Oči, které ještě neviděly dost

Pedro byl naučený se neptat. Respektovat ticho. Neotevírat okna, za kterými je tma.
„Neubližuj lidem,“ říkávala mu matka. „Jsou křehcí. Dotkne se jich i nevyslovená myšlenka.“
A tak se snažil. Tedy – nutná obrana se nepočítala, samozřejmě. Někdy bylo potřeba někoho zpacifikovat, když ohrožoval jeho bezpečí nebo život těch, které měl rád.
Ale teď ho na jazyku pálila otázka, na kterou byla odpověď jen široširá neznámá pláň. V žaludku mu seděla doposud nepoznaná úzkost. Sevřel pevněji zbraň, podíval se po svém příteli.
Crevanovy oči zase temněly. Propadal se stále hlouběji do sebe.
Nit ze dvou vláken.
Odlesk cizí duše.
Hudba minulosti.