Úděl

Mohla jsem přebývat ve světě, který nikdy nepoznal slovo utrpení.
Popíjela bych omamný nektar z pohárů složených z těch nejsladších okvětních lístků divokých růží.
Procházela bych se nekonečnými zahradami a naslouchala zpěvu pávů.
Někdo by si mohl myslet, že to je ráj… možná skutečně je. A já zde mohla žít.
Na večeři by se podávala ambrózie a lidé by tančili a zpívali.
Nebyla by bolest, smutek ani žal.
Ano… mohla… ale nikdy nebudu.
Až příliš jsem zahořkla. Propadla utrpení tohoto světa.
Nenávist, pomstychtivost a závist vysáli mou duši.
Stejně tak, jako já vysávala ostatní…
To je úděl nemrtvých…
Nikdy nezemřít…