Není památka jako památka
Je hluboká noc, moře je celkem klidné, jen příboj pění vodu kolem pobřežních skal. V nevelké zátoce je jediné místo, kde se nachází krátká kamenitá pláž. Na ní je vytažená malá loďka, plachetnice, která má i vesla. Vzadu v borovém lese jsou uvázaní dva osedlaní koně. Měsíc právě vychází, vane jen nepříliš silný vítr. Toto a Gerem se chystají nastoupit do lodi.
Gerem opatrně vytáhl z kapsy malý kožený váček a podal ho Totovi.
„Freya ti nemusí věřit. Ukaž jí ten přívěšek, pochopí. Jen ho, prosím, neztrať. Je po mé ženě…“
Toto kývl a schoval ho do taštičky pověšené na opasku.
„Dobrá. Tak znovu. Dostanu se do budovy. Schovám se. Postarám se o stráže. Najdu Freyu. Dostaneme se ven – nějak. Poběžíme k lodi. Odplujeme.“
Gerem přikývl a podal mu měkké kožené boty. „Přesně. Teď se přezuj. V jezdeckých botách to nedáš.“
Toto poslechl. Naštěstí mu seděly.
Trochu smutně se pousmál:
„Ty zas neztrať moje boty. Nic jiného mi z minulého života nezbylo.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
<3
<3
:)
:)
držím jim palce. A vrány
držím jim palce. A vrány vidím!
:)
:)
držím jim palce
držím jim palce
Myslím, že mají slušný plán.
Myslím, že mají slušný plán. Snad jim vyjde.
No jo, památky jsou památky,
No jo, památky jsou památky, i když jsou to maličkosti.
Když jsou boty to jediné, co
Když jsou boty to jediné, co tě spojuje se zapomenutým životem, tak na nich tak nějak lpíš, no :)
Super! Pracovní boty tam máš
Super! Pracovní boty tam máš dokonce dvoje. A líbí se mi, jak si vzájemně předávají do úschovy něco, co je jim tak vzácné.
Už si důvěřují, to je
Už si důvěřují, to je důležité.