Moje články

  • A všechno z vápence

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Přece jen nápad.

    Drabble: 

    Bělavé skalní město z úžasně jemných stěn se žlábkováním, kamenných závěsů, věžiček, špic. Mezi nimi úzké chodbičky, náměstí i rozlehlé terasy, odkud se otvírá fascinující výhled na protější skály.
    Vysoké hory završené mohutnými skalními hradbami, které se zvečera barví do zlatavé a růžové.
    Hluboké propasti, na jejichž dno stěží dohlédneme.
    Podzemní sály vyzdobené spoustou krápníků roztodivných tvarů, od tenoučkých brček až po impozantní sloupy. Hra barev od bílé přes žlutou, červenou a hnědou až po modročernou. Stěny pokryté zkamenělými vodopády.
    Je k neuvěření, že všechno tohle vzniklo z nesčetného množství schránek tvorečků, kteří žili před mnoha milióny let. Fantastické dílo.

    Závěrečná poznámka: 

    První krajinou je popis takzvaných kamenných varhan na řece Tet v Languedoku-Roussillonu, na samém jihu Francie pod Pyrenejemi. Je to skalní město z vápence a pískovce a je opravdu nádherné.
    Hory jsou samozřejmě dolomitové (ten je mnohem odolnější), ale dolomity mohou vznikat přeměnou z vápence.

  • Strastiplná cesta

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nebude těžké poznat, jen jsem to nechtěla vybalit okamžitě.

    Drabble: 

    Ta dálka. Jako by les ani konce neměl.
    Skoro žádná cesta, každou chvíli výmol, kořen…
    A ještě takové těžké břemeno. Kdo by čekal, že to bude tolik vážit?
    Prostě si musí odpočinout, aspoň na chvilku. Tady na mýtince.
    Ach, to je úleva.
    A zase ta lákavá vůně. Kdo by odolal. Zaslouží si přece nějaké občerstvení na tak namáhavé cestě.
    Teď už je určitě dost daleko. Teď už ho nemůže vidět.
    Jenže…
    „Sedím vysoko, vidím daleko! Medvěde, medvěde, nejez ty koláče!“
    To snad není pravda, pomyslel si medvěd. Ale vstal, odevzdaně si hodil nůši zase na záda a pokračoval v cestě.

    Závěrečná poznámka: 

    A doufám, že oko Velké šéfové nevidí mě.

    Neviditelný fandom: 
  • Zlatý les

    Úvodní poznámka: 

    To slovo ve mně neodbytně vyvolalo představu prchavé záře slunečních paprsků prosvítajících skrz větve stromů...

    Drabble: 

    Věnovala jsem té zemi tolik dobré moci, kolik mi bylo dáno. Proměnila se v místo, jemuž podobné nelze spatřit na východ od Moře.
    Z požehnané půdy vyrostly ušlechtilé stromy. Na podzim a v zimě jejich listy v každém záblesku slunečních paprsků září zlatem. Na jaře se nanovo zazelenají a ozdobí se zlatými květy.
    Pod jejich korunami se alespoň načas rozplynula má touha po Moři, ačkoliv vím, že je Lothlórien pouze vzdáleným odleskem Blažené země. A mallorny připomínají to nejkrásnější z ní. Zlatý strom Laurelin.
    Z jeho záře však přetrval pouhý záblesk. Jediný květ, jenž nyní svítí vysoko nad Zlatým lesem.

    Závěrečná poznámka: 

    Podle jedné autorovy poznámky byl strom Laurelin tím, co Galadriel ve Středozemi nejvíc postrádala.
    A tohle je jen slabý odlesk toho, jak jsem si to představovala. Ale chtělo se mi to napsat.

  • Místo na slunci

    Fandom: 
    Drabble: 

    Jo, květinka. To on si asi myslel, trouba.
    Jako všechny ty ostatní. Takové ty křehotinky, co ani nemůžou existovat samy, musejí se k někomu přichytit a žít pod jeho ochranou.
    Jistě, taky se mi nejdřív šiklo zázemí a ochrana. Všichni jsme přece zpočátku pápěrky ve větru. Ale to trvalo jen krátce.
    Jen co se mi povedlo se pevně chytit a pak pořádně zakořenit, už to šlo ráz naráz. Vyrazit vzhůru, ne se jen opírat, ale cílevědomě šplhat k slunci.
    Brzo mi už začal překážet. Tohle místo prostě nebylo pro dva.
    A vyhrál kdo? Sami vidíte.
    Nadarmo mi neříkají fíkovník škrtič.

    Závěrečná poznámka: 

    Takový trochu zelený horor.
    V tropických pralesích rostou květiny (orchideje, bromélie) na větvích stromu - dole je příliš šero. Uchytí se na větvích a vzdušnými kořeny nasávají vláhu. Semena takzvaného fíkovníku škrtiče se rovněž zachytávají na větvích, ale rostlina spustí kořeny na zem a jakmile je pevně zakořeněná, obroste hostitelský strom jako liána a nakonec ho zcela překryje a zadusí. Fíkovník potom kopíruje tvar původního stromu i poté, co ten už odumře.

    Neviditelný fandom: 
  • Pokušení, kterému nelze odolat

    Úvodní poznámka: 

    Mimosoutěžní, protože tohle drama se přímo nabízelo. Myslím, že je to dost srozumitelné i pro ty, kdo to neznají.

    Drabble: 

    Celé krachující městečko vkládalo do té návštěvy všechny naděje.
    Miliardářská vdova jistě nezapomněla na svůj domov a známé.
    A přislíbila jim nadílku přímo omračující.
    Ovšem ne zadarmo. Za život jednoho z nich.
    Milence, který ji kdysi odvrhl a pošpinil.
    Vražda? Nejsou přece gauneři. Nikdy, raději zůstanou počestně chudí.
    Nějak to dopadne. Třeba jen žertovala.
    Proč se trochu neodvázat aspoň na dluh? Peníze přece budou… někdy…
    No, zachoval se ošklivě, to ano.
    Bojí se jich? Proč? Černé svědomí?
    Co kdyby odešel? Sledovali ho.
    Bída, dluhy a bohatství nadosah.
    Kdyby tak někdo…
    Je to mizera.
    Přijmou?
    Ale půjdou do toho všichni?
    Všichni.

