    pobíhání tlapek myších,
    které jenom kočka slyší.

    Všechno pak, jak račte znát,
    protřepat a nemíchat.
    Přikořenit prachem z hvězd
    a už na stůl možno nést.

    Račte pěkně světlo zhasnout,
    zavřít oči a jít spát.
    Až do rána sladké snění
    můžete si užívat.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Prohra

    Fandom: 
    Drabble: 

    Bolest z cizího zklamání
    do srdce drápy své zarývá.
    Za víčky palčivé
    slzy jsi uzamkla,
    za úsměv zoufalství ukrýváš.

    Těžko se rány léčí
    obvazy s pepřem a solí,
    proč jenom nakonec
    ty největší hlouposti
    ze všeho nejvíc bolí.

    Jeden tah vystačí
    k poslední obrany rozbití,
    pěšáci prohráli, rytíři vymřeli.
    Závidíš chladnému kameni,
    že žádnou bolest necítí

    Jediná kapka postačí,
    vlny se rozběhnou po hladině
    a tlak vody prolomí hráz.
    Není už jak příval zastavit,
    povodeň valí se po krajině.

    Pro slzy nevidíš na nebe,
    do duše vkradl se chlad,
    stočená v klubíčku
    skrýváš se do sebe,
    to královna dostala mat.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Znamení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Znamení hledám, hledám všude,
    ve tvářích lidí, v očích, v gestech,
    ve květech růží, v prachu cest,
    ve zpěvu ptáků, v kapkách deště.

    Znamení hledám, hledám stále,
    náznaky jež by mi poznat daly,
    zda cesta má je cesta správná,
    či cestu jinou mám si snad najít.

    Znamení hledám, nenacházím,
    snad návod zůstal ve výrobě,
    bez něj však jenom stěží poznám,
    co říct že mám a v jaké době.

    Znamení hledám rytá v kámen,
    znamení dobra nebo zla,
    znamení co mi napovědí,
    abych po cestě nesklouzla.

    Znamení hledám dnem i nocí,
    zmateně bloudím životem,
    a stejné chyby opakuji
    s maniakálním chechotem.

    Závěrečná poznámka: 

    Dneska mě dostihla autorská krize. Prostě mě ne a ne napadnout něco použitelného. Takže nakonec mám alespoň tohle, snad je to dostatečně k tématu.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Věštecká

    Fandom: 
    Drabble: 

    Řekni koule křišťálová,
    co budoucnost pro mě chová
    za závojem přítomnosti.

    Zkoumám kávy sedlinu,
    zda mám čekat hostinu,
    či se roky příští postím.

    Naslouchám vnitřnímu hlasu,
    zatím, co se vlny času,
    o útesy dneška tříští.

    Hledám v kartách, runy házím,
    odpovědi nenacházím,
    co mi nesou roky příští.

    Možná je to celé tím,
    že o ni vlastně nestojím,
    že mám obyčejný strach.

    Že mě neskutečně leká,
    možnost že to co mě čeká,
    utápí se v temnotách.

    Radši karty tiše skládám,
    už budoucnost nevykládám,
    dělám co se mi zalíbí.

    Prostě žiji přítomností
    a naději v duši hostím,
    že se to nějak vytříbí.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Báseň o ničem

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bez nároku na bod.
    Jelikož si o to téma vyloženě říkalo, obrátila jsem se s žádostí o jednu báseň na stroj výpočetní :⁠-⁠D. Přála jsem si dada poezii a dostala jsem tohle. Tedy skoro tohle, sekl se o dobrých dvacet slov, takže jsem mu to musela trochu pokrátit. Každopádně mi to neodbytně připomíná vogonskou poezii, takže se teď trochu bojím, kdo vlastně toho chatbota programuje.
    Dobře se bavte.

    Drabble: 

    Pradivoké křiky zebrají se v závratné znělce,
    a přinášejí chaos do myšlenek.
    Bezbřehý vítr z ploutví ryb,
    odvádí mě daleko od reality a celého světa.

