Moje články

  • 13x psaní v čase korony

    Úvodní poznámka: 

    Asi trochu kontroverzní výběr, někteří se tady chtěli od nepříjemné reality oprostit, ale jiní zase měli potřebu se z toho vypsat, zkrátka DMD je hodně různorodý svět. A patří k němu i to, že nějakým způsobem reaguje na současnost. A letošní ročník byl určitě mimořádný.
    Zase by se našlo daleko víc zařazeníhodných stoslovek, co nadělat.

    Drabble: 

    A hned v březnu, v nultém tématu, se objevila stoslovka, která mě velice zasáhla, pochmurná, ale tak nějak odpovídající mé momentální náladě na počátku toho všeho:
    Tanec zemřel, autorkou je Albia.
    Naštěstí se dá všemu čelit s humorem a u nás je vždycky inspirace dost. Skřítě se nechává inspirovat hned v několika básničkách, například v téhle: Možná to byl krutý záměr, možná způsob žertu...
    Každopádně nebyl důvod k panice. Anebo přece? Skvělá satira Svépomoc od L.P.Hanse
    A dokonalý projev z nejvyšších míst Zakazuje se! napsala Evangelista biolog.
    Každopádně jen co se rozšíří geniální chytroušky, budeme za vodou. ČESKO OPĚT V ČELE! informuje nás Tora.
    Současnost se odráží i v některých letošních příbězích lidiček s neobvyklými jmény od Chrudoše Brkoslava Štýřického. Tento autor vedle toho také napsal velmi povedenou satiru O sušenkách pasírovaných.
    Pochmurnou strunu opět velmi působivě rozezněla Amaranta ve vizi děsivé budoucnosti, která tehdy rozhodně nevypadala nereálně: Karanténa
    A Sapfó trefně přiblížila pocity lidí, které nastálá situace ničila: Vzorce a rutiny
    A zase k rozveselení: jak se žilo v Záchranné stanici záporných postav. Nařízení se musí plnit i v těžkých podmínkách, jak popisuje Tlegy.
    A o tom, jak to pohádkoví záporáci zvládali, informuje Remi ve střípku Rady a porady Krkonoše 15. Oni jsou v obou stoslovkách dokonalí!
    I letošního jara jsme mohli dál sledovat Novinky ze světa sportu z pera eliade. Byť se i tam objevila karanténa, naštěstí jen dočasná, pro žraloky Ožralovky. Majitelé čelistí jsou dnes zvláštně nejistí
    Katty V zjistila, kde se vlastně virus objevil, ve skvělém střípku ze série o Minervě Kopr přijde z Prahy. Škoda, že nás Minerva nemohla ochránit úplně, ale dělala, co mohla.
    Na závěr připomínka vyprávění o moudrém panovníkovi a epidemii od Envy. Příběh ještě neskončil, ale letos se uzavřel mile veselým a nadějným střípkem O šťastném lidu

  • Přírodní výběr

    Úvodní poznámka: 

    Chtěla jsem zase vytvořit květinový výběr, ale to by šlo obtížně, takže je to prostě výběr zaměřený na přírodu v jakékoli podobě. Na to se ale našlo kvalitních stoslovek až moc, tak se to ustálilo na počtu 2x7.

    Drabble: 

    Moc mě potěšilo, že Profesorovo vyprávění o profesorovi von Drak se letos zaměřilo na přednášky o sbírkách. Vybrat jednu bylo dost těžké, nakonec je to Sbírky profesora von Draka 45, protože tam profesor mluví s okouzlující ironií a představuje zajímavou květinku.

    Další "přírodní" cyklus, ze kterého je těžké vybírat - Novinky ze světa sportu od Eliade. Tak třeba tahle o reklamním plejtvákovi: Dnes už všichni sledi na reklamu hledí.

    Povedený přírodní střípek se najde také v Záchranné stanici záporných postav: Terapie číslo jedna v Záchranné stanici záporných postav, autorkou je strigga.

    Také v Čespírově letošním cyklu se objevila přírodní stoslovka - neuvěřitelné propojení nejstrašnější Mistrovy hry s mírumilovnými příběhy pro děti: Válečník toužící po míru. (A bídný Pučmeloud se potom dokonce objevil i v Záchranné stanici záporných postav!)

    Jinou báječně potemnělou verzi známého večerníčku napsal L.P.Hans: Mládež na tahu

    Skvělá připomínka jiné televizní pohádky, resp. písničky z ní: Složitý tvůrčí proces od Tenny

    A teď něco naučného - velmi zajímavá stoslovka od Tory o zvláštním a rozhodně potřebném zaměstnání brtníka: Co se v zimě naučíš, na jaře jako když najdeš

    A konečně taky něco poetického: líbezně vzpomínková Louka od may fowl.

    Přírodní romantika však očividně není pro každého, o čemž svědčí rozverná, velice povedená básnička Tábornické trampoty od žirafice.

    Romantický a poněkud znepokojivý narnijský střípek s tančícími bakchantkami od Lee: Stržena tancem

    Zatímco Lejdynka představila tanec v děsivé orwellovské realitě, která tady nabývá groteskních podob. Můžeme se ptát: Jak dlouho vydrží ten klam?

    Jiný prasečí tanec: Odysseovi námořníci a Kirké, Trochu nedomyšlený plán od Daina (a pěkné bylo také ztvárnění téhož tématu od Remi).

    A vynalézavě s tématem prasátek pracuje myday ve vtipné stoslovce Prasata v žitě

    Na závěr ještě trochu podmanivé divoké přírody. Wandrika napsala letos celý pozoruhodný cyklus o kaktusech, vedle toho ale také střípek o tom, jak les Mytág zatočil s investory: Investícia snov

    Závěrečná poznámka: 

    Možná bude ještě jeden výběr.

  • Nejposlednější dubnová

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní. Nejposlednější stoslovka (tedy určitě pro tenhle duben, jinak kdoví).
    Přátelé, co nadělat, jsme na konci. Ještě včera už jsem si ten konec docela přála, ale teď je mi to zase líto. Letošní duben byl docela smutný, pro mě určitě, ale DMD splnilo očekávání, totiž umožnilo mi ho přežít a nezbláznit se. Že se nakonec dostavily krizové momenty a občas i neúspěchy (naštěstí ne tak často), na to teď už nemusíme myslet. Bylo mi tu s vámi dobře. Tak dobrou noc a ať vám ve snu punková nutrie trsá celou noc.
    Všem vám moc děkuji za krásné nebo působivé nebo vesele hravé stoslovky a samozřejmě za všechny milé a povzbuzující komentáře!