  • Na toho to slovo padlo

    Úvodní poznámka: 

    Děsná ptákovina. Bránila jsem se tomu, ale nevydržela jsem.

    Drabble: 

    Dvaadvacítka konečně dorazila na Malostranské náměstí. Dopravní špička vrcholila, koleje ucpané auty a tramvaj praskala ve švech.
    Takže když se dveře otevřely, jeden cestující vyletěl rovnou na chodník. Přitom mu odlétl klobouk a odhalil černovlasou hlavu s rohy. Lidé kolem si pomysleli něco o maškarách.
    Proud kleteb vpravdě pekelných nikoho nezarazil, takhle se přece dneska mluví běžně.
    Nicméně jeho výraz vražedné zuřivosti přece jen okolostojící vylekal. Neznámý se po nich pátravě rozhlédl, ale nakonec přece jen vykročil do Sněmovní ulice. Tam chvilku číhal a pak vítězoslavně chytil do pytle postavu vycházející ze dveří.
    „Jen pojď, na tebe už dávno čekáme!“

    Závěrečná poznámka: 

    Jméno dotyčného člena zákonodárného sboru si doplňte dle libosti.

  • Mraky se stahují

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Po vystřídání několika nápadů nakonec návrat k původnímu.

    Drabble: 

    Mladý německý císař Vilém II. okamžitě navázal na dědečkovu politiku: utužování vazeb v německé říši, rozvoj těžkého průmyslu, zbrojení. Upevňoval alianci s Rakouskem a Itálií.
    Rakouský korunní princ Rudolf to sledoval s rostoucím zděšením. Nechápal, proč se jeho otec nechává zavléci do takového spojenectví, že nevidí, kam směřuje. Tuny vytěženého uhlí, závody v Porýní doslova chrlí železo pro zbrojařskou výrobu. Německo obléká ocelový pancíř. Sílí hlasy, že válka je hygienou lidstva. Že některé národy jsou předurčeny vládnout.
    Místo aby tomu Rakousko čelilo, podléhá Prušákům stále víc.
    Sám nic nezmůže. Otec ho zcela ignoruje.
    Ocelově šedá mračna se stahovala. A temněla.

    Závěrečná poznámka: 

    Ačkoliv k výbuchu došlo až o mnoho let později (princ Rudolf spáchal sebevraždu v roce 1889), evropské země vesměs směřovaly k válce už tehdy. Rudolf to zřejmě odhadoval dost přesně, bohužel měl na politiku pramalý vliv. Je možné, že i ten pocit bezmoci a vědomí, že se jeho země ubírá velmi špatným směrem, mělo podíl na jeho tragickém konci, ačkoliv příčin bylo zřejmě mnoho.

  • Nedělní

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Taky seznamka.

    Drabble: 

    Každou neděli se celá ves ráno chystala do kostela. Šlo se tam dlouho, kolem lomu, přes les a ještě přes pole, ale chodili všichni, i šediví starouškové. Na jaře, když rašilo osení a zpíval skřivánek, v létě, kdy se les zelenal, v zimě, kdy pole pokryl sníh. A všichni se těšili, vždyť šli do Božího domu.
    Nejvíc se ovšem těšila chasa. Vždyť tady potkávali mládence a děvčata z celé farnosti. Kolikrát mládenec mohl oči nechat na neznámé krásce. A ona hleděla zdánlivě do zpěvníku, ale přece jí nic neušlo. A když se zadařilo, slovo dalo slovo a nakonec byla veselka.

  • Příhody a nehody z Dolní Lesné

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Bodík je co? No, dobrý.

    Drabble: 

    Na náhodný pohled les, jakých je hodně, ale v Dolní Lesné vědí svoje. Každému se tam něco přihodí, někdy je to výhoda, jindy nehoda.
    Rozhodně se nehodí tam vyhazovat odpadky. Tuhle starý Hodánek přitom spadl do příkopu, bláto ho ohodilo a shodil na sebe ten pytel na vyhození.
    Mladý Nahodil cestou do Hodyně zabloudil, jako když přehodíš výhýbku – a nachytal nevěstu, kterou mu dohazovali, s hajným Příhodou. A do hodiny mu náhoda přihodila do cesty Marušku, která vaří nejlahodněji ze vsi.
    A jinak důvěryhodný zaměstnanec finančního úřadu tam už párkrát odhodil ta nejdůležitější lejstra. To pak slaví Dolní Lesná hody.

  • Odcházející věk

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mimosoutěžní historická náladovka.

    Drabble: 

    Někdy už opravdu toužil po odpočinku. Cítil se starý, nemocný, unavený. Světu kolem už dávno nerozuměl.
    Venku zuřila válka, které nedovedl zabránit. Možná bude znamenat konec… všeho.
    Stále ho ale poutaly povinnosti, práce. Snad to byla Boží vůle. Přežil už několik následníků.
    Syna, který odešel tak nepochopitelným, neodpustitelným způsobem.
    Dva bratři byli mrtvi. Maxi tvrdě zaplatil vlastní korunu.
    Synovec zavražděný, druhý udolaný neřestmi.
    Jen povinnosti zůstávaly.
    „Vzbuďte mě zase o půl čtvrté. Ještě nejsem hotov s prací.“
    Ale nestalo se tak. Ještě téhož večera se starý císař odebral na věčnost. Skončila jedna dlouhá éra.
    Jiná, mnohem delší, pominula nedlouho poté.

    Závěrečná poznámka: 

    Letos uplyne 100 let od smrti císaře Františka Josefa (21.11.1916).
    Vysvětlivky: V textu se naráží na sebevraždu korunního prince Rudolfa, popravu císařova bratra Ferdinanda Maxmiliána v Mexiku, vraždu arcivévody Františka Ferdinanda v Sarajevu a na jeho bratra "krásného Otu", který zemřel na pohlavní chorobu (ten byl otcem posledního císaře Karla).

