Bubliny (ne)porozumění

„Co děláš?“ ptám se s úsměvem zaujaté holčičky.
„Váhám nad svým povoláním. Nevím, zda si zvolit studium literatury, nebo se věnovat sportu,“ praví vážně sedíc vedle volejbalového míče a listujíc Donem Quijotem.
„Eja,“ reaguji souhlasně.
„Víš, nechci být neomalená, ale tahle komunikace je na houby,“ říká a pro názornost mi podává plyšový hřib.
„Mmmma…“ podotýkám.
„Jak je možné, že jsme si tak blízko, a přitom si nerozumíme? Není to vyloženě tragické?“ zalomí teatrálně rukama.
„Hea, hea heá!“ ohrazuji se.
„Pověz mi, ale upřímně, je vůbec nějaká perspektiva, že budeš jednou mluvit normálně?“
„Možná,“ odtuším.
Viktorka akorát udělá ze slin bublinku.