    Drabble: 

    Už poslední stovky slov nám měsíc psavců nese,
    ten čas, kdy tančí prasata a strom zamrká v lese,
    kdy se rodí stoslovky a autor doufá snad,
    že je potom nečeká jen krach a držkopád.
    Odváží se s maskou i na karneval zkázy
    a pokud je to cynik, možná i na smrt sází.
    Ví, že se nikdy nevzdá a zpívá si i v cele,
    vždyť psaní všeho druhu ho povzbuzuje skvěle.
    I z karantény uniká zas na trh nápadů,
    tak překonává paniku i špatnou náladu.
    Však Duben už své žezlo zas Máji přenechává,
    tak sbohem, milí přátelé a Sosákům buď sláva!

  • Poslední z rodu Štaufů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nechtěla jsem končit tak depresivně, ale to téma mě prostě navedlo tímhle směrem. A ještě se neloučím, možná bude i veseleji.

    Drabble: 

    Stále stejný pohled z okna na cihlové zdi, paláce a pyšné věže města, které mu vzalo svobodu.
    Takhle dopadl syn vládce nezměrné říše na severu i jihu. Nejmocnějšího panovníka křesťanského světa, obdivovaného i nenáviděného císaře Fridricha.
    Syn nepocházel z manželského lože, přesto měl nosit korunu. Hájil otcovy zájmy na moři i na souši, dokud nepadl do rukou nepřátel.
    Otec dávno zemřel, po něm i královský bratr. Další císařovi potomci skončili pod katovým mečem. Naprostá zkáza kdysi slavného rodu.
    Zbývaly jen básně. Alespoň na křídlech veršů unikal z těsných zdí, do úrodné Apulie, na Sicílii, kde kdysi zářil zlatem otcův trůn.

    Závěrečná poznámka: 

    Enzio, nemanželský syn císaře a sicilského krále Fridricha II., jeden z posledních členů slavné dynastie Štaufů. Byl oblíbeným a věrným císařovým synem, oženil se s dědičkou sardinského království, ale papež dosáhl rozvodu. Ve válce císaře se severoitalskými městy padl nakonec do zajetí a byl uvězněn v Boloni. Císař usiloval o jeho propuštění, ale brzy nato zemřel a Enzio už zůstal v zajetí navždy.
    Papežové se stali nesmiřitelnými nepřáteli Štaufů a po smrti Fridricha naprosto odmítali nástupnictví jeho potomků. Král Konrád, Fridrichův legitimní syn, brzy zemřel, potom Sicílii a jih Itálie ovládl císařův další nemanželský syn Manfréd, proti němu vytáhl francouzský princ Karel, kterého papež prohlásil sicilským králem, vyhrál a Manfred byl popraven. Později do Itálie vytáhl ještě mladičký císařův vnuk Konradin (syn krále Konráda), ale byl rovněž poražen a popraven. Zbyl tedy Enzio, který byl ale do konce života, přes dvacet let, zajatcem v celkem luxusním vězení v Boloni. Proslavil se ještě básněmi, které ve vězení skládal.
    Přesně vzato se mi nechce dohledávat, kdo byl úplně "nejposlednější", žily ještě samozřejmě také sestry a nějací potomci, kteří už ale stejně za Štaufy považováni nebyli, takže to berme plus mínus.

  • Středověké město trhů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Cestovatelská vzpomínková. Snad se někomu bude líbit.

    Drabble: 

    Bělostné město Provins na kopci, obehnané mohutnými hradbami, patřívalo k sídlům vznešených hrabat z Champagne. Jejich dvůr míval lesk téměř královský a lákal proslulé trubadúry.
    Snad ještě víc však město proslavily středověké trhy. Přicházeli sem kupci ze všech koutů dostupného světa. V uličkách z bílých domků prokládaných dřevěnými trámy zněla neuvěřitelná směsice jazyků. Pod klenbou tržnice se vedle vlny blyštělo hedvábí, vzácná orientální koření voněla dálkami. Chybět nemohly plátky purpurové růže z Provins, chlouby města.
    Když se však obchodní cesty odklonily, město upadlo v zapomnění.
    Nyní se však každým rokem probouzí z šípkového spánku a jeho dávná sláva zase ožívá.

    Závěrečná poznámka: 

    V 11.-13. stoletím se v severní Francii, kraji Champagne, protínaly hlavní obchodní cesty a na jejich křižovatce vyrostlo město Provins. Svého času tu bývaly snad nejslavnější evropské trhy a asi i proto tu sídlila hrabata ze Champagne, příbuzná francouzských králů (např. ve 12. století dal Ludvík Sedmý provdal za jednoho z nich svou dceru Marii a sám se napotřetí oženil s hraběnkou Adélou). Během křížových výprav přivezli páni z Champagne z Orientu sytě zbarvené růže, které se staly symbolem města a pěstují se tu dodnes.
    Jenže po přesunu obchodních center do flanderské oblasti trhy zanikly, upadla i moc místních pánů a Provins v podstatě usnulo na staletí. Díky tomu se tu zachovalo úplně nedotčené úžasné středověké město s hradbami. A v červnu se tu konají velké historické slavnosti připomínající proslulé trhy.

  • Šokující zjištění

    Úvodní poznámka: 

    Když nostalgie, tak nostalgie. Můj dávný nevyužitý nápad na hodně otřepané téma.

    Drabble: 

    O svátcích mě navštívil bratr. Nejsme si zrovna blízcí, ale občas se vídáme.
    „Co, že jsi šla učit do Bradavic?“ spustil.
    „Líbí se mi tam.“
    „Když myslíš, Mariello Sofronie. Ale co ty a Severus?“
    Musela jsem zrudnout. „Jak víš – vlastně co tím chceš…“
    Lucius se ušklíbl. „Má pro hezké učitelky obrany velkou slabost.“
    „Cože?!“
    „Zatím dostal každou. Ledacos mi vyprávěl. O nějaké Arabce. Nebo slečně, co se měnila v jednorožce...“
    Jako by mě bodl. „Lžeš!“ vykřikla jsem.
    „S některými má i děti. Dvojčata."
    "Přestaň!"
    "Říkám ti to jako bratr, Mariello Sofronie. Pozor na něj.“
    Hned po prázdninách jsem dala výpověď.

    Závěrečná poznámka: 

    A totálním krachem může být vztah Marielly Sofronie Malfoyové se Snapem, Snapeova snaha dostat ji do postele (jak daleko se s ním dostala, je jen na vaší fantazii) i Brumbálova snaha udržet si pro jednou v Bradavicích učitelku obrany proti černé magii.

  • Aby jim bylo dobře oběma

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Asi je to BJB.

    Drabble: 

    Byla nakonec dobrou manželkou, to musel uznat. Po nevydařených začátcích se mu zcela přizpůsobila a výborně plnila úlohu vládcovy ženy.
    Jenže co naplat, syna se nedočkal.
    Navíc by potřeboval jinou nevěsta. Dceru z nejvznešenějšího rodu, která by mu zajistila příbuzenství s panovníky.
    K manželce se zachová co nejlépe, její postavení jí z velké části zůstane.
    Ovšem když měla přijet nová nevěsta…
    Snad by ji raději neměla znepokojovat přítomnost jeho bývalé choti v Paříži či okolí.
    Ta proto dostala zámek v Normandii. Opuštěný a ve špatném stavu.
    Ale nakonec byla požádána rovnou, aby opustila zemi.
    Alespoň než se narodí vytoužené dítě.