    Nedávám si radši výzvy, ale doufám, že i letos napíšu hodně historických věcí.

  • Duben přichází

    Fandom: 
    Drabble: 

    Březen ukázal jívovým proutkem na svého souseda.
    „Tak, Dubne. Konečně se dočkáš.“
    „Co já,“ zasmál se Duben, „spíš všichni ti psavci.“
    „A já si odpočinu,“ těšil se Březen. „Uf, jsme tady, co svět světem stojí, taky už máme nárok na důchod, co, kluci?“
    „Někteří z nás už asi potřebují vyměnit,“ pohlédl Květen významně na zimní měsíce.
    „Ty mlč,“ odsekl stařičký Leden, „za tebou pořád někdo necourá a neškemrá…“
    Tu přišla jakási nesmělá postavička.
    „Copak zase? Vždyť duben už přichází,“ řekl Březen.
    „Já…“ zakoktala, „nějak se na to ještě necítím… nešlo by to odložit?“
    Když uviděla jejich výrazy, spasila se útěkem.

    Závěrečná poznámka: 

    Takže - směle do toho.

    Neviditelný fandom: 
  • Tak jako každý rok

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak ani nevím, jestli se to dá brát jako krutá realita, každopádně...

    Drabble: 

    "Je mi líto," pravil soucitně, ale pevně. "Tady to opravdu nejde. Všechna místa jsou vyrezervovaná dlouho dopředu. V centru je to tak všude, zkuste to někde na periferii."
    "...Kde? Tak například u svatého Pavla za hradbami, nebo..."
    Skončil telefonát v angličtině a vydechl.
    "Další zájemci, důstojný otče. To je nápad, semhle volat jenom dva dny předem."
    Farář se také zasmál. "Už dávno máme přeplněno."
    "Nějací, co už ani neovládají latinu."
    "Chtějí přece jen naplnit svou povinnost. Snad je ubytují jinde."
    Konečně nastal ten den.
    Ministrant vyhlížel z věže.
    "Už letí!" vykřikl náhle.
    Nebe nad Římem se celé zaplnilo přilétajícími zvony.

  • Dvanáct kytic pro botanické příběhy

    Úvodní poznámka: 

    Květiny a DMD, to k sobě už tak nějak patří, ať už jsou to růže, petrklíče, pampeličky, polní kvítí nebo dokonce masožravé kytky (a jmelí!). Tak nám ani letos nechybělo rostlinné téma a kvítka nám vykvetla i jinde. A to bylo zase něco pro nenapravitelného estéta, jako jsem já, takže bylo zase jednou načase se porvat s odkazy a vybírat.

    Drabble: 

    A kým jiným začít takovýhle výběr než kytkou. Její Selská jízda sice zobrazovala hlavně syrovou realitu, ale našlo se v ní i dost místa na krásu.
    Návrat na vlastní nebezpečí - purpurové hvozdíky, vůně mateřídoušky, ptačí zpěv a do toho hluboký smutek opuštěného statku - tohle ve mně zanechalo hodně silný dojem.
    Další venkovská - zlaté lány a barevné Polní kvítí o žních od Lejdynky - jako bych se vrátila do časů, kdy jsme se o prázdninách s bratrem běhali dívat na kombajny na polích.
    A ještě jednou pole o žních, aneb Vincent van Gogh prostě ve výběru nesmí chybět! Den žní od Saphiry - veškerá krása zářivého dne plného barev a Vincent nabitý energií a pro jednou úplně šťastný.
    Ovšem nejen polní květiny, ale i popínavé rostliny mají vlastně Těžký osud. Přesvědčivě nám to ukázala Kumiko.
    A těžký osud mají také pohádkové postavy, například když se ve výběru květiny ošklivě spletou. Nepatrný rozdíl od Smrtijedky.
    Nebo akční hrdinové, kteří zjistí, že fyzikální zákony mají na věc jiný názor než oni. Nicméně Trápení Nicka Cartera se škodolibou Adélou přece jen končí dobře. A mila_jj má můj dík za další zajímavý vědecký střípek.
    A z jednoho mého oblíbeného fandomu: Problémy s pubertálními jedinci od Carmen - to je harrypotterovka jako malovaná.
    Další ze světa Harryho Pottera, ale docela jinak laděná. Půvabné Dětské čarování od Jacomo, úsměvné i (s ohledem na budoucí vývoj těch sestřiček) trochu melancholické.
    Pro tolkienovské příběhy mám velice přísná kritéria. K těm, které se mi velice líbí, patří povedená detektivka, ve které Sam zachrání záhadný strom před nedůvěřivým sousedem: Strom z Mordoru, autorem je Doktor.
    A další můj oblíbený fandom. Těší mě, že se zase objevil Čespír, a ještě připomněl můj velmi oblíbený večerníček, byť v dost drsné podobě: Pučmeloudova zrada. (Keneu má navíc můj dík za odkaz na Pučmeloudovu píseň, která mi projasnila nejeden krizový okamžik během DMD.)
    Jedním z autorů, na jejichž díla se vždycky těším, je Aplír. Vůně fialek patří k její procítěné vzpomínce na Babičku.
    A na závěr ještě jednou kytka a Selská jízda, tentokrát bez tragického podtónu. Kořenářka je celá prosycena vůněmi a barvami letního podvečera na blatech, tak, že mě úplně omámila.

    Závěrečná poznámka: 

    A našly by se i další věci hodné ocenění... byla to zase letos úroda.

  • Básně nikdy nenapsané

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Moje sestřenice se se mnou jednoho dne krátce před DMD loučila slovy "měj se krásně a piš básně." Tak trochu jsem to vzala jako závazek zplodit sem tam i nějaké to veršování. Není tedy od věci rozloučit se s letošním DMD právě básničkou.

    Drabble: 

    Přál bych si báseň přednést vám,
    o všem, co v mysli ukrývám,
    o touze k oblakům se vznést
    i o strastech, jež musím snést.