    Křivdy stěhují se do boků,
    nespočetný počet absurdit splývá v šeď.
    a v jasných pojmech neviditelnosti,
    tvoří se košmarné rozruchy plné svobnosti.

    Oheň se kouřem pomíná v hlasitém tichu,
    černé jiskry v houští hrají si na pozítří,
    a slunce stoupá vzhůru jako tanečnice
    a šeptá nám kletby a zvěrstva.

    Žádné životní poměry nedostačují absurdnosti,
    rozkročené myšlenky přeskakují obrovské proluky
    a ztratí se v jakékoliv interpretaci poničení.
    Splývají, rozplývají se a ničí vše, co vytvořeno bylo.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Momentální zmatení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vylétl z kolejí vagón tvých myšlenek,
    a svět ti roztříštil v jediném okamžiku.
    Pomíchal jistoty se stíny domněnek,
    nesmysl ve smyslu mentálních prostocviků.

    Čí vzpomínky to jsou, co za nocí tě budí?
    Vrásky co nejsou z lásky kreslí na čele.
    Na skráních kapky potu co nepříjemně studí,
    a obraz světa v troskách ostrých jak čepele.

    Náhodná slova říkáš beze smyslu,
    zmatená, ztracená, zbloudilá, bezradná.
    Uprostřed ničeho podobná náhodnému číslu,
    tři hody kostkou z nichž větu poskládáš.

    Ve válce ničivé s poslední nadějí
    umlkly múzy, poutnice bez adresy,
    utichly písně, jež plavce svádějí
    a přece tvá loď pluje přímo na útesy.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Česká volební

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jeden křičí hlasem mocným:
    „Zatnout tipec má se mocným!”
    Nemá sice plány jasné,
    zato vize má tak krásné.
    K nim hesel pár, tak úderných,
    že z nich rychle přejde smích.

    Druhý zdánlivě je tišší,
    pramálo se ale liší.
    Co nedá to jistě slíbí,
    hlavně že se lidem líbí.
    Hlavou moudře pokyvuje,
    zatím plány vlastní kuje.

    Tak to běží zas a znova,
    prázdné sliby, prázdná slova,
    poskládaná v prázdné věty
    co znějí jako kastaněty
    do tance.

    Kroky, ty nejsou složité,
    jen když se v kole točíte.
    Pravá, levá, pravá, levá,
    kdo netančí ať se hněvá.

    Na ostatní potom zbude
    povolební bilance.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Výhody správné pozice

    Fandom: 
    Drabble: 

    Stoupat výš a vidět víc,
    to vždycky je věc žádoucí.
    Kdo obrům by na plecích stál,
    ten dotáhne to jistě dál,
    získá místo vedoucí.

    Proto mi dovolte prohlášení,
    že vystoupat do výše obra,
    a vybudovat si základnu,
    nahoře na ramenou titánů,
    to vždycky je věc dobrá.

    S názorem právě vzneseným
    oponentem mým váženým
    dovoluji si nesouhlasit.
    Kdo dere se příliš vysoko,
    ten hodně může ztratit.

    Kdo na ramenou obrů stál,
    ten aby se stále bál,
    že titán balanc ztratí.
    Následně račte znát,
    střemhlavý přijde pád,
    který jen těžko zvrátí.

    Má rada tedy zní:
    Milí a vážení,
    držte se při zemi.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Krkonošské rodeo

    Fandom: 
    Drabble: 

    Strašlivý rachot mě ze spánku budí
    a ledový pot na skráních studí.
    Čert mi byl dlužen ten šílený nápad.
    Jak špatný byl už začínám chápat.

    Noc v lůnu lesů? V líčení od kámoše
    obrázek lákavý skýtají Krkonoše.
    Báječný nápad na světle denním,
    však v obrázek z hororu za tmy se mění.

    Už vidím kance s bizonů tlupou,
    jak po mě spolu zběsile dupou.
    V tom spásný nápad hlavou se prožene,
    snad světlo ostré divou zvěř zažene.

    Baterky světelný kužel noc protne
    a v poli zorném mém výjev se octne,
    který je vskutku báječný veci,
    partička ježků mejdan má v Peci.

