Obyčejný člověk
To asi není potřeba komentovat. Jen možná to, že mě nejdřív napadl Kafka, není to téma z Kafky?
Je nenápadný. Vmísí se do davu, usmívá se, hezký muž.
Nikdo ho nezná. Nikdo jeho pohled neopětuje. Všichni jsou zděšení, protože centrem města otřásl výbuch, a tak si ho nevšímají.
Obloha je modrá, vlnky se stříbřitě třpytí.
Vystupuje.
Tři... dva... jedna...
Horké vzrušení.
Krev, výkřiky. Chlad.
Extáze.
Prosím... prosím, ne!
Záplava endorfinu ho nadlouho pohltí.
Pomalu se probírá.
Vrací se do klece vlastních myšlenek.
Později si nevzpomíná, co přesně se dělo.
Je ale fascinován tím, co vyvolal, je šťasten, stal se legendou, náhle ho zná celý svět.
U soudu dostává 21 let.
Na ostrově Utoya zabil osmdesát pět nevinných lidí.
Ne že bych si troufala tvrdit, že vím, na co v tu chvíli myslel, ale nic normálního to asi nebylo.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je děsivý. Brrr.
To je děsivý. Brrr.
Jo, je to hnusný, ani nevím,
Jo, je to hnusný, ani nevím, jak mě to napadlo.
Psychopati podle mě žijí v kleci neustále.
Brrrrrrr!
Brrrrrrr!
Teda, velice děsivé a velice
Teda, velice děsivé a velice povedené. Brrr.
Děkuji mnohokrát a pardon.
Děkuji mnohokrát a pardon.
Opravdu děsivé, jak z
Opravdu děsivé, jak z thrilleru, bohužel ale ze skutečnosti :-( podařilo se ti zachytit tu atmosféru děsu velmi působivě.
Jo, je to šílené, že to je
Jo, je to šílené, že to je skutečnost :( Děkuju moc, přiznám se ale, že jsem to hrozně zkracovala.