Tatínkova holčička

Tatínek rád zdrobňoval. Zato maminka jí říkala Michaelo, připomínalo jí to archanděla. Michaela ovšem nebyla žádný archandílek. Spíš Mefistofelík.
Když dostala poprvé čokoládovou kočičku, třískla s ní o zem.
Nosila domů položivé hraboše a rejsky, co vyrvala sousedovic Mackovi.
„Fůj!“ nosila je maminka zpátky na dvůr.
Michaela pištěla. Tatínek jí mazlivě utěšoval.
Taky trhala knížky, nejvíc pěkné antikvární kousky. Čapkovy pohádky i Kocoura Vavřince. Ani Mikeš neunikl.
Když k nim přišlo na návštěvu sousedovic kotě, zasvítily jí oči.
Přežilo jen zásluhou maminky, která zaslechla divné zvuky z myčky.
Otec to konečně schytal:
„Nepovídám ti celej život, ať jí neříkáš MYŠKO??!!!!!“