Pouštní výheň

V poušti se těžko pozná čas.
Ciri se ho snažila odhadnout podle lecčeho, ale to pitomé slunce stálo snad bez ustání uprostřed oblohy a snažilo se usmažit vše, co bylo v jeho dosahu. Připadalo jí, že není rozdíl mezi ránem, polednem a večerem. Alespoň že noc se netvářila jako peklo samo.
Plahočila se a nadávala. Většinou bezhlasně, protože jí už nezbývala energie na hlasité protesty. V určitou chvíli jí přišlo, že snad shoří na místě jako suchý list na podzim. Že pokud se něčeho dotkne, vzplane to a zapálí celý svět.
Zhroutila se do písku. Právě začalo to opravdické poledne.