Babičko, vyprávěj
Vychází z jedné naší rodinné vyprávěnky. Věřte mi nebo ne, původní verze je tvrdší. Škoda, že delší než sto slov.
„Babičko, povídej nám pohádku, prosím. Prosíím!“ žadonily děti.
„Jakou?“ rozhodla se jim Magdalena vyhovět.
„Stlašidelnou!“ vyhrkla Julinka.
„Tak poslouchejte. Bylo, nebylo, opravdu se stalo. Jednou v létě jsme šli s klukama do lesa. Hráli jsme si, hráli. Najednou byla večer a my jsme zjistili, že nevíme, kudy domů. Nevěděli jsme, co dál. Vždyť už byla pomalu tma.
Potom jsme našli domek. Byla v něm taková stará babka. Ani slovo nepromluvila. Jenom seděla u dohasínajích kamen. Chtěli jsme přinést dřevo.
Najednou bába za náma. Se sekyrou. Chtěla nás sníst!
Utíkali jsme jakou o život.
Baba za náma. Ale utekli jsme jí.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nechci vědět, co ta bába
Nechci vědět, co ta bába provedla v původní verzi. Fakt nechci... *schovává se pod peřinou*
Neboj, skončilo to vtipně.
Neboj, skončilo to vtipně. Jen to bylo strašidelný.
děsivá historka
Mně to nějak připomnělo moji prababičku, která se mě kdysi snažila bavit takovou podivnou děsivou říkankou, kterou asi považovala za naprosto vhodnou pro děti
Jo, no. To babičky, a
Jo, no. To babičky, a prababičky, umí.
A jak byla ta původní verze??
A jak byla ta původní verze???
je den a tak dělá hrdinku
Nepovím... Dlouhé.
Nepovím... Dlouhé.
Ale dík za komentář.
To je pohádka strašidelnější
To je pohádka strašidelnější než od bratří Grimmů :-)
Děkuji.:-)
Děkuji.:-)
Tyhle strašidelný pohádky
Tyhle strašidelný pohádky vytrvají přes spoustu generací :-) Perfektní! Jen by mě taky teda zajímalo, jak to vlastně bylo celé... Tak třeba někdy příště, co?
Jo, jo.
Jo, jo.
Jenom trošku omáčky okolo. To snad ani nebudu doplňovat.
Cheche, babička je príma.
Cheche, babička je príma.
Dík.
Dík.