Nerušit, por favor

Moucha zabzučí Joãovi přímo u hlavy. Domovník jen nevrle máchne tlapou. Vtom zaskřípou vstupní dveře. Vejde drobný mužík arabského vzhledu.
„Jdu navštívit kamaráda,“ drmolí, „Takový bledý, odněkud z východu…“
João se zamračí.
„To určitě,“ ucedí mezi zuby, „Mazej odsud… Seš známá firma.“ Důrazně bouchne o recepční pult učebnicí matematiky, až moucha odbzučí do kouta.
O hodinu později další návštěva.
„Nebydlí tu nějaký turista z východu?“
Podezřívavý pohled.
„Jmenuji se Bebe…“
„Mladá dámo… i kdybyste se jmenovala třeba Žužu.“ Třeštidlo ze sebe vydá zklamané ách.
„Senhor spí.“
A dost! João vyleze na ulici. Přilepí zvenku na dveře ceduli s nápisem KARANTÉNA.