Schneme a rozehříváme se. Jsme tak hluboko zahrabané v postelích, že i naše deky se schovávají pod svými dekami.
Venku je tma, vítr, a, podle zvukových efektů, i vytrvalý silný déšť.
„Nemůžu usnout,“ prohlásí do temnoty Sanin hlas. „Teeess... řekni nám pohádku.“
„Jo,“ ozve se Gwen. „O jednorožcích... ne, o testrálech. A jednorožcích taky!“
„Žila byla jednou jedna... testrálka,“ spustím, nenechajíc se pobízet. „Byla bílá jako sníh, díky dietě skládající se z Mary Sue. Její křídla jako alabastr, její kopýtka křišťál, její drobná postava výšky pouhých... sakra, jak se měřej koně?“
Nikdo mi neodpoví. Obě spí.
Pak si, samozřejmě, vzpomenu.