    Závěrečná poznámka: 

    Skoro na poslední chvíli, ale nakonec jsem se k tomu dostala. Doufám že Pec pod Sněžkou se akceptuje do tématu:D

  • Obrázek uživatele zirafice

    Letní bouře

    Fandom: 
    Drabble: 

    Doteky kapek na skráních,
    to něžné deště políbení,
    chladí tvé tváře rozpálené,
    však v žilách tvých krev horká pění.

    Křídla bys chtěla rozepnout,
    nad mraky vzlétnout k nebi výš
    a s ptáky letět do dálek,
    o kterých zatím marně sníš.

    Voda ti zpívá o volnosti,
    o letu mraků, běhu řek,
    hukotu moře, který nese
    na těžkost duše sladký lék.

    Jsi tichá voda, každý to ví,
    že domluva je s tebou snadná.
    Poslušně roky v březích pluješ,
    však tichá voda bývá zrádná.

    Doteky kapek na skráních,
    to něžné deště políbení,
    a v duši bouře trhá břeh,
    bez mostů návrat zpátky není.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Populárně naučné pojednání o výrobě sladu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Jako uf. Tohle je teda téma. Dobrovolně přiznávám, že nic lepšího mě nenapadlo (zato větších hovadin spousta :⁠-⁠D), takže tady to máte. Četba na vlastní nebezpečí, za jakékoliv následky odmítám nést zodpovědnost.

    Drabble: 

    Že základem sladu je ječmen všichni víme.
    Jak ale slad vzniká?

    Z jara se osení
    na poli zelení,
    nutný je čas.

    Nežli se osení
    k podzimu promění
    ve zlatý klas.

    Pak v pole pospíchá
    mohutná technika,
    by klasy skosila.

    Od plev co zrno je
    ze stroje do stroje
    pečlivě prosila.

    Zrno pak samotné
    dochází v sladovně
    namočení.

    Až vody nasaje,
    kolik jí třeba je
    k vyklíčení.

    Pak přijde sušení,
    neboli hvozdění,
    jak račte znát.

    Následným drcením
    zrno se promění
    ve vlastní slad.

    Sladu též užito -
    Kdo tady neví to?
    - bývá i k výrobě piva,

    kteréžto prověrkou
    retenčních schopností
    štamgastů bývá.

    Závěrečná poznámka: 

    Kdyby to nebylo jasné, tak retenční schopnosti sladu se projevují ve fázi klíčení :D.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Když se dva perou

    Fandom: 
    Drabble: 

    Černá ovce, bílá vrána,
    potkaly se takhle z rána
    na firemním školení.

    Nebo si to možná pletu,
    vyrazily na osvětu
    v čase téměř poledním .

    Každopádně potkaly se
    ty dva protiklady
    a hned začly rozebírat
    názorovych odlišností
    zápory a klady.

    Bílá vrána peří čechrá,
    hájí svoje pozice,
    dodržovat nařízení,
    ať je moudré nebo není,
    že je nejvíce.

    Černá ovce odporuje,
    hlavní prý je vždycky,
    svobodný duch podporovat,
    nařízení ignorovat,
    jednat chaoticky.

    Hádaly se, štěkaly se,
    div, že se nepopraly.
    Že má kousek
    pravdy každá
    by nikdy neuznaly.

    Jak tak byly rozvášněné,
    zapomněly hlídat krk,
    než bys kýchnul,
    obě sežral
    korporátní vlk.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Fandom: 
    Drabble: 

    Až děti večer půjdou spát,
    až slunce ráno bude hřát,
    až nebudu mít práci žádnou,
    až i poslední mrazy padnou,
    až bude prase nosit cop
    a stromy hopsat hop, hop, hop.

    Až v létě budou Vánoce,
    až smrk ponese ovoce,
    případně na svatého Dyndy,
    a nebo pozděj', hlavně jindy.

    Jsem mistrem světa ve váhání,
    co vždy si nechá ujet vlak.
    Život se změnil v přežívání
    a ani nevím kdy a jak.