    Chci píseň lásky krásnou pět,
    své dámě k nohám složit svět
    a příslib sladký jí tak dát,
    že vždy ji budu milovat.

    Však když chci začít, marná sláva,
    slov se mi náhle nedostává
    a obavy mou mysl trýzní,
    že báseň jenom plytce vyzní.

    Tak stále tonu v pochybách
    a sílí ve mně také strach,
    že všechno, o čem bych snad pěl
    už jiný mnohem lépe děl.

    A tak zůstávám pro vás dál
    básníkem, jenž nic nenapsal.

  • Podvádět se (ne)vyplácí

    Úvodní poznámka: 

    Pokud mám provést nějaký autorský výběr, tak asi tohle, i když je to netypické rozsahem.

    Hlavní postavy:
    Erhart, vysoce postavený státní úředník (bas)
    Pravda (mezzosoprán)

    Drabble: 

    Temná ložnice.
    Erhart sám.

    ERHART:
    Štěstí mě stále provází,
    co dělám, snadno vychází.
    Když přijde žádost o povolení,
    naznačím jen, že zdarma není.
    Nyní se státní zacházka chystá,
    bohatá odměna pro mě je jistá,
    tak zase nejvíc vydělám sám,
    báječný život prostě mám!
    (Vezme diář.)
    Zítra tedy Černý. Jemu ta zakázka, mně další milionek!

    PRAVDA (vstoupí)
    Zase chceš podvádět?!

    Jsem pravda, kterou zapřít chceš,
    protože vyznáváš podvod, lež.
    Zoufale prosím, netrap mě dál,
    dost už jsi křiváren napáchal.

    ERHART (se rozesměje):
    Pravda? Poznávám denně v práci,
    že se mi pravda nevyplácí.
    Možná jsi hezká, to je vše.
    podvádění mi vynese.

    PRAVDA
    Lidé se brzy všechno dozví!

    ERHART
    Kdo jim to podle tebe poví?

    PRAVDA
    Uvidíš, že se to provalí.
    Pravda se vždycky odhalí!
    (Zmizi.)

    ERHART
    Řečičky!
    Poctivost přenechám hloupým,
    za peníze i pravdu si koupím.

    Opona.

    Ulice.
    Erhart s kufříkem.

    ERHART
    Sláva! Dojednáno!

    POLICISTA (vystoupí)
    Občane, váš kufřík!

    ERHART (zděšený)
    Ale…

    (Vstoupí další policisté)
    Jsem odhalen!

    PRAVDA (vstoupí)
    Vidíš, lidé se všechno dozví!

    SBOR (tančí kolem Erharta)
    Ostuda! Hanba Erhartovi!

    PRAVDA, SBOR
    Podváděl, zbohatl jako král
    nyní ho čeká kriminál!

    ERHART
    Triumfuj, Pravdo, v tuhle chvíli.
    Ještě jsme ale neskončili.
    Až vystoupí můj advokát,
    uvidíš, kdo se bude smát!

    Opona

  • Velkolepý útěk

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vojska stanula proti sobě.
    Mladý pruský král Fridrich hrdě pozoroval svou armádu, chloubu koruny. Jako správný panovník ji provázel do války, která mu měla přinést velké zisky.
    Pruské dělostřelectvo zahájilo palbu, spolehlivé, ničivé.
    Vypukla vřava.
    Královo nadšení vystřídalo znepokojení, potom hrůza. Měl dojem, že se Rakušané blíží, vyhrávají, že je vše ztraceno...
    Zachvácen panikou pobídl svého věrného koně. Uháněl hlava nehlava, jen pryč před tou zkázou...
    Tak uprchl Fridrich II. zvaný Veliký z bitvy u Mollwitz, kde Prusové slavně zvítězili.
    Svému koni jménem Condé nikdy nezapomněl, že ho tak obětavě nesl, a vždycky si ho cenil jako svých nejlepších přátel.

    Závěrečná poznámka: 

    Stalo se léta Páně 1741 u Mollwitz a tahle bitva ve svých důsledcích v podstatě znamenala ztrátu Slezska pro země Koruny české.
    Mimochodem se ten kůň dožil neobyčejně vysokého věku, protože Fridrich se jím těšil ještě v posledních letech svého života, tedy po více než čtyřiceti letech. Jeho lebku v Německu dodnes uchovávají.

  • Bratři na Skleněném vrchu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dobrá, přece jen nápad.

    Drabble: 

    Sličná panna, princezna vyhnaná z domova, vstoupila do Zlatého zámku na Skleněném vrchu. Veliký sál s vystrojenou tabulí. Nikde živáčka. Neodolala, začala jíst.
    Strhl se vichr. Dovnitř vletělo hejno orlů, změnili se v bratry bohatýry. Panna zděšeně uprchla do komůrky.
    „Žena vstoupila do našeho zámku,“ pravil první bratr.
    „Je–li mladá, bude všem sestrou, jednomu ženou,“ pravil druhý.
    Přišli za ní.
    „Ze třináctého talířku jsi pojedla, třináctému budeš ženou.“
    Nesměla však svého muže spatřit za světla.
    Pomáhala všem, ráno odlétali, pozdě přilétali. Nevěděla, který je ten její.
    U stolu je nikdy neviděla pohromadě.
    Jednou je spočítala, když odlétali. Dvanáct.
    Tak pochopila.

  • Touha po úspěchu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    BJB. Nic lepšího už mě asi nenapadne.

    Drabble: 

    Pracoval s chutí. Časem ho trochu přešla, ale snažil se dál. Okopat pořádně pole, osít, potom plít, zavlažovat… Byla to námaha, ale také potěšení z toho, že dělá něco opravdu užitečného. Práci, která náleží prvorozenému.
    Ten lenoch se klidně může povalovat na pastvě.
    Když chodíval spát celý utahaný, s rukama rozedřenýma, začínal k němu cítit nevraživost.
    Ale však se ukáže. Obilí pod sluncem zlátlo, až tu byly nádherné klasy.
    Po žních rodiče nešetřili chválou. Ale zase chválili i jeho. Proč?
    Pyšně předložil oběť Hospodinovi.
    Ten jistě ocení toho lepšího.
    Cože? Místo chvály jen kárání?! A jemu uznání?!
    To bylo příliš.

