Velké ticho

Po dlouhé cestě pouští konečně dorazil ke kopcům. Ulevilo se mu. Tady si odpočine.
V malé jeskyni objevil jezírko s čistou sladkou vodou. Hltavě se napil a pak se zadíval na svůj odraz. Hladina se zachvěla. Jako kdyby se díval do zrcadla a přeci ne. Ten druhý měl vlasy kratší, vousy upravenější, a místo zbroje zvláštní oděv barvy mechu a trávy. Spal na holé zemi pod širým nebem. Tam byla hluboká noc, temná jako propast.
Renard sebou trhl. Strop jeskyně vlhce zašuměl. Závoj času se zatáhl.
„Dej mi alespoň malý náznak, Pane,“ zašeptal. „Že nepřicházím o rozum.“
Ale Bůh mlčel.