    Závěrečná poznámka: 

    Takhle ohleduplně přistupoval Napoleon ke svým dvěma manželkám - opuštěné Josefíně a novomanželce Marii Luise. Josefína si mohla ponechat oblíbený zámek Malmaison u Paříže, musela ho ale načas opustit, protože se nacházel příliš blízko hlavního města. Nějaký čas skutečně odešla z Francie a přebývala na statku ve Švýcarsku, po několika měsících si vyprosila, aby se mohla vrátit na svůj nový zámek Navarre v Normandii. Nakonec, když už byl potomek na světě, se mohla vrátit i na Malmaison.

  • Svědectví oživlé děvečky

    Úvodní poznámka: 

    Praha, léta Páně 1625

    Drabble: 

    Všichni zírali na tu ženu na loži. Před necelou hodinou ležela na marách, a teď jim klidně oplácela pohled.
    „Byla jsem na onom světě,“ prohlásila. „Vrátila jsem se, abych podala svědectví!“
    Vypukl překvapený šum. Děvečka pokračovala:
    „Viděla jsem v nebi pány, co je popravili na Staroměstském rynku. Měli bělostná roucha a drželi palmové ratolesti. Zato císařský rychtář a jiní mocipáni viseli v pekelném ohni za ostruhy!“
    Lidé spustili jeden přes druhého, ale děvečka mluvila dál. Kázala, prorokovala, jak skončí válka a co bude následovat.
    Zpráva o zjevení se rychle roznesla po Praze i na venkově.
    Děvečka však skončila v šatlavě.

    Závěrečná poznámka: 

    Zpráva o prorokující oživlé děvečce, zdánlivě zemřevší na mor, ze Široké ulice v Praze, kterou zaznamenal bratr popraveného Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Pobělohorská doba a první léta třicetileté války byla vůbec mimořádně bohatá na zjevení, tajemné úkazy a lidová proroctví.

  • Pozdě večer na konci podzimu

    Fandom: 
    Drabble: 

    Pozdě večer se k lijáku přidal ještě studený vichr. Proháněl se uličkami, vrhal proudy vody všemi směry, smýkal provlhlými spadanými listy.
    Počasí, že by psa nevyhnal, myslel si osamělý pocestný v plášti s kápí.
    Jenže věc, kterou potřeboval projednat, nesnesla odkladu.
    Nebo možná už prostě nevydržel být sám. Zase se všemi vzpomínkami… které sice takhle určitě nezažene, ale ve dvou se budou snášet snáz. Teď, když už zase… spolupracují.
    Na ponurém domě na kraji vesnice ve vichru divoce poskakoval plechový štít. Kančí hlava tančila ve větru. Za takového večera působilo rozsvícené okno lokálu nebývale útulně.
    Albus Brumbál zaklepal a vstoupil.

    Neviditelný fandom: 
  • Krizový manažer s červeným šátkem

    Úvodní poznámka: 

    Tohle téma mi moc nesedlo, ale oprášila jsem původně zavržený nápad z tohohle fandomu. Důkaz, že všeho schopný mravenec zvládá i práci šéfa krizového štábu, a možná časem i výrobce respirátorů.

    Drabble: 

    „Takže nebojte,“ končil Ferda projev ke shromážděným bezobratlým, „situace je vážná, ale my to zvládneme! Zdravotní péči obstarají naši mravenci…“
    „Víme, jak bojovat proti nákaze!“ vpadl Pytlík. „V kině jsem viděl…“
    „Hlavní je zachovávat rozestupy a nosit roušky. Ty dobrovolně šijí ploštice, přízi dodávají pavouci.“
    „Tohleto mám nosit?“ vyjekla Beruška.
    „Budeš jako perská princezna,“ konejšil ji Ferda. „Časem budu vyrábět respirátory, jenom ještě není materiál.“
    „Aby bylo dost aspoň roušek,“ zamumlal Zlatohlávek.
    „Samozřejmě! Kde nebudou, osobně je tam zavezu!“ vykřikl Pytlík.
    Bělásek nedůvěřivě uchopil roušku. „Jak s tímhle budeme cucat šťávu z květů?“
    „Detaily dořešíme později. Teď hlavně musíme spolupracovat!“

  • Památka psa mučedníka

    Úvodní poznámka: 

    Středověká pověst a pověry z východní Francie

    Drabble: 

    Někdy za nocí přicházejí matky churavých dětí do pustých lesů u řeky Chalaronny.
    Tam, kde před dávnými lety stával hrad, je hrob nespravedlivě zabitého chrta. Páni ho jednoho dne přistihli potřísněného krví u převržené kolébky svého dítěte. Byl zabit dřív, než rodiče spatřili živé a zdravé dítě a opodál roztrhaného hada.
    Po tomto neštěstí rodina odešla a hrad zanikl. Venkované však nikdy nezapomněli na věrného psa a uctívají ho jako svatého mučedníka.
    Matky zanechávají děti pod stromy vyrostlými na hrobě a vzývají tajemné síly. Poté noří děti do ledové řeky. Věří, že tak získají požehnání a zdraví pro své potomky.

    Závěrečná poznámka: 

    S takovými zvláštními rituály se setkal ve 13. století francouzský (burgundský) kazatel a inkvizitor Štěpán Bourbonský v odlehlém kraji východní Francie severně od Lyonu mezi řekami Rhonou a Saonou. Byl šokován nejen uctíváním údajného svatého, kterým byl pes, ale také výrazně pohanskými kulty přírodních sil a božstev, ke kterým se pes jenom přičlenil jako další. A ovšem také poněkud nehumánním zacházením s dětmi, které vedlo asi mnohem častěji ke škodě než k uzdravení. Zakopaný pes byl potom vykopán a odklizen a veškeré kulty samozřejmě zakázány.
    Varianty příběhu o nespravedlivě zabitém psovi nebo jiném zvířeti, které bylo obviněno z vraždy dítěte, ačkoliv ho naopak zachránilo, se vyskytují v různých zemích a kulturách.

  • Město bez tváří

    Fandom: 
    Drabble: 

    Benátky. Pohádkové město v každém čase, co teprve o karnevalu.
    Návštěvnice, která přijela na prodloužený víkend, nadšeně pozorovala rej masek všude. Některým i trochu záviděla nádherné historické kostýmy. Jako by ožili dávní majitelé paláců.
    Skvostně oděné postavy, ale bez tváří. Všude prázdné bílé obličeje…
    Časem ji ty masky začaly strašit. Pozdě večer zabloudila kdesi v uličkách u odlehlých kanálů. Najednou se ohlédla. Spatřila ve tmě desítky bílých masek. Mířily k ní, němé, hrozivé. Pronásledovaly ji, neúprosně se blížily…
    S výkřikem se probudila. Den odjezdu, naštěstí.
    Po návratu jela metrem do práce.
    A najednou viděla kolem samé masky, tupé a prázdné.