  • Pohotovost

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Mimo soutěž, tentokrát ne tak deprimující. Ačkoliv, jak se to vezme...
    Nastudovala jsem si, jak se počítá správně datum, i když u mimosoutěžního na tom asi tak nesejde.

    Drabble: 

    Špatná nálada by měla nepříznivý dopad na morálku a výkonnost. Proto odešel spát s nadějí, že příště nadejde konečně ten den.
    Zvonek. Další ráno a poplach. Něco se dělo, tentokrát určitě něco opravdu velkého. Byla vyhlášena pohotovost, zatím ale neměli žádné zprávy, vrchní velení se také nevyjadřovalo, a tak vyčkávali.
    Konečně! Rozkaz od vrchního velitele přiletěl, zatímco přednosta kontroloval stráže.
    „Dnes, dne 21. srpna léta Páně 1968, vydávám tento rozkaz...“
    Rytíř Veverka z Bitýšky nevěřícně poslouchal, jakými nesmysly se zase mají dnes podle svatého Václava zabývat.
    Naděje na to, že konečně vyjedou do pořádné akce na pomoc národu, opět zhasla.

    Neviditelný fandom: 
  • Poslední shledání v Odenwaldu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Momentální inspirace. Je to depresivní.

    Drabble: 

    V obavách trnula o svého chotě, jakmile odjel. Neměla stání, až se nakonec rozjela za ním.
    Dostihla jeho družina v Odenwaldu. Setkali se, vřele se objali.
    A potom ji znovu opustil. Odjel na lov s jejími bratry.
    Nevěděla, že se lesem plíží zrada.
    K ránu ho přinesli, nepřemožitelného reka skoleného zákeřnou ranou, která pronikla jediným zranitelným místem na jeho těle.
    Sama to tajemství prozradila, nic zlého netušíc. I ona je vinna jeho smrtí.
    V pláči klesla Kriemhilda vedle těla statečného Siegfrieda.
    Stále už bude truchlit a lkát.
    Dokud v jejím srdci nezvítězí touha po pomstě, která přnese zkázu rodu Burgundů.

    Závěrečná poznámka: 

    Z Písně o Nibelunzích.

  • Odplata za starou křivdu

    Úvodní poznámka: 

    Kdo tu hru nezná, velice doporučuju, je opravdu skvělá.

    Drabble: 

    Zákony jsou pro bdělé. Pro ty, kteří jsou schopni se drát za svá práva.
    To poznala.
    Její kluk se nechtěl znát k svému dítěti. A stačilo, aby podplatil dva povaleče, kteří před soudem dosvědčili, že otcem může být kterýkoli z nich.
    Zůstala sama, ocejchovaná jako děvka.
    Ale neřekla ještě poslední slovo.
    Po mnoha letech se karta obrátila. Vracela se domů jako nepředstavitelně bohatá paní.
    Servilně ji vítali, předháněli se v lichotkách.
    Nyní si konečně zjedná spravedlnost.
    On uplatil dva falešné svědky.
    Ona si koupí celé městečko.
    Milion pro každého za život jediného člověka.
    Tomu neodolají.
    Nejmocnějším zákonem jsou vždycky peníze.

  • Jak školení pro zaměstnance napomáhají duchovnímu prozření

    Fandom: 
    Drabble: 

    K řádnému zaměstnání neodmyslitelně patří různá školení. Lze se tak bezplatně nejen mnohé dozvědět, ale také aktivovat své schopnosti a spatřit vlastní život v novém světle.
    Velké pozornosti se těší psychologie. Přirozeně, když se přinejmenším každý druhý zaměstnanec stává případem pro psychologa.
    Občas dojde i na metafyziku. Například jednou jistá terapeutka vybídla přítomné, aby si sami sebe představili jako nějaké zvířátko. Možná takové, kterým byli v minulém životě. Třeba taková vrnící kočička…
    Jedna z přítomných nikdy na reinkarnaci nevěřila, ale v tuhle chvíli prodělala osvícení. Když nosila domů velký nákup, skutečně se cítila jako soumar.
    Kdovíproč její odpověď nevzbudila sympatie.

    Závěrečná poznámka: 

    Tou dotyčnou je moje matka. Tímto jí velmi děkuji za inspiraci.

  • Rukojmí ve Freiburgu

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Neveselý střípek z dějin rodu Habsburků.

    Drabble: 

    Se ztuhlými prsty se špatně píše. Dýchala na ně, pak si ruku zabalila do záhybu aksamitového pláště.
    Na mnohé věci si v Německu nezvykla, především na zimu a na nepohodlné komnaty. A tohle byl jen hostinec. O tak vznešenou dámu se sice náležitě pečovalo, jenže majitel už dosti dlouho čekal na peníze.
    Nezáleží na tom, že manžel nosí tu nejvznešenější korunu, pokud ujede z města bez zaplacení a fraucimor tu nechá jako rukojmí. A dluhy narůstají.
    Zatím ke dvoru přijeli její strýčkové a ona by je tak ráda viděla. A manžel jí také scházel.
    Kéž ho její prosebný list obměkčí.

    Závěrečná poznámka: 

    Bohužel se nedočkala včas.
    Je to druhá manželka císaře Maxmiliána I. Marie Bianca Sforzová a příběh se odehrává počátkem 16. století. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, císař takto s manželkou, která mu přinesla královské věno, skutečně zacházel, opakovaně ji na cestách nechával v hostincích, které opouštěl bez zaplacení, a potom se k placení dlouho neměl. Když do Rakouska uprchli dva její příbuzní z Milána, císařovna čekala v hostinci ve Freiburgu - tedy na úplně opačném konci německé říše - a vrátit se směla, až když už byli pryč.
    Jak je patrno, nebohá císařovna z pohádkově bohatého rodu si musela připadat nejen v téhle chvíli, ale prakticky po většinu svého manželství jako u snědeného krámu.

