Čištění chodeb, tříštění rohů
TrrrRRrrRRrr!
Z posledního vetřelce se zakouřilo.
„Čistý!“
Zbylo nás jedenáct.
„Larson a spol výtahem, my po požárním!“ rozdělil jsem mariňáky.
V modrém podlaží se dle otřesů stropu ještě bojovalo. Udržíme se? Věčná otázka.
První dvojice v žáru adrenalinu zapomněla před zákrutem chodby přibrzdit a ty slizké příšery na ně naskákali ze stropů. Chvíli jsme mířili na zmítající se těla, ale jakmile bylo jasno, že ani jednoho nezachráníme, celé jsem to zpražil plamenometem.
„Uááá!“
Vyskočil zpoza mě mladý kulometčík a vykropil celý zásobník spíš do tříštícího se rohu zdi než za něj.
Chápal jsem to. Právě mu umřeli dva nejlepší kamarádi.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
super akce, jedním dechem
super akce, jedním dechem
A knihu
znáš?
povšechně
povšechně. Četla jsem kdysi kus Nočního klubu, ale nedočetla, nějak jsem to odložila a zapomněla, a ještě tady někde něco mám, kde jsem zapomněla název (teď jsem asi napsala něco strašlivě rouhavého, že?)
vím, že je to kánon nebo skoro kánon, ale chválím tuhle konkrétní akci na malém prostoru
No super!
to by mě zajímalo co je ta kniha "a ještě tady někde něco mám"
Nemůžu to najít. Nějaký týpek
Nemůžu to najít. Nějaký týpek jakože ve výslužbě se musel promlatit odněkud někam jinam a zachraňoval pritom nejakou holku
Cecha slyšíš
to? : D
Řikals nejmenovat, Podhorskej
Řikals nejmenovat, Podhorskej.
Pocta mistrovi, myslím,
Pocta mistrovi, myslím, povedená. ^^