    Závěrečná poznámka: 

    Na benátském karnevale jsem nikdy nebyla a docela ráda bych ho někdy viděla. Ale ty klasické bílé masky přes celý obličej mi připadají trochu strašidelné.

  • Zázračné místo

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    No nic.

    Drabble: 

    Bývalo to pusté místo na úpatí hor, kde žila hrstka zbožných mužů v odříkání.
    Jednou ale přišel podivuhodný muž, vyvolený vést a rozšířit místní společenstvo. Míval zázračná vidění, a jednoho dne dostal vnuknutí, aby pod klášterem u pramene založil kapličku a vnesl do ní svatou sošku tajemného původu.
    Brzy tu vzniklo věhlasné poutní místo. Divotvorná soška přinášela požehnání zejména nešťastným ženám, které dosud nepřivedly na svět dítě.
    Poutnice se měla omýt vodou z pramene a potom přes noc dlít na modlitbách. A svatí muži ji vřele podporovali svými přímluvami.
    Díky zázračné sošce a svatému opatovi se narodilo mnoho zdravých dětí.

  • Götterdämmerung

    Úvodní poznámka: 

    Duben 1945.

    Drabble: 

    Rádio vysílalo koncert Berlínské filharmonie. Tak jako ve vzdálených předválečných časech, kdy lidé pouštěli rozhlas na konci pokojného dne, jako v nedávných letech, kdy rádio přinášelo zprávy o vítězství.
    Nyní byly na programu dne jiné koncerty. Ničivé nálety měnily pyšné hlavní město v trosky. Střelba a rachot tanků zněly už na doslech.
    Vůdce stále povolával do boje další dobrovolníky, chlapce určené k záhubě. Ve svém krytu snad ještě věřil v zázraky, ačkoliv konečná zkáza už byla neodvratná.
    V pochmurném večeru zněla hudba rovněž ponurá. Melancholická harmonie vrcholící v tragické vznešenosti. Dílo příznačné pro poslední koncert filharmonie před evakuací.
    Soumrak bohů.

    Závěrečná poznámka: 

    Údajně byla hudba z této Wagnerovy opery skutečně na programu posledního koncertu Berlínské filharmonie vysílaného rozhlasem v dubnu 1945.
    A k poslechu

  • Nespoutané střípky nápadů

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    No, v podstatě takový krizový výkřik dle hesla "když nevíš, co s tím, dej to do veršů."
    Magické proužky mají představovat pomyslná pouta, která vážou nápady dohromady.

    A forma básně také není náhodná.

    Drabble: 

    Už slunce sklání se a klesá ku západu
    a mysl teskní a tápe po nápadu.

    Snad střípky příběhů, po kterých tolik touží
    tu někde bloudí a kolem hlavy krouží…

    jenže se přitom nikdy neukáže
    to pouto magické, co chytí je a sváže

    a zlomky nápadů se v celek nespojí.

    A večer pokročil, už tma se na svět snáší
    a další hodina nic s sebou nepřináší,

    jen hlava klesá a oči už se klíží
    a před hasnoucím zrakem ve tmě cosi víří,

    tajemné tečky, co slévají se v pruhy,
    tančící prstence a vlnící se stuhy…

    jen zlomky nápadů se nikdy nespojí.

  • Hlas lidu rozhodl

    Fandom: 
    Drabble: 

    Byl jednou jeden král, měl tři provdané dcery. Rozhodl, že království připadne tomu zeti, kterého si lid nejvíc oblíbí.
    První zeť byl ministrem hospodaření. Protože království upadalo, zavedl řadu šikovných, potřebných opatření. Těmi však poddané spíš popudil.
    Druhý podporoval rozvoj vzdělávání a kultury. Získal si však jen menšinu spojovanou obvykle se sídelním městem.
    Třetí zeť rozšiřoval své statky, až postupně splývaly s korunním majetkem. Potom plnými hrstmi rozdával a sliboval mnohem víc. Proslulost získaly sušenky z pekáren, které ovládl. Prý nejlepší na světě. Nabízel je všem, a zadarmo!
    Jistě jste, milé děti, uhodly, že trůn získal nadmíru populární král Sušenka.

    Závěrečná poznámka: 

    A možná že salóny v sídelním městě sem tam brblaly, ale koho by to zajímalo, když lid měl, co si přál.

  • Rekonstrukce v nedohlednu

    Úvodní poznámka: 

    Tentokrát poněkud negativní pojetí tématu.
    O tomhle se tu už kdysi psalo, ale snad se to ještě jednou snese.

    Drabble: 

    Tak jako každé jaro se i tam zelená svěží tráva, stromy se obalují novými lístky a svítí bělostnými květy. Jenom ta budova nikdy neožije a dál se propadá do své šedi a zchátralosti.
    Ještě moji rodiče tam běžně nastupovali do vlaku. Já už to nádraží pamatuji jako opuštěné.
    Stále se dá rozeznat dřívější krása architektury, elegance, která se nezadržitelně rozplývá v sutiny.
    O rekonstrukci se mluví léta. Jenže zůstává ticho po pěšině. Majitelé se střídají, z občasných plánů sešlo, teď se mlčí nebo mlží. Zřejmě čekají, až to konečně spadne.
    Za okny vlaku se dál tiše rozpadá nádraží Praha Vyšehrad.

  • Šťastný výherce

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak trochu BJB. A ošklivě cynické.

    Drabble: 

    Poprvé po Novém roce se Franta sešel se svými kamarády v oblíbeném lokále. Jakmile zamířil ke stolu, Standa spustil:
    „Těbůh, Franto, tak co tomu říkáš? Projeli jsme to.“
    „Nojo, všichni čtyři. Kdo by to řek, že Pepan bude mít pravdu?“
    „Hele, už je tady taky!“ ozval se Láďa. A všichni začali vykřikovat jeden přes druhého:
    „No Pepane, ty se teď budeš mít!“
    „Ty vole, jaks to mohl vědět?“
    „Takže jednou za tebe budu platit já, příště Jirka, potom Franta, pak Standa…“
    Pepan se jenom usmíval. Jako jediný si vsadil správně.
    Prezident republiky byl i v novém roce stále ještě naživu.