  • Lovec a kořist

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Dnes mi to kvůli rozhozené psychice moc nemyslí, takže je to holt trochu BJB.

    Drabble: 

    Věděla o něm. Snažil se uniknout, ale to bylo jen chvilkové zdržení. Však ho zase najde a pochutná si na tom výživnému soustu.
    Věděl, že jde po něm, že ví přesně, kde ho hledat, že se neúprosně blíží. Jeho úkryt se stal pastí. Bezmocně se choulil v neproniknutelné tmě, věda, že ta ho neuchrání. Od jisté smrti ho dělily jen stěny, kterými ještě nepronikla, ale slyšel dobře, jak se k němu dobývá, jak se najisto přibližuje. Téměř už cítil smrtelný úder.
    Příliš mnoho námahy, tohle sousto by se nevyplatilo. Odletěla.
    Trvalo ještě dlouho, než se Kmotříček ztuhlý děsem odvážil ven.

    Závěrečná poznámka: 

    Jedna z nejděsivějších scén v dětské literatuře, na kterou si vzpomínám.

    Neviditelný fandom: 
  • Píseň v dešti

    Úvodní poznámka: 

    Mimosoutěžní náladovka z mého fandomu.

    Drabble: 

    Nedělní dopoledne v horském údolí. Je jaro, vše se zelená, ale hory ukazují nepříznivou tvář, drobně mrholí, zdola stoupá mlha. Žena vychází z vesnice, celá rozmrzelá, že musí ven.
    Odněkud zazní písnička. Prostá, lidová, ale velice příjemný hlas. Žena bezmyšlenkovitě naslouchá. A najednou se všechno kolem mění, déšť září stříbrem, mlhy připomínají tylové závoje, louka přímo pulsuje životem. Žena se usmívá, poznává, jak je tu šťastná.
    Až když zpěv dozní, spatří u vzdáleného stavení mládence s kytarou. Potřese hlavou, neví, co ji to posedlo. Jde dál. Ale tu píseň si odnáší.
    A u posledních chalup vidí, že naráz rozkvetly jabloně.

  • Nadpozemský hlas

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Trocha lyrizování. Na tohle téma to prostě jinak nešlo.

    Drabble: 

    Jsou na světě hlasy znělé, působivé, krásné.
    A také mimořádné, které se vyskytnou jen vzácně.
    Znala jsem takový.
    Průzračný jako pramen, jasný a zářivý jako sluneční paprsek. Projasnil každý tón, až po opojné výšky.
    Zpíval o lásce, vášních, o zármutku, ale také o nespoutané radosti.
    O vzdálené zemi, malebných přístavech, čarokrásných ostrovech a nezměrném moři.
    A kdo ho poslouchal, jako by se na okamžik dotkl skutečné krásy. Platónovy Krásy, dokonalé a věčné, po níž naše duše neustále touží.
    Na zemi všechno pomíjí. Tenhle zpěvák už odešel.
    Nyní zpívá mezi andělskými kůry.
    Ale díky záznamům zůstává s námi.
    Navždy.
    Per sempre.

    Závěrečná poznámka: 

    Pocta Lucianu Pavarottimu.

  • Načerno na houby

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Ze světa hrozivé módní tyranie, který vymyslela Rya v povídce Zločin a trest. Svým způsobem navazuje na tenhle můj kousek http://sosaci.net/node/7142
    Povídka od Ryi: http://liskovyorisek.blogspot.cz/2012/07/zlocin-trest.html
    a další povídka z tohoto světa: https://tatytoalba.wordpress.com/2013/04/25/zacatek-co-nema-nazev/
    A bodík je bodík.

    Drabble: 

    Na kraji lesa byla cesta posypaná kameny, které ji měly zpevnit. Přes to se chodí špatně. Ale statečně klopýtala dál, jen se strachovala o boty. Tyhle by měly ještě vydržet.
    Dál, ještě kousek…
    Sláva, už je tady.
    S úlevou zula střevíčky, z košíku vytáhla tenisky, tepláky, větrovku. Převlékla se. Lepší oblečení schovala. Jako vždycky.
    Někdo jde? Honem zalezla.
    Byla to jen žena ve vytahaných legínách. Eva ji trochu znala. Usmála se, ale radši nevylezla. Člověk nikdy neví.
    Potom konečně začala hledat houby, šťastně chráněná před módními hlídkami. Sem nevidí ani z vrtulníku.
    Až vyjde ven, bude zase předpisově elegantně oblečená.

  • Vidina svobody

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Na tenhle nápad mě přivedla Birute.

    Drabble: 

    Několik posledních tahů a mříž v okně byla přepilována. Cesta se otevřela. Stačilo přivázat provazový žebřík a uniknout, dole už dle úmluvy čekají věrní druzi.
    Vězni se zatočila hlava. Na chvíli se nechal unést tou opojnou závratí.
    „Probůh! Mně volnost kyne!“
    Ponurými zdmi se rozezněl jasný hlas, pronikl do každého temného kouta. Zpíval o volnosti, o triumfu, o pomstě, která bude konečně dovršena. Hrdina se dostane na svobodu a nic už ho nezastaví.
    V triumfálním závěru pozvedl pilník coby ostrý meč.
    Árie skončila. Zbývalo proměnit jen slova v činy.
    Ve stejnou chvíli se dveře žaláře otevřely a vstoupili zkoprnělí strážci.

    Závěrečná poznámka: 

    Scéna ze Smetanova Dalibora, 3. jednání. Přímá řeč je citace z libreta.
    Birute tu měla nedávno jiný příběh o tom, jak se operním postavám nevyplatil zpěv v nesprávnou chvíli http://sosaci.net/node/14599, tak mě napadl tenhle výmluvný případ.

    Neviditelný fandom: 
  • Trochu nevázaná

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Když tedy chcete...

