Takový byl život s ním
NESOUTĚŽNÍ, dvojdrabble. Inspirováno Zeměplochou.
Pro Renarda. Děkuji. <3
Vždycky byl kapitola sama pro sebe. Nezapadal do žádného příběhu. Leon Stillet. Jeho skutečné jméno bylo jiné, málokdo ho znal. Někdy ho tím zlobila. A on ji vždycky jen zatahal za cop a beze slova se usmál.
Když se tenkrát jejich cesty rozdělily, nečekala, že ho ještě někdy uvidí. Vdala se do nejzapadlejší díry na Zeměploše, za největšího pitomce, o kterého mohla zakopnout. Stárla, obklopená pachem zelí, nespokojenosti a uplývajícího času. Život U Zlomeného kola.
Před třemi lety přijel do Zapadlova. Byl stejný jako vždycky. Jasně modré oči připomínaly vodní hladinu, jizva na jeho tváři byla stále křehká. Narozdíl od ní ho věk nedostihl. Až později zjistila, co se mu stalo. Téměř jí to zlomilo srdce.
Od té doby mu často v obličeji vídala docela lidský, svíravý smutek. Nepomáhalo nic. Jen držet ho, když si opíral čelo o její rameno, a tiše broukat starou písničku. Věřila, že přehluší jeho bolest. Marně.
Nakonec s ním odjela. Netušila proč. Nemohl jí nic dát, ani slíbit. Ale stačilo, že ji měl rád. Po svém. Když zrovna mohl.
Věděla, že nikdy nezemře. Že se dočká její smrti. Doufala, že přitom bude s ní. Aby alespoň ta poslední kapitola knihy jejího života za něco stála.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ja jsem se nejak ztratila,
Ja jsem se nejak ztratila, takze nevim, kdo co s kym, ale nevadi, to je silny pribeh sám o sobe
Tohle je příběh, který
Tohle je příběh, který naprosto nesouvisí s čímkoliv jiným, co jsem sem zatím napsala. Jen jsem chtěla, aby fungoval i bez znalosti "fandomu".
Děkuji moc.
funguje
funguje
To jsem moc ráda. :)
To jsem moc ráda. :)
Díky
moc krásný úhel pohledu na jednoho večného "Johna Wicka" co si občas dovolil mít rád ostatní lidi :)
A občas si někdo dovolil mít
A občas si někdo dovolil mít rád jeho. ;)
Dvojdrabble, dvojnásobně
Dvojdrabble, dvojnásobně krásné.
<3 Moc děkuju!
<3 Moc děkuju!