  • Chodba ozvěn

    Fandom: 
    Drabble: 

    Syrakusy. Okouzlující město u zátoky, tam, kde se z hlubin vynořila nymfa Arethúsa a dala vytrysknout prameni. Jeden z největších drahokamů řeckého světa, město filosofů, vědců, básníků, ale také tyranů.
    Výstavné budovy vznikly z bělostného kamene z masivu na předměstí. Stále tam stojí ty obnažené, různě vykousané bílé skály narušené chodbičkami a tunely. Jeden klenot ostatně vznikl přímo tady, překrásné divadlo vytesané do skal.
    A Dionýsios, tyran stejně krutý jako posedlý strachem, tu kdysi potají naslouchal rozhovorům otroků. Měl pro to vytesanou chodbu. Ucho Dionýsovo.
    Kdoví, co se doslechl. Nicméně když se chodbička rozezní harmonií krásných hlasů, ozvěna lahodí uším.

    Závěrečná poznámka: 

    Pokud si někdo pamatuje Romantický nocleh v divočině, tohle byla zase cesta s rázovitým Jiříkem. Kvůli němu jsme bohužel prohlídku města trochu odbyli, protože ostatní ho nezajímalo. U Dionýsova ucha jsem se trhla, protože on se tam očividně hodlal předvádět s kytarou. Místo toho jsem tam později potkala francouzskou skupinu, která tam pěla mnohohlasý a krásný chorál.

  • Všechno se nezměnilo

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Náladovka ze dnů těsně před zavedením přísných karanténních opatření.

    Drabble: 

    Hradčany o druhém březnovém týdnu vypadají ještě skoro jako obvykle. Pro náhodného návštěvníka, který neví, že tudy obvykle proudí davy ku Hradu.
    Dnes je chodců pomálu.
    Dosud nezahalené tváře odrážejí tíseň. Strach z plížící se choroby. Hrůzu z nadcházejících dnů, úzkost lidí ztrácejících půdu pod nohama.
    Slunce lhostejně svítí na ten drolící se svět.
    Na Novém světě však sedí veselá dvojice v družném hovoru.
    A na stráni kvetou fialky.
    Náhle zazní loretánské zvony. Jako každé poledne...
    Stříbrné tóny plují vzduchem, líbezné jako snad nikdy.
    Na okamžik se úzkost rozplyne. Naděje ožívá.
    Snad přece nebude tak zle.
    A jednou to přejde.

  • Hrdinové z údolí Eisacku

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Léta Páně 1797.

    Drabble: 

    Přicházely stále pochmurnější zprávy. Napoleon dobyl Itálii, nyní potáhne na sever a nic ho nezastaví.
    Obyvatelé tyrolské obce Latzfons vzrušeně probrali situaci. Cesta vedla přes jejich území. Rozhodli se, že nepřítele nikdy nevpustí.
    Když Francouzi dosáhli nedalekého městečka Klausen, všechno bylo připraveno.
    Před vesnicí Pardell uvítali vojenský oddíl ozbrojení sedláci. Po lítém boji vojáci zvítězili. Prozatím.
    Ve vsi vypukla teprve řež. Odevšad létalo kamení a střely. Bojovaly ženy stejně jako muži. Nakonec vojáci prchali hlava nehlava, přes pole a vinice. Zastavili se až v pevnosti.
    Následovala jednání. Nakonec sám generál podepsal mírovou smlouvu: Francouzi nikdy nevstoupí na území obce Latzfons.

    Závěrečná poznámka: 

    Tahle neuvěřitelná bitva se odehrála 5. dubna 1797 v okolí městečka Klausen (italsky Chiusa) v údolí Eisacku, nyní na italském území. Tyrolští sedláci z několika sdružených obcí (Latzfons, Pardell, Verdings a Villanders) proti sobě měli sice jen menší oddíl vedený kapitánem Renardem, nicméně i tak se jednalo o fenomenální vítězství, tím spíše, že francouzský generál Veau si skutečně nechal vnutit mírovou smlouvu. Stateční venkované obdrželi od zemské vlády medaile a čestné praporce, které byly potom vystavovány v kostelích a některé jsou k vidění dodnes.
    Mezi vůdci je uvedena i velitelka ženské sekce, jistá Margareta Unterthinerová z Latzfonsu, která sama nosila velký zakřivený meč ze zbrojnice nedalekého zámku.

  • Emoční obraz neuspokojivý

    Úvodní poznámka: 

    Jak by se mohl uplatnit detektor citů? Třeba takhle.

    Drabble: 

    Ve tři další pracovní pohovor.
    Uchazečka představovala trochu sporný případ. Vzdělání spíše nepraktické. Některé znalosti a pracovní zkušenosti užitečné. Kariéra zatím nepříliš úspěšná.
    Vypadala vlastně docela příjemně. Jenže poněkud... podezřele.
    Poslušně nastavila zápěstí. Personalistka jí ho ovinula snímacím poutem a spustila detektor.
    Hned bylo jasno. Vysoká hodnota nepřijatelných emocí. Strach, nervozita, nízká sebedůvěra.
    Pohovor se pomalu odvíjel. Hodnota nepovolených emocí klesala, uchazečka měla zřejmě dojem, že jde všechno dobře. Ukazoval se mírný nárůst naděje a sebedůvěry. Nedostatečný. A pozdě.
    Personalistka sice pro jistotu výsledky zkonzultovala s vedoucím, ale stejně věděla, jak rozhodne. Někoho takového jejich perspektivní dynamická firma rozhodně nepotřebuje.

  • Jak se vyhnout karanténě

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vypadalo to na nepříjemnost s vážnými následky.
    Průvodní list měl jenom jeho druh.
    Úředníka nezajímalo, že přišli spolu ze stejné země, kde je nyní bezpečno. Protimorová opatření zněla jasně, bez osvědčení do města nikdo nesměl.
    Hrozilo tedy čtyřicet dní věznění ve špitále na ostrově.
    A kdy potom vůbec budou moci vyplout?
    Naštěstí mu bleskl hlavou nápad. Sebejistě prohlásil:
    „Ale my jsme tam uvedeni oba!“
    V listě stálo: Herman Czernin de Chudenitz.
    „Herman Czernin,“ ukázal na Černína. „De Chudenitz,“ ukázal na sebe.
    Úředníkova tvář se rozzářila. S omluvami je propustil.
    A tak mohli oba cestovatelé z Království českého vstoupit do Benátek.

    Závěrečná poznámka: 

    Takhle chytře si podle vlastního vyprávění poradil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic při vstupu do Benátek.

  • Ten, který dopadl dobře

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Omylem smazaná a díky laskavé pomoci zachráněná a znovu vložená stoslovka (původně bodovací, teď samozřejmě nesoutěžní).

    Drabble: 

    Každého v životě čekají nějaké pády, menší či větší.
    Jeho potkala nejdřív pořádná smůla, potom neuvěřitelné štěstí.
    Když se onoho osudového dne ubíral do úřadu, snad něco tušil. Nepokoje se stupňovaly, pánové mluvili o tom, že se možná něco chystá.
    Když přišli, možná doufal, že zůstane jen u slovních půtek.
    To, k čemu nakonec došlo, asi nečekal.
    Tím spíš ho nenapadlo, že dojde řada i na něj. (Možná na sebe trochu upozorňoval.)
    Ale dopadl hladce, nejlépe ze všech.
    A díky tomu získal později velké bohatství, dům na Staroměstském náměstí a šlechtický titul.
    Filip Fabricius von Hohenfall, pán z Vysokého pádu.