    Až jednou umřu, můžete mi,
    na hrob dát nápis pozlacený:
    "Z náhrobku datum smrti víte,
    však roky před ním? Neodžité!"

    To proto, že věčné váhání
    člověku v žití zabrání.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Láska je

    Fandom: 
    Drabble: 

    Láska studí, láska hřeje,
    láska vrásky kreslí,
    láska je cesta z beznaděje,
    do níž jsme pro ni klesli.

    Láska je pravda, láska je lež,
    láska je všechno cokoliv chceš.
    Láska je peklo, bez nějž ráj není,
    láska je sladkost ranního snění.
    Láska je v slzách ukrytý smích,
    láska je první člověka hřích.

    Láska je vesmír, kde pluje náš svět,
    o lásce padlo už tisíce vět.
    A přece vždycky najdou se tací,
    kteří se k lásce pokorně vrací.
    Ať písně, próza či poezie,
    ve slovech láska na věky žije.
    A dokud lidstvu neskončí čas,
    na věky láska bude žít v nás.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Obraz světa

    Fandom: 
    Drabble: 

    První slůvka táta, máma,
    první cesty do neznáma
    po čtyřech pod nízkou seslí.
    První dílo umělecké,
    které prsty do talíře
    rozmáchlými gesty kreslíš.

    Svět je plátno sotva naplé,
    barvy pro něj teprv mícháš,
    jeho taje zatím prvně
    vidíš, slyšíš, chutnáš, dýcháš.

    Tvrdost skály, měkkost mechu,
    rachot bouře, tichost dechu,
    světlo dne a temno noci,
    bolest touhy, sladkost moci,
    konejšivou náruč snění
    než tě vzbudí rozednění.

    Do obrazu barvy skládáš,
    někdy víš a někdy hádáš,
    někdy ke tvé malbě jiný
    přidá barvy nebo stíny.

    Každý má svůj obraz světa,
    měníme ho jak jdou léta.
    Neskončíme s tímhle dílem,
    dokud nedojdeme cíle

  • Obrázek uživatele zirafice

    Kvíz

    Drabble: 

    Hlas boží se nazývá
    A) Metatron
    B) Autodrom
    C) Optimus prime

    Okultistka je označení pro
    A) oční lékařku
    B) výrobce zvětšovacích skel
    C) zastánce nauky, která bývá spojována s neobvyklými schopnostmi. (jinak také čarodějka)

    Lovec čarodějek k výkonu práce potřebuje
    A) zvon,svíci a knihu
    B) kytaru, baterku a spacák
    C) GPS, KPZ a DDT

    Andělé jsou bytosti:
    A) okultní
    B) éterické
    C) naprosto nesnesitelné

    Ptáček si má o skálu na konci vesmíru nabrousit
    A) zobáček
    B) ptáčka
    C) kosmickou loď

    Správné jméno tvora, který na konci světa vypluje na hladinu je
    A) Fifinka
    B) Kraken
    C) Obrovskej hnusnej oslizák

  • Obrázek uživatele zirafice

    Ferda

    Fandom: 
    Drabble: 

    V starém hradě po setmění
    sténání strach nahání.
    To bílá paní po cimbuří
    vesele se prohání.

    Meluzína v komíně
    byť se tváří nevině,
    když večer spustí svoji píseň,
    tak celou noc nespíme.

    Z pohádek to dobře známe,
    strašidla jsou všude.
    A o jednom speciálním
    moje píseň bude.

    Neuhádneš, dej se poddat,
    mnohým generacím
    Ferda straší, milí braši,
    v traktu zažívacím.

    Střeva kroutí, žbluňká, škrundá,
    nafoukne ti břicho,
    ve vypjatých situacích
    narušuje ticho.

    A pak když to nejmíň čekáš,
    nejlíp v ctěné společnosti,
    posledního dění Ferda
    slavnostně se zhostí.

    Místnost rychle zaplňuje
    neodbytný puch,
    a kolem tebe poletuje
    Ferda, volný duch.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Tóny války

    Fandom: 
    Drabble: 

    Uvadly kytky v květináči
    a prach jim sedl na listy.
    Zamlklým městem smrtka kráčí,
    nikdo se za ní neotáčí,
    každý si hlídá vlastní stín.

