Padesátka - Kobovy noční můry-34
Naše čtveřice se přenesla... kampak se to přenesla? Kdo to pozná, má u mne druhé velké významné plus. Teď, v době prázdninových putování, by to snad nemuselo být těžké.
Rozhlíželi se kolem sebe a nemohli uvěřit svým očím. Výhled byl naprosto úžasný. Stáli na čtvercové terase na vrcholu vysoké věže. Hluboko pod nimi si na všech stranách protahovaly kudrnaté hřbety lesnaté pahorky. Lesy, lesy, lesy a obloha nad nimi. Jen kousek od nich kaplička a daleko na obzoru se daly tušit červené střechy vesnice nebo městečka.
„Ach,“ vydechl Nevi. „To je úžasné místo! Tady žije náš stvořitel?“
Havran neodpověděl a ukázal zobákem ke schodišti. Sešli tedy dolů. Koba se hnal jako první a bojovně mával pendrekem. „Tak, a teď mu...“
„Zadrž, Kobo,“ mírnil ho Nevi. „Zkusíme to napřed po dobrém. Teprve, kdyby to bylo na pendrek, vezmeš na něj pendrek, jo?“
Koba spokojeně kývl, ale stejně vpadl do pokoje jako první. Zarazil se a ostatní taky. Na Rejstříkovi se zježilo a zbělelo všechno peří. Místnost byla nabitá vycpanými zvířaty a ptáky, na podlaze kožešiny, na stěnách zbraně, uprostřed místnosti obrovský glóbus a kniha na stolku.
„Zbláznil se,“ zajektal zobákem Rejstřík. „Když jsem u něj byl posledně... ledaže by...“
„Našel jsem ho!“ ozval se Koba ze sousední místnosti. „Hola, pane, vstávejte! Co se válíte v té bedně? A proč jste ofašovaný od hlavy až k patě?“
Rejstříkovi se viditelně ulevilo. „Kobo,“ zakrákal vesele, „když rrrozdávali rrrozum, že ty sis nešel? Vždyť je to mumie!“
„Co mu myje?“ nechápal Koba a šťouchl do vyřezávaného víka sarkofágu, které s rachotem upadlo na zem.
„Tak a na průšvih je zaděláno,“ glosoval Nevi. „Ještěže se to nerozbilo, ale rána to byla děsná.“
Do místnosti vkročila statná žena s obrovskými klíči v ruce, následovaná houfem štěbetajících dětí a dospělých. Nechápavě zavrtěla hlavou, překročila červenou sametovou šňůru nataženou mezi dvěma stojany a víko opatrně opřela tak, jak bylo. Přitom se podívala skrz Kobu, jako by tu ani nebyl, prošla mezi Simonou a Nevim a obrátila se ke skupině. „A nyní následuje prohlídka hradní věže.“ Skupinka odsupěla po schodech nahoru a naše čtveřice zůstala zaražená.
„To jsme vosk?“ optala se Simona. „Nebo ze skla? Nebo snad neviditelní?“
„Nejspíš jo,“ odpověděl Nevi. „Rejstříku, proboha, kam jsme se to propadli?“
„Já měl pocit, že jsem něco zvorrral, a taky že jo. Když vy dva jste si přáli být u svého duchovního otce a Simona u své duchovní matky. A já vám zapomněl říct, že tihle dva nežijí na stejném místě. Takže jsme přistáli mezi jejich bydlišti. Blíž to máme k otci, tak bych doporučil přesunout se tam.“
„Ej!!!“ zařval zoufale Koba.
Nevi beze slova uchopil Simoninu tašku a vykročil z budovy. Zastavil se pod velikou lípou. Jejími větvemi pohyboval vítr.
„Být neviditelný má jednu velkou výhodu. Ať vlezeme do jakéhokoliv dopravního prostředku, nebudou po nás chtít jízdné. A protože jsme švorc, moc se to hodí.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Já se vzdávám bez mučení. Až
Já se vzdávám bez mučení. Až to někdo napíše, asi si vzpomenu, že jsem tam kdysi dávno byla, ale ta paměť...
Mumie? Taky netuším
Mumie? Taky netuším
Hmm... Tak mumie je stopro na
Hmm... Tak mumie je stopro na Buchlově, ale nevím, jak tam mají zvířata. Zato na Bítově je plno vycpanin, ale o mumii netuším... No,jsem zvědavá, kdeže to jsou :)
Máš pravdu, pan hrabě z
Máš pravdu, pan hrabě z Bitova měl plný sál vycpaných psů, které kdy měl, a taky nějakou lvici k tomu. Ale z Bítova by byla vidět voda, je nad Vranovskou přehradou. Je to Buchlov.