    Závěrečná poznámka: 

    Německý sekretář české dvorské kanceláře Filip Fabricius (zřejmě náhodná oběť, která se defenestrujícím připletla pod ruku) vyvázl z tří defenestrovaných v roce 1618 nejlépe, protože byl schopný okamžitě utéct po svých a moudře opustit Prahu (Martinic se odebral do Lobkovického paláce pod ochranu známé Polyxeny, Slavata si narazil hlavu a museli ho tam odnést). Takže dostal později velmi příhodný přídomek.

  • Bude to ňamka

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    BJB, no.

    Drabble: 

    Po náročném dni přichází na řadu dobré jídlo, chutné, vydatné a bohaté na vitamíny. Takové ale není vždycky jednoduché si obstarat.
    Lákavá vůně rozhodně slibovala něco lahodného. Kdo by odolal? Tenhle podnik určitě bude stát za to.
    Neváhal a vstoupil. Nevypadalo to tam, pravda, kdovíjak, ale proč se starat o takové detaily. Sladká vůně stále vábila.
    Najednou se ocitl na jakémsi hladkém povrchu. Všech šest nohou mu ujelo a rázem se nezadržitelně řítil někam dolů. Přímo do jezírka s jakousi kluzkou a už vůbec ne lákavou tekutinou.
    A tak se láčkovka zase jednou dočkala kousku velmi kvalitního a výživného masíčka.

    Závěrečná poznámka: 

    Masožravá láčkovka a její pastičky je třeba tady
    nebo tady
    existuje mnoho druhů různých tvarů a velikostí.

    Neviditelný fandom: 
  • Ptáci domácí

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já a opeřenci zblízka.

    Drabble: 

    První jarní návštěva chaty přinesla překvapení. Na skříňce nad umyvadlem se nahromadily kusy dřev, mechu a podobně.
    Příště už z toho bylo hnízdo. Na něm ptáček a několik vajíček. Okno do místnosti, pravda, zůstávalo odklopené. Nepatrná mezera, ale očividně mu stačila.
    Na ty veliké tvory si zvykl. Jen když se někdo těsně přiblížil, vyletěl a poděšeně třepetal křídly.
    Přesněji, byli dva, střídali se.
    Později se od hnízda ozývalo tichounké pípání.
    Jednou už ale uvnitř poletovalo hejno. Samozřejmě také zanechávalo stopy. A tak šla rodinka z domu.
    Přežila bez úhony.
    Občas potom přes zahradu přefrčela letka hnědých ptáčků s červenými ocásky.

    Závěrečná poznámka: 

    Podle všeho to byl rehek domácí.

  • Když nastal červen

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    ...stejně brzy poznáte.

    Drabble: 

    Červnové večery byly opravdu čarovné. Když se po horkých dnech stmívalo a rozezněl se koncert cvrčků, k nimž se přidávalo i skřehotání žab, vzduch už docela voněl létem a prázdninami. A když se na obloze vynořil zlatavý měsíc a ve tmě dole svítily svatojanské mušky, soumrak přímo vybízel k romantickým procházkám.
    Ale studenti nemohli touhle dobou nikdy vyjít ven a pohlédnout přes jezero zalité měsíčním svitem na mohutnou černou skálu s hradem. Jakékoli porušení večerky znamenalo velice přísný trest.
    Jinak to nešlo.
    Profesor Snape skutečně nestál o to, aby ho někdo spatřil, jak se vynořuje z jezera v rouše Adamově.

    Závěrečná poznámka: 

    Nemohla jsem si pomoci, promiňte.

    Neviditelný fandom: 
  • Šifra mistra...?

    Úvodní poznámka: 

    Když šifra, tak mi samozřejmě naskočila Leonardova poslední večeře. Záměrem bylo využít jména účastníků, jenže do plánované tajenky se moc nehodila, takže se k nim přidali i evangelisté a bylo nutné využít i jiná než první písmena.
    Takže:

    Jaká asi slavný obraz skrývá tajemství?
    O jednom z nich čtenář v krátkém čase zví.

    Drabble: 

    Je zde výjev, který všichni dobře známe,
    od čtyř svědků zprávy o něm máme.
    Zapiš první hlásku jména toho z nich,
    jehož zvěst je jako třetí v Knize knih.
    Potom druhou hlásku jména toho vezmi,
    jenž je u večeře první mezi všemi.
    S dalším je spjat symbol ležatého kříže,
    hned dvě první hlásky z něho zapiš níže.
    Ze jména, jež nosil druhý věrozvěst,
    zas druhá a třetí hláska důležitá jest.
    Dál odeber třetí hlásku ze zrádcova jména.
    Zbývá ta, kterou je šifra zakončena.
    Ta je poslední i v názvu toho, co se pilo
    a toho večera se na krev proměnilo.

    Závěrečná poznámka: 

    Název sám je vlastně nápovědou toho, co se skrývá v tajence.
    1: první písmeno ze jména 3. evangelisty - Lukáš, tedy L.
    2: druhé písmeno ze jména Ježíš, tedy E
    3: první písmeno ze jména Ondřej - symbolem tohoto apoštola je ležatý kříž. Tedy O
    4: a druhé písmeno z téhož jména, tedy N
    5: ze jména 2. evangelisty, což je Marek, nejprve 2. písmeno: A
    6: a potom 3. písmeno: R
    7: zrádce je samozřejmě Jidáš, třetí písmeno z jeho jména je tedy D
    8: a tohle písmeno už tu bylo, ale teď je uvedeno jako poslední ve slově víno. Tedy O.
    Což dává dohromady mistrovo jméno: LEONARDO.

  • Zpěv plaší beznaděj

    Úvodní poznámka: 

    Já je za to miluji.

    Drabble: 

    Kdoví, kdo dostal ten nápad uprostřed neštěstí a strachu.
    Tolik lidí nemocných i umírajících. A tolik lidí náhle v izolaci, zavřeni doma, ven ani na krok.
    Lidé zvyklí se scházet, chodit do restaurací, posedávat spolu před domy, bavit se.
    Ale měli okna a balkóny do ulice. Vězni se alespoň mohli vídat.
    A pak to přišlo. Někdo začal zpívat.
    Rychle se přidávaly další hlasy. Brzy zpíval celý dům, celá ulice. Objevovaly se i improvizované hudební nástroje.
    „Fratelli d´ Italia, Italia s´ é desta,“ znělo sborem. Smutek se rozplynul, přemoženy byly strach a úzkost. Zavládla radost, na jakou je i smrt krátká.