    Umlkly tóny šalmaje,
    už nezpívá se nehraje,
    už není důvod k smíchu.

    Teď strach se drží u moci
    a múze není pomoci
    v stísněném noci tichu.

    A přes den velký úspěch slaví
    zoufalství, strachu sestra bledá,
    když po nebi jak ptáci draví
    se ženou k městu špatné zprávy
    a každý úkryt rychle hledá.

    Teď místo písně klavíru
    zní rachot kulometů,
    rozbité klapky na jílu
    zemřely možná pro víru
    však hroby ryté na míru
    žalují trpce světu.

    Závěrečná poznámka: 

    Já se prostě musím pochlubit. Tohle jsem si psala bokem bez počítání slov, a když jsem to přehodila k doladění, bylo to přesně na 100. To se mi ještě nestalo a nejspíš už ani nestane.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Z černé kroniky

    Fandom: 
    Varování: 

    pozor: báseň obsahuje explicitní násilí s fatálním koncem

    Drabble: 

    Představte si tuhle scénu:
    Škrtí manžel svoji ženu.
    Manžel rudne žena modrá,
    marná každá rada dobrá.

    Člověk mohl by se ptát:
    Co se tady mohlo stát?
    Co přimělo dobráka,
    že naštvaně huláká?

    Zapomněl na něžný vztah,
    manželce na život sáh?
    Inu to je vlastně snadné
    Občas slovo špatně padne.

    Manžel slyšel u piva
    jak výčepní povídá,
    ženy buchtu že prý znají,
    snad i v pekle nebo v ráji.

    A všichni ji mají rádi,
    manžel doma vztekle řádí.
    Neposlouchá vysvětlení,
    žárlivost v něm horce pění.

    Kolem krku prsty sevře,
    už manželka neotevře,
    troubu kde se tiše pálí,
    buchta co všichni milovali.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Zrazená

    Fandom: 
    Drabble: 

    Padají lístky okvětní,
    jarní se mění na letní,
    paprsky tváře hladí.

    V mé duši však jen krutý mráz,
    burácí v uších ledu hlas:
    Zase tě zradí!

    Kdo ve svých dlaních tvoje hřál,
    aniž by třeba sbohem dal,
    zase ti zmizí.

    Kdo věčnou lásku sliboval,
    na city tvoje písně hrál,
    bude jak cizí.

    Vykvetlo jaro mezi námi,
    dnes ale zas jsme sami,
    na duši leží stín.

    Slíbil jsi všechno ba i víc,
    však nedal jsi mi vůbec nic,
    a slovům už nevěřím.

    Už nechci si hrát na cokoliv,
    vzpomínky večer nejvíc bolí,
    když srdce tone v moři soli,
    prázdný je klín.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Chtěla bych

    Fandom: 
    Drabble: 

    Chtěla bych se dotknout
    slunečního svitu,
    ochutnat vůni jara,
    co světu vrací dech.

    Chtěla bych být vánkem,
    co stébla trávy cuchá
    Češe hlavy stromům,
    hladí hebký mech.

    Chtěla bych být dechem
    první písně ptačí
    i kapkou rosy ranní
    v síti pavučin.

    Chtěla bych být mlhou,
    co ostré hrany změkčí
    a světu kolem dodá
    tajemna měkký stín.

    Chtěla bych být vodou,
    co mezi břehy plyne,
    či vážkou co se hbitě
    nad hladinou třepotá.

    Chtěla bych být zemí,
    co v náruči své hýčká
    semena sladce spící,
    ten příslib života.

    S očima zavřenýma
    toužím se roztančit,
    ztracená ve své touze
    nechávám mysl snít.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Pěstitel

    Fandom: 
    Drabble: 

    Na zahradě na venku
    zasadil jsem mučenku.
    Zaléval ji, hojně hnojil,
    s málem bych se nespokojil.
    Vodu jsem jí dopřál denně,
    péče víc než vlastní ženě,
    přitom už se viděl v cíli.

