Není nad dobrou radu

A/N: Tentokrát to kolem zadání fakt jen prošlo. Teda spíš proběhlo.

To je ze začátku samé ťuťu-ňuňu, všechno, co udělají, je roztomilé a úplně úžasňoučké. Stačí pohled vlahých očí alá "Co jsem udělal, že se zlobíš?" a rázem je odpuštěná zabahněná chodba i bordel v obýváku. Jenže ty ženský si za to můžou samy! Jak říkávala máma, pevná ruka musí být hned od začátku. Pak fňukají, že je jejich drahoušek neposlouchá. I když kdo by se jim divil, stačí jen ty debilní a děsně kůl jména, co jim dávají, hlavně originálně, že jo.
Cvičitelka Ústavu pro nápravu nezvladatelných psů se naposled v duchu ušklíbla a rázně zavelela: „Nektare, Ambrózie, k noze!“