    Závěrečná poznámka: 

    Citovaný text je z italské hymny. Zpívali samozřejmě i ledacos jiného, ale tyhle scény byly velice působivé.

  • Cesta na sabat

    Fandom: 
    Drabble: 

    Přicházel soumrak. Nebe ještě úplně nepotemnělo, dolů se však už nedalo dohlédnout.
    Naštěstí, myslel roztřesený muž na pometlu a křečovitě objímal manželčino tělo.
    Když zjistil, že je čarodějnice, přál si letět s ní na sabat.
    Teď litoval. Ona zřejmě také.
    Viděl temné siluety dalších čarodějnic.
    Těch se bál, byly cizí. Co ho to jen napadlo…
    V temné mase dole zaplálo narudlé světlo. Tam ležela hora Brocken, místo sabatů.
    Náhle toho měl dost.
    Vykřikl: „Ve jménu Otce i Syna i…“
    A rázem padal. Sám, dlouho.
    Kupodivu se nezabil.
    Ocitl se kdesi daleko od domova. Návrat byl obtížný.
    Ale hlavně že vyvázl.

    Závěrečná poznámka: 

    Podle báchorek z Harzu. Hora Brocken, nejvyšší vrchol tohoto pohoří, je tradičně spojována s čarodějnickými slety.
    V původním podání byl ale sabat jasně podán jako schůzka s ďáblem, jemuž se měl návštěvník také poklonit a na poslední chvíli se zachránil. Rozhodla jsem se pro méně jednoznačné vyznění a držkopád už před přistáním.

  • Harmonie barev a světla

    Úvodní poznámka: 

    Původní název zněl cyničtěji, ale rozhodla jsem se dát přednost estetice.
    Možná ne tak úplně reklama, ale stejně mě to tak trochu fascinuje. A bod je bod.

    Drabble: 

    To okno přitahuje pohledy a uprostřed vší gotiky působí trochu zvláštně. Však také současníkům vadilo, původní návrh musel být upraven.
    Nicméně je to skvostné dílo. Těžko rozeznat všechny plošky, ale harmonie barev okouzluje. To nejdůležitější se soustředilo doprostřed. Nahoře, v zelených tónech přecházejích do žluti, křtí arcibiskup Metoděj knížete Bořivoje. Pod ním vidíme v sálající žluté a červené svatou Ludmilu s malým Václavem jako středobod. Po stranách se v tlumenější modré odvíjejí životy věrozvěstů, Cyrila a Metoděje.
    Ovšem dole v příjemných zelenomodrých tónech vidíme něco jiného, alegorii připomínající sponzora. Na cedulce s věnováním se vyjímá dobře čitelné jméno: Banka Slavie.

    Závěrečná poznámka: 

    Slavné okno Svatovítské katedrály navržené Alfonsem Muchou a věnované bankou Slavií. Nová arcibiskupské kaple (od vchodu třetí nalevo). Foto https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a0/Glasmalerei_von_Much...

  • Putování s vůní moře a kopru

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Cestovatelská náladovka.
    A kopr mám docela ráda, no.

    Drabble: 

    Italské vesnice Cinque Terre jsou jedna krásnější než druhá. Přechod z Monterossa do Vernazzy dá zabrat, ale stojí za to.
    Jde se po pobřeží, ovšem hned zkraje stezka velmi prudce stoupá. Závan slané vody rychle ustoupí jiným vůním.
    Cesta prochází přímo mezi terasovitými zahrádkami a políčky. Kolem rostou a voní různé bylinky. Spousta kopru a také fenykl, vlašský kopr.
    Slunce pálí, stínu pomálu, jen občas olivový hájek. Na moře dole raději nemyslet.
    Všude vládnou zářivě zelená a safírová, barvy jasné, až přechází zrak.
    A najednou se dole vynoří zátoka střežená hradem a obklopená domky něžných pastelových barev - Vernazza, nás cíl.

    Závěrečná poznámka: 

    Cinque Terre, pětice vesnic na severozápadním pobřeží Itálie, v Ligurii. Vyhlášené místo pro turisty (tedy ve šťastnějších časech to tak bývalo), protože jak krajina, tak malebné barevné vesničky jsou opravdu úchvatné. Tady je popsaná první část cesty, která je zdaleka nejobtížnější, ale zase jenom tam se chodí přímo mezi teráskami.

  • Večeře v čase epidemie

    Úvodní poznámka: 

    Stále mi hrabe.
    S tématem si docela zahrávám, ale přinejmenším dotyčný osobně si určitě myslel, že jeho rada byla dobrá...

    Drabble: 

    Třináct účastníků sedělo u stolu. Panovala tísnivá nálada, jako by předzvěst něčeho neblahého. Nikomu se nechtělo mluvit. Možná to však bylo dáno tím, že všichni museli řešit delikátní problém, jak s rouškami přes tvář vpravit do úst jídlo.
    Všechny oči se upíraly na Mistra, ten však hleděl nepřítomným zrakem před sebe. Konečně promluvil odevzdaným hlasem:
    „Pravím vám, že jeden z vás mě nakazí.“
    Do ostatních jako když udeří, někteří strnuli, jiní bloudili pohledem z jednoho na druhého.
    Ticho najednou přerušil Jidáš: „Já jsem to říkal, že jsme na tuhle več… teda svačinu neměli chodit!“ vykřikl vztekle.
    Ostatní ho zahrnuli opovržením.

  • Romantika v divočině

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    No a vlastně už historie.
    Vzpomínka na dávné cestování.

    Drabble: 

    Majitel malé cestovní kanceláře Jiřík K. vytvářel osobité zájezdy.
    Se stany se do ciziny v porevolučních letech jezdilo běžně.
    On však ignoroval i kempy, skoro vždycky nocoval nadivoko.
    Nejraději u moře, a přijelo se už brzy odpoledne.
    Občas to mělo svůj půvab, jenže čeho je moc...
    Na západní Sardinii vybral poloostrov Sinis. Pláž hezká, opuštěná. Ovšem kolem NIC. Jen nekonečná rozpálená poušť porostlá jakýmisi plazivými rostlinami. Nikde obchod, žádná voda.
    Na záchod jedině za ohyb zátoky.
    Ráno všechno sklidit a jet poznávat.
    Nocovat se však mělo na stejném místě!
    Naštěstí nás vyhnala policie.
    Tu noc v kempu zaplatil každý rád.

    Závěrečná poznámka: 

    Sice tehdy na cestách šetřili skoro všichni (a nám, co neumíme vydělávat peníze, nic jiného nezbývá ani dnes), ale tohle už bylo vážně moc.
    Ale aspoň tam byla červenokřídlá sarančata.

  • Děsivé zjevení! Osud, nebo štvavá kampaň?

    Úvodní poznámka: 

    ...já vím, že mi hrabe...

