Včíl sa uvidí

Šak si nemyslete, za mnú jich choděvalo – jak mravenců na med. Isto, že sa ně každý nelúbil, ale dva byli tací hezučcí a brávali ňa k muzice.
Tož, mám sa darmo galánit s dvěmi? Řekla sem jim, nech ňa počkajú jeden pod lískú, druhý pod trnkú. V tú istú chvilu, ale co sa jim budu sveřovat. Pak sem vylézla za dědinú na lipku, kde bylo dobře vidět.
Šuhaj u lísky postál pol hodinu, pak sa zaškňúřil a mrštil kvítka na zem.
Druhý čekal, kde som povedala, ruky sa mu třepaly a dal ně červenú ružu. Tož sem si ho vzala.