PIFKA

Vysklená výloha vysypaná na chodníku. Převrácené židle. Zásoby chlastu buď spotřebované nebo rozbité či vylité. Pouze na baru leželo poklidně malé písmeno tau vytištěné na zpuchřelém pergamenu těsně vedle přepůlené lahve od rumu.
Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel. Kamery mlčely. Sousedé spali. Ani ti nejzuřivější psi neštěkali.
Zarudlé slunce se opile vyhouplo nad obzor a vrhlo přívětivě hřejivé paprsky na střepy na silnici. Lidé se rozsypávali do práce jako kuličky do důlku a kolem hospody již byla nalepená policejní páska. Ano, policisté již věděli. Ano.
Ano, byli to oni. Opět udeřili. Byla to PIFKA. Přísně inkognito františkánská kohorta alkoholiků.