    Drabble: 

    Celé dny se naše země zmítá v neklidu. Všichni si lámou hlavu stejnou otázkou:
    Kam zmizel náš ministerský předseda?
    Proč nemluví k národu, který potřebuje nasměrovat, uklidnit, povzbudit v těžké době?
    Proč od nás odvrací tvář?
    Onemocněl? Zanevřel na nás?
    Skutečné důvody byly pečlivě utajeny!
    Podle našeho spolehlivého zdroje se po nedávné tiskové konferenci před naším vůdcem náhle zjevila jakási temná postava. Promluvila hlubokým hlasem:
    „Bídný smrtelníku, tvá míra se dovršuje! Ještě třikrát vyslovíš lež a propadneš peklu!“
    Nato opět zmizela a nebohého premiéra museli křísit.
    Zda se premiér stále straní veřejnosti, nebo už došlo k nejhoršímu, zůstává předmětem dohadů.

    Závěrečná poznámka: 

    Já to sem prostě musela dát, sorry jako.

  • Po zásluze potrestána

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mimosoutěžní.
    Ať mám také nějakou historickou.

    Drabble: 

    Vyrostla jako obyčejná měšťanská dcerka, vychovávána jako budoucí manželka a matka. V šestnácti ji provdali za nemilovaného muže. Brzy však ovdověla.
    Svobodu si ponechala, věnovala se literatuře a divadlu. Poznávala literáty a filosofy. Stále víc se zajímala o problémy současného světa. Mnohé vnímala jako špatné, zdaleka ne jen postavení žen
    Najednou nastaly prudké změny. Lidé se drali za občanská a lidská práva. Ovšem - jen pro muže. Sepsala deklaraci práv pro ženy. Jenže bez odezvy.
    Mezitím revoluce nabrala rychlý kurs. Mnoho zatčených, stále častější popravy. Nesouhlasila, neváhala protestovat.
    A došlo na ni.
    V jednom revoluce rovnoprávnost vyznávala: pod gilotinu posílala všechny.

    Závěrečná poznámka: 

    Marie Gouzeová provdaná Aubry, vystupující pod literárním jménem Olympe de Gouges (1748-1793), francouzská literátka, jedna z prvních novodobých feministek, ale také obhájkyně lidských práv a svobod všeobecně (už před francouzskou revolucí se zasazovala proti otroctví v koloniích a také kritizovala diskriminaci nemanželských dětí). Za francouzské revoluce se pokoušela dosáhnout toho, aby nově nabytá občanská práva platila i pro ženy, ale bezvýsledně. Nakonec byla odsouzena k smrti za to, že otevřeně vystupovala proti revolučnímu teroru.
    podobizna tady

  • Každá má zkrátka svůj úděl

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    No nic.

    Drabble: 

    Konečně měla práci, která ji opravdu naplňovala. Venku na vzduchu, stále někde lítala, takže měla dost pohybu, a její práce nesla zjevné výsledky. Jisté, i předtím dělala něco užitečného, stejně jako všechny ostatní, jinak to ani nešlo.
    Jenom občas ji napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby měla jiný úděl. Kdyby mohla mít vlastní potomky a starat se o ně. Kdyby jí tahle možnost, tak jako ostatním, nebyla odňata.
    Jinak to nešlo, dostalo se vždycky jen na jedinou z nich.
    Jenže ani jí není co závidět. Ta už se ven nikdy nedostane.
    Ostatně všechno lepší, než se narodit jako sameček.

    Závěrečná poznámka: 

    Prostě takové zamyšlení nad osudy včel a vůbec hmyzu žijícího v pospolitostech. Spousta samiček, které vedou ten běžný pracovní život a nemohou se rozmnožovat, jedna královna, která naopak nedělá nic jiného, než že klade vejce za vejcem, no a pak ti trubci.

    Neviditelný fandom: 
  • Pomalé probouzení

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Obávám se, že trochu alternativní realita, což právě v tomhle fandomu dělám nerada. Ale mohlo to tak nějak být...

    Drabble: 

    Nemohl být větší rozdíl než mezi prastarým Fangornem a lesy v blízkosti Orthanku.
    Původní stromy nechal Saruman vykácet, stále ale potřeboval dřevo. Do Fangornu si ani skřeti netroufali.
    Vznikl proto nový les. Rychle rostoucí smrky, všechny ve vzorných řadách.
    Entové je vnímali jako naprosté cizince. Tohle byli otroci určeni pro sekery, ujařmení, němí.
    I Stromovous jen krčil uzlovatými rameny.
    Řeřábek měl však jiné mínění. Tajně smrky navštěvoval a rozmlouval s nimi. Dlouho bez odezvy. Ale kteréhosi dne jeden strom zamrkal, jako by se probouzel...
    Saruman nic netušil. V útoku na Železný pas však podpořily enty i smrky. A získaly svobodu.

    Závěrečná poznámka: 

    A potom žili Fangorn a smrčina u Železného pasu navěky v přátelství.

  • Bez přestání sosáme

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak zase jednou o ptácích. Ptácích sosácích.

    Drabble: 

    Každý se nějak živíme, já tedy sosám nektar. Je to chutné, výživné a květů všude jako naseto. Ovšem, konkurence také, ale nevadí. Koneckonců třeba červené květy lákají hlavně nás, hmyzáky ne.
    Chce to samozřejmě perfektní křídla. Nejenže výborně manévrují. Můžu s nimi zastavit v letu před každým květem a pohodlně nasávat. A když letím kolem, zahlédnete jenom takovou měňavou záři.
    Jenže to má velikou spotřebu. A rostliny mi nektar dávkují opatrně. Ne abych se někdy mohl hodit naznak. Pořád musím jenom létat a pít. V noci prostě jenom padnu.
    Tohle vlastně máme podobné, nemyslíte?
    Tak já zase letím, těšilo mě.

  • Pusto, mrtvo

    Úvodní poznámka: 

    Nijak originální, ale jedna z mých prvních letošních inspirací, nešlo odolat.

    Drabble: 

    Městečko, napohled spíš jen velká vesnice, pochopitelně obvykle nepatřilo k nějak zvlášť rušným místům.
    Přesto ale všeobecná prázdnota a ticho přímo bily do očí.
    Vládlo slunečné pozdní odpoledne jednoho z nejteplejších březnových dnů.
    Nikdo nevyšel před dům, nikdo se nezastavil se sousedem, dokonce ani na zahrádkách nebylo vidět živou duši. Jen za jedním oknem se na chvilku mihla čísi tvář.
    Na náměstí rovněž pusto. Lavičky prázdné, cukrárna a hospoda samozřejmě mimo provoz, i samoobsluha byla zavřená (cedule hlásila velmi omezenou otvírací dobu).
    Lidé se schovali v domech, zamkli dveře, zavřeli okna, zatáhli závěsy.
    A uličkami pomalu a neúprosně kráčela nákaza.

Stránky

-A A +A