Ještě jednou

Fandom: 
Drabble: 

Světlo se linulo z otevřených dveří na konci chodby. Za nimi se s tichým puknutím objeví travnatý dvůr, uprostřed stojí křeslo pod slunečníkem. S dalšími puknutími naopak mizí duhové bubliny, jimiž ovzduší zásobuje skupinka dětí. Přistoupí blíž. V křesle sedí postava v černém, bílé vousy i vlasy, typický klobouk...
"Hello... you... jsi tu brzy."
Pokrčí rameny a na nose mu přistane další bublina.
"Pojď, tady se nedá pracovat."
Postava se zvedne a mávne rukou. Dvůr se promění ve stráň s výhledem na kroutící se řeku a masou hradního komplexu po levici.
Sednou si na lavičku a mlčí. Jako už jednou.

Závěrečná poznámka: 

Aspoň spolu teď můžou mlčet...

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Smutně aktuální

Obrázek uživatele Apatyka

Je to moc krásné, ale asi mi část uniká

Obrázek uživatele Hippopotamie

já jsem na tom podobně - prosím o drobnou nápovědu ...

Obrázek uživatele Hippopotamie

děkuji za odkaz ... tedy i překladatel, ach jo. (ten přechod z jednoho jazyka do druhého a pak do mlčení je krásný)

Obrázek uživatele Apatyka

Hmm... Děkuji za objasnění, zjistila jsem až tady. Smutné

Jjo...

Obrázek uživatele Killman

Chvíli mi trvalo než mi to došlo...
Inu smutný to den...

Obrázek uživatele strigga

Ach jo :( dozvěděla jsem se to až z tvýho drabblete. Moc hezky's to napsala, citlivě. A máš pravdu - třeba si teď spolu můžou zase pomlčet.

Obrázek uživatele KattyV

Krásná vzpomínka na dva muže, kteří nám přinesli spoustu smíchu i zamyšlení.

Obrázek uživatele Tora

To je tak hořkosladké...

Obrázek uživatele Rya

To je krásný!

Obrázek uživatele kopapaka

...to ticho.

Obrázek uživatele Zuzka

smutná kač...

Krásné a smutné... Ach jo.

Obrázek uživatele Keneu

Poznala jsem podle klobouku. A zase se mi chce brečet. Drabble krásné.

Obrázek uživatele Blanca

Awww, to je tak smutné a přitom něžné. A společné mlčení je prostě...

Dík za komentáře.

-A A +A