Lepší nevědět

„Pane Sullivane, musím vás požádat, abyste odešel.“
Sullivan neochotně zasalutoval. Když za ním zapadly dveře, rozlomil admirál pečeť a začetl se do hustě popsaných papírů. Frances ho ostražitě pozorovala. Čím déle četl, tím víc v ní vřela krev.
„Smím vědět, co se tam píše, pane?“ přerušila ticho neomaleně.
„To není vaše starost.“
„Kvůli těm depeším zemřelo sedmadvacet mejch chlapů. Nejmladší se nedožil ani třináctejch narozenin. Myslím, že to je taky moje starost.“
Admirál stiskl rty.
„Musíte se spokojit s vědomím, že jde o vlajkový kód a korespondenci vojenského charakteru… Vás mi byl čert dlužen, Doyleová. Mám vás potrestat anebo odměnit?“