    Drabble: 

    Řeklo se: nesnaž se
    a přitom ukaž se?
    Pak tedy básničku věnuji vám:
    příliš se nesnažím,
    v námaze nesmažím,
    co mě teď napadne, to vám tam dám.

    Slova a písmena
    stálá i proměnná
    všude se tu kolem potulují,
    všechny je pochytat,
    do řady hezky dát,
    ať v řádné setnině vystupují.

    Nejde tu o život,
    ale je za to bod
    a to je přece jen lepší než nic,
    proto vám ukážu,
    že něco dokážu
    a příště napíšu možná i víc.

    Tak bylo řečeno
    a už mám splněno.

    A jestli přece jen budou i komentíky
    dám za ně všem předem vřelé díky!

  • Zjevení

    Fandom: 
    Drabble: 

    Včerejší noci, když už jsem spal
    náhle muž neznámý vedle mě stál,
    kázal mi, ať ho hned následuji,
    nocí mě přenesl k temné sluji.

    Vstoupil jsem dovnitř a s hrůzou zřel
    nespočet trýzněných, zmučených těl,
    bídáky trpící za svoje hříchy
    páchané z chtivosti, krutosti, pýchy.
    Později viděl jsem hříšníky jiné,
    těm ještě naděje na spásu kyne.
    Nakonec spatřil jsem blaženou říš,
    příbytek duší, jež Bohu jsou blíž,
    setrvat déle mi nebylo přáno.
    průvodce odved mě, než vzešlo ráno.

    Viděl jsem všechno, co čeká nás
    pekelné plameny, nebeský jas,
    proto mé zjevení v paměti mějte,
    především na spásu duše své dbejte!

    Závěrečná poznámka: 

    Téma pojaté trochu volně - ale musíme tam přece všichni.

  • Chaos na středním toku

    Fandom: 
    Drabble: 

    Z jednoho slavného starobylého města do druhého teče proud Dunaje jako velký, majestátní tok. Cestou Dunajskými luhy se pokojně rozlévá širokým řečištěm, jen občas se oddělí slepé rameno.
    Za Bratislavou však nastává chaos. Velká řeka se najednou rozpadá, tříští na nespočet proudů, které se ztrácejí v luzích, veškerý řád je pryč.
    Ale pohleďme na nekonečné bohatství přírody. Málokteré krajiny hostí tolik druhů rostlin, vodního ptactva, obojživelníků, ryb, hmyzu…
    Nakonec se ty rozvětvené proudy znovu slévají a do třetí metropole dorazí Dunaj v plné parádě.
    Někdy i chaos poslouží dobré věci. A to, co se roztříští, může zase splynout v harmonii.

    Závěrečná poznámka: 

    K tomuhle nápadu mě přivedla velmi pěkná dokumentární série Dunaj od pramene k ústí.

  • Romantický večer

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Můj mozek potřebuje odpočinek, tak aspoň taková ptákárna.

    Drabble: 

    Dívka pohlížela očima plnýma obdivu na přitažlivého mladíka vedle sebe. Když se dozvěděla, že je nemrtvý, nejdřív měla trochu strach. Také ji ale přitahoval tím víc. A teď s ním byla poprvé sama v bytě.
    „Víš, stejně je to zvláštní,“ řekla opatrně. „Že se o vás říká tolik věcí, co nejsou pravda.“
    „Jako třeba?“ zeptal se tiše.
    „No třeba, že pijete krev. Ale to dělají jen ti horší a ty k nim nepatříš.“
    Zářivě se usmála a nechala se obejmout.
    „Máš pravdu," usmál se. „Já jsem nemrtvý úplně jiného druhu.“
    Přiblížil svou tvář k její.
    „Nemám rád krev, ale mozky.“

  • Ukradený salám

    Úvodní poznámka: 

    No, je to detektivka jen tak tak, ale snad by se to dalo uznat.

    Drabble: 

    O masopustě jsem nesl od řezníka salám. Šli kolem Bejval Antonín a Jirsák Čeněk a Zilvar z chudobince a Bejval poudal, že vynalezl hru na polární výpravu, tak jsem salám položil na zídku a hráli jsme, že objevujeme severní pól. Ale salám zatím zmizel. Bylo mi do bréče a napadlo mě, jestli to snad neuďál Zilvar, jelikož jest z chudobince. Ale pak jsem uviděl šlápoty, honem jsme běželi za nimi a chytli jsme Ješiňáka Kovaříka, co ten salám ukrad, pročež jsme mu pořádně natloukli. Salám jsem donesl našim, ale tatínek potom prál, že nýčko ani ty salámy nejsou, co bývaly.

  • Viděné a neviděné

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nic lepšího už mě nenapadne, tak ať to aspoň jednou není moc deprimující.
    Fandom bude jasný rychle.

    Drabble: 

    Byla to prekérní situace a už si nevěděl rady.
    A v tu chvíli mu známí doporučili toho člověka. Nu, zašel se za ním podívat, zdálo se, že by mu mohl konečně pomoci.
    Stálo to peníze, ale to nic neznamenalo, měl jich přece dost a na vlastních dětech šetřit nebude.
    Jenže očekával nějaké výsledky.
    První výjev, druhý výjev a oba naprosto neuspokojivé. Nedozvěděl se nic, co by si nemohl zjistit jinými způsoby.
    K tomu ještě ty podivné náznaky neblahé budoucnosti.
    Uhlobaron Ptáček odešel od starého Hlavsy o čtyři tisíce lehčí a zase se nedověděl, který z jeho možných nastávajících zeťů chrápe.

    Neviditelný fandom: 
  • Až napotřetí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vládla temná noc. Vesnice byla ponořená do ticha, měsíc jasně zářil.
    Na dveře domku dopadla rána.
    Nablízku se rozštěkal pes, další se přidali.
    Domek ale zůstal tichý.
    Další prudké klepání.
    Ale stále nikdo neotvíral.
    Do třetice zaznělo klepání.
    Tu zaplála jiskřička světla, zazněly kroky. Snědá žena s tmavými vlasy zabalenými v šátku otevřela dveře.
    Muž vešel dovnitř. Nepromluvil, žena na něj mlčky hleděla. Na rameni měl krvavý šrám.
    Tak tomu bylo vždycky.
    Protože když se vlkodlak vrací domů, je za dveřmi nejprve lítá šelma, která by roztrhala i vlastní ženu.
    Až po třetím zaklepání je zase člověkem. A může vstoupit.

