Ta nejbáječnější kára
Do ztenčující se krajiny snu vtíravě vcházel den.
„Vstávej, zlatíčko!“
Zbývalo zrnko času, tak akorát na ten nejkouzelnější sen. V tu mizernou chvíli by se taaak strašně hodila. Všichni jsme ji chtěli, všichni do jednoho. Dřevěnou nebo z chladného kovu, peříčkovou, měkce polstrovanou nebo trochu drsnější. Skoro každé ráno, ještě v příjemném teplíčku, které se tak nesnadno opouští, jsme o ní snili. Byla nám věčnou legendou poblíž hranice reality. I naši rodiče ji znávali, ač teď odpovídali jen mlčenlivým úsměvem a s odleskem pochopení v očích. Dodnes po ní někdy zatoužili.
„A nemohl bych jet do školy i s postelí?"
St, 2011-04-06 07:50 — Aries
Dokonale odpovídá mému
Dokonale odpovídá mému momentálnímu rozpoložení
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-06 12:10 — Danae
Ach ano, můj věčný sen!
Ach ano, můj věčný sen!
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-06 18:58 — Peggy
Bože, to je TAK STRAŠNĚ MOC
Bože, to je TAK STRAŠNĚ MOC ze života!!!
Jet do školy/kanceláře/kamkoliv v teploučké posteli - toť i má touha :-)))
Tleskám!
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-06 20:54 — Dangerous
Roztomilé! Jednou se mi
Roztomilé! Jednou se mi zdálo, že jsem šla do školy v pyžamu a poznala jsem to až v družině. :D
Pro psaní komentářů se přihlašte
Čt, 2011-04-07 15:45 — Profesor
Já šla párkrát na výzkumný
Já šla párkrát na výzkumný ústav v pyžamu...;=)
A dneska bych z tou postelí šla celkem ráda.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