Že je nad přehradou vím, ale
Že je nad přehradou vím, ale nevím, jestli je tato vidět. Bítov prohlížím zásadně zvenčí - jednak se mi z těch zvířat dělá mírně zle a jednak na věže nelezu - s mými závratěmi by mě sundavali hasiči :)
A Buchlov mě napadl jako první - inu zrovna se pohybuji po (jižní) Moravě, tak mám asociace místně omezené :))
Taky bych tipla Buchlov,
Taky bych tipla Buchlov, pokud je tam jen jedna mumie. I to víko si vybavuji, jestli mě paměť neklame. Tak uvidíme. Mají dobrý, že nejdou vidět, na druhou stranu duchovní rodiče je snad uvidí.
No, tak snad alespoň
Taky doufám. :) Rejstřík to
Taky doufám. :) Rejstřík to vezme na jistotu, momentálně považuje Neviho návrh za velice vhodný.
Takže nějaký hrad na kopci s
Takže nějaký hrad na kopci s mumií, který zřejmě patříval nějakému trochu potrhlému vzdělanci a sběrateli. Jsem ostuda, neznám ty naše památky tak dobře, takže nevím. Na Buchlově jsem dávno pradávno byla, pamatuju si, že je hodně vysoko, ale vybavení nikoli. Ale kdo je duchovní otec? Já vím jen o dvou matkách.
No, přiznám se, že jedna
No, přiznám se, že jedna matka si napsala pro potřeby povídky otce. :D (To se nám to nějak šmodrchá, kruci, tomu tedy říkám nadstavba. :D ) Však se s ním příště seznámíte.
Ahá, takže nějaký pod
Ahá, takže nějaký pod-spisovatel v rámci povídky, který to případně odře za hlavní spisovatelku? Tak pak je to v suchu, když tak si to budou vyřizovat s ním.
Ajaj, já vlastně jsem těžce
Ajaj, já vlastně jsem těžce bezcharakterní padoucha, když tam za sebe strkám náhradu. :( Ale on se o to otcovství tak dral, že mu nešlo nevyhovět.
Takže jestli se chce ještě
Takže jestli se chce ještě někomu trochu přemýšlet, velká nápověda je v posledních odstavcích (počínaje Kobovým zařváním). Ale myslím, že už to stejně víte. :)
No teda, tak to jsem opravdu
No teda, tak to jsem opravdu nevěděla, že tam mají mumii. Buď tam tehdy před dávnými časy ještě nebyla, nebo jsem na to šťastně zapomněla (ale zrovna takovou věc, to se divím).
Mají, na to nikdy nezapomenu.
Mají, na to nikdy nezapomenu. Zrovna když byla paní průvodkyně v nejlepším líčení, jak se tam ta mumie vzala a co se o ní nehezkého povídá, vypadli jí z ruky těžké průvodcovské klíče. No zařvali skoro všichni.
to je záměr, to dělají
to je záměr, to dělají pokaždé :)
Hmm... Bude v příštím díle
Hmm... Bude v příštím díle místo prozrazeno? :)
Ale klidně třeba hned. :D
Ale klidně třeba hned. :D Většina měla pravdu, právě prchají z Buchlova. Ani tu Lípu neviny si pořádně neprohlédli. :D
Cheche, tak to je snad jediná
Cheche, tak to je snad jediná věc, kterou si pamatuji, že nám tam vyprávěla, že tam straší Černá paní, ukazovala takový výklenek, odkud vylejzá a pak se tam rozplývá v páru, a taky upustila klíče. Lekla jsem se příšerně.
černá paní a pouštění klíčů,
černá paní a pouštění klíčů, to bylo myslím na Pernštejně
Já ti nevím, možná to napadlo
Já ti nevím, možná to napadlo víc průvodců. S klíči jsme si užili legraci ledaskde, třeba v Květné zahradě v Kroměříži nám dával průvodce takový historický klíč potěžkat. Na Pernštejně rozhodně mají zhýralou komornou Elišku, co se tak dlouho fintila před zrcadlem a zanedbávala bohoslužby, až skončila v pekle. Za paní - bílou ani černou - neručím.
Asi si to už pletu. A asi
Asi si to už pletu. A asi podobný fórek používají na víc místech
Jo, tu si pamatuju. Pernštejn
Jo, tu si pamatuju. Pernštejn si vybavuju o něco líp, ale klíče jsem zažila asi jenom na tom Buchlově. S černou paní, a potom jsem se bála usnout.
Moment, jsou neviditelní! Jak
Moment, jsou neviditelní! Jak se chtějí bavit s duchovními rodiči?
Ejhle, pozorná čtenářka! Ta
Ejhle, pozorná čtenářka! Ta neviditelnost má dobrý důvod. Rejstřík nám to vysvětlí v dalším dílu, a pak bude jasné i řešení.
Tak to jsem zvědavá :)
Tak to jsem zvědavá :)
Skvělé zábavné čtení.
Skvělé zábavné čtení.
Na Buchlově jsem nebyla, takže mi ani není moc líto, že jsem hádanku nevyřešila :)
Díky moc. :)
Díky moc. :)