    Závěrečná poznámka: 

    Podle folklóru v jihoitalském kraji Basilicata, jak to zaznamenal Carlo Levi v podivuhodné knize Kristus se zastavil v Eboli. Vlkodlaci se tak už rodí a nikdo jim celkem nevěnuje pozornost, je pouze potřeba dbát ve styku s nimi některých opatření, jako je tohle.

  • Na Kocouřím hrádku

    Úvodní poznámka: 

    Konkrétně román Tajemství Velkého Vonta.
    Snad to aspoň trošku pobaví...

    Drabble: 

    Kluci vnikli úspěšně do domu a rozhlíželi se.
    Koček tu bylo opravdu plno. Mourovatá, černá, strakatá, zrzavá...
    „Ty brďo, to je fakt Kocouří hrádek!“
    Z otevřených dveří v přízemí zazněl křik:
    „Ale padej vodtud! To už přestává všechno, mazej nebo tě…“
    Ze dveří doslova vyletěla strakatá kočka. Byla celá mokrá a kouřilo se z ní.
    „Tam je asi prádelna,“ napadlo Bohouše. „A ta kočka vlítla do necek“, uchichtl se.
    Dlouhé Bidlo kočku fascinovaně pozorovalo.
    „Cítíte, jak voní?“ vydechl. „Z tý by byly pracky!“
    „Chceš?“ zašeptal Štětináč.
    Ale na schodech zazněl dupot, Bratrstvo se muselo schovat a vypraná kočka šťastně unikla.

  • Kámen a mráz

    Úvodní poznámka: 

    Jedna věc mimo soutěž.
    Na téma Slaměný vdovec

    Drabble: 

    Čekal, trpělivě, protože trpělivost a klid mu byly vlastní. Bez své družky se cítil osamělý i ve společnosti tolika přátel, takže zůstával zahloubaný do sebe.
    Chodila varovat ty, na které se chystala pohroma, pomáhala jim ukrýt se v lesích. Schvaloval její jednání, vždyť byli jako jedna duše. Raději si nepřipouštěl, že před čarodějnicí stejně není záchrany. A že jednou možná dojde i na ně.
    Náhle mohutný buk pocítil, že je zle. Chlad silnější než mráz venku ho zachvátil od kořenů po větvičky, míza v něm tuhla.
    A stříbřitá dryáda se zářivě zeleným šatem přibyla mezi kamenné sochy v prokletém zámku.

    Závěrečná poznámka: 

    Původní nevyužitý nápad na tohle téma.
    Naštěstí to samozřejmě i s touhle dvojicí nakonec dopadne dobře.

  • Historky z londýnského metra

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    No, tak trochu BJB.

    Drabble: 

    „Když sem toho chlápka potkal prvně, ptal se na automaty na jízdenky. A když sem mu vysvětloval, k čemu sou, koukal jak vrána a furt že se dovnitř hoděj prachy a vypadne papírek, že to je jak kouzlo. Jako spadlej z jahody.
    Podruhý tady čučel na strop. A prej jesli nevím, jak fungujou zářivky. No nekecám, fakt.
    Když tu byl zas, zrovna něco hlásili. A von vyjek něco jako „Ti mudlové jako by znali sonorus“! Neptejte se mě, co to mělo bejt. Ale ňáká ženská ho odtáhla pryč.“
    „Dobrý, Joe,“ řekl kolega. „Ale já jednou viděl chlapa, co se rozplynul.“

  • Pastýř zbloudilých duší

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tohle by mohlo být ono, ne?

    Drabble: 

    Ve Zvonokosech to hučelo jako v úle.
    Odpůrci záchodku vykřikovali, jak kvůli zpustlým bezbožníkům v obci upadají dobré mravy.
    Volnomyšlenkáři vykřikovali, že je nutné skoncovat s pobožnůstkářstvím a prosadit svobodu ducha.
    Eulálie Čubíková sekala jazykem po kdekom, zejména po krásné hříšnici Juditě.
    Slečna Šarapatrčková pomlouvala Eulálii, že se tváří ctnostně a přitom je ještě horší rachejtle než ostatní.
    Jen farář Calaba nadarmo mírnil rozbouřené vášně.
    „Milovat máte bližní své, ne osočovat! Myslete na vlastní hříchy, vždyť Jemu nikdo nic neskryje“
    Proč jen nemůže zavládnout mír?
    Vždyť Zvonokosy byly vždy obrazem vinice Páně, kde člověk tvrdě pracuje a sladké plody sklízí.

  • Dopis a telegram

    Fandom: 
    Drabble: 

    Starý muž seděl ve své pracovně. Psal dopis vzdálené manželce a vzpomínal přitom na ty dny, kdy tu byla naposledy, na společné chvíle v zahradách, výjimečně šťastné. A na její poslední dopis, milý a docela radostný. Alespoň že ona se tam má dobře.
    Psal slova lásky, jakou projevoval zřídka a málokomu. Psal o rodině, známých lidech, různých událostech. Dopsal a zase se ponořil do práce.
    Tu vstoupil tajemník s tváří, která nevěstila nic dobrého. Přinášel telegram.
    Císařovnu potkala vážná nehoda.
    Další telegram císař tajemníkovi doslova vytrhl. Přečetl ho a složil hlavu do dlaní.
    „Nebyl jsem tedy v životě ničeho ušetřen.“

    Závěrečná poznámka: 

    A dá se říci, že měl pravdu.
    Dopis byl ve skutečnosti napsán už dřív (jenom už se k ní nedostal), tady to bylo jen pro efekt posunuto až do osudného okamžiku.

Stránky

-A A +A