    Doufal jsem že za péči,
    plody se mi odvděčí,
    sladkými jak plástev medu.
    Slovy popsat nedovedu,
    trpké svoje zklamání.
    K pláči mě to dohání,
    co mé oči objevily.

    Že mučenka mou starost denní,
    zdaleka tak nedocení,
    odhalil jsem znenadání.
    Místo bujné byliny
    s mnoha květy pestrými
    rostlina se k zemi sklání.

    Příliš vody, tepla málo,
    co se stalo, to se stalo.
    Pro příště mám poučení
    pěstitelství snadné není.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Smolíček v říji

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jde Smolíček za Jezinkou,
    dušičku má malilinkou,
    že ho jelen odhalí.

    Jelen chtěl by aby chlapec,
    po setmění vlezl za pec,
    netoulal se po háji.

    Aby lesem nocí chodil,
    s Jezinkou se tajně vodil,
    to se přece nehodí.

    Jenže chlapec má svou hlavu,
    nestará se kdo je v právu,
    opatrnost zahodí.

    Nejde tu o planý vzdor,
    vždyť jelen býval jeho vzor,
    co se nikdy nemýlí.

    Jak však vysvětlit jelenovi,
    že s věkem v těle Smolíčkovi
    hormony se vzbouřily.

    Touha v srdci horce plane,
    nezáleží co se stane,
    hlavně že se setkají.

    Jezinka a Smolíček,
    vedle lesních jesliček
    vášnivě se líbají.

    Závěrečná poznámka: 

    Pozdě, ale přece. Po dlouhé době se vracím k DMD, tentokrát s poetickými pokusy. Vůbec si ještě nejsem jistá, jak to dám, ale stýskalo se mi, tak jsem tu zas :D :D.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Vilda a Tilda 2020

    Drabble: 

    Letošní dobrodružství Vildy a Tildy v souhrnu se dá najít tady.
    Některé díly jsou víceméně samostatné, ale hlavně ke konci na sebe celkem navazují.

  • Obrázek uživatele zirafice

    Všichni stejné podmínky

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    „Já chci vodníka.“ sápe se Týnka k rybníku.
    Dáša chytí sestru za tričko.
    „Vodník se courá po lese s vlkem,“ uchechtne se.
    „Jo, zatímco my máme na krku uřvaný prtě,“ přisadí si Vilda.
    „Já nejsem pltě,“ brání se Týnka.„A chci vodníka!“
    „Přejde ji to někdy?“ zakoulí Vilda očima.
    „Žárlíš, že má Adamův vodník větší úspěch než tvoje princezna?“ rýpne si Dáša.
    „Ale houby. Leze mi to na mozek. A víš co? Chce vodníka, má ho mít. Ať si taky užijou, strašidla.“
    Popadne Týnku za ruku a vyrazí s ní k lesu.
    „Pitomečku,“ směje se Dáša.
    Je poslední den prázdnin.

    Závěrečná poznámka: 

    Dneska trošku klídku, po všem tom vzrušení :).

  • Obrázek uživatele zirafice

    Odhalení

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    „Ona je vlkodlak.“
    Vilda mrkne na sestru, navlečenou v pestré směsi oblečení.
    „Hm. Vadí ti to?“
    „Zachránila Týnku.“ Dáša pevněji sevře mrně v náručí. „Bylo by mi fuk, kdyby byla Kerberos.“
    „Pejsek zahnal oklivý plase,“ přisadí Týnka.
    „A tobě, Adame?“ zajímá se Tilda.
    Adam si prohrábne vlasy.
    „Koušeš?“ mrkne na ni.
    „Jenom, když se naštvu,“ zacukají Tildě koutky.
    „V tom případě si budu dávat pozor, abych tě nenaštval.“
    „Takže ta pozvánka na výroční trhy platí?“
    „Jestli se mnou půjdeš.“
    „Nee, běžela jsem kolik kiláků, abych ti řekla, ať si trhneš.“
    Vlastně to ani není moc vtipné, ale rozesmějí se všichni.

    Závěrečná poznámka: 

Stránky

-A A +A