Přízrak z minulosti

Potkala jsem Carského. Kráčel po ulici jako zjevení z dávné minulosti. Chvíli mi trvalo, než jsem uvěřila, že je to doopravdy on. Ředitel Carský. Když jsem ho viděla naposledy, bylo to při předávání ceny za sběr pomerančové kůry v páté třídě. Naháněl mi hrůzu. Tehdy i dnes.
Ale dneska bylo něco jinak. Pořádně jsem se nadechla a s hlavou vzhůru jsem se rozhodla nevzít nohy na ramena. Se vztyčenou hlavou jsem mířila k němu, a on mířil ke mně, a pak přišel ten moment, má příležitost, a řekla jsem: „Dobrý den!“.

Načež mě ředitel Carský nepoznal, nepozdravil a šel dál.